Půďáci ze staré školy
Milan Valenta
Kdo jsou půďáci? Dvě strašidýlka – Trámoš a Světlík, co obývají půdu staré školy a kamarádí se s copatou Johankou z parku. Johanka špatně slyší, a proto nosí za uchem naslouchadlo, a také je trošku pomalá, protože má nemocné srdíčko. V přízemí školy bydlí školník Kukrle. Aby mu samotnému nebylo smutno, obveseluje ho kocour Medřich, který tu a tam trápí školní myšku Ámosku, a všechny dohromady pak zlobí krysák Ruprecht. Jak se všichni v dobré míře porovnají a co dobrodružného zažijí, to se dozvíte v této knížce.... celý text
Přidat komentář


Přečtená před lety.
Na půdě jedné městské školy se skrývají duchové. Vtip je v tom, že je dospělí nevidí, ale děti a zvířata ano. Trámoš se Světlíkem, těm je nuda cizí. Škola je nejen místo, kde se dá tajné sledovat výuka, ale poznávat nové tváře. Třeba Johanku, která má nemocné srdce a za ušima dvě malé elektrody. Novým kamarádům vysvětlí, že musí nosit naslouchátka, protože špatně slyší. Ona, zvířecí přátelé, myška Ámoska a školníkův kocour Medřich zažívají různé příhody.


Jako kniha pro dospělé by to bylo perfektní. Trochu pohádkové, ale zároveň i dost realistické, k oddychu i k zamyšlení... Jenže jsem četla před spaním našim synům, druhákovi a školkáčkovi. Ten mladší vždycky hned usnul, takže absolutně netušil, o čem to bylo. Starší poslouchal, ale také moc nevím, co si z toho odnesl, protože kniha je plná strašně dlouhých souvětí, ve kterých se stěží orientuje dospělý, natož dítě. Příběh by byl celkem fajn, i ten rozvod rodičů by se dal... Ale ten drsný konec? To nestačilo, že Johanka přišla o tatínka? Kdybych to věděla, poslední kapitolu bych vynechala, takhle jsem se na poslední chvíli aspoň snažila přečíst to tak, aby to vypadalo, že maminka jen onemocněla...


Chcete knihu, která vás s dětmi donutí ji neodložit? Sláva! Máte ji. Autor , kterého jsem měla tu čest potkat zatím prostřednictvím knihy přesně tohle dokáže . Pro děti sepsal vtipné příhody dvou strašidel.
Líný Trámoš a jeho pravý opak Světlík,
aby něco nevyvedli, neudělali nějaký žertík.
Kamarádi Ruprecht a Fuňas,
rošťák je v každém z nás.
Vše možné prožijeme,
večer nadšení do postýlky půjdeme.


Převážně milé příběhy o nelidských obyvatelích jedné školy, mezi které patří místní duo strašidýlek, kocour, myš, ježek, krysa a podobná havěť. Část příběhů se zaobírá všedními problémy, třeba strastmi hodných žáků, či alotriím těch zlobivých, část zavede čtenáře až do říše snů, něco je vesele hravé, něco melancholicky poetické, občas vyplynou i nepříjemná ponaučení, že život umí být nespravedlivý, ba krutý. Kdyby šlo jen o kocouří přirozenost, tedy lovecký instinkt, bylo by to v naprostém pořádku, rozvod rodičů je taky v normě, neřešené násilí v rodině... ajajaj. A závěr knížky je těžká deprese, jakou stěží rozdýchá dospělý, křehká dušička mé dcery ten heavy end vůbec nezvládla. Předchozí večery vyplněné příjemným předčítáním byly zapomenuty, cácorka rázem trvá na pouhých třech hvězdách, zanevřela na Půďáky: "Vždyť pohádky přece mají končit šťastně, mami!" Ach jo, kéž bych se včas zarazila a poslední stránky zahalila do improvizované letní pohody. Bohužel - já dál nevěřícně četla nahlas. Dám 75% a pšššt, kdyby to mladá zjistila, trvala by na umazání hvězdy.


Četla jsem na pokračování dětem v družině, bavila je. Mě bavila moc. Krásné ilustrace a provedení knihy vůbec. Skvělý dárek pro děti cca od 6 let.

někdy mě zláká i dětská knížka-tahle byla zábávná-kdo má děti které rády poslouchají mluvené slovo,tak vřele doporučuji
Autorovy další knížky
2009 | ![]() |
2014 | ![]() |
2011 | ![]() |
2012 | ![]() |
2007 | ![]() |
Nevím, čím to, knížka má všeobecně vysoké hodnocení. Mě ale příběh nijak zvlášť nezaujal, děj mi nepřišel ničím výjimečný nebo přitažlivý. Přečteno a zcela jistě brzy zapomenuto.