Pygmalión
George Bernard Shaw
Pygmalion (1912) je pravděpodobně nejslavnější komedie anglického dramatika irského původu Georga Bernarda Shawa, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Tato satira představy společenských tříd byla hrána nejprve roku 1913 ve Vídni, v Berlíně a v Praze, tiskem vyšla roku 1915. Když byla uvedena roku 1914 v Londýně, šokovala tehdejší diváky šťavnatým zaklením bloody arse z úst hlavní hrdinky (doslova zatracená prdel), dosud na anglickém jevišti neslýchaným. Vydání k příležitosti uvedení hry v Národním divadle. Obsahuje i biografii autora.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Pygmalion
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Další kniha z mého maturitního seznamu. Moc mě bavila. Dřív než jsem se dostala ke knize, viděla jsem filmové zpracování ve formě muzikálu My Fair Lady z roku 1964. V průběhu čtení mi v hlavě zněly 2 písně z něj: I could have danced all night a Get me to the church on time. Konec je odlišný a mně se více líbil ten v knize. Jelikož profesor Higgins se k Líze choval po celou dobu opravdu hrozně a nezasloužil si jí. Na konci knihy mi ho vůbec nebylo líto.
Drama o 5 dějství ... nebylo to špatné čtení .... ale bohužel mě to nechytilo přímo za srdíčko ...
Příběhů o vědcích, kteří se zabývají prací s jazykem tu příliš není, ale vždycky s sebou přináší několik zajímavých prvků. Z pohledu Higginse jakožto odborník na fonetiku se tak dostává do světa mluveného slova. Higgins pak skrze sázku udělá z dívky Lízy opravdovou dámu, kdy samozřejmě bylo nutné zapracovat na její mluvě. Příběh nám skvěle ukazuje společnost a její diferenciaci, kdy se dostáváme nejen k tomu, že šaty dělají člověka, ale také že mluva dělá člověka.
Tuto knihu jsem si vybrala jako v rámci povinné maturitní četby, protože mě ze všech ostatních knih zaujala svou anotací. Příběh je velmi pěkný, načež konec jsem předpokládala trochu jinačí, ale to neubírá na kvalitě díla.
Další kniha, kterou jsem zařadila do svého seznamu maturitní četby. Děj jsem znala před přečtení první stránky, viděla jsem film My Fair Lady. Mám ráda dramata a podle mě je to veselí příběh se společenským podtextem.
Četlo se to dobře, občas jsem se i zasmála. Bavilo mě to, ale že bych z toho byla nějak unešená, to asi ne. Zajímalo by mě, jak by toto drama vypadalo jako divadelní představení. To by se mi možná líbilo o něco víc. Každopádně jsem spokojená.
Příběh tom, jak květinářka ke štěstí přišla. Jako první jsem viděla film s Audrey Hepburnovou, která je jako naprosto úžasná. Kniha se dobře čte, má spád a je to velmi pěkné pohodové čtení.
Velmi krásná knížka, kterou mi bylo radostí číst. Bavila jsem se u ní.
Není jenom o tom, že se Líza naučí správně mluvit a jak být opravdovou dámou ve společnosti. Dotýká se mnohem hlubších myšlenek...
Díky plukovníku Pickeringu, jak sama Líza říká, se naučila vážit si sama sebe, nalezla tak svoji vlastní cenu.
Klasika vsech klasik, oproti Shakespearovi nuda, ale i tak bych to doporucila vsem k precteni, je to zaklad, na ktery se v mnoha jinych dilech odkazuje.
Zajímavý příběh, zajímavé postavy.
Líbila se mi psychologie postav, která se různě mění a vyvíjí. Dílo bylo legrační a zajímavé.
Kdybych mohl, asi bych ale dal 4,5.
Drama se mi líbilo, protože bylo vtipné, ale zároveň se zde nacházely části vhodné k zamyšlení. Zaujalo mě, jak moc člověka ovlivňuje, jakým způsobem mluví.
Nevím, jestli to taky máme na maturitním seznamu, ale pokud ano, určitě si to zvolím a ráda znovu přečtu. A možná příště dám i čtyři hvězdičky.
Mé dojmy z knížky:
Určitě neotřelý nápad, který je dobře zpracovaný i když místy mi přijde zbytečně zrychlený.
