Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543732/bmid_quo-vadis.jpg
5
2819
2819
Příběh o lásce a o morálce z období vznikajícího křesťanství.
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896
Interpreti: Jaromír Meduna
více info...
Přidat komentář
Kniha je během na dlouhou trať, čímž myslím, že se nečte úplně snadno a patří mezi ty, za něž dostanete chutné ovoce až při přečtení. Ale o to je pak sladší - ve smyslu silného dojmu z přečtené knihy. To nenacházím zase tak často, protože si spíše vybírám knihy, kdy dostávám sladké ovoce již během čtení, a tak čtu spokojeně a vytrvale. Hodně podobný dojem jsem měl u knihy Sokrates od Josefa Tomana (http://www.databazeknih.cz/knihy/sokrates-63806). Vlastně bych řekl, že ty knihy mají více společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Napsat knihu, kde hlavní devízou hrdinů je naprosto dokonalá schopnost hrát si se slovy, výmluvnost a zjevně vysoká inteligence (v Quo Vadis je tím "hrdinou" především Chilón a ve zmíněném Sokratovi pochopitelně sám Sokrates), je podle mého soudu značně obtížný úkol. Sienkiewicz ho zvládl na jedničku stejně jako Toman a v této souvislosti mě vždy napadne ještě jedna kniha - Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou - také dokonalá ukázka výmluvnosti. Škoda je jen to, že Tomanova Sokrata oproti Quo Vadis zná jen málokdo.
Nicméně je faktem, že Quo Vadis jde trochu dál, vykresluje svět jako nelítostné místo pro nelítostnou vládnoucí vrstvu, kde se inteligence, lidskost a láska usazuje jen velmi obtížně. Svět byl v některých dobách a místech opravdu kruté a krvavé místo a Neronův Řím mezi tato místa bezpochyby patřil.
Doteraz nechapem, ako je mozne, ze sa mi Sienkiewiczovu knihu podarilo preluskat v 13-tich rokoch, nakolko to nie je vobec jednoduche citanie. Dej sa na moj vkus trochu vlecie, ale to mi az tak velmi neprekazalo, nakolko som vedela, ze nepojde o ziadnu oddychovu literaturu. Hlavne postavy ma nezaujali takmer vobec, zaujal ma ale velmi Nero a Petronius. Marcus Vinicius a jeho premena na mna posobila dost nasilne a neuveritelne, Lygia ma dost stvala. Nerova zvratenost bola krasne psychologicky znazornena a Petronius taktiez ako postava nemal chybu, k nemu som si vytvorila okamzite pozitivny vztah.
Nie som veriaca, ale kniha sa mi velmi pacila. Aj ked ide o tazsie citatelnu knihu.
Moje hodnotenie: 82%
Tenhle román je vážně skvělé dílo. Zaujal mě, i když jsem ho četla asi jako jedenáctileté dítě :D
Líbilo se mi, jak se Marcus Vinicius v průběhu děje změnil. Taky jsem obdivovala Legiinu oddanost Bohu. Prostě si myslím, že tenhle román si může přečíst každý!
Román mě velmi zaujal. Četl jsem ho v rámci povinné četby a nestačil jsem se divit, co dokáže udělat člověk. Nero byl bezcitný despotický vladař a mizerný umělec. Scény mučených křesťanů jsou velmi realisticky popsané. Naskakovala mi u nich husí kůže. Historické veledílo...
Jednoduše úžasné! Dostala jsem knihu k Vánocům, druhý den po obědě začala číst a skončila další den nad ránem. Přestat prostě nešlo. Ano, postavy jsou možná trochu černobílé, začátek trochu více popisný, ale děj strhující (a konec až pohádkový). A mezi tím vším prostě báječný Petronius :)
Jake bylo me nadseni, kdyz se tato kniha vyskytla v moji pobocce prazske knihovny! S ocekavanim jsem se zacetl ale hned na zacatku dostal muj entuziasmus poradnou sprchu. Prvni 2/3 knihy jsou opravdu obsirnym popisem prostredi a doby. S velkym sebezaprenim jsem ale vytrval, neb me zajimalo, jak to vsechno dopadne. Konec celkem potesil, ale ani zdaleka jiz nemohl nahradit horkost z pocitu promarneneho casu...Myslim, ze kniha vola po "remake" a uprave. Dej je fajn, ale slovy klasika, kdyby ta kniha byla o polovinu kratsi, tak furt bude dlouha!
