Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536819/bmid_pustte-svetlo-do-tmaveho-vecera-662507d616eee.jpg
3
102
102
Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě? Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se v tom, že nesnáší děti. Petr se po mnoha letech manželství rozvádí a upadá do osamění a beznaděje. Veronika se musí vyrovnat se smrtí manžela, kterého podváděla. Jaromír by chtěl založit rodinu, ale nedokáže navázat normální vztah se ženou. Víkendové setkání na horské chatě zdánlivě nemůže na osudech této nesourodé čtveřice nic změnit. Přesto se po návratu domů poklidné životy hrdinů začnou ubírat nečekaným směrem. Stačí pár drobných impulzů, aby se otevřely staré rány a nové otázky — vážně musí Petr zůstat sám? Opravdu by Valérie dítě nezvládla? A mohla kdysi Šarlotina smrt bolet o něco méně?... celý text
Přidat komentář
Poetický název i přebal knihy čtenáře možná navnadí na trochu jiný příběh... I tak je kniha čtivá, má spád, a ač se postavy utápí v táhlých vtahových dramatech, jejich život je poměrně rychlý.
Útlá kniha, která ale skrývá poměrně hodně. K postavám jsem si nevybudovala nijak osobní vztah, nicméně každý ve svém okolí někoho takového máme. Jen možná žije v tmavém koutě a na jeho problémy úplně nevidíme (nebo nechceme).
Poetický název, obálka i anotace jsou trochu zavádějící. Čtenář by podle nich mohl čekat filosofický román s důrazem na psychologii postav a pak by se divil, že se jedná o vztahovou (tragi)komedii, která minimálně od druhé třetiny přechází do klišé tohoto žánru a spíše klouže po povrchu. Na druhou stranu, kniha se celkem lehce čte, něco pro ponaučení také obsahuje, autorův styl má švih a občas jsem se pobavil. Počáteční nápad byl dobrý – a třeba bude mít další autorova tvorba také stoupající tendenci.
Letos mi pod rukama prošlo několik knih českých autorů, jednou z nich je i novinka Jana Kholla, Pusťte světlo do tmavého večera. Kniha mě zaujala svou obálkou, ale i anotací, která slibovala zajímavý příběh.
.
V knize se setkáváme se čtyřmi postavami. Každá je jiná a potýká se s jiným problémem. Máme tu závislost na lécích, nevěra, ztráta, sexuální orientace, potlačené city, rozvod a následné odcizení s rodinou. Každá z postav si táhne to svoje. Ale osud tomu tak chtěl, že se sejdou na jedné chatě.
.
Řekla bych o tom, že prožili osudové setkání, které zamíchalo s jejich životy víc, než by byli schopní říct.
.
Co se týká postav, každá se s něčím pere a já tak nějak chápala všechny. Ale nedokázala jsem si k někomu udělat bližší vztah. Nejblíž k tomu měl možná Petr, ale taky sem tam provedl něco, co mi nesedělo.
.
Pusťte světlo do tmavého večera bylo rychlé čtení, které bylo čtivé a ze života. Postavy se hledají, bojují a já si dokážu představit, že se něco podobného odehraje i v realitě. Říkala jsem si, že možná ženské hrdinky schytaly horší problémy než muži... Ale to je možná jen můj dojem.
.
Kniha na mě působila uvěřitelným dojmem. Ale i tak jsem na konci měla pocit, že mám několik otázek, na které neznám odpověď a kniha mi přijde taková useknutá. Pokud ale máte rádi vztahové romány, tohle je slibný kandidát!
Knihu jsem poslouchala ve zkrácené verzi na českém rozhlasu a nějak proplula kolem mě. Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci. Nějak mi bylo jedno, co se jim děje a některé věci jsem nechápala. Nedokázala jsem se do nich vcítit, přestože tyhle vztahovky mám ráda.
Ještě se chystám na Tajný život domorodců, ale očekávání nemám velká.
