Pustá duše
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408843/bmid_pusta-duse-nY7-408843.jpg
4
153
153
Jeremy Bremen má tajemství. Celým životem ho provází schopnost číst lidem myšlenky. Zná všechny jejich skryté touhy i obavy a pouze díky své manželce Gail, která roky fungovala jako štít mezi ním a děsivou tíhou jeho nadání, ještě nepřišel o rozum. Jenže Gail umírá, její vědomí utichá a Jeremymu hrozí, že se z náhlého přívalu myšlenek zblázní. A proto se dává na útěk – před svou týranou myslí, minulostí i sám před sebou –, v naději, že mu samota a izolace přinesou kýžený klid. Osud mu však nepřeje a klade před něj jednu překážku za druhou. Jeremy se vydává na nebezpečnou cestu po Americe, při níž odhalí nejen ty nejtemnější a nejkrutější hlubiny lidské duše, ale také tajemství samotné podstaty smrtelnosti a vesmíru. Existuje jen jeden svět, nebo je jich víc? A mohli by se Gail s Jeremym v některém z nich znovu setkat?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2019
,
Mystery Press
Originální název:
The Hollow Man, 1992
více info...
Přidat komentář
Pro mě byla kniha víc utrpení, než zábava. Už roky jsem nemusela tolik bojovat, abych něco dočetla do konce. První půlka se mi nečetla dobře vůbec, pak jsem kapitulovala a tu neustálou matematiku kříženou s násilím jsem už nějak dokousla. Ani konec pro mě knihu nezachránil.
Nedávno som do firemného dotazníka v rámci predstavovania kolegom na otázku "čo by si sa chcel naučiť" odpovedal slovami "čítať myšlienky ľuďom". Po prečítaní Pustej duše musím toto želanie prehodnotiť.
Simmons napísal veľmi komplexné dielo. Hodilo by sa ako predloha k ďalšiemu filmu Christophera Nolana. Po literárnej stránke nemám čo vyčítať...takmer.
K hlavnej postave Jeremymu som si hľadal cestu pomerne ťažko. Jeho skratové chovanie a surové násilie, s ktorým sa počas svojej púti stretáva, považujem za takú barličku, ktorú autor používa na dotvorenie deja. Nakoniec to našťastie dostáva svoj zmysel. Pripravte sa na emocionálnu jazdu ako na horskej dráhe.
Vyzdvihnúť musím aj skvelý český preklad. Pasáže s matematicko-fyzikálnymi teóriami dali prekladateľke určite zabrať (aj napriek odborným konzultáciam).
Vynikající matematik Jeremy a jeho žena Gail, oba s výjimečnými telepatickými schopnostmi, spojeni více než silným poutem, ona po téměř 10 letech manželství umírá na neoperovatelný nádor. K tomu jakýsi nehmotný vypravěč a bez jakékoli souvislosti ještě slepý, hluchý a mentálně postižený chlapec. Toť expozice.
Dál se rozjíždí příběh ovdovělého Jeremyho a zhruba ob kapitolu skáčeme do minulosti, do různých období jejich vztahu, a občas taky k vypravěči samotnému a k onomu postiženému chlapci. Velkou část retrospektivních kapitol tvoří vysoká matematika - kvantová mechanika, teorie chaosu, vlnoplochy, stojaté vlnění a podobné finesy, kterými se Jeremy zabývá a které vysvětluje Gail. Dost pestrá směsice, která někomu vyhovuje a jinému ne, čemuž odpovídají i komentáře zde na DK.
Pro mě byl kamenem úrazu samotný Jeremy - univerzitní profesor (intelektuál, tedy žádný ranař či zocelený desetibojař), který dlouze rozkládá o složitých matematických teoriích, ale zároveň je akční a nezničitelný jako Bruce Willis za mlada, takže v kritickém stavu a s těžkými zraněními "v pohodě" utíká z nemocnice, sám vítězí nad grupou mafiánských zabijáků atd. - to pro mě nebylo uvěřitelné.
Co se týče těch dlouhých matematických pasáží, sice se postupně ozřejmí, že v knize musí být, protože bez nich by se děj a vyústění neobešly, ale mě to nebavilo. To už si raději přečtu nějakou odbornou knihu. A pokud tuhle matematiku aspoň trochu nepobíráte, nebudete vůbec vědět, která bije, a asi vám uteče dost z pointy.
