Pygmalión
George Bernard Shaw
Líza Doolittlová, která mluví velmi nevybíravým způsobem a ani nedbá o svůj vzhled, přijde za Henrym Higginsem, aby ji naučil vybranému chování a hovořit spisovnou angličtinou. U Henryho je v té době na návštěvě plukovník Pickering. Muži spolu uzavřou sázku, že Higgins udělá z Lízy vznešenou dámu. Nechá ji u sebe doma, vyučuje ji vytříbenému chování a správné řeči, ale on sám se k ní chová velmi ošklivě, zatímco plukovník Pickering se k ní chová jako k opravdové dámě, což se jí samozřejmě líbí. První zkouška, která Lízu čeká po výuce gramatiky a výslovnosti, je návštěva matky profesora Higginse. Líza bohužel umí zatím mluvit pouze o počasí a zdravotním stavu. Za půl roku ji profesor Higgins naučí mluvit spisovně a vystupovat ve společnosti. Vezme mladou dámu na ples, která se zde dokáže začlenit mezi londýnsku smetánku. Když se vrátí domů, profesor ani plukovník si Lízy nevšímají. Líza je velmi nešťastná a uteče od Higginse k jeho matce. Ta si jí váží pro její upřímnost. Květinářka si nakonec vezme chudého Freddyho, se kterým si otevře květinářství za peníze svého otce.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2007 , Artur , Ex librisOriginální název:
Pygmalion, 1912
více info...
Přidat komentář
"Víte, všichni jsme víceméně barbaři. Prý jsme civilizovaní a kulturní lidi - známe prý poezii a filosofii a umění a vědu a tak dále, ale kdo z nás aspoň ví, co ta slova znamenají?"
(strana 70)
Filmové zpracování s dobrým koncem je krásné, ať už to z roku 1938 s Leslie Howardem či známější verze z roku 1964 s Rexem Harrisonem, a nedokážu si představit, že by se ve druhém zmiňovaném snímku Audrey Hepburn nakonec neobjevila ve dveřích pracovny profesora Higginse. V knize autor poskytuje v epilogu vysvětlení odlišného konce skrze reálnou sondu do psychologie postav a života jako takového. Kniha jde tedy hlouběji než film; Shaw nepsal pohádkový příběh, ale snažil se na konci ukázat dva odlišné typy lidí, kteří mohli žít v přátelské - ač rýpavé a dopalující - koexistenci, nikoli však v rovnocenném partnerském vztahu. Obdiv se mísí s opovržením, oddanost s nenávistí. Henry Higgins připomíná Wildova lorda Harryho a dialogy se čtou jedním dechem. Za mě 100%.
Sice jsem ji četla k maturitě ale byla to moc příjemná, vtipná a nenáročná kniha (vlastně hra). Líbila se mi. Takové odpočinkové čtení na odpoledne.
Ráda bych viděla hranou podobu.
Jedna z mála výjimek, kdy stavím literární dílo na roveň filmu. Možná je to tím, že jde o divadelní hru, nikoliv o román. Rex Harrison a božská Audrey jsou prostě dokonalí. A hlavně všichni teď už vědí, ať již díky četbě nebo z divadla či z kina, že: Déšť dští v Španělsku, zvláště tam, kde je pláň. Nebo taky že: In Halifax Hartford and Hampshire hurricanes hardly ever happen.
Pět hvězd, pane Shaw. I když jste podlejzal ruským bolševikům, ale to za vašich časů skoro patřilo k uměleckému folklóru.
Krásná kniha, pro první film psal scénář sám autor. A hlavni hrdinka která ho hrála zemřela až v roce 2003.
U této knihy jsem byla určitě hodně ovlivněná filmem, tudíž jsem si ji zamilovala během chvilky. Přečteno za chviličku, pobavíte se a jako bonus si možná zamilujete i některou z postav.
Trošku som sa obávala tej knihy, či splní očakávanie, ale určite nesklamala. Prečítala som ju za jednu noc, páčila sa mi hlavne práca s jazykom. Spokojná som celkom aj s prekladom, znázorňovať rôzne akcenty iného jazyka je určite náročné. Odporúčam :)
no cekala jsem vic zvlast, kdyz mam rada filmy pro pametniky hlavne Falesna kocicka, a to je pocestela verze teto knihy, ale tady to nedopadne happy endem a hlavni hrdinove nejdou spolu vruce do zapadu slunce.Takze z konce jsem dost zklamana.
Musím říct, že jsem měl značné obavy před čtením, že mě kniha mine obloukem. Jak se ale nakonec ukázalo bylo to právě naopak a tuto literární perlu v podobě dá se říct kapesní knížečky jsem měl během odpoledne přečtenou. Jedná se o zatím nejvtipnější knihu, co jsem měl možnost k maturitě přečíst a jen kroutím hlavou při vědomí, že jsem jedinný ze třídy, kdo má tuto knihu v kánonu. Jinak musím připustit, že Henry Higgins je postava, která mě učarovala jako už dlouhá žádná ne ........ a to ve všech ohledech.
