Půlnoční knihovna
Matt Haig
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484552/bmid_pulnocni-knihovna-ZfS-484552.jpg
4
3766
3766
Mezi životem a smrtí stojí knihovna. Když se Nora Seedová ocitne v půlnoční knihovně, má možnost všechno napravit. Dosud byl její život jen přehlídkou zoufalství a výčitek. Připadá jí, že všechny včetně sebe zklamala. To se ale může co nevidět změnit. Knihy v půlnoční knihovně umožní Noře zažít, co by se stalo, kdyby mohla změnit svá dřívější rozhodnutí. S pomocí staré známé může Nora odčinit vše, čeho lituje, a zjistit přitom, který život je pro ni ten pravý. Ale vše není tak, jak si to představovala, a brzy ji její rozhodnutí uvrhnou i s celou knihovnou do velkého nebezpečí. Než jí vyprší čas, musí najít odpověď na odvěkou otázku: jaký je nejlepší způsob života?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
The Midnight Library, 2020
více info...
Přidat komentář
Tohle je ten typ knihy, příběhu, který Vám může změnit život, pokud zrovna řešíte podobné téma. Téma výčitek, nenaplněnosti, špatných rozhodnutí... Hluboce se mě dotkla v tom pozitivním slova smyslu. Nádherná! Doporučuji!
Půlnoční knihovna je kniha, kterou bych si asi sama v knihkupectví nevybrala. Nemůžu říct, že by mě příběh zklamal to určitě ne, ale čekala jsem něco trochu jiného (ale to je tak skoro vždy :D). Příběh je napsán čtivě a já nedokázala předpovídat co se asi tak stane, což mě baví a je to samozřejmě důležité. Fantasy čtu opravdu výjimečně, ale tahle knížka v sobě má i trochu romantiky a hlavně za co jsem ráda je ta filozofie a pohled na život. Spoustu lidí jistě prožívá hodně společného jako hlavní hrdinka v knize a tedy oceňuji jak kniha pomáhá motivovat a uvědomit si, že i když mají různí lidé různé problémy ve svých životech, tak že stojí za to žít a rozhodně nic nevzdávat. Knihu hodnotím pozitivně a doporučuji.
Námět byl hned první věcí, která mě nalákala k přečtení této knihy. A zklamaná jsem opravdu nebyla - do hlavní hrdinky jsem se okamžitě vcítila, fandila jí a zároveň jsem vstřebávala hluboké myšlenky, které tuto knihu provází. Což byla další věc, která mě na Půlnoční knihovně fascinuje, podání filozofických myšlenek čtivým způsobem, který zaujme. Není to jednoduché čtení. Ale je laskavé, dynamické, a i napínavé. Tato kniha má vše. Rozhodně doporučuji všem!
Vybočila jsem ze svých obvyklých žánrů detektivek a sci-fi, a vůbec nelituji.
Začátek může působit trošku smutně a bez výhledu, ale pak je zde, přes všechno tápání, naděje.
Držela jsem Noře palce, aby si našla tu svou pravou knihu. A neubránila jsem se zamyšlení nad svou knihou výčitek.
Něžný milý příběh, skvěle načtený Petrou Špalkovou.
Kniha se četla úplně sama. Příběh originální ale zároveň k zamyšlení. Přečteno za dva dny.
(SPOILER)
Kniha se čte sama... Dá se skutečně přečíst jedním dechem... Konec jsem tak trochu očekávala.
A teď můj osobní dotaz: Jsem jediná, kdo vidí podobnost mezi Půlnoční knihovnou a knihou Veronika se rozhodla zemřít?
(SPOILER)
Velmi zajímavý nápad na příběh!
Děj příběhu: Velmi jsem se vcítila do Nory na začátku knihy, když byla plná zoufalství. Všechny ty pocity byly tak živě popsané, jako by se autor sám v tu chvíli prožíval. Půlnoční knihovna, do které se Nora dostala byla úžasná. Často si říkám, jak bych se v určitých situacích rozhodla jinak, jestli bych pak byla tam, kde jsem, jestli bych dosáhla aktuálních věcí i přes jiná, zdánlivě lepší rozhodnutí. Držela jsem Noře palce, aby objevil ten svůj vysněný život. Nicméně zakrátko bylo jasné, že to dopadne tak, že v každém životě bude něco, co nebude sluníčkové, co nebude ideální. V jednu chvíli, ke konci příběhu, když se Nora loučila s Molly a Ashem, mi bylo opravdu smutno, že ten daný život opouští. Soucítila jsem s ní. Ale také mi už dávno bylo jasné, že se v těch jiných životech nebude cítit jako doma, nejsou to její životy. Zastávám totiž stejný názor.
