Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536819/bmid_pustte-svetlo-do-tmaveho-vecera-662507d616eee.jpg
3
102
102
Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě? Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se v tom, že nesnáší děti. Petr se po mnoha letech manželství rozvádí a upadá do osamění a beznaděje. Veronika se musí vyrovnat se smrtí manžela, kterého podváděla. Jaromír by chtěl založit rodinu, ale nedokáže navázat normální vztah se ženou. Víkendové setkání na horské chatě zdánlivě nemůže na osudech této nesourodé čtveřice nic změnit. Přesto se po návratu domů poklidné životy hrdinů začnou ubírat nečekaným směrem. Stačí pár drobných impulzů, aby se otevřely staré rány a nové otázky — vážně musí Petr zůstat sám? Opravdu by Valérie dítě nezvládla? A mohla kdysi Šarlotina smrt bolet o něco méně?... celý text
Přidat komentář
Čtveřice kamarádů. Veronika a Valerie slaví na chatě v Jizerských horách své narozeniny. Jaromír a Petr se znají ještě z kolejí. Každý má svoji třináctou komnatu, se kterou ještě zamíchá společný víkend.
Petrovi je skoro 50 a řeší rozvod a osamělost. Valerie zase hledá zpestření a nudu v manželském životě řeší milencem Petrem. Navíc řeší velký stres po ztrátě svojí sestry Šarloty a smrt otce. Matka Zuzana má ale také svoje tajemství. A kdyby ho dokázala říct Valerii dřív možná by mohla mít jiný život, nebrat prášky na nervy a mít děti…
Veronika se zase vyrovnává se smrtí manžela po nehodě a s tím, že mu byla nevěrná. A Jaromír? Ten si uvědomuje, že by chtěl rodinu a vztah s chlapem mu ji nepřinese…
Nejvíc podivný mi v knize přišel manžel Valerie. Takový divný pavouk. Neschvalovala jsem ani chování Valerie a Petra, ale na konci dávalo smysl.
Každý se s životem vyrovnáváme jinak a mnohdy víme, že jsme byli šťastný až ve chvíli, kdy o něco přijdeme. Proto žijme tady a teď a žijme ho naplno. Mějme radost z maličkostí, nikdy nevíme, co nám život nachystá.
Nedokázala jsem si vytvořit vazbu ani ke knížce, ani k postavám, které byly mimořádně nesympatické. Témata k zamyšlení, ale provedení na můj vkus plytké a povrchní. Rozhodně ne můj šálek čtiva.
Pusťte světlo do tmavého večera, novinka Jana Kholla, která mě zaujala svou působivou obálkou a anotací, která zněla přesně jako něco, co si od českých autorů ráda přečtu.
Příběh je takovou řekněme "klasickou vztahovkou", ve které sledujeme čtveřici hlavních hrdinů, přičemž každý z nich se kolem své třicítky ocitá na nějaké životní křižovatce a přemýšlí nad svým životem a tím, co vlastně chce dělat dál... No a společný víkend na chatě je možná všechny ovlivní víc, než si mysleli...
Osobně mám podobné knihy věnující se vztahům, které všichni moc dobře známe, ráda.
V případě této novinky jsem ocenila, že kniha nemá hluchá místa (celkem má ale pouze 200 stran) a je napsaná velmi svižně.
Bohužel jsem se ale nepotkala s názory, smýšlením ani chováním většiny postav - hlavně mužů (ano, je mi jasné, že to může souviset s tím, že jsem podobnými situacemi neprošla)... Zároveň mi ale vadily popisy některých sexuálních scén...
A tak jsem knihu hodnotila spíše průměrně. Není špatná, ale já jsem si s ní neporozuměla tolik, jak bych očekávala.
