R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541841/bmid_r-u-r.jpg
4
5766
5766
Čapkovo utopistické drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. Vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi ráje. Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe...
Přidat komentář
R.U.R. jsem si chtěla přečíst, ale čtení divadelní hry mě moc nechytlo. Tak jsem si ji stáhla jako rozhlasovou hru a ta byla skvělá. Také si myslím, že na dobu vzniku tohoto díla jde o nadčasovou myšlenku. V tomto díle můžeme najít zajímavá témata: zánik lidstva, jednoduchost lidského myšlení, lidské pohodlí, potřeba citů a lásky, varování před technikou, .... Některé části pro mě byli sice trošku na hraně jakési logiky, ale rozhodně nelituji času stráveným nad tímto Čapkovým dílem.
Je úžasné jak lze v knížce pozorovat vznik něčeho nového, a zároveň i ten zlom, ve kterém se to během vteřiny může zvrtnout ve velký problém. Myslím si že je to jedno z mála nadčasových děl, ve kterém si něco svého najde ještě řada generací po nás.
Navíc se knížka lehce čte, takže je skvělá na zamyšlení a pochopení. Doporučil bych ji studentům, kteří nevědí co číst.
Vybrala jsem si ji jako četbu do školy, je to super knížka, lehko se čte - doporučuji všem studentům:)
Čapkovy "těžké věci" jsem zkoušela snad před patnácti lety na gymplu a nešlo to, ale věděla jsem, že jim někdy budu chtít dát druhou šanci. Teď jsem si na toulání během dovolené po lesích postahovala starší rozhlasové hry, že to ve zvukové verzi snad bude poživatelnější. No, bylo, kdysi jsem R. U. R. nedočetla, hru jsem doposlouchala bez většího úsilí.
Začíná to dobře, moc se mi líbil popis toho, jak kdysi starý pan Rossum vynalezl robota, na jaké bázi jeho roboti jsou, jak se synovcem měli spor, jak se to má dělat... a i následky na společnost. Ty úvahy o životě lidí, kteří náhle nemusí pracovat, mi přijdou dosti geniální a stále aktuální, možná i víc než kdy jindy.
Moc mi neseděly lidské postavy. Mám s nimi podobný problém jako u Bílé nemoci - jednají dost unáhleně, schematicky, afektovaně. A vlastně ani nevím, jestli se mi líbí závěr. Asi moc ne. Je hezké, že roboti zjišťují, že udělali zatracenou blbost, a že se kají, trpí, obětují, cítí a hledají pomoc u posledního člověka. Nicméně ten "happyend" v závěru mi přijde jaksi rozervanej a nelíbí se mi. V něčem je moc happy, v něčem zase příliš abstraktní a k ničemu nevede - je hezké, že roboti nabývají citů a schopnosti milovat, ale změní jim to hardware natolik, aby měli i šanci začít se množit a založit nové lidstvo? Bůh suď, já to tam nevidím. Ten závěr je jako naslazený cukrle s prázdnotou uvnitř.
Kniha super, dobře se mi četla. Autor si představoval roboty trochu jinak, ale měl dobrý nápad a povedlo se mu to. V ději byl dobrý zvrat. Knihu doporučuji.
Tzhle knihu jsem si vybrala do maturitního seznamu knížek. Myslela jsem si, že to bude nějaká hodně nezáživná kniha, ale opak je pravdou. Stala se pro mě velice čtivou, dalo by se říct, že na tu dobu až přímo nadčasová. Nebyla psána složitou češtinou, měla nízký počet stran. Líbilo se mi chování jednotlivých postav, každá je úplně jiná. Je zajímavé, že autor si představoval roboty úplně jinak, než dnes my. Pan Čapek je viděl jako obyčejné lidi s normálními lidskými vlastnostmi a ne jako dnes, když se řekne slovo robot, tak to si představíme nějaký kus kovu, který je nějak naprogramovaný. Zaujalo mě, to jak to slovo robot vlastně vzniklo, že ho nevymyslel sám autor, ale jeho bratr Josef za kterým si přišel pro radu, ohledně toho, jak má ty umělé lidi nazvat. Nazvi je roboti, řekl mu, Karel se tím inspiroval a přišlo mu to lepší než jeho název pro umělé lidi labor, laboři, ten název si odvodil od latinského slova pracovat. Jsem ráda, že jsem si tuhle knihu mohla přečíst a jsem ráda, že jsem tak udělala.
Nejsem fanouškem dramatu, ale toto dílo mě velice uchvátilo.
