simca9342 komentáře u knih
Pojďte, vezmu vás na výlet časem. Bude o baletu, jeho historii a pokud budete mít chuť, můžete si "potřást rukou" se slavnými osobnostmi, kteří stojí za vznikem světoznámých oper. Jako příklad uvedu třeba Louskáčka nebo Spící krasavici. Kniha není ochuzena o ilustrace ani baletní prvky.
70. léta, pilná studentka Ivana se stejně jako ostatní studenti neúnavně učí, aby ke konci své snahy byla mezi uchazeči na vysněnou univerzitu. Když se tam dostane, má neskutečnou radost. O to větší je překvapení, když se dozví, že pojede na poznávací zájezd do Paříže. Je ale jiná doba, k cestování bude třeba získat kromě povolení také podpisy. Bez nich nepojede. Má je, výjezd povolen.
Nový život začíná.
V příběhu jsou obsaženy citáty z jiných slavných děl, např. Cizinec.
Hlavní postava se ve vzpomínkách vrací má fakultu, popisuje tehdejší trochu složitý život i mimo školu.
Malá brožura s mírným přesahem sto stran pro malé i velké o nejrůznějších hrát s obyčejnými věcmi. Zajímavostí může být, že hry jsou vybrány podle jmen. A hru, kterou mohu hrát já mám kde? Hlavně, že jména mých přátel v této knize byla. Každé z nich je popsáno vtipně s doplňujícími rýmy o daném jménu. Nechybí ani uvedení dne jmenin.
Téma číslo 7 považuji několik dní za splněné. K recenzi se dostávám až teď, kniha byla silnější než jsem si myslela.
Fobie dovedou člověka pěkně potrápit. V kterékoli době. K jejich překonání musí mít člověk pevnou vůli. Ve válečné době obzvlášť.
Minulost: - 1928 - 1936 : Malý Alfréd má strach z vody. Sám jej ale nepřekoná, tak na pomoc nastupuje voják, který tehdy trénoval plavání v místním bazénu. Tomu Francouzi může být o několik let později vděčný za svůj život.
Současnost: Osvětim, 1944 - příjezd tisíců vězňů na neurčené místo za chabé přísliby, které se nikdy nesplní.
Mezi lidmi vytaženými z vlaku je i Alfréd se svou rodinou. Čas utíká, roky také, on a ostatní muži neví, co se stalo se zbytkem rodiny. Můžou jen doufat a věřit ve šťastné shledání. Tohle je příběh Alfréda Nakache. Nadějného plavce, kterému do života a zvyšujícím se počtu rekordů vstoupila válka a potupná nařízení. Ale i na místě, které může v minutě rozhodnout, zda se dožijete příštího dne, je schopnost dobře plavat to nejlepší co ze sebe můžete vydat.
Jeho tahle maličkost zachránila.
Pro mě to pravé podzimní!
Studovat v šestnácti letech na škole, kde vás ředitelé nechtějí, spolužáci jsou sice kámoši, no kdo by o to stál?
Megalynn si v duchu oddechnout, když
opouští školu, se spolužáky se vidi asi naposled. Po rozhovoru s každým z nich v ředitelně, který rozhodl o jejich budoucnosti, je Megalynn ve službách pana Plumberblicka a její nově určena funkce nahlížeče z ní udělá někoho výjimečného.
V domě obchodníka s kávou se naučí se svým zvláštním nadáním žít a pracovat. Nahlížečdokaze nahlížet do mysli ostatních lidí a číst v nich bez toho, aby o tom dotyčné osoby věděly. Meg je ake jiná než většina Nahlížečů - má schopnost číst myšlenky všech osob ze svého okolí, ale i těch, co už nežijí.
Vidi do hlav mrtvol. Doslova.
Jak může někdo tak mladý využít svého talentu ve prospěch všech, hlavně tedy policejních složek?
Doporučuji.
(SPOILER) Za mě byl tohle hit letošního léta!