(SPOILER)
přijde mi, že Kholl se od prvotiny Tajný život domorodců nikam neposunul, takhle může podle jednoho mustru sekat variace vztahových mnohoúhelníků jako Vondruška pseudohistorické detektivky; psát umí, nápady má a vždycky najdu nějaký originální postřeh nebo neotřelý obrat, ale obsah mne míjí - postavy jsou ploché a vyprávění se točí jen kolem toho, kdo si kde s kým tajně zam*dá, případně se z deprese nebo z nudy ožere, jako by člověk neměl jiný rozměr než základní životní potřeby a zpytování traumatických bebíček
závěrečné odhalení smrti Valériina dvojčete nemá logiku = matka prozradí dceři, která je kvůli tomu celý život na antidepresivech, že nemůže za smrt své utopené sestry (mimochodem další utopený sourozenec v současném českém románu!), protože byla stejně nevyléčitelně nemocná a jen se čekalo, kdy smrt nestane - aha, takže zaprvé: jako rodič nechám druhé dítě trápit dvacet let a mlčím? a zadruhé: dvojče nevyléčitelně nemocného dítěte prochází nepočitatelnou řadou lékařských testů a následných pravidelných kontrol, takže překvapení Valérie ze sestřiny nemoci je velká hloupost
Hodnocení 4,5*
Dva stárnoucí kamarádi a bývalí spolužáci, kteří se už pár let neviděli, Petr a Jaromír. K tomu dvě sestry, Veronika a Valérie, téměř o generaci mladší, a jeden společný víkend na chatě. Jak tohle dopadne?
Jak můžou mít takto rozdílní lidé cokoliv společného? Někdy si s námi osud hezky pohrává a my občas vůbec netušíme, jak k některým událostem vlastně došlo. Byli by šťastnější, kdyby se na té chatě nepotkali ?
A teď už trošku k jednotlivým postavám :-)
Petr - manželství v troskách, dospělá dcera s rodinou, padesátka na krku, ale vzpomíná na to, že v mládí mu postelí prošla nejedna mladá i starší dáma. A vlastně mu nakonec nic, než vzpomínky nezbylo :-/
Jaromír - bez rodiny, bez vztahu, a ani po tolika letech si pořád nechce připustit a smířit se s tím, že je gay, a zamilovaný do Petra... Přitom tak touží po lásce, po rodině a zdá se mu to nedosažitelné :-(
Veronika - manžel, milenec, nevěra, smutek, těmito slovy by se dala definovat její postava. Musí se vyrovnat se smrtí manžela a s problémy své sestry a matky. Najde ještě v životě štěstí ?
Valérie - je manželkou v jednom zvláštním vztahu, nějak mě neudivilo, že si s Petrem začala, spíš mě překvapilo, jak se to mezi nimi vyvíjelo :-) Opakovaně byla závislá na uklidňujících lécích, jelikož se už od dětství nemohla srovnat se smrtí své malé sestry. A tak si se svými démony bojovala po svém. Jestli to byla správná cesta ? Těžko soudit...ale vztah s matkou ji v tom moc nepomáhal.
Bylo osvěžující číst takovýto vztahový román, napsaný z pohledu muže. Vlastně mě donutil dost přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdyby....Někdy stačí opravdu maličkost a naše životy by se mohly ubírat úplně jiným směrem. Každý z nás se občas dostane na křižovatku a později analyzuje, jestli bylo jeho rozhodnutí správné a jak by se jeho život odvíjel, kdyby se tehdy rozhodl jinak. Ale čas se vrátit nedá.
Knihu můžu za sebe určitě doporučit ;-) Jen ten konec jsem si představovala asi trošku jinak, ale vlastně mě to ani tak nepřekvapilo :-)
Jsou čtyři. Každý je jiný, a přesto se v životě všichni tak nějak plácají a hledají. Valérie užívá prášky na uklidnění a žije ve zvláštním manželství. Petr se právě po mnoha letech manželství rozvádí. Veroniku, ač byla nevěrná, manželova smrt hodně zasáhla. A Jaromír? Ten touží po dětech, ale nedokáže navázat vztah se ženou….
Od prvních stránek je znát, že tohle bude jiné čtení. Autor má neobvyklý, velice osobitý styl a musím se přiznat, že jsem si na něj musela nejprve trochu zvyknout. Ze začátku tu bylo dost informací o rozličných postavách a potřebovala jsem si je „dobře utřídit“ . Když autor naznačil vážnou událost z minulosti, ke které nás příběh povede, rozhodně jsem zbystřila a pak už jsem příběhu propadla.
V příběhu dostanete nálož lidských vztahů, jejich radostí, ale spíše strastí. Je zde ukázáno, jak jsme každý jiný a tím pádem, že i každé manželství funguje jinak. A ač vám může připadat zvláštní, jak žijí jedni, rozhodně je neodsuzujte, protože nevíte, kam osud zavede zrovna vás.
