simca9342 komentáře u knih
Stěhování nemusí znamenat stres a nejistotu, ale i objev nových lidí, věci.
Dalila kromě již zmíněných pocitů cítí také osamělost. Oni odjedou a babičku nechají doma samotnou! Ta ale chce zůstat doma - s kým by si povídala doma na ulici? Až bude Dalila starší, může jí chodit navštěvovat.
Teď má jinou věc, nad kterou může přemýšlet- neobyčejný jízdní prostředek v domě se spoustou nových lidí. Potká se například s panem Pichlou nebo s paní Růženkou a zjistí, že každý má své trápení.
Kniha je dobrým prostředkem na základní společenskou etiketu- Navázání vztahů se sousedy, ukázky jak můžeme pomoct druhým nebo první krůčky k samostatnosti.
Někdo je schopný upéct dort přes noc, protože to bere jako zábavu, koníček. Co byste dělali, kdyby pro vás pečení znamenalo nejen zdroj potravy, ale pomocí jeho prodeje byste mohli přežít válku?
Přesně tohle prožívají hrdinky válečného příběhu - Audrey, Nell, Gwendoline a Zelda. Všechny možná nemají děti a jejich manželé nejspíš nežijí, ale všechny spojuje vášeň pro jídlo. Vaření, obyčejná věc měnící se ve směsi chutí a vůní.
Rádio se stane kulisou při vaření, ale ne na dlouho. Pořad Na kuchyňské frontě tyto ženy vyzve k soupeření. Kdo vyhraje, získá v tehdejší (a možná i současné) cenu zlata- možnost spolumoderovat výše zmíněný pořad.
Kniha vás nepřipraví o recepty, každá z hlavních postav má v knize jeden. Pokud máte slané chuťové pohárky, kniha je přesně pro vás.
Ve městě s příznačným názvem potomek královské rodiny nechce usínat. To je hodně zvláštní, když žije na území, kde obyvatelé spánek milují. Rodiče zkouší vše, nepomohou ani doktoři ze všech koutů světa. Posel objel cizí země, ale ani v nich mu nikdo
nedokázal poradit. Na cestu se vydal sám král. Myslíte, že se vrátil s prázdnou? Cestou zabloudil, ale konečně mu přálo štěstí. Našel co hledal. Modrý mužík by snad raději jídlo než povinnosti. Ale víte jak to končí v pohádkách...
Krátký příběh se silným dějem znázorňuje náročnou péči o dítě s PAS. Kniha je včetně slova zeď celá napsaná metaforicky- typický autistický znak třepání rukama je zde popsán jako skupina motýlů, která radostně vylétává. To vysvětluje radost u autistů a výše popsaný pohyb. Mám takovou kamarádku, vím o čem mluvím.
I slovo zeď je zde použito jako metafora buď bariéry mezi rodiči a synem s neporozuměním vlastních potřeb nebo v podobě synova jiného světa, kde se obklopoval vším možným, co měl rád. To, co neměl, jednoduše oddělil. Vše. Drobnosti, které lidé, kteří nejsou"na spektru" zvládají přirozeně. Jenže spousta dětí se potýká se stejnou diagnózou jako chlapec v knize a potřebuji čas, pomoc a trpělivost.
Přečtená před lety.
Opět něco válečného.
Svět se pomalu probouzí z noční můry. Lidé odklízejí trosky, z rozbořených domů si berou ještě zachovalé věci.
To stejné dělá i Hanno se svou rodinou, aby si přivydělali. Stačí aby jim do života prišla žena bez známek života a jeden málomluvný kluk a osud to už zařídí za ně.
Příběh sleduje druhou rovinu, ve které mladá učitelka Anna objevuje tajemství vlastní rodiny. Starý nábytek umí taky mluvit...
Jednohubka na večer,
malý kluk, kterého se teď nejspíš bojí čert.
Svátek sice slaví na Štědrý den,
být mezi dinosaury v knize není sen.
Adam se propadl dírou v čase,
strach mu jde poznat na tváři, ne na hlase.
Ten brzy odpadne
když do jiné doby nahlédne.
V pravěku potká spoustu zvířat,
dávku dobrodružství si s nimi nechce odpírat.
Mou veršovanou recenzi můžete již číst,
v poeticky napsaném leporelu stačí otočit list.
Básně o všem možném, hlavně o zvířatech, o kterých to vše je, i když to tak nevypadá. Malí čtenáři v tomhle však nehledají pointu, význam, spojitost, chcete-li. Je jim to jedno, záleží, že se to"něco" rýmuje.
Knížkou opět provází krásné ilustrace.
Vzkaz těm, kteří v komentářích dávají najevo, že se v knize neobjevuje děj - hledejte :)
Děti v rodině Mahdalíkových mají své povinnosti, ale i zájmy. Nejmladší Oldřišku baví balet a její starší bráchy baví vymýšlení lumpáren. Všichni ale mají rádi procházky. Ty jim dělá babička Hermína, kterou chtě nechtě musí hlídat celá rodina. Ráda jim totiž utíká, kde se dá, často v koupací čepici.
