Pustiny
Francis Paul Wilson
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30211/bmid_pustiny-663484be822ae.png
4
57
57
F. P. Wilson ve sbírce povídek Pustiny dokazuje, že ovládá nejenom románovou tvorbu. Tato sbírka, která představuje povídky vzniklé během posledních dvou desetiletí, zaujme především svou pestrostí: čtenář zde najde klasické, syrové horory vedle povídek vysloveně humorných či ironických. Wilson se ve svých povídkách často věnuje nevšedním zpracováním slavných témat populární kultury - setkáte se tu třeba s Batmanovým protivníkem Jokerem, který je zavřen za zdmi psychiatrické léčebny, se slavným detektivem Dickem Tracym, jenž je právě na stopě zločinu v rokenrolovém hudebním vydavatelství, nebo s písničkářem Bobom Dylanem čelícím útoku plagiátora z budoucnosti. Vynikající titulní povídkou složil Wilson poklonu klasikovi amerického hororu H. P. Lovecraftovi. Wilsonovy povídky jsou děsivé i duchaplné, zábavné i plné hlubšího smyslu. Zcela rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v hororovém žánru můžete najít... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
The Barrens and Others, 1998
více info...
Přidat komentář
Hodně povedená sbírka drsných, zábavných a atmosférických thriller, horror a jedné sci-fi povídky. Obsahově, (sub)žánrově i formálně hodně velký rozsah, od klasických (dobrých) horrorů (včetně gore agitky KOŽEŠINY, která se dostala i do seriálu Masters of Horror), přes jednu z mých nejoblíbenějších lovecraftovských povídek (titulní PUSTINY), příběh Jokera až po příběhy o autorově zjevně oblíbeném rock and rollu. F. Paul Wilson mi zatím sedl mnohem více jako povídkář, než romanopisec (jeho PEVNOST i volné pokračování mě lehce zklamaly). Tahle sbírka se mi díky jeho zajímavému stylu moc líbí celkově, i ty nehorrorové věci. Jen mě mrzí, že v ní není má Wilsonova nejoblíbenější povídka Ménage Á Trois. 4,5*
Solidní horrorová sbírka s několika slabšími kousky a několika fakt dobrými. Přestože je stylisticky dobře napsaná a nápady jsou celkem originální, je tu něco, co mi nesedí, takže se k ní asi už nevrátím.
Nebylo to nakonec až tak dobré, jak bych čekal, ale za přečtení to nakonec stálo.
Povedená a nápaditá sbírka hororových povídek všeho druhu, doporučuji všem fanouškům žánru.
Výborné jsou zejména Pustiny, to je prostě Lovecraft jako vyšitý. Ale užijete si i třeba i Tváře, Kožešiny, Nájemníky i další. Jsou tam samozřejmě i slabší kousky (jako v každé sbírce), nudit se ale určitě nebudete - celkově to za ty čtyři hvězdy stojí.
Občas mě napadá kacířská myšlenka, že tu nejlepší lovercraftovskou povídku nenapsal mistr sám, ale je dílem Francise Wilsona. V Pustinách dovedně skloubil atmosféru dávných polozapomenutých časů a obyčejnost moderní Ameriky. Když se o to samé pokusil podivín z Providence, pravidelně selhával.
Jako celek nic moc. Nejlepší povídkou jsou Pustiny, pak se ještě pár najde, ale po přečtení Pevnosti je tento soubor povídek docela zklamáním.
Skvěle namíchané, snad jen dvě ze všech se mi moc nelíbily. Povídky hodnotím trochu jinak než klasické knihy. Jde hlavně o pointu, že. Čtenáři hororů jistě ocení a najdu si mezi nimi tu, která se jim bude líbit.
Snad úplně nejlepší kniha tohoto spisovatele.Povídky jsou skvěle napsány,výborně jsem se u nich bavila.
Konečně můj mozek dostal vydatnou, vesměs hororovou povídkovou stravu, jejíchž dvanáct chodů tvoří ty nejvybranější kusy literárních jednohubek . Píši konečně, protože ještě nikdy mě žádná kniha tohoto typu nepohltila od začátku do konce. F. P. Wilson nemá nijak skvělý literární styl, ale píše neskutečně chytlavě a nápaditě. Každá minipráce jede od počátku do konce v úctyhodném tempu a graduje vždy do velmi podařeného vypointovaného finále, po kterém se s chutí vrháte na další kus a víte, že bude stát za to. Doporučuji.
Část díla
Bob Dylan , Troy Jonson a Meťácká královna
1998
Desatý prst aneb Začátek mého konce
1998
Konečná terapie
1998
Kožešiny
1998
Muž s nožem
1998
Autorovy další knížky
| 2011 | Pevnost |
| 2004 | Hrobka |
| 2001 | Pustiny |
| 1994 | Stvůry a blíženci |
| 1994 | Zabij dítě, které se vrací |
F. Paul Wilsona budem navždy zbožňovať za mrazivý lekársko-študentský triler Select a nostalgicky rád spomínam na svoje detstvo/pubertu, kedy sa ku mne dostala Pevnosť (nacisti vs. upír), takže keď sa mi naskytla príležitosť zaobstarať si zbierku jeho hororových poviedok so súhrnným názvom Pustiny, neváhal som. V prvom rade treba povedať, že nie všetky texty sú hororového zamerania. To by až tak samozrejme nevadilo. Dôležité je, či sú to kvalitné príbehy. Nuž, o dvoch-troch mám veľké pochybnosti. Dobrou správou je, že väčšina poviedok je fakt vydarená, drsná a temná. Wilson sa s tým nepapre a hoci Select ani Pevnosť neboli žiadne prechádzky ružovými záhradami, tuná mi to pripadalo, ako keby som spoznal úplne nového Wilsona. Vyvrheľa, ktorý si o svete nič dobré nemyslí a kým doteraz sa mu tento svoj postoj darilo či už zakrývať, alebo proste nepokladal za dôležité ventilovať ho textami, tentokrát to dal von. Všetko. A nie je to pekný pohľad. Najsilnejšie poviedky sú zrejme ústredné Pustiny (ktoré sa ku koncu zmenia na niečo, čo som nečakal a k čomu od začiatku až tak nesmerovali, čiže trochu klamú telom, ale azda i preto sú také dobré, mimochodom mierne mi pripomenuli slávne Vyslobodenie, či už film alebo knihu, hoc samozrejme len atmosférou, nie zápletkou) a Tváře o beštiálnom sériovom vrahovi, ale výborné kusy sú tiež Nájemníci a Muž s nožem. Fanúšikom Batmana potom dávam do pozornosti Konečnú terapii, ktorá sa mi síce nepáčila, ale šokovalo ma, že sa v nej FPW vrhol na Jokera z Batmana, čo som teda ozaj nečakal (a celkom by ma zaujímalo, čo na to povedali v DC). Resumé: užil som si to, ale nie ako celok, iba niektoré poviedky a pravdupovediac bolo ich menej, než som čakal. Takže prísne 3*.