Racek
Anton Pavlovič Čechov
Hra založená na řadě neopětovaných milostných vzplanutí. Celou hrou se proplétá motiv literatury a dramatické tvorby a vztah literatury a divadla k životu.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1959 , DiliaOriginální název:
Чайка (Čajka) , 1896
více info...
Přidat komentář
"Každý píše, jak chce a jak umí." A díky tomuto úplně přesně nevím, co bych měla k Rackovi napsat.
Celkově co se týče dramat - osobně si je ráda přečtu, ale mnohem více je ocením divadelně zpracované. Hra mi pak dá více. Snad budu mít s Rackem štěstí.
Racek je velmi zvláštní dílo a ještě teď váhám nad tím, jak jej ohodnotit. Během krátké chvíle jsou zde nastíněny všemožné osoby a zápletka je zdánlivě povrchní či malicherná. Velmi patrná je zde především ruská osudovost. Ačkoliv jsem bezprostředně po dočtení měla pocit, že bylo mnoho věcí nedořešeno, a že celý kus je vlastně jen velmi povrchně nastíněn a nerozveden, čím dál víc cítím, že se mi Racek zalézá pod kůži. Není to hra na jedno přečtení, pokaždé se objevují další a další roviny vyprávění. Je to precizní kus plný citů. Nicméně díky zpracování Tomáše Kluse se přikláním k názoru, že by se mi možná Racek více líbil jako rozsáhlejší dílo, třeba v podobě románu.
Musím to vidět...
Proč je to označeno jako komedie? A co jsou ty komicky absurdní situace? Asi jsem to nepochopila... Každopádně se mi víc líbí hudebně-básnické pojetí od Tomáše Kluse.
Má nejoblíbenější hra od Čechova. Tajemné životy hlavních postav se dokonale proplítají a nad krajinou (ne)létá racek...
Štítky knihy
sebevražda ruská literatura divadlo mezigenerační konflikt
Autorovy další knížky
1976 | O lásce |
1933 | Pavilon číslo 6 |
2008 | Povídky (6 povídek) |
1962 | Okamžiky |
2002 | Ivanov |
Naprosto se ztotožňuju s názorem Violetti, většina příběhů, který dočtu na mě dolehnou hned, s poslednim slovem a se zaklapnutim knihy a v duchu si řikám "wow, tak to bylo něco". Ale po dočtení Racka to bylo jinak. Dočetla jsem to, řekla jsem si "hm, docela dobrý.."A pak jsem šla dělat něco jinýho ale pořád jsem o tom musela přemýšlet...A to "wow, to bylo něco" se pořád a pořád stupňuje a po nějakých pěti hodinách, co jsem to dočetla mi teprve došlo, jak moc se mi to zarylo pod kůži...