Příběh je to smutný, až lehce depresivní, ale zároveň se nad příběhem občas pousmějete. Ač je příběh místy na můj vkus vcelku až bláznivý (a je v něm opravdu plno sexu), jindy je hodně ze života a v některých momentech se klidně může najít každý z nás.
Rozhodně zvláštní kniha, která však zaujala a snad i přinesla něco nového.
3,5 hvězdičky
Příběh je založený na vztazích našich hlavních hrdinů, jejichž osudy se intenzivně prolínají. Je o rozchodech, zklamáních, návratech, každodenních strastech. O tom, že kdybychom spolu jednali narovinu, byli ke druhým, ale také sami k sobě, upřímní, mohlo by se nám mnohem lépe žít..
Dala jsem si za cíl číst mnohem víc knihy z našeho českého rybníčku a mít tak větší přehled o tom, co u nás vychází:) Pokud chcete i vy číst víc českých autorů, tak určitě doporučuji třeba tuhle knihu. Četla se lehce, bavila mě a navíc ta obálka? Krása, klasický Host:))
Občas někoho potkáte a v první chvíli máte dojem, že si nesednete, že si zřejmě nemáte vzájemně co nabídnout. A pak, stejně jako v případě knihy, zkusíte obrátit aspoň jeden list, než to vzdáte. A nakonec vás jeho životní příběh pohltí natolik, že obracíte list za listem a chcete vědět stále víc, jít až na dno jeho duše. Taková je kniha Pusťte světlo do tmavého večera.
Zpočátku se tváří jako typická česká vztahová oddechovka, kterou běžně moc nevyhledávám. Khollova schopnost vykreslit praskliny lidské duše je však natolik poutavá, že nakonec skrze tyto trhliny pouštíte jeho Světlo do tmavého večera a necháváte se strhnout osudy čtveřice, kterou pojí jeden osudový víkend na chatě.
Je to zejména příběh o tom, jak se často spokojíme s tím, co je, jak volíme jednodušší cesty, které ale možná nejsou úplně správné. Ani druhé, ani protagonisty románu však za toto rozhodnutí nelze soudit.
Je to dobře napsané a dobře se to čte, obecně jde říct, že jde o kvalitní dílo.
Mě osobně ale zklamalo a vlastně naštvalo.
Všechny čtyři postavy mi byly vysloveně nesympatické a vztahy mezi nimi nesmyslné, povrchní, bez špetky lásky a lidské blízkosti. Dalo by se říct, že takový je prostě život - a ano, kniha velmi dobře vykresluje typ lidí a typ života, který je pravděpodobně dost častý. K čemu mi je číst o takové lidské marnosti? Poslední věta zní ,,tuhle debatu v životě povedou ještě mockrát" - postavy se nikam neposunou a touží po něčem, co asi ani nevědí, proč vlastně chtějí
Svým způsobem mi to připomínalo Špačkovy povídky Čistý, skromný život (též od Hostu), kde postavy vedou také docela obyčejné a ,,bezvýznamné" životy - v tomto případě jsem se ale na ně dokázala naladit, soucítit s nimi, ačkoli šlo jen o krátké povídky, nikoli celý román, prožívat s nimi jejich čisté, skromné životy. Přišlo mi to opravdovější, procítěnější - postavy něco cítily a já to cítila s nimi. A je tam nějaká pointa. V Pusťte světlo... se mi zdálo, že postavy necítí a nežijí, a dostane se nám takové okénko, kterým se díváme, jak přežívají, kniha skončí a oni asi tímhle způsobem přežívají dál...
Při čtení jsem si vzpomněla ještě na jeden román, který mi námětem přišel podobný, a oslovil mě víc - U jezera, kde se také na jedné chatě schází na víkend rodina, a je zde hlubší sonda do jejich problémů a vzájemných vztahů
Co jsem ale na Pusťte světlo do tmavého večera rozhodně uvítala, bylo, že ji napsal muž. Je to znát a těší mě, že ,,příběhy o vztazích", které čtu úplně nejraději, píší i muži! Díky
A to se povedlo. Hodně se to povedlo. Povedlo se to možná ještě víc, než by jeden u mnohokrát obehrané písničky o tom, kterak rozbití lidé hledají štestí a možná že ho najdou, možná ale taky ne, čekal.