Podtrženo, sečteno: Na můj vkus příliš překombinovaný koktejl, v němž mi překážely málo uvěřitelné akční scény a zbytečně explicitní násilí v kombinaci s (ne)uvěřitelností fyzikálně (ne)možného. (Obyčejné fyzice podle mne odporovala i rychlost mrznutí vody v mrazáku slečny Morganové).
Pustá duše je nádherná kniha, která začne dávát pořádný smysl až na konci, kdy je vyřčeno všechno. A tím nutně nemyslím pointu pointu toho, co a proč se celou dobu dělo. Ale kam to vyústilo. A to bylo strašně krásný.
Celý ten příběh je totiž tak dojemný, rozervaný, emotivní, osudový, špatný a krásný. Ta cesta, kterou si Jeremy projde po ztrátě jediného člověka, kvůli kterému mohl být konečně kompletní, je silná. Je to drsný. A ubrat ty důvody a všechny dost drsné detaily, je to vlastně strašně uvěřitelné i v normálním životě. Jenom zde znasobené tím co Jeremy a Gail měli mezi sebou. A jo, chápu, na někoho to může působit jako příběh o bláznovi, který nezvládl truchlení...no, co si budeme, i mě občas přijde, že začínám z těch všech myšlenek v hlavě blbnout. A to tam jsou jenom ty moje! A jak jsem se s Jeremym postupně propadala do stále větší díry, kdy si myslel, že možná chvíli by to mohlo být zase ok, ale ono nebylo, všechno dávalo stále větší a větší smysl. A vlastně i ty ošklivé věci jsou napsané krásně a dávají taky smysl. Občas je to trochu víc ujetý, trochu víc drsný, trochu víc mimo klasických představ o lidech, ale ono se dalo dost předpokládat, že tohle nebude veselý čtení, ani jemný čtení.
Myslím, že z mé strany by to mohlo být všechno, protože jakýkoliv komentář je zde zbytečný. Tohle si musí každý přečíst sám...
Jsem zklamaná. Čekala jsem zajímavou knihu s hlubokou myšlenkou. Větší slátaninu jsem asi ještě nečetla. Knihu opouštím na str.230 a už se k ní nikdy nevrátím. Zajímavé téma zničily naprosto nesmyslné střihy násilných scén. Do toho ty teorie... Chvilku jsem myslela, že to vydržím do konce a snad bude pointa, ale už o ni nestojím. Škoda času, který mi autor ukradl.
Knihy Dana Simmonse ve mne vzbuzují trochu rozporuplné pocity. Některé mi přijdou zajímavé a mám chuť se k nim po čase vrátit. Jiné mi připomínají dlouhou útrpnou pouť. Pustá duše se nechází někde upostřed mezi těmito dvěma póly. Kniha má velmi zajímavé téma a mě osobně se velmi dobře četla. Nicméně zklamal mne závěr, který se nesl v duchu "králíčku a země se zachvěla". Kdo četl Hemingwaye, tak asi tuší na co narážím a ostatní se nechte překvapit. V každém případě se domnívám, že Dan Simmonse napsal lepší knihy, než je Pustá duše a proto dávám pouze průměrné hodnocení.
(SPOILER)
2,5*
většinu knihy jsem si užívala a akceptovala bych i absurdními náhodami živenou mafiánskou linku. ovšem explicitní popisy mučení / utrpení postiženého chlapce a hlavně ujetá vyvražďovačka na ranči, která jako by sem zabloudila ze zcela jiného žánru, kvalitu mého čtenářského zážitku o dost snížila. a žůžo téma (sdílené) telepatie mi přišlo nepříliš využité.
byla to má první kniha od autora a nevím nevím, jestli se ještě někdy pustím do nějaké jiné.
Simmons ve formě. Místy trochu těžší, ale obecně tím opět prostupuje jeho klasická láska k lidem a víra v lidské dobro. Užila jsem si to.
Opravdu zajímavé. Při čtení se ve mně střídaly různé pocity, podle toho, jak se děj ubíral. Nejvíc se mi líbila fáze útěku a popisy nahlédnutí do jiných myšlenek. Nejméně pak vztahová a "fyzická" linka. Každopádně je to kniha zajímavá a stojí za přečtení.