Podle anotace jsem čekala něco úplně jiného, například bych opravdu neřekla, že víkend na chatě byl nějakým obřím motýlím křídlem. Pak taky jsem daleko víc čekala přímo od toho víkendu, že bude lépe rozehraný, ale skončil pomalu dřív, než začal. Nu což, čekala jsem, co bude dál, ale vlastně nezaujalo, příběh plochý, klouzající po povrchu. K sepsání komentáře jsem se dostala až po 14 dnech a vlastně už si to skoro nepamatuju, což není moc dobrá vizitka. Jediné, co mi utkvělo, že ani jedna z postav mi nebyla sympatická.
Vztahový román psaný mužem je příjemná změna. Je to zcela odlišný pohled - přesto zajímavý a k zamyšlení.
Příběh na mě působil smutně, ale na konci jsem viděla světlo na konci tunelu.
Některé situace mi přišly, jak kdyby byly vystřižené z mého života.
Kniha se čte dobře, doporučuji.
Román mě zaujal anotací slibující nejniternější nahlédnutí do myslí hlavních postav a rozboru jejich života, který není zalitý sluncem.
Měla jsem velký problém se začíst. Autorův styl mi na první dobrou nesedl a nedokázala jsem si najít cestu k hlavním protagonistům. První polovina se mi tak táhla, ale v druhé půlce jsem se už začetla.
Postavy jsou kapitola sama o sobě. Jediný, který si trochu mých sympatií získal byl Jaromír. Za mě mohl dostat mnohem více prostoru. Jejich chování bylo v určitých chvílích nelogické. Třeba si zde domýšlejí nějaké věci a rozhodnou se podle toho, i když to tak doopravdy není.
Byla jsem překvapena, kolik a jaké barvité popisy $xu byly v příběhu zmíněny. Mě osobně se surovost až bizarnost aktu, zde použitá, nelíbila. Právě díky tomu jsem byla do sté strany otrávena, jak se příběh vyvíjí. Jakmile jsem se ale začetla a začala chápat pohnutky hlavních hrdinů, vlastně jsem je začala vidět v jiném světle.
Rádoby vtipné scény mi nepřišly vtipné, ale spíše nucené.
Jedno se ale nedá knize upřít. Chcete zjistit, co stojí za chováním hlavních postav a je možné, že během pár stránek změníte názor. Nejen na děj či knihu samotnou, ale hlavně na samotné postavy.
Celkově hodnotím knihu průměrem. Nezaujala mě tak, jak jsem doufala. Věřím ale, že si kniha najde své čtenáře, které její zvláštnost a originalita zaujme.
Děkuji autorovi a Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Vzpomněla jsem si při čtení na ranou tvorbu pana Viewegha, když jsem kdysi četla jeho knihy, měla jsem z nich hodně podobné pocity jako tady z této. A v podstatě jsem se u nich bavila hodně podobně.
Více v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Kromě zajímavé obálky a krásného grafického zpracování mě novinka Jana Kholla zaujala především anotací, u které jsem si řekla, že tahle knížka by se mi mohla líbit. A nespletla jsem se. Pusťte světlo do tmavého večera je psychologickým románem o životě a mezilidských vztazích, které každého z nás někdy dokážou pěkně potrápit. Příběh sledujeme očima čtyř postav, jejichž osudy se postupně začnou možná až nečekaně proplétat.
Více než samotný příběh bych však chtěla vyzdvihnout styl psaní autora, který mi neskutečně sedl. Připadal mi takový zvláštní, něčím jiný, a díky němu se mi knížka četla velmi lehce a příjemně. Určitě mám v plánu mrknout také na předchozí román Jana Kholla Tajný život domorodců, který zní také velmi zajímavě.
Audiokniha Čro. Čtyři obyčejní lidé, čtyři obyčejné životy. Každý máme svého kostlivce ve skříni, všichni se s ním musíme vyrovnat, jak umíme. O tom je tato kniha, myslím, že dost povedená.
Oslovil mě název knížky. Obsahově jsem spíše zmatená. Vedlejší postavy se vždy jen mihnou, ale nemluví za ně jejich chování, jsou nečitelné, nepochopitelné. Spíš jsem si kladla otázku, jestli autor někdy žil ve funkčním vztahu.
