Řád racrianů
Patrik Fuxa
Před mladým mužem, jenž právě vstoupil do řádu racrianů, vyvstane náročný úkol, jaký by si nepředstavil ani v těch nejhorších snech. Souběžně s tím bude vyřčeno i velké tajemství, které nemělo být nikdy odhaleno. Ocitáme se ve světě Merillidom, kde se lidé stali ohroženým druhem a každým dnem bojují o své přežití. Jediné, co dělí krvelačné bestie od bezbranných lidí, jsou vysoké hradby měst a odvážní racriané. Mají velké štěstí, že jim jsou propůjčeny nadlidské schopnosti a neobyčejná síla.... celý text
Přidat komentář
Naivní fantasy, plná roztodivných stvůr a udatných skutků, jejímž největším prohřeškem je nudný děj. Nic proti šlechetným putovačkám, jenže Patrik Fuxa zůstal věren pouze lineární cestě za dobrodružstvím a všechno zajímavé účelově nerozvinul, čistě proto, že by pak potřeboval o dost víc stran. Což je bohužel pravda.
Jinak ale nápaditá kombinace Planet smrti a Útoku titánů. Opomenu-li tedy ignorování fyzikálních zákonů, nebo pravidel technologického vývoje. A škoda, že autor nedokázal zachytit uvěřitelnou atmosféru ztráty lidskosti, která by v případě jím stvořeného světa byla neodvratitelná.
Za hodně nešťastnou však považuji podobu slohu, především fakt, že je vystavěn v první osobě přítomného času, přičemž forma odpovídá spíše času minulému. Výhrou nejsou ani chybně používané výrazy, nebo opakování slov v průběhu jednoho odstavce. Za tvůrčí snahu ale palec nahoru. Základ by byl i k použití, pod podmínkou kompletního přepsání. Slovy klasika: „Sundat brejle, odbarvit na blond a zhubnout.“
Vysvětlení je snadné, požádal jsem známé, jež knihu četli, aby ji ohodnotili na databázích. Proto jsou hodnocení stejná a se stejnými nicky. Avšak chápu, že to vypadá, že jsem si přidal hodnocení sám, i když tomu tak není.
Je zajímavé, že autora na různých databázích hodnotí uživatelé se stejnými nicky a úplně stejnými - doslovnými - komentáři. Ty komentáře navíc dělí, podobně jako zde, velmi krátký časový odstup. Na Legii už byla tato fakta patřičným terčem posměchu. Není Vám to ani trochu trapné, pane Fuxo?
Naprostý únik od reality běžného života.Představivost autora nezná mezí a některé kapitoly vás doslova"nepustí"dokud je nedočtete.Nelze než doufat,že bude mít kniha pokračování.
Ač obvykle nečtu fantasy literaturu, tato kniha mě velmi překvapila poutavým a zajímavým příběhem. Doporučuji nejen těm co čtou fantasy, ale všem co čtou rádi. Kniha se velice dobře čte a na konci Vás mrzí, že už jste ji přečetli.
Kniha zatím není dostupná v knihkupectvích a na internetových stránkách, proto se v případě zájmu obraťte na email: radracrianu@gmail.com
Skvělý příběh, který zaujme většinu mladých lidí. Na své si přijdou hlavně ti, kteří dokáží ocenit nadpřirozené věci.
Četl jsem ze studijních důvodů a z hecu. Přemýšlím, jak to ohodnotit. Když je ale kniha tak špatná, že ji nedočtu, asi mi nic moc jiného než nejnižší možné hodnocení nezbývá. Skončil jsem asi u 50 strany a nemám sílu dál. Není to TAK špatné, jen to prostě vůbec není dobré. Na knize je moc poznat mládí a nevypsanost autora. Vkopíruji sem poznámky, které jsem si při čtení udělal:
Protiřečí si – v jednu chvíli mluví o několika historických případech využívání látky světla, v příští mistr Soiren neumí říct, jak se projevuje, protože nebyla dostatečně otestována, aby hned nato uvedl 2 příklady dokonalého využití.
Dobré popisy. V nich se nejvíc projeví autorův zápal – popis generátoru vč. kresby.
Opakuje se. Laurien vysvětlí, co bude dělat a autor to znovu shrne.
Pokud nemáte zatraceně silnou motivaci Řád racriánů číst, raději knihu neotvírejte. Jak píše trudoš, kniha má i plusy, ale jsou tak pohřbeny v nánosu špatného psaní, že nemá smysl je objevovat.