Obvykle nečtu tento druh knih. Se sci-fi jsem skončil někdy na počátku vysoké školy - přišlo mi, že v tomto druhu literatury příliš často odkazy na zábavnou vědou podloženou (nebo rádoby podloženou) fikci pouze maskují nedostatek hlubší myšlenky. Samozřejmě čest světlým výjimkám. V tomto případě mne zdejší komentáře přesvědčily přece jen to znovu zkusit. Začátek knihy mne bohužel nenadchnul - příběh mi přišel banální, proložený útržkovitými odkazy na vysokou matematiku, jejichž smysluplnost jsem nebyl schopný posoudit (moje matematika skončila v podstatě někde na gymnaziální úrovni). Víceméně to potvrzovalo mé předsudky a velmi jsem uvažoval o tom, že knihu odložím a už se k ní nikdy nevrátím. Ale vytrval jsem a byl jsem odměněn ... příběhem přeplněným patologickým násilím, zvráceností a hnusem. Maně mne v této fázi napadla pocitová podobnost s filmem Mlčení jehňátek, který jsem před lety nedokoukal, když jsem si uvědomil, jak odporné energie a pocity ve mně vyvolavá. Ale byl jsem již chycen - musel jsem uznat, že dějové zvraty jsou nečekané a že jsem velmi zvědavý na rozuzlení a pointu celého románu - je to násilí jen samoúčelný "by-product" nemocné americké duše nebo má v příběhu nějaký hlubší filosofický účel? Z mého hodnocení je asi zřejmé, k jakému závěru jsem nakonec dospěl. Aniž bych předkládal nějaký spoiler, musím konstatovat, že závěr knihy stál za to a přiměl mne k zajímavým úvahám o podstatě života a lidské mysli. Možná se ke knize v budoucnu znovu vrátím a dám si jí ještě jednou. Ostatním mohu její přečtení určitě doporučit, nebyla to ztráta času.
Nezklamal.
Popravdě je to hodně těžká kniha a v některých úsecích jsem měla problém s odbornými výrazy a celkově s myšlenkou knihy. Ale ten konec! To bych plakala klidně dva dny.
Jeremyho mi bylo skoro celou knihu líto, plus ještě ta dobrodrůža na jeho cestě? Šílený! Robbyho osud ani nekomentuju… Navíc mám pocit, že moje pramalá víra v lidstvo se ještě zúžila - vidět lidem do hlavy jako Bremen, tak už tu dávno nejsem.
Simmons je opravdu Pan autor, ale čtení na jedno odpoledne to opravdu není.
Kniha, na kterou jsem měla zálusk delší dobu, ale odkládala jsem ji kvůli těžšímu obsahu. Ale těžká doba si vyžádala těžký obsah. Pustá duše je román o hledání pravé lásky, o podstatě života, o tom, zda spolu mohou lidé komunikovat telepaticky. V knize sledujeme nejen příběh Bremena, ale také malého postiženého chlapce Rubbyho, kterého se rodiče zbaví více než odporným způsobem a který je pro Gail i Bremena více než důležitý.
Tahle kniha je těžká, psychologická a vyvolává v člověku otázky. na druhou stranu je to moc milý příběh lásky, která nekončí ani po smrti.
Tohle mi úplně nesedlo, dost mi vadilo přeskakování v čase, mám radši lineární vyprávění. Ale když jsem si na to zvykla, nijak to nerušilo. Co mě ale rušilo hodně, byly pasáže s matematikou a fyzikou. Chápu, že to autorovi připadalo důležité, ale stejně tomu nerozumím a jen mě to odvádělo od příběhu. Pustá duše je slabší kousek jinak skvělého Simmonse, i tak ale stála za přečtení.
Vždy, když odběhnu od běžnější beletrie k tomuto autorovi, nestačím se divit. Bavil mě zimní přízrak a bavila mě pustá duše...Kde vlastně sídlí ona síla lidského vědomí a lásky...? V krysím kožíšku a ve vraní kůži? V údolí umírajících hvězd? Ve fialové hodině? Vyberte si. Jsme jen lebka pod kůží... jsme jen vycpaní lidé...Jeremy, Gail, jste tu někde ?
