• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Lež má krátké nohy, ale dlouhý péro - Milan Valenta

Čtvrtý svazek výhradně erotické poezie autorů sdružených v Klubu poetických sprosťáků, tedy x-krát o jednom a tomtéž, leč i nadále odvážně a zajímavě. detail knihy

Nové komentáře u knih Milan Valenta

Pastýřka ohně

„Tato kniha není pro mnohé. Tolik imaginace, přehlubokých myšlenek a divokých obrazů asi velká přehršel čtenářů pobrati nemůže. Autor zašifroval několik v podstatě jednoduchých příběhů do takové množiny slov, že jen velcí duchové si nad tím mohou poskočit radostí. U tohoto pana profesora bych za žádnou cenu studovat nechtěl. Natož číst jeho další úlety nad bídnou krajinou naší všednosti.“... celý text
— čef

---

Půďáci ze staré školy

„Přečtená před lety. Na půdě jedné městské školy se skrývají duchové. Vtip je v tom, že je dospělí nevidí, ale děti a zvířata ano. Trámoš se Světlíkem, těm je nuda cizí. Škola je nejen místo, kde se dá tajné sledovat výuka, ale poznávat nové tváře. Třeba Johanku, která má nemocné srdce a za ušima dvě malé elektrody. Novým kamarádům vysvětlí, že musí nosit naslouchátka, protože špatně slyší. Ona, zvířecí přátelé, myška Ámoska a školníkův kocour Medřich zažívají různé příhody.“... celý text
— simca9342

---

Lež má krátké nohy, ale dlouhý péro

„Byť vím, že bych to měla brát s nadsázkou, tak i tak se mi to převážně nelíbilo. Tyhle skládanky s erotikou zas tak moc společnýho neměly, spíš to celé bylo víc tak nějak zbytečně fekální. Veršíky, které mě zaujaly, by se daly spočítat na prstech. Ale byly tam :-)“... celý text
— iceVS

---

---

Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl

„Pro děti moc složité a komplikované, pro dospělého naivní. Ocení je asi hlavně znalci Olomouce.“
— maryska09

---

Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl

„Poťouchlé pohádky měli v Albatrosu ve výprodeji; po zkušenosti s Muřinohem a Krchomilkou jsem nelenila a okamžitě jsem je pro naši knihovnu objednala. A dobře jsem udělala – opět je to krása spojená s nádherou, ale opět bych doporučila převážně dospělcům. Ten dechberoucí slovník, najmě čertovský, olomoucké reálie let dávno minulých (pobavily mě časté zmínky o „budovatelském“ vzezření olomouckého orloje), a konečně ilustrace, na které už jsem přivykla v knize předešlé. Já osobně bych doporučila především pohádku O vasrmanovi z mlýnské tůně, dále Pohádkovou anekdotu o příchozím a nakonec mravoučnou pohádku vánoční O vyplněném přání. Milan Valenta má můj obdiv, skoro mám chuť pustit se i do jeho odborných knih: vždyť to by v tom byl čert, aby se v nich neobjevil aspoň kousek toho raracha, kterým musí být autor Poťouchlých pohádek! „Sychravý podvečer, dušičkový čas. Mrtvo a vlezlo. Jindy shánčivé kočky zaklubíčkovaly svá těla v pelíšcích po předměstských chalupách spoře rozhozených podél cesty s tichou vzpomínkou na čas mrouskání a to jediné, co v ten čas vesele žilo a čile se množilo, byly viry ptačí, prasečí či španělské chřipky. Leč ptáčci-tadyzůstáváčci se jen zimomřivě choulili za vystydlým komínem hostince a k situaci se nijak nevyjadřovali. O prasatech či Španělích nemluvě.““... celý text
— broskev28