Reálné provedení jiných životů: I když myšlenka přesunutí se do jiné verze svého života je super nápad, mám k němu výtky. Jak si i Nora čím dál více uvědomovala, ty životy vlastně nebyly její. Na konci je to i zmíněno - ona ty životy nevybudovala. Byly to životy jiných Nor, jiných osob, kterými se nestala. Připadalo mi to jako z filmu "v kůži johna malkoviche". Prosté obsazení života jiné osoby. Také by se mi toto obsazení nelíbilo. Je to tak trochu cizí.
Nekonečně mnoho možností: Jedna myšlenka mne na knize ale zmátla. Když se Nora přesouvala do života po změně jednoho rozhodnutí, bylo to pro mne tak trochu nereálné. Když změní jedno rozhodnutí, tak se ale od toho okamžiku znovu větví život dál na další rozhodnutí a celé se to nekonečně mnohokrát tříští. Dle mého tedy není reálné, aby se tedy přenesla do jednoho určitého života změnou jednoho rozhodnutí před x lety. Já vím, moc se v tom šťourám .
Styl psaní: Kniha se mi četla sama. Lehký, přímočarý styl psaní. V příběhu nebylo přehršle bezvýznamných detailů ani se zde nevyskytují ploché nicneříkající konverzace. Vše je promyšlené a dává to smysl. Žádné složité zamotání děje, které člověk není schopen rozuzlovat. Všechno do sebe zapadalo, nikde mi nepřišlo, že jsou v příběhu mezery. Od autora si určitě přečtu i další tituly.
Kniha je, co se týče designu obálky, jednoduše krásná a něžná. A tohle jsou vlastně dvě slova, která ji definují i po obsahové stránce. Na romány osobně moc nejsem, ale tenhle mě bavil. Kniha je výborně napsaná, moc dobře a plynule se čte, já osobně ji měla přečtenou asi za dva dny, používáte u ní vlastní fantazii a díky ní se ocitáte v úplně jiném světě. Musím uznat, že když čtu, občas se podívám na jaké jsem straně, abych měla představu o postupu čtení. U téhle knihy se mi několikrát stalo, že jsem myslela, že jsem na straně 50 a byla jsem na straně 100. A takhle to bylo celé čtení, jako by se četla sama. Z anotace jsem čekala něco trochu maličko jiného, ale zklamaná nejsem. Ano, kniha je lehce předvídatelná a možná i lehce naivní, ale rozhodně bych ji neshazovala. Zkrátka taková příjemná a snová knížka, kterou si dokážu představit číst v posteli když jsou deštivé dny nebo třeba jako dárek kamarádce o které nevím, co přesně čte a jaké autory preferuje.
Za mě tedy moc fajn knížka s velmi zajímavým a neotřelým tématem.
(SPOILER)
Tak podobně asi jako na většinu ostatních tady na mě Půlnoční knihovna ze všech koutů internetu vyskakovala, až jsem teda podlehnul a koupil. Záměrně si u knih nečtu anotace, takže už samotná knihovna na mě udělala dojem a zanechala ve mně hřejivý pocit. To ostatně knížka dělá celou dobu. Je to taková ta knížka, která se hrozně dobře čte, zároveň není úplně primitivní a u toho vás celou dobu tak jakoby hladí. Jasně, že konec se dal dost brzo čekat, ale já osobně jsem se nechal unášet jednotlivými životy, takže mě to nějak neomezovalo.
Úplně nejvíc jsem si asi užíval ty momenty, kdy se člověk může zasnít, jako když Nora poprvé vešla do knihovny, nebo jí Hugo vysvětloval, jak se taky občas někdy zasekne vprostřed nějaké činnosti, protože zapomněla, co chtěla původně udělat. Osobně mě teorie multivesmírů dost fascinuje, takže jsem si užíval, když Nora prošla kolem míst, která znala, ale vždy se trochu lišila, potkala lidi, které znala, ale měla k nim jiný vztah. Perlička byla, když Nora řekla bratrovi jak se jmenuje jeho budoucí manžel :)
Od Matta Haiga první knížka, kterou jsem četl, po Půlnoční knihovně ale určitě zkusím i další.
" Když se dostanete příliš blízko k černé díře, vtáhne vás její gravitace do své ponuré, temné reality .... "
A to je případ hlavní postavy Nory - její život se sype jako hromádka z karet a ona v zoufalství sahá k poslední štaci ....
Jenže .... to ještě zdaleka netuší, že mezi životem a smrtí existuje přestupní stanice, a to je " půlnoční knihovna ", kde se Nora setkává s moudrou rádkyní ....
A plná výčitek si klade otázky, zda se na životních křižovatkách rozhodla jít správným směrem ....
Její strom života má spoustu větví - a na každé z nich se Nora setkává s odpovědí ....
A ocitá se na území ekvidistantním - nepatřícím ani k jednomu břehu ....
Věřila jsem v závěr, který tento autor použil .... a kniha zdaleka není povrchní ....
Odpovídá na spoustu otázek - a uvádí " důvody, proč zůstat naživu ...."
Ano - to stojí za přečtení ....