Tuhle knihu skutečně napsal Dan Simmons? Autor brilantního Terroru, nezapomenutelného Ílionu a promyšleného Hyperionu? Po přečtení téhle slátaniny jsem uvažovala, že si ho snad odeberu z oblíbených autorů. Je to zoufalá směsice americké limonádovité love story, brutálního thrilleru s nechutnými scénami a populárně naučného dílka o kvantové fyzice. Ne, fakt to nečtěte, já to zvládla pouze z úcty k autorovi.
Kvantová mechanika, teorie chaosu, matematika. Zároveň filosofické pojednání i milostný román. Thriller i horor. Paralelní světy i prolínání myslí. Račte si vybrat, co z toho je vám milé. Pokud aspoň něco, stačí sáhnout po Pusté duši Dana Simmonse. Vše z výše zmíněného v ní je. A nejspíš ještě víc. Stačí číst a hledat. A občas koukat s pusou dokořán. Často možná i nechápat, ale vědět, že to vlastně zas tak nevadí. Občas hltat a hnát se knihou co nejrychleji a pak zase zvolnit a zůstat možná i chvilku stát. Semtam lapat až po dechu, jak je u toho smutno. A pak se zase nadechnout a pohlédnout do dáli, kde vychází nadějeplné slunce. A na konci? Na konci tušit, že nezapomenete. Zvláštní kniha.
Výborná komorná záležitosť. Na svoju krátkosť si toho hlavný hrdina prežije a užije dosť a osobne ma bavilo sledovať ako hrdina padá z blata do kaluže a vždy sa ponorí do väčších problémov. Každý iný autor by napísal klasickú komixovku s hrdinom, ktorý vie čítať myšlienky a používa ich v rámci dobra/zla. Dan Simmons napísal psychologický príbeh z reálneho života podložený na reálnej fyzike (a pasáže Očí boli na mňa príliš odborné).
Téma je zajímavé z principu. Ale tak nějak jsem podvědomě očekával jiné rozuzlení. Ačkoliv nevím jaké, tohle na mě prostě nefungovalo. Kniha se celkově čte dobře, ale někdy jsou ty potřebné zkratky prostě ne úplně uvěřitelné
Mírně nevyvážená kniha, ale rozhodně zajímavá a poutavá. Některé části, které by mohly být zcela realistické, jsou zbytečně přehnané (pobyt na farmě...). Pasáže sci-fi dle mého názoru autor zbytečně "vědecky" vysvětluje, fungovalo by to úplně stejně i bez "vědeckého" základu. Samotná nosná myšlenka není sice nijak originální, ale její zpracování je dobré a zajímavé. Přes tyto výtky četby nelituji a možná autora ještě někdy zkusím. 75%, 24. 11. 2019.
Štítky knihy
telepatie thrillery Amerika matematika zločiny paralelní světy teorie chaosu
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Jelikož je "dálno-cit" leitmotivem mých šuplecích ambicí, tak mám z četby na tohle téma hrůzu a současně mě vábí jak lucerna můru (zatím Děti půlnoci, Umírat v nitru, Hladové hry, Osvícení, Kukly) Naštěstí zjišťuji, že některé dějové konstanty jsou, zdá se, nevyhnutelné a současně, že mě v mé žárlivé tvůrčí lakotě může nadále těšit, jak (troufnu si říct) "mělce" jednotliví lidé látku pojali; ergo mé ego zůstává nedotčeno...byť Pustá duše byla zranění blízko. Simmonsovi ale rád odpustím...a vlastně je mi ctí. Ono na tom ale stejně prť sejde.
Čím může Pustá duše načechrat pírka je fakt, že je v ní Simmons proti svému obvyklému úzu strmě eskapádní (ději by rozvážnější poloha a větší rozsah sekly!) stylisticky proškrtaný a nebarokně čistý...a přece se nezapře; jak co do nevtíravé obraznosti, tak co do pointy, jež pro mě není ztělesněna ani tak ústřední hypotézou, či dějovým rozuzlením, jako spíš vyznáním o propasti mezi přežíváním a žítím. Objektivně za čtyři, ale výsledná katarze přebíjí i lehké (a škodolibě úlevné:) zklamání.
5 mléčně melancholických *****
PS: Tlačení na pilu násilí nebylo zapotřebí, lidem obecně vzato nejsou extrémy vlastní, to spíš lhostejnost a sobectví.