Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458648/bmid_purpurove-reky-uld-458648.jpg
4
586
586
Komisař Niémans série
1. díl >
V prostředí skal a ledovců jsou postupně nalezena tři zmučená těla – všechna ve stejné, zvláštní pozici. Rituální vraždy, nebo dílo šílence? Na druhém konci Francie dojde k nevysvětlitelné krádeži dvacet let staré školní kartotéky a podivnému vniknutí do místní hrobky. Vyšetřování vedou nezávisle na sobě dva policisté, maximálně rozdílní, ovšem jen zjevem. Jednotlivé střípky mozaiky do sebe postupně zapadají, napětí nejen neochabuje, ale stále narůstá.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2020
,
XYZ (CZ)
Originální název:
Les rivières pourpres, 1997
více info...
Přidat komentář
Celou knihu jsem měla problém s tím, jak je psaná přímá řeč a na začátku jsem měla chuť to odložit. Místy mi pily krev moravské obraty jako “počkám tě” nebo spisovné koncovky ve vulgární řeči. Byl mi sympatický hlavně Karim, ale je znát, že to je staré skoro pětadvacet let (nicméně ve své době to musela být pecka), popisy bitek mi evokují akční filmy z devadesátek, absence techniky je také úsměvná. Zápletka naprosto neuvěřitelná. Celou dobu jsem se nemohla začíst a fakt se mi ulevilo, že už je konec. Začátek nebyl špatný, ale postupně mě to bavilo méně a méně. Ve své době to asi musela být pecka, dneska už to wow efekt nevyvolá.
Poutavé čtení v pro mě přitažlivém horském prostředí. Dva neústupní policisté, zabývající se zpočátku zdánlivě odlišnými pátráními, které nakonec svede jejich cesty dohromady. Stránka letěla za stránkou a celkový zážitek mi kazilo pouze to, že jsem dřív viděl film, který byl taky dobře zpracován, a proto mi jeho obsah uvízl v paměti. Proto pro mě případné zvraty už nebyly takovým překvapením. Méně než pět hvězdiček jsem dát nemohl.
Film i kniha splnily mé očekávání. Pravda , je třeba se dost soustředit na děj.
Dvd s J. Reno bylo kdysi velkým hitem
Nádherná kniha, která mně okamžitě vtáhla do děje. Má hodně stran a čtenář si musí napřed utřídit myšlenky a v knize se zorientovat, ale vyplatí se a čtenáři se nabídne jedinečný knižní zážitek. I film byl na velké úrovni. Co více si přát?
Výborný krimi/thriller s neuvěřitelně ponurou atmosférou. Vyšetřování zločinů v horském prostředí propletené odkrýváním dávných tajemství života v izolovaném městečku mě nadchlo. Kniha a stejně tak i film (i když jsou tam jisté odlišnosti) jsou perfektní.
Výtečně napsaná kniha s přesvědčivými postavami, (dějem už o kousek méně), zajímavou lokací, neotřelými popisy ("Dům jakoby váhal mezi rubášem a karnevalem.") a hlavně hutnou a mrazivou atmosférou. Nebýt toho, že v závěru knihy do sebe všechno až nápadně hladce zapadá a především kdybych jako první neviděl film (ačkoli je celkově dost očesaný), asi bych hodnotil plným počtem. Stejně ale dávám slušných 90/100.
Tak takhle nějak si představuji špičkový thriller. Dvě dějové linky které jsou zcela odlišné, ale které se nám ke konci příběhu spojí v jeden celek. V té první komisař Niémans pátrá po vrahovi rituálních vražd. Ve druhé zase probíhá vyšetřování záhadného vloupání do hřbitovní hrobky a do školního archivu. Oba policisté jsou si povahově velmi podobní. Svérázní, drsní, nedbajících žádných pravidel. Oba si jdou tvrdě za svým cílem. A tak je logické, že když se setkají okamžitě si padnou do oka. Samotná zápletka příběhu je na hraně věrohodnosti, ale jinak je příběh sepsán tak, že působí zcela věrohodně. Moc povedené, jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem kdy měla možnost slyšet. Audioknihu čte pan Jakub Saic. Jeho barva hlasu se pro drsné příběhy velmi hodí, takže také audioknihu hodnotím velmi kladně.
85%
Jsme pány. Jsme otroky.
Jsme všude. Nejsme nikde.
Jsme geometři. Ovládáme purpurové řeky.