Přiznám se, že anotace této knihy mě zaujala. Jenže zároveň jsem měla dojem, že to prostě není příběh pro mě. Nakonec jsem se rozhodla, že se do něj pustím. A asi to byla správná volba, protože toho v sobě skrývá skutečně mnoho. Není třeba být dokonalý. Ale je nutné vážit si toho, co máme. Protože bychom mohli mít něco úplně jiného, ale už bychom to nebyli my... Poučné, skvěle napsané, promyšlené. Mnoho myšlenek ve mě nejspíš nějakou dobu ještě bude rezonovat.
Kdyby knížky byly filmy, tak je Půlnoční knihovna letní blockbuster. Takovej ten, na kterej může jít každý a všem se bude líbit. Takovej ten, kde je všeho akorát a co uteče jak voda, i když má tři hodiny. Ne. Asi to nebude knížka, kterou si prsknete mezi svých deset nejmilovanějších. A taky budete, stejně jako já, od dobrý třetiny natuty vědět, kam to Matt Haig na konci švihne. To jak ale balancuje na pomezí feel-good a not-so-feel-good románu je čistý autorský umění. A to cením.
Mohla to byt strasne super kniha a bozi pribeh. Pro me ale rozhodne ne. Tema deprese a sebevrazdy slibuje strasne moc a nakonec je z toho takovy naivni pribeh, ktery klouze po povrchu a uz od prvni stranky vlastne vite, jak to cele skonci.
Tak snad priste jinak a lepe.
Od téhle knihy určitě nečekejte žádné dynamické čtení. Spíš úplně naopak. Tahle kniha je totální oddychovka. Příběh je tak hezky plynoucí a kniha je napsána opravdu čtivě! I když musím přiznat, že ze začátku mi Nora přišla nesympatická, ovšem to se potom změnilo. Knížku určitě doporučuji, myslím, že i spoustě lidem může změnit pohled na věc.
Také jsem se nechala strhnout davem a přečetla ji skoro za den. Kniha je napsaná velice jednoduše, obsahuje krátké kapitoly a jak již bylo řečeno je kniha předvídatelná, ale to nemění nic na tom jak skvěle se čte a donutí člověka se zamyslet nad svým životem. Kniha se mi moc líbila a určitě si ji ještě znovu přečtu.
Jó, já se nechala strhnout! Jako ovečka jsem letěla po masírce z instagramu do knihkupectví a hrdě jsem si knihu nesla do nejbližší kavárny. A nemohla přestat číst. Mě tyhle alternativní životy a "cobykdyby" témata hodně baví. Tady to bylo podáno zdánlivě jednoduše, příběh byl vlastně dost předvídatelnej, ale všechny myšlenky a posuny, které Nora měla během navštěvování alternativ, byly prostě skvělý. Kdo chce, najde si jednoduchý příběh. Kdo chce, najde si jednoduchý příběh plný hlubokých myšlenek.
Za mě jedna z top knih.
Super oddychovka, kterou jsem zrovna potřebovala. A upřímně věřím, že každý si představil jaké by to bylo pro něj mít takovou možnost.
Přečteno jedním dechem, strávené jedním odpolednem. Toto odpoledne by mel knize věnovat každý. Stoji to za to a navíc co je jedno odpoledne s porovnáním celého života, který mu o kousek tato kniha zmeni.
Námět není originální, konec je předvídatelný, ale přesto knížka stojí za to.
V podstatě nenáročná, přitom poměrně chytrá a hlavně pozitivní, i když to tak zpočátku nevypadá. Samozřejmě se dá toto téma pojmout mnohem hlouběji, ale to určitě nebyl záměr autora. Takhle je totiž knížka stravitelná pro mnohem větší okruh čtenářů.
" Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš"
"Životu nemusíš rozumět, stačí ho žít."
Štítky knihy
sebevražda naděje deprese psychoterapie zklamání knihovny alternativní vesmír fantasy britská literatura alternativní realita
Autorovy další knížky
| 2022 |  Půlnoční knihovna |
| 2018 | Vězeň času |
| 2011 |  Radleyovi – Upíři odvedle |
| 2016 | Důvody, proč zůstat naživu |
| 2022 | Kniha útěchy |
Knížka trochu šustí papírem, trochu jsou znát švy mezi jednotlivými myšlenkovými posuny, tu a tam se objeví pasáž, která by potřebovala méně slov - ale víte co? Ten popisovaný průběžný boj s negací, kterou v sobě máme každý, i když v různé míře (ať už jí říkáme temnota, deprese, výčitky, zoufalství, ztráta naděje...) má ohromnou cenu, protože je autentický, a proto uvěřitelný. Formálně nástupce Londonova Tuláka po hvězdách (opravdu se tomu říká fantasy? nějak jsem z toho označení v rozpacích, "rozvinutá metafora" mi přijde přesnější - ale ta asi neprodává), s průhledy do filozofie čím dál tím oblíbenějšího Thoreaua a s jednoznačně nadějeplným vyzněním. Přečteno za dva dny, mezi dojetím a úsměvem.