Proč je taková ví hlavní postavy, ale ty si z toho těžkou hlavu nedělají. Z čeho mají trochu obavy je socha bájného tvora u nich na náměstí. Pokud chtějí déšť, stačí sochu podrbat pod bradou. Síla deště však závisí na počtu podrbání. Pokud je podbaný moc, liják je na světě. Prudký déšť zastihne děti s babičkou v lese. Co teď? Babičku navíc našli na neobvyklém miste, odkud nedokáže slézt. Všude kolem plody stromu a nikde nikdo. Avšak přece někdo- Julie. Ne Romeova milenka, ale babiččina kamarádka. Konec příběhu. To určitě. Mimo babičku můžete spolu s Lukášem, Milošem a Oldřiskou vyřešit rodinnou záhadu již zemřelého pradědy.
Hezký příběh pro malé čtenáře.
Vhodné (nejen) pro osoby s PAS.
Hlavní postava seznámí malé čtenáře s jednou ze základních emocí. Tou je smutek, který může, když bude větší, přerůst v pláč. Důvody plače mohou být pro nás dospělé kraviny, ale dítě ještě vše vnímá jinak. Jednou zkrátka ten nepovedený den přijde, ke každému. Pomocí zvířat, v tomto případě prasátky, jsou zde vysvětleny nejen drobné důvody smutku, ale i to, jak druhému pomoct. Jako každá dětská kniha, i tahle má ilustrace.
Příběh o bubácích z uskladnitelného předmětu. Svou barevností je vhodný i pro malé čtenáře.
Hlavní postava, malý kluk František, je věkem zhruba stejně starý, takže jej čtenáři považují za svého kamaráda.
Spolu s ním prožijete skoro strašidelné dobrodružství v několika krátkých vyprávěních.
Strachu zdar!
Kreslený příběh s ilustracemi malovanými jinak než jsme zvyklí.
Obyčejné pondělí pro dvojici sourozenců je neobyčejné. Ne proto, že se nestihnou včas dopravit do školy, ale v ten den jsou svědky každodenních věcí kolem nich, které, když spěchají do školy, běžně neocení.
Také jsou nuceni spěchat, ale z jiných důvodů. Až dojdou do přístavu u, z něj se lodí dopraví na druhý břeh a snaží se najít cestu domů. Večer se tak stane, ale to, s čím ráno odcházeli, nějak chybí...
Svět plný sněhu a ledových krystalů láká ty, co čtou tento krátký příběh, na cestu do dalekých krajů. Místní rodina poslala nejstarší ze svých tří dětí pro jednu ze základních složek lidských potřeb. Mráz holčičku celou obemknul, doma nebylo k vydržení,nejen proto, že byl hlad. Venku ale nic nenašla, vracela se den co den s prázdnýma rukama, až jednou přece jen objevila viníka všeho.
Na střeše domu na ní čekalo překvapení - drak, živý, ale klidný. Zatím. Jak rodina malé holky, tak bájný tvor potřebuji pomoc.
Příběh o toleranci a o tom, že pomáhat lze skutečně každému, ať je to člověk nebo někdo z pohádek.
Listopadové čtení bylo mrazivé. Doslova.
Porodit dítě je bolestivé, ale přirozené. Sterilní prostředí je dnes pro budoucí matku samozřejmostí. Byly ale i doby, kdy si o něčem takovém mohly nechat jen zdát. Zvláště, když to byly vězeňkyně.
Právě jejich příběhy jsou hodně silné. Nepochopitelné, neuvěřitelné, až čekáte, že se z té noční můry vzbudíte. Vedle vás však stále křičí novorozeně a matka leží na špinavých věcech. Všichni ví, co se stalo novorozeňaty stane. Pro ně nebylo v KT místo.
I psychiku musí mít člověk silnou. U něčeho takového jsme veškerý soucit stranou a nastupuje otupělá tvrdost. Tu vystřídá údiv, když jedné z vězeňkyní, Anke, přidělí lepší místo. Vychází z jejich předešlých zkušeností, takže práce porodní sestry se tady "fakt hodí."
Bude pracovat pro nacistického důstojníka Goebblese, částečně Vůdce, i když ho za celou dobu skoro neuvidí a jeho milenku Evu. Jen několik kilometrů odsud je jiný svět. Krásnější, klidný a pro Anke po dvou letech konečně normální. Ale práce je opět na hranici normálnosti - v tlm pekle nedaleko umírají lidé, zatímco ve Vůdcové sídle se Anke stará o jeho milenku. Těhotnou, aby měla co největší komfort. O své rodině neví nic, o dítěti, co se má narodit jakbysmet...
