Radost z pozorování ptáků

01.05.2023

Vlastně praktivká příručka pro ornitology. Já se pozorování ptáků tak hluboce nezajímám, přestože na mé zahradě jich žije spousta. Nějak podrobně je nesleduji, ale dávám jim lůj, ovoce a zrní do tří krmítek, které mám po zahradě instalovaný. To však dělám převážně v zimě, protože mám pocit, že přes jarní a letní obdobý si toho užijou víc lovem a hledáním, než jen líně přilétnout na krmítko a žrát. Je však pravda, že díky knize jsem poznal a dokážu pojmenovat sposty to zvířectva, co tu lítá.

09.03.2023

Ptáci jsou malé klenoty, bez kterých by náš život rychle zvadnul.
Jsou malou opeřenou radostí.
Jsou základním stavebním kamenem přírody, který je nutno ochraňovat.
Jsou kvůli vzhledu a zpěvu jedním ze základních radostí mojí duše . . .
Děkuji

27.01.2023

„Mnozí z nás
se dobrovolně izolují
od okolního světa tím,
že si nasadí sluchátka
a poslouchají hudbu.“

Žiju ve městě celý svůj život. Mám rád veškeré ptactvo. Někdy je mi i líto městských holubů. Chápu totiž, že oni nemůžou za to, co z nich udělali lidi. Uklízí po nás odpadky, ty organické, nejsou to ropáci. Ale dost se přemnožují . . . protože jim to hold naše spotřební civilizace umožňuje. Prý roznášejí nemoci. Tak proč je nikdo masově nelikviduje? Nejsou snad tak nebezpeční? Hlavně v době, kdy se likvidují slepičí a další chovy s tisíce chudáky ptáky i s jejich vajíčky. Tady to nikdo neřeší – prostě zlikvidovat. Tak že, ať žijí holuby!!! Ne nadarmo je hned první pták v této knize Hrdlička. Mimochodem hrdlička divoká byla vyhlášena ptákem roku 2019 v České republice.

Citát: . . . snažil jsem se udržet počet uvedených druhů co nejmenší. Nemohu vyloučit, že se někdy setkáte s ptáky, které v této knize nenaleznete.

Po lesní anabázi mistra Klause Nottmeyera se z lesa přiblížíme k městu a jeho okolí. Tentokráte nám toho o ptačí populaci více prozradí další Německý spisovatel, pozorovatel a ornitolog Michael Schmolz. Tady už jsem sice skoro ve svém živlu, ale i tak jsem ztrácel dech nad tím, co všechno v ptačím světě můžete potkat ve městě. Radoval jsem se z klasickými letci jako jsou hrdličky, sojky, straky, sýkorky nebo kosi. Získal jsem mnoho informací, co tito tvorové vlastně mají nejraději a čím se, ten který druh, specificky živý. Zjistil jsem i pár nových zajímavostí.

Citát: Z objevování ptáků se můžete těšit téměř všude. Tak se do toho pusťte hned před domovními dveřmi.

Úpěl jsem u méně známých ptáků, které pravděpodobně nikdy neuvidím za svým oknem jako je konipas, strakapoud nebo žluva. Brečel jsem nad těmi letci, o kterých jsem neměl ani tušení, že tu žijí. Je to prý obrovská výjimka, tak zvaní „uprchlíci ze zajetí“. Už to není nic exotického, když v parku u vody potkáte andulku, korelu nebo amazoňana. Ptáci, kteří uletí svým majitelům a daří se jim u nás v Evropě přežít. Opět strašně moc informací, některé známé, některé méně zmiňované. Podpořeno spoustou nádherných fotografii a šikovně seřazených kapitol. Na konci opět nechybí rejstřík s odkazy na stránky, kde se kdo nachází, a profil spisovatele Michaela Schmolze. Další šikovný sborník. Doporučuji všemu ptactvu.

Citát: Mnoho ptačích druhů . . . se pyšní rozsáhlým repertoárem zvukových projevů, které používají od případu k případu nebo v různých kontextech . . .

07.12.2022

Ačkoliv už pár knih o ptácích vlastním, tato mě přesvědčila o tom, že by taky doma neměla chybět. Přehledně uspořádané druhy dle toho, kde se s nimi nejčastěji lze setkat a s jakou pravděpodobností, reálie přizpůsobené českému prostředí, autor i překladatelé si s tím dali velkou práci. Jen bacha, dost malá písmenka.

Knihu lze číst i popořadě, a nenudíte se. Je určena spíš pro birdwatchery, takže obsahuje spíš zajímavosti během pozorování a poznávací znaky - a milé je i to, že přiložené fotografie jsou dostatečně vypovídající a popisné znaky na nich viditelné. Oceňuju i zaměření na to, s čím si lze daný druh splést, a jak je rozlišit. A to vše v kapesním formátu!

Akorát bych mohla polemizovat s autorem, co se týče jeho snahy o vtipnost, místy jsem to neocenila nebo nepochopila.