Fascinující čtení s vybroušeným stylem a do detailu propracovaným dějem. Knížku jsem si neuvěřitelně užila, přečetla jsem si ji znovu asi po deseti letech. Lituji, že jsem neviděla film, nevím, jak mě mohl minout.
To, že pravděpodobnost příběhu je prakticky nulová mě vůbec neodrazovalo. Jak už jsem psala dříve, u knih, které čtu je to hodně časté.
Knížka Poslední lov se mi moc líbila, ale tahle je ještě lepší.
Výborný thriller, který se velmi dobře čte. Film patří mezi má oblíbená díla a kniha se tam zařadila taky.
Detektivka to byla perfektní. Propletená, trochu neuvěřitelná, ale ne až tak moc.
Štvali mě ti chlapáčtí policajti, to bylo trochu klišé, ale na druhou straně nebyli nepříjemní, takže jim to odpouštím.
Taky v knize na můj vkus bylo až moc poetických popisů a vůbec popisů celkově, ale to beru jako svou osobní preferenci a body za to strhávat nechci.
Tak jako spousta jiných lidí i já jsem si při zmínění Purpurových řek vybavila ikonického Jeana Rena a přečíst knížku bylo dílo okamžiku. Byla jiná než film, hlavně zakončení. Tady se to ve mě pere, ale knižní podoba se mi líbila víc, i když byla definitivní. Oproti filmu, kde se sice řítí lavina, ale všichni odkráčejí domů...No jo filmaři, také mě překvapil svérázný komisařův parťák Arab s dredy na kterého ve filmu zapomněli. Za mě bomba knížka s charakterem ze zasněžených horských masívů a intelektuálního univerzitního prostředí, kde si psychopaté hráli na bohy. Jsem ráda, že po skoro 20 letech se Reno komisař Niémans vrací v další knížce, na kterou se těším.
Mám úplně stejné myšlenkové pochody znovu se vrátit ke knize než začnu číst další pokračování komisař Niemans - Poslední lov. Film jsem viděla několikrát, knihu četla několik let zpátky a je audiokniha starší a letos nová audiokniha všechno má své kouzlo a není co vytknout. Ráda jsem si připomněla záhadné vyšetřování, mrazivé prostředí hor určitě kniha stojí za to...
(SPOILER)
No tak začnem takpovediac od konca,Pôvodne som mala síce v pláne čítať knihu od Grangeho a to Poslední lov, no ako som si túto knihu hľadala v recenziach, naraz som sa zbadala, že ahá , ale veď toto je pokračovanie Purpurovych riek. Ibaže chyba lávky, z nich som si pamätala už len dávno pradavno, že som ich vôbec videla.Ale ani dej, ani nič som si z filmu nepamätala, iba že tam hral Reno a film sa dal pozerať.No a už sa pomaly dostávam k veci, takže som si okamžite stiahla audioknihu Purpurove řeky, samozrejme vypočula, samozrejme perfektné, niet čo dodať.
(Apropo zistila som, že pri počúvaní audioknihy je to ľahšie ako pri čítaní knihy, nakoľko nezáživnejšie pasáže sa dajú pri počúvaní prepocut.O to ľahšie, ak človek, ako aj ja, pocuva pri nejakej bohumilej činnosti ako je upratovanie atď.)
Na záver už len dodám, táto kniha bola super, ale , idem ďalej s Niemansom v Poslednom love,lebo veď, ako som citala podo mnou v recenziach, Reno predsa neumiera!
Celkem se to ve mně pere, člověk asi čeká něco víc. Zápletka je děsně překombinovana a postavy obou vyšetřovatelů nejsou zrovna sympatické, spíš zajímavé svými zvláštnostmi. Knihu jsem četla docela dlouho, některé úseky byly velice napínavé a podněcující, jiné nudily. SPOILER: Navíc jsem měla už od začátku pocit, ze s Fanny to nebude jen tak...