Schopnost prodávat náročným zákazníkům je dost těžká věc. Přidat jednomu takovému panenku je někdy boj : peníze vs. krach. Caymen však za ty roky, co s mámou provozují obchod s panenkami, ví, že záleží na způsobu řeči, a pokud sem tam prohodíte sarkastický vtip ( jak je dobře, že je to v těch knihách vysvětleno!), peníze máte v kapse. Doslova.
Výstřední kamarádka Skye, kterou je třeba kvůli jejím bláznivým nápadům chápat, její otec je totiž pracovníkem pohřebního ústavu. Ta prodává sama v obchůdku Skyté poklady hned přes ulici. I přes občasné hádky si vzájemně rozumí. Spolu s mamou si Caymen nahrazuje smutné vzpomínky život humorem. Osamělý život dvou žen "narušil" příchod muže, který je neznámý, ale vlastně z poloviny známý.
Xabder, Akexander, vnuk jedné z častých zákaznic, na první dost zazobaný zákazník, ze kterého vzejde fajn kluk. Rozhovory o životě, ze kterých "proudem teče" vždy zmíněný sarkasmus a častější schůzky, ať už v obchodě nebo venku. Z toho všeho může vyjít jen jediné: další dobrý příběh :)
Opět knížka pro děti s pěkným příběhem od ukrajinské autorky. Zubr žijící v lese vidí, že se ostatní zvířata ukládají ke spánku. S pomocí malých a ochotných tvorů tukoňů, kteří se poctivě a pravidelně starají o les a všem zvířatům dopomáhají k zimnímu spánku. Zubr přes zimu nespí, jenže hlavní hrdina této zvířecí generace to není schopen pochopit. Chce, aby ho tukoni také uspali. Hledá proto pro sebe vhodné hnízdo.
Letošní léto jsem trávila čtením jak válečných knih, tak těch, co se mohou stát i v realitě.
Nevinně vyhlížející odpoledne se pro jednu rodinu změní na boj o život. Během chvíle nepozornosti stačí maká chvíle a malá Grace v nemocnici. Stačilo málo, aby jí byli nuceni odpojit od přístrojů.
Nějaká doba uběhla, holčička se naštěstí vyvíjí jako její vrstevníci, rodičům ale začne těžké období. Dcera mluví až moc, to co říká, je zvláštní. Mamince vypráví do detailů co dělali při jejím převozu, mluví o nějaké paní, která se nevěnovala řízení a nadávala. Postupně se začíná rozplétat skoro detektivní příběh.
Každé kamarádství skrývá tajemství.
Přátelství Micaha a Janie není výjimkou. Skrz záznamy psané formou deníku se před námi otevírá příběh rozdělený na dvě poloviny. Stejně jako tito dva. Po vážné nehodě, kdy Janiin dům lehl popelem a na místě jsou nalezeny zbytky hořlavé tekutiny. Jediný možný svědek události je právě v nemocnici s popáleninami. Kromě rodinných vztahu a pár útržků z již zmíněného dne si nepamatuje nic. Policisté a lékaři jsou bezradní. Nebo se jen Micahovi bojí říct pravdu?
Příběh, kde hraje Anne Franková hlavní roli. Tedy skoro. Autorčina rodina dnes už celosvětově známou rodinu, která byla nucena žít v úkrytu znala.
R.1992 - Výstavou Anne Frankové, dívky za války zavražděné nacisty, vyprávění začíná. Popsáno je autorkou Laureen
(Hannelore), přeživší událostí druhé světové války, která vypráví nejen o svém životě na začátku okupace, ale i o sourozeneckých vztazích a své kamarádce Anne Frankové. Společné měly kromě národnosti také smysl pro humor a chuť učit se novým věcem. Později se rodina Kleinova stěhuje na místo nedaleko Frankových.
Tady začíná jiný příběh. Hans Calmeyer, v té době mladý právník, se Židy neměl nikdy žádný problém. Teď má s ním problém gestapo.
V době zákazů u něj byla zaměstnaná sekretářka "zakázaného vyznání."
