Pygmalión
George Bernard Shaw
Líza Doolittlová, která mluví velmi nevybíravým způsobem a ani nedbá o svůj vzhled, přijde za Henrym Higginsem, aby ji naučil vybranému chování a hovořit spisovnou angličtinou. U Henryho je v té době na návštěvě plukovník Pickering. Muži spolu uzavřou sázku, že Higgins udělá z Lízy vznešenou dámu. Nechá ji u sebe doma, vyučuje ji vytříbenému chování a správné řeči, ale on sám se k ní chová velmi ošklivě, zatímco plukovník Pickering se k ní chová jako k opravdové dámě, což se jí samozřejmě líbí. První zkouška, která Lízu čeká po výuce gramatiky a výslovnosti, je návštěva matky profesora Higginse. Líza bohužel umí zatím mluvit pouze o počasí a zdravotním stavu. Za půl roku ji profesor Higgins naučí mluvit spisovně a vystupovat ve společnosti. Vezme mladou dámu na ples, která se zde dokáže začlenit mezi londýnsku smetánku. Když se vrátí domů, profesor ani plukovník si Lízy nevšímají. Líza je velmi nešťastná a uteče od Higginse k jeho matce. Ta si jí váží pro její upřímnost. Květinářka si nakonec vezme chudého Freddyho, se kterým si otevře květinářství za peníze svého otce.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2007 , Artur , Ex librisOriginální název:
Pygmalion, 1912
více info...
Přidat komentář
Tato kniha se mi hodně líbila a knihu hodnotím na 100 %. Líbila se mi postava Lízy, která si postupně uvědomuje svoji vlastní hodnotu a moc se mi líbila postava jejího táty, pana Doolittla, který svou charakteristickou mluvou a svým chováním vyvolal na mé tváři úsměv. V knize se vyskytují vtipné dialogy, ale také vybízí čtenáře k zamyšlení.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Co jiného je život než série hloupých nápadů?
Lízo, to velké tajemství není v tom, jestli se chováte špatně nebo dobře nebo nějakým jiným specifickým způsobem, ale jestli se chováte ke všem lidem stejně; zkrátka tak, jako byste už byla v nebi, kde žádné vagóny třetí třídy nejsou a kde jedna lidská duše není o nic horší než druhá.
Když si nedovedete vážit toho, co máte, zvolte si to, co umíte ocenit.
Viděla jsem v divadelní i muzikálové podobě. Z povinné četby je to zatím asi můj nejoblíbenější kousek. Děj dobře ubíhá, jsou zde vtipné části a hlavně se mi líbí konec. Je to nejen příjemná, ale i poučná hra.
Úžasná myšlenka.
Do poslední chvíle jsem opovrhovala hlavním hrdinou - nádherně vykreslené.
Je to dílo, které se snad nikdy neomrzí.
S touto divadelní hrou jsem se poprvé seznámil v knižní podobě (jednalo se o zjednodušený anglický text). Nyní jsem si poslechl dramatizaci v nenapodobitelném skvělém podání Jiřiny Bohdalové coby Lízy a Miloše Kopeckého coby profesora Higginse.
Bavil jsem se náramně.
Úžasná knížka. Přečetla bych ji klidně víckrát. Divadelní představení jsem neviděla ale ráda bych někdy zašla. Čímž jsme tedy nevěděla co se bude dít a neznala jsem moc příběh. Kniha byla velmi chytlavá a přečetla jsem jí skoro s jedním dechem
Vynikající hra se skvělým jazykem a úžasným a místy vtipnějším příběhem. Byl jsem na divadelním představení a známí herci se na tom opravdu vyřádili. Určitě doporučuji.
Skvělé! Vtipné a nadčasové. Kdyby nic jiného, tak čtení této hry vám rozhodně zlepší náladu.
Pygmalion je krásná hra o tom, že člověk když chc, dokáže změnit jak sebe, tak celý svůj život. Líbí se mi rozdílné charaktery postav a jejich vývoj (u některých není). Mrzí mě že končí tak jak končí, ale na druhou stranu i to je šťastný konec.
