Racek
Anton Pavlovič Čechov
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337537/mid_racek-GjA-337537.jpg
4
564
564
Divadelní program k inscenaci ND v Praze obsahuje kromě textu hry kalendárium autora, studii Milana Machovce Smysl lidské existence, zamyšlení Karla Krause o dramatu, přehled inscenací Čechovových her na scénách ND a dobové kritiky.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2011 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Чайка (Čajka), 1896
více info...
Přidat komentář
Nedávno jsem dočetla knihu od kamaráda-spisovatele, který ve své knize používá racky jako symbol neštěstí a zkázy. Hned jsem si vzpomněla na Čechova a jeho racka (přečetla jsem ji těšně před začátkem kamarádovi knihy). Racek ve mne zanechal tíživý pocit. Ani bych neřekla že hra je mistrovským dílem, ale rozhodně se mi vryla do paměti. Stín mořského ptáka nás doprovází po celou dobu, jeho osud je důležitým mezníkem hlavních postav. Tady ho můžem vnímat jako takového prostředníka mezi dialogy a hlavním hybatelem děje, jenž se vlastně na ničem nepodílí a je pouze mrtvolkou přinesenou k nohám jedné slečny.
Proč je to charakterizováno jako komedie, to jsem opravdu nepochopila. Každý někoho miluje, ale láska není opětovaná a tak se všichni tak nějak protloukají od ničeho k ničemu a neví, co se životem, protože je jejich bytí nenaplňuje a všichni jsou tak vlastně nešťastní. Cítila jsem ozvěnu ze školní povinné četby let dávno minulých. Ale na představení Dejvického divadla se těším.
Je to vážně komedie, jak se tvrdí na začátku? Minimálně tak nepůsobí, je to spíš smutná hra o spoustě lidských duší, které v životě nedošly naplnění. Každý zde miluje někoho, ale láska mu není opětována.
Hra může vyznít do ztracena, při dobrém divadelním pojetí ale může byt skvělá, těším se do Dejvického. Text na mě ale nyní tolik nezapůsobil.
Četla jsem ji v rámci povinné četby na VŠ a byla skvělá. Obecně Čechov je skvělý...
“Pamatujete jak jste zastřelil racka? Náhodou přišel člověk, spatřil ho a - nemaje nic jiného na práci - přivedl ho do záhuby."
Racka jsem viděla v Dejvicích a moc se mi líbilo zpracování, takže přečtením knihy jsem si vlastně jen připomněla jednotlivé postavy.
Moje srdcovka.
Tato divadelní hra je krásným příkladem toho, že ruská literatura měla a má co nabídnout. Pravda, nebyla to nejlepší hra, kterou jsem kdy četl, přeci jen, rád se u díla spíše zasměju, ale i tak solidní dílo, které může zaujmout.
Je to výrazně o postavách a mnoha jednostranných milostných vzplanutích, o každodenních banálnostech, které ovšem umí skrývat osudovost. A vše to směruje k mrazivému závěru, který jedinou větou podtrhne tragickou nevyhnutelnost.
Je nutné, aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě. A. P. Čechov
Teda, na to, že je tahle hra poměrně krátká, trvalo mi to, než jsem se jí prokousala nakonec. Asi proto, že jsem měla dost odlišná očekávání. Údajně má jít o komedii, jak se píše hned na titulní straně, ale o komedii rozhodně nejde. A nebo měl Čechov o komedii úplně jiné představy než já. Podle mne spíš o divadelní hru s tragickým nádechem.
Celkově touhle hrou čtenář proplouvá s pocitem marnosti, bezmoci, melancholie a toho, že jde všechno strašně do háje. Postavy se tu plouží a souží se nad tím, že jim život utíká mezi prsty - bez toho, že by se jim v životě dostalo toho, co ty postavy chtěly. Takové dost děsivé míjení se s životní náplní. Pro mne dost splín teda! Vůbec mi to přišlo takové lítostivé a zoufalé.
Člověk tuhle hru musí číst poctivě a pozorně, protože některé události se tu podle mne odehrávají tak jako omylem a člověk se o těch událostech dozvídá z náznaků v jednotlivých replikách. Tak je na to potřeba dávat pozor, aby vám něco neuteklo.
První polovinu hry mi trvalo, než jsem se do děje pořádně ponořila a začala se konečně orientovat, kterým směrem to zhruba půjde a o co se autor snaží. Ale prostě to trvalo, no...
