Račí mor
Vít Slíva
Slívova desátá. Jeden kritik o něm kdysi napsal, že je „básníkem toho, co odchází“. Ano, Vít Slíva (nar. 1951), kritikou i čtenáři oceňovaný básník, také ve své poslední sbírce potvrzuje, že poezie – toť především návrat do dětství, k mrtvým již rodičům, k času, který neodvolatelně zmizel, do míst, kde si lze připomenout, co jsem všechno býval a co už nikdy nebudu. Avšak právě tato sbírka ukazuje také šíři Slívovy poezie. Ukazuje básníka jako úsporného miniaturistu, který dokáže vystačit se čtyřmi slovy, současně ho ukazuje jako toho, kdo umí vyklenout básnickou skladbu přes několik stran. Ukazuje ho jako virtuoza suverénně vládnoucího tvarem, stejně jako zoufalého prosebníka, kterému se právě před chvílí zavřela nebesa. V jeho verších uslyšíme ozvuky folkloru...... celý text
Přidat komentář
ze začátku jsem vůbec nevěděla jak ke sbírce přistoupit.. po přečtení recenze z časopisu Tvar a následného znovu přečtení knihy jsem sbírku pochopila a najednou byla krásná, ale zároveň smutná..
Sbírka je určitě zajímavá, stačí jen jít k ní tou správnou cestou. Ale to mně se nepovedlo, a proto mě kniha příliš neoslovila, i když jsem se snažila.
Autorovy další knížky
1987 | Jak lomikámen v dešti |
2002 | Bubnování na sudy |
2011 | Račí mor |
2016 | Nejlepší české básně 2016 |
1997 | Volské oko |
| Bolení | bulení |
... subtilní, silné, stravující, sentimentální, svíravé ...
Jak tohle může někdo nepochopit?
Nádherná sbírka nádherně smutných básní. Snad jen k těm, kteří nikdy neztratili, netesknili a nesmutnili, nebude schopná promlouvat.
---
Šichty
Budík zase tlačí den,
maminka tu není...
Na ranní je, odpolední,
denní, noční..., teď už jen
na věčnosti doma.
Přes lunu mě nevytlačí.
Nedá znovu slepnout v pláči!
Sama nevidomá.
(s. 64)