V tom stejném čase , r. 1942, dojde k setkání Hannelore a Hanse, ale za nečekaných událostí. Hans je zaměstnaný jako úředník na říšském komisariátu. Jeho práce spočívala v rozhodování co se lidského původu týče. Měl rozhodnout i o rodině Kleinovych. Jeden podpis jim zachránil život. Ten byl opět ohrožen r.1944, kdy z důvodu stavby místních zekeznic vypukl v Nizozemsku hladomor. Bez jídla a elektřiny byly tisíce lidí. Hladomor celá rodina naštěstí přežila, horší bylo zjištění ztrát na životech známých, sousedů. Včetně celé rodiny Frankových, jen otec Otto se vrátil. I s tím se časem popralili, hlavně, že jsou osvobození. Konec příběhu to ještě není. Po letech přišla ta nejtěžší část- vzpomínání na minulost, náročné časy a věci, které se zdají neuvěřitelné - vše sepsat a vydat. Ale podařilo se a knihu možná právě držíte v rukou.
Přečtená před lety.
Skvělý příběh o tom, co vše dokázala jedna malá holka. S ohledem na příspěvky zde, k dějí už bylo něco napsáno, tak jen pár vět.
Anne byla a bude holka, která dokázala všem lidem na světě, že i když je život těžký, měli bychom se radovat z maličkostí. Nádherný příběh
Jakto, že k tomuhle příběhu nemohu dát větší počet hvězd?
Hledání a pátrání po předcích a vlastním osudu se může komukoliv zdát jako dobrodružství a možná i výmluva, proč se ulít ze školy, práce.
Realita je jiná. Aspoň Grace se nám to přes generační příběh z války snaží objasnit. Sama se sice z práce omluvila na pár týdnů, ale ne proto, že chce jet za hranice na rande.
Jela objevit něco, co mělo být nejspíše zapomenuto. Zjištění, že v dopise z Německa, který před ní ležel, je něco, co se týká náhlého získání dědictví a její babičky , kterou nemohla poznat, muselo být šokující.
Zde se nám nabízí druhý příběh. Ten je vsuvka, doplňkem k pochopení Graciina pátrání, které díky němu nabralo rychlý spád.
Hlavní postava, i my čtenáři se v románu dozvíme, že Dachau v současnosti nemusí být chápaný jen jako koncentrační tábor, ale dnes je to hlavně město, ve kterém se nachází právě ruiny, zbytky již zmíněného vyhlazovacího tábora.
Soubor krátkých básni pro nejmenší čtenáře o věcech, které jsou součástí každé domácnosti, nadpřirozených bytostech nebo slavné události každé matky, v tomto případě i té zvířecí.
Vtipně podané básně doplňují ilustrace od českého ilustrátora Aloise Mikulky.
Plod stromu může pro někoho s dobrou představivostí znamenat cokoliv. Pro malého kluka z vánočního příběhu to znamená kromě dlouhé cesty a poznání zimního života zvířat i nápad, jak ušetřit při nákupu ozdob.
Co z něj vyrobí? Začtěte se...
Přečteno před lety.
Silný příběh jednoho krejčího. Bohužel ne tak silný jako ta hromada titulů s podobnou tématikou, které jsem již četla.
Na začátku autor Max popisuje cestu někam na Východ, poté následuje krátký popis toho, co se tam dělo, ten nezabírá ani třetinu knihy. Velkou část příběhu věnuje Martin G. - po změně jména - svému vysvobození a životě po válce. Také podrobně zmiňuje svou profesi. Chápu, že chtěl zapomenout, ale mohl své svědectví rozepsat, aby veřejnost věděla, co za tím stálo.
Narozením začíná život každého z nás.
Automaticky využíváme své smysly. Ochutnáváme čokoládu, držíme hračku nebo cítíme dobré jídlo.
Někdo se může narodit se smyslovou vadou, ale o tom tahle kniha není. Místo vyjmenování jednotlivých diagnóz se snaží naše základní smysly porovnat s těmi zvířecími. Věděli jste, že se krysy místo podání tlapky na přivítanou o sebe otřou vousky nebo že existuje ryba, která má více než 170 000 chuťových pohárků?