Postavy se mi zdály trochu zahleděné do sebe, hlavně herečka Arkadinová, která mi tu přišla jako děsně sebestředná drama queen - nijak zvlášť mi k srdci nepřirotla. Některých postav mi bylo naopak hrozně líto, jak se jejich osud vyvinul (Konstantin, Nina).
Celkově průměrné hodnocení. Obsahem a emocemi to není špatné drama, ale je matoucí, když čekáte komedii a dostanete prostě něco úplně jiného... a ten rozjezd byl na mne dost pomalý.
Rozhodně nejlepší text od Čechova. Po přečtení nejznámějších Tří sester, Višňového sadu i Strýčka Váni mi tento jediný dával zcela smysl a zaujal. Věřím ale, že většině se budou líbit spíš ty známější tituly.
Pro mě velké překvapení, o jak dobré drama se ve skutečnosti jedná. Dobrovolně bych totiž do toho asi nešla :DD.
Doporučuji.
Moje nejoblíbenější hra od Čechova a jedna z nejoblíbenějších celkově. Je jiná než jeho ostatní hry, poetická, plná zajímavých postav, hrdosti a pýchy, která předchází pádu. Krátká, ale úderná. Kdykoliv ji hrají v divadle, zajdu si.
Komedie plná velice nešťastných lidí. Tolik neopětovaných lásek. To prostě nemohlo mít dobrý konec. Jak to ten Tomáš jenom zpívá? "Duše je racek, létá u jezera." Tak asi tak.
Medvěděnko miluje Mášu, ale Máša miluje Trepleva. Jenže Treplev miluje Ninu a Nina Trigorina. Trigorina miluje i Arkadinová, zato on si rád nechává všechny dveře otevřené a jde tam, kde je to pro něj zrovna výhodné. Jo, vlastně ještě vdaná Pavlína miluje Dorna, zatímco Dorn miluje všechny a nikoho.
Na můj vkus je tu těch neopětovaných lásek až moc, navíc jsou prožívány silně sebetrýznivě, až teatrálně (však je to divadelní hra, že). Je tu i řada vtipných momentů a hlubších úvah, leč můj celkový dojem z tohoto díla je něco jako: „ne, děkuji“.
---
„Včera jsem v deset ulehl a probudil jsem se dnes ráno v devět s takovým pocitem, jako že se mi od dlouhého spaní přilepil mozek k lebce...“
---
„NINA: Otec a jeho žena mě sem nechtějí pouštět. Říkají, že je tady bohéma... Mají strach, že ze mě bude herečka... A mě to sem táhne, k jezeru, jako racka...“
Poslouchala jsem rozhlasovou dramatizaci. Příběh několika podob lásek a jejich nešťastných konců je věčně aktuální. Prostě klasika.
Jedna z nejoblíbenějších divadelních her, kterou jsem přečetla. Slyšela jsem i jako audioknihu. Tak teď ještě jít do divadla, jen kdyby to bylo ovšem možné, že ano? Živé divadlo mi už začíná docela scházet...
Poctivě přečteno v rámci čtenářské výzvy. Racek mnou bohužel proletěl, aniž by něco zanechal. V divadle to může být fajn představení, ale čtení těchto stoletých klasik mi zkrátka přijde o ničem. Nedokážu objektivně posoudit, nebudu hodnotit. Každopádně děkuji za půjčení, K.
No nevím, přišlo mi to spíš jako tragédie. Nebo tragikomedie. Překvapilo mě, že se tam pořád někdo s někým líbal. Ale víc nevím, co k tomu dodat. :D
Vynikající tragikomedie, kterou je lépe doslova si užít přímo na divadelních prknech. Čechov je mistr jazyka a situací, přesně ví, co od které postavy čekat a hlavně je také skvělý psycholog a skutečný znalec života.
Nelze jinak než doporučit.
Štítky knihy
sebevražda ruská literatura divadlo mezigenerační konflikt
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Na Rackovi mne nejvíce zasahuje jak jeho konec zvýrazňuje a dává najednou jiné znění celemu předchozímu ději. Různé handrkovani a sebestredne manýry i humorne detinske glosy, egoisticka zamilovanost, mateřská preziravost, atd. se způsobem, jakým je podána sebevražda hl. postavy mění v existenciální drama s nadčasovým významem. Čechov rovněž ve svých postavách genialne reprezentuje jednotlive povahove rysy a emoce obsazene v každém z nás. Další vrstvou je výborně zachycena duše autora nebo umělce, podstata tvorby a její zásadní niterna dilemata. Racek jako zvíře mi tu dává analogii s labutí, která by jako symbol byla ale už příliš prvoplanova a příliš západní.