Trio ,, starých mládenců" jak nazval Higgins sebe, Lízu a plukovníka...jsem měla velmi ráda. Higgins byl velmi složitá, rozporuplná, svá postava. Nemůžu si pomoc, ale ta jeho upřímnost a přímost se mi líbila...i ta jeho nadřazenost a povýšenost. Přišlo mi, že mu to přidávalo na zajímavosti a dávalo jeho povaze takové zvláštní dráždivé koření. Kterému podle dodatku na konci knihy, nemohla odolat ani sama Líza - ovšem pouze v jejích představách samozřejmě.
Je, ale pravda, že ty dva kdyby spolu byli tak by to byla tak trochu italská domácnost....ale aspon by tam byla ta vášen, kterou jsem ze vztahu Lízi a Freddyho moc necítila.
Na druhou stranu, si ani po dočtení knihy vlastně nejsem moc jistá skutečnými city Higginse k Líze.......jestli pro něj měla skutečně hodnotu jeho bačkor jak naznačovala Líza, nebo jestli jen zkrátka nechtěl do chomoutu...nevím no, něco mi al říká, že by mu s Lízou bylo jako s partnerkou dobře. Ale asi to prostě skončilo tak jak mělo, takže je to vlastně ok.
Je jasné, že film přímo volá po zfilmování at už jeho samotným námětem nebo.......modou, vtipnými i dramatickými scénami atd.
(SPOILER)
Láska k vědě a platonická, neerotická láska k lidem – k matce a k příteli – dostává přednost před romantickým kýčem; neboť přinejmenším některým mužům je nejlépe bez žen a některým ženám bez mužů. – Už jen za tohle poselství by si autor zasloužil deset bodů z deseti. A to i kdyby se k doslovu nevázala elegantní, realistická a vtipná hra o společenských třídách, o staromládeneckém životě dvou lingvistů, do nějž vstoupí jedna „slušná holka“ s košíkem květin, a o jazyce (ne, lépe: jazycích).
Celý „Pygmalión“ je tedy příběhem neerotických vášní: lásky ke svému povolání a nepatetické lidumilnosti, která probleskuje nezdvořáctvím a cholerickými záchvaty profesora H. Higginse. A která vyzařuje z gentlemanského plukovníka Pickeringa, samozřejmě; toho jsem si ostatně oblíbila nejvíc. Jejich společné bydlení musí být úžasná psina.
Nebyl by to GBS, kdyby své čtenáře v předmluvě neinformoval o dějinách anglické fonetiky na přelomu 19. a 20. století. Nebyl by to on, kdyby v doslovu nepřišel s nějakou provokativní teorií o lidské přirozenosti. A nebyl by to on, kdyby v celé hře neprokázal, jak dobře lidi zná a jak je má rád. Ale nejdražší je mi za to, jak nejen svým životem, ale i svým dílem vyvrací obsesivní přesvědčení průměrného člověka, že ze všech druhů lásky může být šťastnou, důstojnou a soběstačnou náplní života jenom ta milenecká. „Doprčic, nikoliv.“
Je to super dílo k maturitě. Řeší se originální téma, kniha není těžká na pochopení, jen se zpočátku trochu hůře čte, když Líza mluví nespisovně. Celkově se mi ale kniha líbila.
Tahle vcelku krátká divadelní hra hýří vtipnými momenty. Sám jsem se u čtení moc bavil. I když přiznávám, že mnohem radši bych si (ostatně jako u většiny dramat) příběh užil v divadle. Jevištní zpracování ale může hezky zastoupit i známý muzikál My Fair Lady.
G. B. Shaw se rázem stává autorem na mém seznamu k maturitě a já jeho Pygmalión nemůžu nedoporučit.
Kniha mi již od prvních řádků přišla velmi zajímavá a zápletky ještě zajímavější.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování dramata lidskost, lidství hláskování, fonetika klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Pygmalión |
| 1956 | Svatá Jana |
| 2012 |  Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
| 1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
| 1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Drama mě velmi zaujalo, zejména odlišné vnímání pánů na květinářku. Podle mě se Líza rychle naučila novému vyjadřování a ani jsem se jí nedivila, když si konečně vybila vztek na pana Higginse, za to, co jí udělal. Dílo bylo krátké, po jazykové stránce dobře čitelné, určitě si ho za pár let přečtu znovu.