Je to fajn. Psané tak obyčejně, prostě - jako bych četla to, co se včera stalo. Velmi jednoduchý děj s humornými scénami. Nijak mě to neohromilo, ale hezky se to četlo ... a je zde o čem mluvit (např. u maturity). Nenadchlo, ale neurazilo. Nic víc k tomu nemám.
Muzikál My fair lady se mi moc nelíbil, ať už jako divadelní představení nebo film.
Proto jsem tuto knihu brala jen s malým nadšením. Ale byla jsem mile překvapena.
Kniha rychle utíká, dobře se čte a konec mě potěšil.
Na Pygmalion alias na My Fair Lady jsem byl opravdu zvědavý. Ne, že by se mi dostalo špatné zábavy, místy byl příběh opravdu vtipný a svižný, ale že by mě kniha i přes svůj nápaditý námět nějak uhranula... to zase ne.
Jsou knihy, které přečtete a něco ve vás zůstane, a jsou knihy, které přečtete, třeba se i bavíte, a nic - můžete jít číst další knížku. To je pro mě tento případ.
Až na předmluvu a "zbytek tohoto příběhu" v epilogu je 5 dějství plných svěžího humoru. Perfektně vykreslené prostředí, výborně charakterizované postavy.
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM: Ženská, která vydává tak otravné a ohavné zvuky, nemá právo na nic - ani naživot. Pomněte, že jste lidská bytost, v níž sídlí duše a božský dar artikulované mluvy; že vaše mateřština je jazykem Shakespeara, Miltona a bible, a nebublejte tu jako holub na báni!
KVĚTINÁŘKA (zcela vyvedena z míry, vzhlíží k němu se směsicí úžasu a bázně, aniž se opováží zdvihnout hlavu): Áááoooúúú!
MUŹ SE ZÁPISNÍKEM (vytasí sešit): Pane na nebi! To je vokál! (Zapisuje, pak čte ze sešitu; reprodukuje hlásky přesně) Áááoooúúú!
KVĚTINÁŘKA (pobavena jeho reprodukcí, neudrží se smíchy): Páni!
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM: Vezměte například tady toho tvora: mluví jako dlaždič a tak bude brodit blátem až do smrti. Věřte mi, drahý pane, že za pouhé tři měsíce bych ji mohl na diplomatickém koktejlu vydávat za vévodkyni. Dokonce bych jí moh dohodit místo komorné nebo prodavačky, a na to už musí nějak ovládat jazyk!
KVĚTINÁŘKA: Co to vykládáte?
MUŽ SE ZÁPISNÍKEM: Ano, vy kedlubnovitý chráste, ty skvrno na ušlechtilé architektuře těch sloupů zde, ty ztělesněná urážko anglického jazyka - moh bych tě vydávat za královnu ze Sáby! (Pánovi) Nevěříte?
(s. 23/24)
HIGGINS (vstane s přejde k Pickeringovi): Vzít si tak toho člověka na čtvrt roku do parády, Pickeringu, moh by si vybrat mezi ministerským křeslem a výnosnou kazatelnou ve Walesu.
PICKERING: Co vy na to, Doolittle?
DOOLITTLE: Depak já, šéfe, děkuju uctivě. Já slyšel kazatelů a ministerských předsedů - poněvadž jsem přemejšlivej čovek - takový náboženství, politika nebo sociální reformy jsou sranda jako každá jiná - a řeknu vám, že je to život pro kočku, ať to vemete jak vemete. Já zvostanu ve svým asociálním živlu. Dyž si tak ty společenskký štace srovnáte, je to - je to - zkrátka je to jediná, kerá má ňákej rajc, aspoň pro mě.
(s. 55/56)
Velmi vtipná a zábavná kniha, u které jsem se několikrát zasmála. Líza mi sympatická moc nebyla, na můj vkus se chovala až moc protivně. Shaw ale píše hezky a umí čtenáře zaujmout.
Přestože Shaw nebyl zjevně prvním, který otevřel téma povznesení prostého (až sprostého) člověka díky výchově a učení do vyšších společenských vrstev, zaujal svou hrou mnoho lidí a je často uváděn jako autor tohoto tématu. Z mého pohledu ho mnozí překonali, ale klasika je klasika. Jak už tady bylo řečeno, téma tu více slušela prozaická podoba, protože je v ní více možností rozpracovat postup a vývoj, na mě bylo toto téma v dramatu příliš odbyté.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování hláskování, fonetika
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pygmalión |
| 1956 | Svatá Jana |
| 2012 |  Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
| 1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
| 1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Dokonalé a geniální dílo. Každý by si tuto knihu měl přečíst - možná by to pak ve světě vypadalo zcela jinak.