Nejvíce především historickými souvislostmi, kdy bylo toto dílo napsáno, tedy v dobách, kdy uvažovat nad "roboty", jako nad bytostmi schopné mluvy a plně nahradit lidskou práci je na tu dobu velice nadčasová myšlenka. S touto myšlenkou jsem prolétl za jeden večer celé R.U.R. a rozhodně to nedělám naposledy, skvělá záležitost, ale jak jsem již předtím řekl, nejsem fanouškem dramatu, proto je mé hodnocení velice subjektivní.
Geniální. Poněkud (ne)místné srovnání, ale několikrát jsem si během četby vybavil Orwellovo 1984, také napsáno před dlouhou (a touto) dobou. Tam už ovšem nebyla žádná naděje. Kdo ví, nakolik se oněm scénářům svět přiblíží.
Když jsem knihu četl asi 10 dní před maturitou, říkal jsem si jak neskutečnej nápad to byl, a jak neskutečně špatně s tím Čapek naložil..
S odstupem času se na to dívám trochu jinak - asi sem vyzrál :) - a říkám si, že v roce 1920 to byl slušnej Interstellar. Za mě neskutečnej nápad.
Jo a hádejte, co jsem si vytáhl u maturity.. :)
Geniální Čapkovo drama s velkým přesahem do dnešní doby a hlavně obrovský milník v dějinách nejen české, ale i světové sci-fi.
Na rozdíl od moha jiných knih tohoto žánru dokáže nabídnout víc než pouhý zázrak techniky, ale také promyšlený příběh nejen o robotech, ale hlavně o nás lidech, takže nejen baví, ale i vede k zamyšlení a přichází s jistým poselstvím.
Velmi čtivé drama s příběhem, jenž byl nadčasový a stále máme, co se z něj učit. Výhodou je, že se to dá přečíst za chvíli a bude Vás to bavit až do konce.
Přestože nerada čtu dramata (mam radši klasické zpracování s myšlenkami postav apod.), tak musím říct, že toto dílo je opravdu zajímavé, nadčasové. Jasná volba pro zařazení do seznamu knih k maturitě!
Za mě skvělé nadčasové dílo, které mě bavilo číst i po třetí. Obecně mám ráda dramata, jelikož se čtou ze všeho nejlépe. Čapek je klasika, která mě vážně baví.
K maturitě (a nejen k ní) rozhodně doporučuji.
Rose
Forma dramatu dovoluje dostat se ke klíčovým myšlenkám rychle, bez toho aby to působilo unáhleně. Nadčasové dílko.
Nadčasová knížka! Je až k neuvěření že bude mít 100 let. Tenhle žánr nemusím, ani styl hry, ale R.U.R mě dostalo. Na konci jsem měla slzičku. Dojemná kniha ❤️
„Ale do desíti let nadělají Russumovi Universální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, co řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.“
Zařazení do povinné četby dle mého názoru zcela oprávněné.
Tak jsem se zase po čase dostal k tomu, abych přečetl něco od našeho „titána“ literatury Karla Čapka. Musím říci, že ve srovnání s Válkou s mloky byl pro mě příběh méně oslovující a nečetl se mi ani zdaleka tak dobře... (což je taky z části tím, že divadelní hry nikdy nebyly moje parketa) Ale ano, uznávám, že svého času to musel být „bomba“ příběh. Ale myslím, že dnes už pro všechny působí spíše úsměvně, nežle jako možná obava z budoucnosti. Přesto samozřejmě vím, kam tím Čapek mířil – roboti mají ztělesňovat onu mnohdy zvrácenou pohodlnost lidstva, kterou si můžeme vyložit jako třeba s tím, jak se k naší planetě chováme.
Hlavní postavy mi tedy k srdci nepřirostly – Harry byl zkrátka takový zaslepený nadšenec a Helena..., no, myslela to dobře, leč jednala mnohdy též bez rozumu. Dr. Gall mi byl sympatický..., asi bych jednal mnohdy jako on.
Další Čapkovo drama, které se mi v posledních týdnech dostalo do rukou. Opět mne vedlo k zamyšlení. Opět jsem četla se zatajeným dechem a i když jsem příběh znala ze školních lavic, přeci jsem se neubránila údivu.
Kdyby tak Čapek věděl, jak moc jsou jeho díla nadčasová!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry umělá inteligence rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha pro mne byla až dosud neznámá. Moc jsem nechápala co na ní všichni mají. Nevím, moc mě neoslovila, možná se mi časem zalíbí více. Netroufám si říct. Ale líbí se mi ta nadčasovost.