Kniha je ale paradoxně čtivá a krátký formát ji sluší.
Připomnělo mi to film Na dotek, který se mi nelíbil. Ve srovnání s ním Kholl vítězí.
Co si o tomhle díle mám myslet, ani nevím. Ani jedna postava mě nezaujala, spíš mi byly nesympatické. A určitě vím to, že si nebudu pamatovat o čem knížka je. Za mě nic moc.
První díl audioknihy vypnut. Proč poslouchat o pražských babách zbytečně na psychofarmakach a parchantících, co ničí rukou jídlo, zakoupené jim rodičem v restauraci a u toho jsou na mobilu. U nás by dostal fracek lepanec...Jak jsem četl níže recenze od žen, nevím, komu je kniha určena...:-)
Kniha Pusťte světlo do tmavého večera mě velmi zaujala svou anotací: čtyři lidé, jedna chata, jeden víkend, nečekané propojení osudů. Každý do děje vstupuje se svými vlastními problémy: Valérie trpí úzkostmi a bere antidepresiva, její sestra Veronika je nevěrná svému muži, Petr se po dlouholetém manželství rozvádí a Jaromír hledá sám sebe.
Bohužel, obsah knihy jako takový pro mě byl průměrný. Děj je vykreslen skrze pocity postav, což mám obecně ráda, tady mi to ale přišlo tak nějak ploché. První polovinu knihy jsem si užívala, pak mi ale postavy začaly postupně vadit. Co mi vadilo nejvíc bylo vykreslení žen: ty byly v knize zobrazeny velmi negativně (závislost na lécích, závislost na sexu) versus vykreslení mužů, kteří byli naopak velmi vyzdvihováni (zejména Petr). Z počátku jsem to moc nevnímala, doufala jsem, že postavy budou mít nějaký vývoj a jejich osobnost nebude tak jednotvárná - to se bohužel nestalo.
Knihu jsem dočetla před třemi týdny a zcela upřímně musím říct, že už si toho z ní moc nepamatuji, což vypovídá o tom, že ve mně neutkvěla. Po dočtení jsem ji hodnotila 3/5, při zpětném pohledu bych ale hodnocení klidně ještě o jeden stupeň snížila.
Co musím ale vyzdvihnout je obálka - ta se povedla moc!
Přečtení této knihy, a moje první setkání s autorem, ve mně zanechalo spoustu otázek a pocitů. Autor umí psát velmi čtivě a vyvolat ve čtenáři zvědavost, která ho nutí otáčet další a další strany. Zároveň mám ale pocit, že je příběh neúplný.
Celý příběh stojí na zvláštním setkání 4 různých osobností, jež se snaží najít společnou řeč. Zpočátku to působilo velmi negativně, protože několik třicátníků jen vzdychalo nad svým těžkým životem. Ze všech čišela především extrémní nespokojenost s vlastními rozhodnutími. A k tomu je upřímně velmi těžké najít sympatie. Osudy hlavních hrdinů, z nichž se každý potýká s jiným životním trápením, mě proto příliš neoslovili. Každý máme občas temné večery, a v knize zmíněné problémy nechci nijak shazovat, nicméně jsme nešli do hloubky na tolik, abych se dokázala do jejich situace vžít. Hodně jsme klouzali po povrchu a bylo tak těžké pochopit jejich kroky.
I po nějaké době, kterou jsem si na promyšlení dojmů dala se nemohu zbavit toho prvotního. Měla jsem pocit, že čtu návod na podvádění a hodně mizerné svádění. Jak se z něčeho takového může vyklubat jakýkoliv vztah, to nechápu doteď. Každopádně to však vytváří hodně impulsů k zamyšlení. Zároveň se mi zdálo, že se v příběhu velmi silně odráží snaha o zachování vztahů, ve kterých jste nespokojení, ubližují vám nebo vás zkrátka nenaplňují. Celkově to tak působilo opravdu velmi pochmurně, ale pořád to ve mě jistým způsobem vyvolávalo zvědavost.
Můžu říci, že na knihu jen tak nezapomenu.