Je to obrovsky čtivý, za nápad s názvem klobouk dolů. Vlastně perfektní ženskej román v tom nejlepším slova smyslu, akorát že psanej chlapem.
„Pusťte světlo do tmavého večera“ je opravdu pozoruhodná kniha plná vztahových problémů, strastí a otázek.
Do samotného čtení jsem se pustila bez jakýchkoliv předsudků a těšila jsem se, jak mě kniha překvapí. A musím se přiznat, že mě překvapila velmi. Obecně mám ráda syrovější čtení, které ukazuje tu tvrdou realitu. A přesně toho jsem se v této knize dočkala. Drsné osudy, problémové vztahy a taky načasování osudu. Pecka.
Pokud přemýšlíte nad čtením, tak neváhejte ani chvilku a knihu si přečtěte. Za mě je to opravdu velmi povedený příběh.
Musím se přiznat, že už se mi dlouho u žádné knihy nestalo, že jsem se tak začetla, až jsem ztratila pojem o čase. Stalo se mi to ale právě včera, kdy jsem dočítala novinku od Jana Kholla Pusťte světlo do tmavého večera.
Musím se přiznat, že předešlou autorovu knihu jsem nečetla, ale už teď stoprocentně vím, že to napravím.
Hlavními postavami jsou dvě ženy, sestry a dva muži. Celá kniha je vlastně o jejich vzájemných vztazích, které se různě protínají a rozcházejí. Začátek i konec děje se odehrává na chatě jednoho z hlavních hrdinů. Ale to co se děje v průběhu, je opravdu čtenářský orgasmus V příběhu je opravdu všechno, co mohou lidé prožívat a člověk si především uvědomí, jak je hrozně důležité načasování, ať už různých životních rozhodnutí, tak i setkání a vztahů s lidmi.
Vše je asi řízeno osudem a člověk se jeden den zachová jinak než den druhý.
Všechny čtyři postavy byly něčím ujeté, ale tak nějak uvěřitelně, aneb kdo z nás je úplně normální.
To, že knihu napsal muž bylo zřetelné zvláště v částech o nevěře a v popisech sexuálních scén. A nemyslím to nijak špatně, bavilo mě to víc než od ženských autorek.
Konec příběhu je tak hezky otevřený a vlastně může dopadnout jakkoli.
Kniha je opravdu skvělá, čtivá a taková jiná. Nečekala jsem, že mě až tak příjemně překvapí.
Štítky knihy
nevěra homosexualita psychologické romány osamělost mezilidské vztahy české romány
Pusťte světlo do tmavého večera
Kdyby nebylo autora, který mi napsal, zda bych si jeho knížku nechtěla přečíst, nejspíš bych vůbec o téhle knížce nevěděla, což je škoda. I přes to, že nakonec z knížky nejsem tak nadšená jak jsem doufala. Myslela jsem si, že pocit že jsem na čtení něčeho moc mladá už nezažiju, ale tady mi to tak trochu připadalo. Kdybych měla knížku nějak rychle shrnout, řekla bych asi, že je to typický život nespokojených lidí po třicítce, což zní takhle hrozně negativně, ale není to tak myšleno. Působilo to na mě ale tak, hlavní hrdinové se tu trochu plácají v životě, ale neříkám že to je špatně. Naopak se mi líbilo že knížka byla taková reálná. Tím, jak je krátká jsem ji přečetla velmi rychle a do příběhu jsem se velmi jednoduše dostala, bavilo mě to číst a odhalovat jak se to všechno propojí. Dost toho teda bylo jasné, aspoň pro mě, ale i tak mě to bavilo. Parta kamarádů je podle mě docela vděčná na psaní a vyprávění a tady to bylo taky moc fajn. Postavy mi sice nepřirostly k srdci nějak extrémně, ale ráda jsem je měla, to zase ne že ne. Jsem ráda, že jsem si tohle dílo přečetla, rozhodně toho nelituji. Jen jsem asi úplně nedostala to co jsem čekala. Pokud si od autora budu chtít přečíst něco dalšího nejspíš tak udělám až za pár let. Aspoň pak budu moct porovnat zda byly moje domněnky správné.