Moc dobře napsaná divadelní hra, která ale podle mě v knižní podobě tolik nevyzní. Pred několika lety jsem byla na muzikálu My fair lady, což je pro mě dodnes nejoblíbenější představení; těšila jsem se tedy na knižní zpracování, ale zkrátka ty dialogy a situace na mě v psané formě moc nezapůsobily.
„Když z vás má být dáma, nesmíte se cítit zanedbávána, pokud muži nad vámi půl života neprovzdychají a druhou půlku vám nedělají modřiny.“
Kniha je dobře sepsána. Líbí se mi jak na začátku Higgins poznává odkud kdo je a jak Lízu připraví na zkoušku. A zaujal mě celý průběh knihy a funkce všech postav v ději
Velmi čtivé. Příběh mě naprosto uchvátil. Škoda, že to nebylo o něco delší. K maturitě rozhodně doporučuji přečíst.
A tak křičím do světa:
PYGMALION JE MY FAIR LADY
PYGMALION JE MY FAIR LADY
PYGMALION JE MY FAIR LADY
Líza je prostě správná holka a Higgins hrozný sobec. Skončilo to přesně tak, jak by mi to připadalo nejlepší a četlo se to samo.
Rozhodně jedna z těch příjemných klasik.
Áááoooúúú. Dyž vono je to ták pěkně vymýšlený a napsaný.
Skvělá divadelní hra zaměřující se na problematiku společenských vrstev, jejichž rozdíly jsou zde demonstrovány na užívání jazyka, a na vliv člověka na člověka vycházejícího z přístupu a očekávání jednoho k druhému.
Takže i když je tato hra zdánlivě prostá, milá a vtipná, je zde přítomno jisté sociální a psychologické zaměření nesoucí hlubší význam.
Z počátku jsem byl k Pygmalionu poněkud skeptický. Nejsem žádný nadšenec do jazykovědy a i v předmluvě je kniha představená jako dílo s důrazem právě na tento obor, tudíž jsem začínal čtení až s nechutí. Brzy jsem však zjistil, že jsem se bál zcela zbytečně. Právě oba jazykovědci, lord Henry i plukovník Pickering dodávají příběhu notnou dávku humoru a kniha je díky nim dokonce čtivější. Velmi mě bavila výslovnost degradovaných vrstev. Myšlenku z plesu, že jen cizinec může mluvit zcela spisovně a gramaticky správě, považuji za veliké moudro, jelikož jen člověk, který se učí jazyk až v dospělosti, většinou nepochytí nejrůznější dialekty a další jazykové zvláštnosti rodilých mluvčích. Mě osobně kniha bavila ještě víc kvůli jisté drobnosti, kterou jsem si také brzy uvědomil. Lord Henry mi v mnoha ohledech připomíná Sheldona, z oblíbeného seriálu Teorie velkého třesku. Oba jsou stejně inteligentní, povýšení nad emoce a naprosto neinformovaní o životě obyčejných lidí. Vůbec bych se nedivil, kdyby si tvůrci tohoto seriálu našli inspiraci právě v Pygmalionu.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování hláskování, fonetika
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pygmalión |
| 1956 | Svatá Jana |
| 2012 |  Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
| 1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
| 1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Hodnotit divadelní hru na základě četby je ošidné. I když je pravda, že před lety jsem viděl i na divadle. Přesto moje pocity jsou poněkud rozporné. Skvěle vykreslené typy, až na pana Doolitla, který mi jako postava přišel nadbytečný. Snad jen jako takový šašek.
Jako komedie mi na 100 % nesedla, přišlo mi, že se ve hře objevují "hluchá" místa. Na druhou stranu je v textu poměrně dost zajímavých myšlenek, jenže mi přišly podané poněkud školometsky a až naivně socialisticky.
Takže někde mezi 3 a 4 *. Ale na maturitní četbu dost dobré.