Dokáže nenarozené dítě ohrozit lidské životy?
Příběh je přerušovaný vzpomínkami na Ančinu práci krátce po vypuknutí války.
Děj je sice smyšlený, ale založený na skutečných historických událostech, takže čtenář je napjatý od začátku do konce.
" z pravěku" a současnosti
Hodnocení série :
Viki Pernerova její rodina a kamarádi v hlavní roli. Starostliví rodiče, důležitá a nejstarší ségra Sandra a benjamínek rodiny, rozumbradaTom.
Deníkové záznamy zachycující nejen zážitky malé Viki a jejich přátel, ale také jejího vývoje. Jak psychického, tak fyzického.
Jedné věci jí teprve čeká, podle starší ségry ale je pořád dítě. Ale Viki není ta holka, co se nechá hned rozhodit. Svou upřímnou, ale sebevědomou povahou si o pár knih (let) později najde kluka a může se těšit na dalšího sourozence. Konec dobrý, všechno dobrý. Hurá na další sérii :)
Legrační čtení pro čtenáře, jejichž věk odkazuje na číslice na obálce. Ty se každým uplynulým rokem zvyšují.
Hromadění věcí má své záporné a kladné stránky. Jako záporné bych například uvedla nedostatek místa, soukromí nebo osobního prostoru. Pokud jsou vaše odpadkové koše, skříně a skladovací prostory přeplněné, odvezte vše do muzea. Knihovny a jiné vzdělávací instituce předměty také jistě uvítají. Polínek to s těmi svými také tak udělal.
Jemu se muzeum a myšlenka v něm pracovat zalíbila natolik, že jí uskutečnil.
Konec školního roku znamená pro mnoho žáků prázdniny. Pro mne důvod více číst.
Mít dítě s jakýmkoliv handicapem je dnes přirozeného. Zpočátku těžké na to, aby
to člověk přijal, ale v žádném případě neodsuzující. Taková péče dnes zde je v maximální úrovni. Roku 1969 ale bylo vše jinak.
Ginny se jako matka těšila na svou malou Lucy a na nic jiného nemyslela. Měla za to, že dceři nic není, ale sestřička se při pohledu na křičící uzlíček nervů zabalený v peřince zděsila. Co má to dítě s obličejem?
Po pár vyšetřeních rodiče věděli, že problém není jen v obličeji. Downův syndrom, dříve neznámá porucha chromozomů, dnes už v povědomí většiny, zahrnuje obtíže v myšlení, komunikaci a celkovém vývoji. Lucy na radu lékařů a okolí, které Ginny a Ab znali, skončila v ústavu. Bohužel se tak nestalo, ale ne nadlouho. V ústavu Willowroad díky intuici matky nebude celý život.
Víkendy, patřily rodičům , kteří je s dětmi, které žily v novém domově, mohli trávit společně. O jednom takovém padlo jasně : Utečeme a Lucy se tam nevrátí. Cesta plná vnitřního poznání, lásky k dítěti neznáma.
Kromě asistenčního psa mohou do školky možná prasátka přijít také.
Tohle přišlo ráno,
nechtělo být v chlívku samo.
Přišlo mezi děti,
těch bylo jako smetí.
Prostory instituce znají,
Malé prase v nich rádi přivítají.
Paní učitelka je však proti,
Co když někdo z děti prase ochočí?
Takové zvíře může na děti přenést i různé nemoci,
Vzteklinu, prasečí chřipku, horečku a zimnici.
Šlo tedy zpět,
smutkem ohlo hřbet.
Pokud jste milovníkem psů všech plemen, nemáte strach je hladit nebo se chcete dozvědět jak je správně krmit, tahle příručka vám to vysvětlí.
Krásné fotografie jednotlivých pejsků jistě přilákají i ty, co knihám moc neholdují
"Z pravěku"
Neobvyklé vyprávění z dob Vánoc, které můžete vy, malí čtenáři, prožít společně se známými postavami světa Disney.
Chybět nebude ani ztřeštěný Goofy nebo lakomý strýček Skrblík.
Kartička s podivným vzkazem, která nenápadně nosí smrt. Hlavně v týmu lékařů jedné Manhattanské nemocnice nemocnice. Nic netušící doktorka sloužící na pohotovosti najde kartičku přede dveřmi.
" Co je jednomu potravou, je druhému jedem."
Houby z lahůdkářství se jednomu z dlouholetých Evelyniných přátel a kolegů stanou osudným. Gery, kamarád a spolupracovník, zemře na lůžku, kolegové se s ním ani nestihnou rozloučit.
Mimo jiné se tým potýká s dalším zádrhelem v podobě sloučení s dalším zařízením. A aby toho nebylo málo, proslýchá se, že Phil, přítel Evelyn, je trochu zvláštní...
Oceňuji vysvětlení pojmů z medicíny, aby se i laik mohl vzdělávat.