Text zapadá do barevných ilustrací ze světa lidi a zvířat. Zajímavá fakta čekají jen na vás a vaše ratolesti od 6 let.
Válka zuří a zároveň skončila.
Slova mají moc, dokážou přeskočit historické milníky o dost let.
O druhé světové válce jsem toho četla spoustu. O ženach - hrdinkách, které v době bojů jak na východní frontě, tak o životy, moc ne.
Pilotky, slovo, nad kterým by každý v těch časech vybuchl smíchy nebo by kroutil hlavou, proč ženy něco takového napadá. Copak nemají nic na práci? To byste se divil...
Byly to z menší části ony, kdo pomohl vyhrát válku.
Opět další ze silných příběhů. Kniha podobná této, Láska za ostnatým drátem, která je zde
mnou také zrecenzovaná, je doplnění k pravdivým událostem.
Čtenáři se tentokrát nabízí náhled do justičního prostředí, vzápětí se o pár stránek dále stávají svědky toho, jak to chodí v pekle. Vězni byli nejen týráni hladem a tou dřinou, která znamenala pro nacisty práce, ale stali se nucenou součástí propagandy, velké kamufláže. Pod vedením psali to, co jim diktovali za zády, ale později se spousta z nich vzepřelo a cenzuru přelstilo. Způsobem, jaký byl možný - zmínit ty, co již nebyli mezi živými...
Tohle je příběh dvou lidí. Židovky Heleny a nacistického důstojníka Franze. Jak holka, tak muž zaujímají odlišné postavení. On má v rukou její život. Ona se musí podřídit. On neměl cit, ona byla moc upřímná. Stále nevím, jak se mohli dát dohromady.
Ale o tom všem příběh není. Je o touze žít opět normální život, odejít z pekla a najít své příbuzné. Ale právě ani ostnaté dráty nepřekazí silný a vřelý cit. To jediné, které dokazuje, že svět byl aspoň v citech a emocích "normální."
Přečtená před lety.
Historie nás překvapuje neustále.
Je těžké postarat se o dítě nebo se spoléhat sama na sebe. Za válek to bylo těžší. Když skončily, svět se po příchodu Sovětů změnil v peklo. Stačila nevinná poznámka a nedošli jste domů. Věznice a výslechy se staly vaší rutinou.
Linda má jen jedno. Malé dítě. O vše ostatní přišla. Bílá cedule s názvem Hranice vojenského újezdu je součástí jejího domova. Vlastně byla Nevinný výstřel z její strany jí změnil život na noční můru. Oběma, i dcerce Aničce, která svou mámu dlouho neuvidí.
Po návratu z věznice má Linda pocit, že již nic nevrátí zpět. Ale co není, může být.
Příběhy, které vypráví babičky jsou ty nejzajímavější. O starých časech, vzpomínání a dnech, kdy jsme ještě nebyli na světě. Věrka s Pavlíkem přesně takovou babičku mají. Akorát jim jednoho dne nevypráví pohádky, ale příběh její rodiny a toho, jak jim do života zasáhla válka. Dětem se před očima odvíjí příběh z Československa o jedné židovské rodině a jejich životě. Tehdy byl rok 1940 a v jednom rodinném statku žila malá Gábi. Tedy, už holka puberťačka, ale vzhledem ke svému židovskému náboženství a tradicím, které dodržovali, neměla vůbec divokou povahu. Měla spolu s rodiči klidný život, setkávaly se s kamarádkami a vše se zdálo být v tom nejlepším pořádku. Až jednou...
Nařízení začala vycházet denně, každý den nové a nové, židovští sousedé postupně přicházeli o práci a pak jste je vůbec nemuseli vidět. Mizeli, asi utekli, ale pravda je až nepředstavitelná. Gábina se musí skrýt! Obrázek na obalu je zcela jasný...
Kniha je nejen rodinná památka, ale i odkaz na skutečnou historii v rodině autorky. Gabriela Kohnová byla její maminka.