Rádio v mrazáku
Jana Hanušová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503050/bmid_radio-v-mrazaku-X2W-503050.png
4
37
37
Když se spolu nesmějete, je péče utrpení. Pečujete o svého seniora? A mohli bychom to vidět? Jana Hanušová se nebojí pečovat, pozorovat a psát o tom, jaké to je, starat se o lidi, kterým dlouhý věk krátí paměť a zpomaluje čas. Stárnout a žít s Alzheimerovou chorobou není jednoduché. Každý den je malá nebo větší výzva, může se stát, že si nezvládnete navléknout ponožky a rádio najdete v mrazáku. Důležité ale je, že máte někoho, kdo s vámi čeká, až ojíněný přístroj zase začne hrát, někoho, kdo vás neopustí jako vaše paměť. Jana Hanušová je choreografka. Když v době covidové pandemie zavřeli divadla, rozhodla se využít své zkušenosti s péčí o nemocného tatínka, zazvonila na dveře Charity a stala se pečovatelkou o seniory. Po čase zjistila, že všechny ty úplně nové zážitky dokáže a potřebuje sdílet, a tak vznikla knížka empatických tragikomických zápisků, postřehů a glos o tom, co se dotýká každého z nás.... celý text
Přidat komentář
Paní Hanušová, jinak herečka, se během covidu asi dost nudila a sice začala užitečně pracovat, ale při literární činnosti využila svého jména.
První dvě kapitoly mě nejdříve neoslovily, ale pak jsem se na čtení naladila jinak a je to moc povedená knížka, která nás (snad) donutí k zamyšlení nad životem ve stáří
kniha je čtivá a milá, je vidět autorčina láska a úcta ke stáří i s jeho strastmi
Útlá, ale silná a nádherná knížka. Sbírka okamžiků, které člověku utkví. Autorka je bezesporu báječný člověk.
Přečteno v cuku letu. Pobavilo (chvílemi i hodně nahlas), donutilo k zamyšlení i přemýšlení a celkově ano, líbilo. Moje prvotina od Jany Hanušové, která mě svým způsobem i pohladila. Napsáno vtipně, svižně a s nadhledem. I o tom je život a paní Hanušová má můj obdiv.
Trochu smutná, trochu veselá. Přesně taková, jak jsem si myslela. Napsaná s nadhledem, s citem. Důležité je, že není "ufňukaná" což by klidně mohla být, protože tahle práce je děsně vysilující. Velice si paní Hanušové vážím, že ji zvládla a ještě o tom napsala.
Se zkušeností s hospicem Cesty domů mi knížka připadá taková povědomá, vzpomínky, které není třeba hodnotit nebo se vymezovat, stačí si je poslechnout. A že třeba byla skutečnost kdysi jiná? A co má být. Když vzpomínka udělá radost, je cenná.
S nadhledem podané příběhy a zkušenosti při péči o potřebné. Občas vtipné, občas smutné, ale tak to prostě je. Škoda, že jsem podobnou literaturu neměla k ruce, když jsem ji potřebovala. Kniha se dá přečíst na jednou nebo si ji můžete užít po krátkých kapitolách a vychutnat si jejich jednotlivé poselství.
Rádio v mrazáku
Kniha na mne působila spíše smutně - stáří, ztráta důstojnosti, sebe sama... Snad může pomoci někomu, kdo se v situaci pečovatele ocitl, že v tom není sám.