„Mohla sem přicestovat z České republiky, ze Slovenska. V oblasti životního prostředí jsou to opravdoví barbaři.“ Mňa to sklamalo, ale otcovi, ktorý ma ako malého priviedol k láske k čítaniu, sa to enormne páčilo a tak sme mu s manželkou na Vianoce 2021 kúpili pokračovanie, bohužiaľ sa ho už nedožil. A teraz k Purpurovým řekám. Film sa mi pritom páčil, takže samé kontrasty a paradoxy. Purpurové řeky som túžil čítať od chvíle, čo som celý uveličený na jar 2001 vyšiel z kina a napriek príjemným teplotám ma mrazilo. Podarilo sa mi to až v roku 2020. A čakal som fakt viac. Spočiatku to nebolo vôbec zlé. Neortodoxný Niémans je solídny týpek (ale chcelo to ešte viac zatlačiť na pílu, na môj vkus je neviditeľný), atmosféra univerzitného mestečka na úpätí Álp originálna a ústredný zločin (či skôr viacero zdanlivo nesúvisiacich zločinov) príjemne temný, až mysteriózny. Bohužiaľ, hoci Grangému nemožno uprieť svižné tempo, nakoniec v mojich očiach víťazí film. Ten predal jedinečnú horskú atmosféru stonásobne lepšie, celkovo je dalo by sa povedať hororovejší (čo mám rád) a hlavne disponoval výborným kastingom: Jean Reno a Vincent Cassel bola skutočne perfektná dvojica, medzi ktorou to iskrilo jak hovado. Mimochodom, Casselova postava v románe nie je (!). Vystupuje v ňom síce podobná (ktorá Niémansovi nahráva na smeč), ale nejde o „normálneho“ francúzskeho policajta so skvelým menom Max Kerkerian (to ej emno!), ale o Araba s dredmi Karima Abdoufa (wtf?). Filmové finále (o dosť iné, než v knižnej predlohe) sa mi páčilo viac. Takže som rád, že som si konečne po dlhých desaťročiach splnil rest, ale vlastne to za to príliš nestálo a ďalší Grangého román si už pravdepodobne nekúpim.
(SPOILER) Velmi čtivé a zajímavé, moc mě bavil způsob, jakým byl příběh podán - dvě dějové linie zdánlivě nesouvisející, ale čtenář tak nějak tuší, že k tomu spojení dojde - a úplně jsem prožívala, když se naši vyšetřovatelé setkali :-) Tento typ vyšetřování a odkrývání tajemství mne velmi baví (něco podobného bylo v Mužích, kteří nenávidí ženy) a navíc když je to promyšlené a celkem logické, je to radost ze čtení. I když ta logika příběhu se prostě musí přijmout a nehnípat se v ní, jen číst a akceptovat to. Co se tomu dá vytknout je asi, že to celkově bylo přitažené za vlasy, a to jak vraždy, tak pachatel, ale co - někdy je ta kritika utlumená originalitou příběhu a způsobem vyprávění. Nejvíce mi asi vadily akční scény a nezničitelnost hlavního hrdiny, někdy to bylo až k smíchu. Viděla jsem i film (r. 2000), který sice měl skvělou atmosféru, prostředí a herce, ale jinak to byla velmi osekaná kostřička příběhu z knihy, která na diváka, který ji nečetl, musí působit dost zmateně a těžko k pochopení. Knihu ale doporučuji - záhada v ní líčená mi nedala spát a myslela jsem na ni každou chvíli :-)
Film neznám, nemohu srovnávat, ale styl vyprávění příběhu ke zfilmování přímo vybízí. Rychlé, akční vyprávění dvou paralelních příběhů, které zprvu spolu zdánlivě nemají nic společného, v obou příbězích nekonvenční policejní vyšetřovatelé, kteří nejdou pro ránu daleko. K tomu atraktivní prostředí francouzských hor, tajemná zápletka, akční scény, napětí. Jen mi to ke konci přišlo trošku překombinované. Každopádně hodně čtivé.
Purpurové řeky jsou napsané dobře a styl doslova vybízí ke čtení s dějem, který se rychle posouvá vpřed. Zajímavostí je určitě spojení dvou původně oddělených případů... Při četbě jsem si hned vybavil Mráz od Miniera. Příběhy jsou samozřejmě zcela rozdílné.
Přiznávám, že konec překvapil. S knihou jsem spokojený a hodnotím 70%.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Purpurové řeky |
| 2022 | Snoubenky smrti |
| 2020 | Poslední lov |
| 2018 | Černá linie |
| 2010 |  Miserere |
Jednou za čas musím ten svůj dramatický přetlak rozředit nějakou tou mordovací jednozátahovkou... dle okousaných prstů a řádně sežmoulané záložky mohu poznamenat, že tentokrát se to povedlo... zdánlivě dva různé případy mě bez milosti přikurtovaly k těm dvěma nýmandům, co se honí za nechutným purpurovým tajemstvím... škoda jen těch občasných vykonstruovaných klišoidních šablon... ALE... má psychopatická maličkost opouští ledovce uspokojena a to se počítá ;)