Velká klasika a velké umění. Přenesení do krásných a zároveň tak skutečných časů. Sienkiewitz se zde ukazuje jako vrcholný spisovatel, který umí krásnou a vzletnou formou popsat skutečnou historii. Skvělá četba na střední školy.Povinnost.
Na tuto knihu mám dost rozporuplný názor. Jsem ateista, tudíž to věčné vychvalování víry (samozřejmé té jediné správné) a propagace náboženských myšlenek nepůsobí nějak dobře. Také ani to, že se tam bere křesťanství jako pravda a propaguje myšlenka, že ti kdo nevěří a neuvěří budou zatraceni i kdyby byli jinak dobří lidé a naopak ti, kteří se celý život chovali špatně, ale v okamžiku smrti uvěří budou spaseni. I když mně by nevadilo být v pekle (pokud existuje), aspoň budu svobodný člověk v dobré společnosti :-) Samozřejmě také není pravda, že Nero byl tak jednoznačně špatný, jak je v knize podáváno. Křesťané se v té době nechovali v Římské říši zrovna dobře (bodeť by ano, když ostatní nesouhlasili s jejich "pravdou") a tak je Nero stíhat musel, no a oni potom po staletích na něj hodili všechny možné i nemožné zločiny...
Přesto však, hlavně díky postavě Petronia, se mi kniha docela líbila. Petronius vytrvale křesťanství odmítá, radši si žije svým epikurejským životem a umírá se stoickým klidem. A to se mi líbí.
Toto úžasné dílo jsem četla poprvé na gymnáziu - naprosté nadšení, kniha mne uchvátila (dala bych 5* a kdyby to šlo, tak ještě víc). Měla jsem štěstí na vydání z padesátých let, které prošlo řádnou korekturou (narozdíl od dnešních vydavatelských rychlokvašek - viz pfa níže).
Před cca půl rokem jsem po knize sáhla znovu, hlavně abych oprášila děj před návštěvou divadla. Přiznávám, podruhé jsem to nedala. Nevím, je-li to dnešní zrychlenou dobou, ale přes rozsáhlé popisy (jak se na dobu vzniku sluší a patří) jsem se prostě nedokázala přenést a po cca 80 stránkách jsem se rozhodla, že si raději uchovám romantické vzpomínky, které mi na tuto knihu zbyly z doby před čtvrtstoletím :-)
Nebudu asi tolik chválit jako ostatní, ale prokousat se první polovinou knihy, hlavně kvůli obšírnému popisu čehokoliv jen proto aby byla kniha delší, chce velkou dávku sebezapření. Druhá půlka už má trochu švih, jenže rozvleklého obsahu myšlenkových pochodů jednotlivý postav stejně ušetřeni nebudete a tak po přečtení této křesťanské agitky zbývá jen konstatovat , že reálie Neronova Říma je zachycena skvěle, zbytek je jen průměr.
Zacatek byl velice narocny, ale jakmise jsem se pres nej dostala, tak parada, nenechte se odradit, Kniha stoji za to.
Vydání sice nikdy nevidělo korektora, ale kniha samotná dobrá. Člověk se nezadrhne u jedné části roky, rozumí (většinou) a chápe.
Snažila jsem se najít v této knize tu krásu, bojovala jsem s tím, ale prostě na nějaké dvousté stránce jsem to vzdala. Opravdu už to nešlo. Nechci se do čtení knih nutit. Jedno z největších knižních zklamání...
Třeba někdy časem změním názor.
Krásný příběh o velké lásce dvou lidí. Avšak Marcus Vinicius mě v určitých pasážích štval, to se nedá říct o Petroniovi, které ho jsem prostě hltal a obdivoval. Právem se stal mojí nejoblíbenější postavou v této knize.
Příběh je také o počátcích křesťanství a tom co vůbec tato ideologie zamýšlela. Láska a nekonečné odpuštění - tak se líčí křesťanství v této knize. Nakonec je vtipné si tuto krásnou ideu a krásný záměr porovnávat s tím, v jakou ve skutečnosti frašku se toto náboženství stalo. O to vtipnější to bylo více, když vám dojde, že křesťané nakonec v časech budoucích nebudou o nic krutější než Římská říše, než Římané a než samotný tyran Nero.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Úžasná kniha, která kromě silného čtenářského zážitku, čtenáře i poučí. Není potřeba mít z knihy strach jen proto, že se jedná o tzv. povinnou četbu. Příběh, který se postupně rozjíždí a ke konci skvěle vygraduje, je naprosto strhující.