Já vám pořád přemýšlím, co k této knížce povědět.
Základ celého děje je postavený na setkání několika nesourodých postav, které společně stráví jeden víkend na horské chatě. A tím v podstatě všechno začíná.
Víte, já mám pocit, že takový dlouhotrvající tmavý večer má v životě každý z nás. Může mít podobu prožitého traumatu (Valérie), touhy, kterou je obtížné naplnit (Jaromír), ztráty (Veronika) nebo životní změny, na kterou nejsme tak úplně připravení (Petr).
Pak už je jen na nás nebo náhodě, jaké množství světla a v jaké podobě do něj vpustíme, aby se nám na světě dýchalo snáz. Nic nám ovšem nezaručuje jeho stabilitu a věčnost.
Kdybych to chtěla hodně zjednodušit, řeknu, že je to taková hutnější vztahovka se spoustou aspektů k zamyšlení.
Bylo to moje první čtenářské setkání s autorem, které rozhodně pokládám za zajímavé :)
Doporučuji :)
Kniha o mezilidských vztazích a o tom, jak jeden víkend může několika lidem změnit život.
Zaujala mě obálkou, ale především anotací.
Letos mě tvorba českých autorů celkem baví, objevuji jak osvědčené bestsellery, tak i novinky. Jednou z novinek je právě kniha Pusťte světlo do tmavého večera od Jana Kholla.
Příběh sledujeme z pohledu čtyř lidí, kteří se sejdou na víkend na jedné chatě a slaví narozeniny. Každý z nich má svůj život a nějaké své problémy a po společném víkendu tak nějak bilancují a snaží se s tím svým životem něco udělat. Bohužel ne všechna řešení jsou vždy správná.
V knize jsou témata jako touha po dětech a i naopak varianta děti vůbec nemít, je tam nevěra, rozvod, smrt, osamělost…. Spousta zajímavých motivů, ale jelikož má kniha nějakých 200 stran, je to trochu promarněný potenciál.
Já měla asi největší problém s tím, jak jsou zde muži ti alfa samci a vše se točí kolem nich, a to nejsem žádná feministka. Ale i vyprávění z pohledu žen bylo vždy tak nějak ovlivněno nějakým mužem a mužská nadřazenost z této knihy vyloženě čiší. Některé popisy sexuálních scén a chování mužů bylo až nechutné. No bohužel to je asi realita i tací jsou mezi námi.
Asi proto jsem měla problém se začíst, postavy mi byly od začátku nesympatické a najít si k nim nějaký vztah se mi během čtení prostě nepovedlo.
O knize jsem dlouho přemýšlela, dala si čas na napsání recenze, ale bohužel jsem se s tímhle příběhem nijak nesžila.
Musím přiznat, že mi žádná postava svým chováním k srdci nepřirostla - možná proto, že jsem jejich chování moc nerozuměla a že to mám prostě jinak. Všichni řeší běžné životní situace a problémy, tak nějak se v tom všem plácají a a chvílemi neví kudy kam. A přitom chtějí tak málo - prostě zažít ve svém životě nějakou světlou chvilku a mít se dobře. Celé je to tak reálné, že není pochyb o tom, že se to může někomu stát a že takový je prostě život obyčejných lidí.
Knihu jsem přečetla celkem rychle, protože mě zajímalo, kam se příběh bude ubírat dál. Valerii a Petrovi jsem přála, aby jim to vyšlo. A konec, ten mě teda překvapil. Takže by mi nevadilo pár stránek navíc, aby se vše vysvětlilo. Na druhou stranu je aspoň o čem přemýšlet.
Štítky knihy
nevěra homosexualita psychologické romány osamělost mezilidské vztahy české romány
Pusťte světlo do tmavého večera
Kniha zaujme názvem a grafickým zpracováním, ale nakonec to nějak nebylo pro mě.
Na čtenáře čekají unylé postavy, které za sebou sice mají i zásadní životní dramata, ale dále vše prožívají tak nějak mimochodem. Jako by společně bloudili tmou, volali na sebe, ale navždy se jen míjeli.