22.10.2022

Úvaha. Zbývá ještě jeden den a je konec. Jeden den víc nebo míň, coby se změnilo? Co je to za blbost? Ne! Jeden den může změnit úplně všechno. Víš, kolikrát se stane, že jeden atom uhlíku je přitahován jedním atomem vodíku? Deset milionu miliardkrát za den... A víš, kolikrát za den se do této kombinace přidá atom kyslíků? No a co? Velký třesk ... a vznikl vesmír...
Jsem fascinována obyčejným dnem, pohledem, dosednutím opeřencen na větývku, život pozorovateli zamává na pozdrav a probouzí pocit radosti a vděku.

Doporučuji , řádky inspirují k soustředění se na "obyčejný" pohled a uvědomění si, stačí tak málo a jsme šťastni a stačí tak málo nezájmu, lhostejnosti, nereagování a pak už nic .

15.10.2022

Poutavě a čtivě napsaná knížka, s mnoha vtipnými komentáři s postřehy, navíc v praktickém formátu "tak akorát do kapsy", určená všem, kteří se o ptactvo zajímají a nejsou zrovna velkými odborníky v jejich určování. Zacílená především na mladší generaci, pro níž již není problém využívat mnohé technické vymoženosti současné doby. Autor, uznávaný německý ornitolog, vychází ze svých bohatých zkušeností a seznamuje nás se zásadami nového sportu, zvaného "birdwatching" či "urban birding", nebo-li "pozorování ptáků nejen ve městech". Rozhodně nejde o nějaký nudný text s pouhým výčtem vlastností jednotlivých druhů - svůj výklad oživil spoustou krátkých příběhů, anekdot a "perliček ze zákulisí života opeřenců", aby ozřejmil, co je na ptactvu tak fascinujícího.
Prvotní jsou pro něj prožitky a zajímavá fakta. Vyjadřuje se k nezbytnému vybavení, popř. nejvhodnějšímu "outfitu", který by případní pozorovatelé čili "birdwatcheři" měli mít, radí, jak nejlépe přepisovat a zaznamenávat hlasy ptáků... Kapitoly jsou členěny podle prostředí, v němž se ptáci dají objevit: centrum města, předměstí a vesnice, park a městský les, rybník, řeka, jezero. Dále je pak řadí dle hojnosti výskytu, počínaje těmi, které "určitě uvidíme", až po ty, které "spatříme se štěstím". U každého druhu, který představuje, uvádí jeho název, hlasové projevy, užitečné informace, poměr velikosti oproti holubovi; přidává zajímavé fotografie a neopomíná text okořenit i svými zážitky, takže nechybí humor, ironie ani nadhled. Při čtení jsem se skvěle bavila, bylo mi ale líto, že mnohé exempláře již nezahlédnu ani se štěstím, a zároveň jsem se těšila z určité zvukomalebnosti jejich pojmenování: budníček, bramborníček, rehek, mlynařík, čížek, pěnice, lejsek, králíček, konopka, zvonohlík, šoupálek, čečetka, pěvuška, pisík, kulík...
Autor se nám snažil co nejlépe přiblížit i jejich zpěv, ale jeho snaha mi přišla spíše úsměvná, viz formulace: "klesající melancholická řada tónů, která je poněkud nepravidelná, téměř kostrbatá"... "slabé hvízdání, mňoukání nebo také řehtavě žalostné trylkování"... "především suché trylky grrrr"... "zpěv: silné a dlouhé melodické strofy v altové poloze bez dynamiky"... Zdá se mi zbytečné popisovat jejich hlasy - jediné, co mě mrzí, je tedy fakt, že ke knize není přidané CD s nahrávkami pro lepší určování. Kniha ale určitě skvěle poslouží jako nezbytná příručka pro někoho, kdo se rozhodl být pravým "birdwatcherem" a chce sledovat život ptactva ve svém okolí.

"Malé biotopy, kterých dříve existovaly tisíce, se vytratily, a s nimi zmizela i potrava pro stehlíky. Také v lidských sídlech se ale pro tyto ptáky mnohé změnilo k horšímu. Dochází k zahušťování zástavby, což způsobuje zánik mnoha menších úhorů a volných ploch. A také v zahradách se řádí. Vznikají takzvané šedé zahrady, kde není nic než nasypaný štěrk. Nechte tu alespoň něco kvést! I pampelišky má stehlík v oblibě! Není tedy divu, že tomu bude už 30 let, kdy začalo těchto ptáků ubývat."
"Na druhou stranu však platí, že se pěnkava obecná vyskytuje téměř úplně všude, není však skutečně přítomná ve smyslu: "Ahoj lidi, tady jsem!" Člověk ji tedy tolik nevnímá. Kos černý zpívá většinou na exponovaném místě. Kromě toho je zpěv pěnkavy poměrně krátký a nepříliš melodický, takže ho kolemjdoucí prostě ignorují. Zato u zpívajícího kosa se zastaví dokonce i "Homo hecticus" a naslouchá nebo ho alespoň blahosklonně vezme na vědomí."
"Ne všichni lidé jsou z přítomnosti havraní kolonie nadšení, někteří jsou dokonce téměř plní nenávisti, bohužel. Skutečně by se našlo několik "poklesků" /z pohledu člověka/, k nimž patří jejich přátelské krákorání a znečišťování svého okolí výkaly. Nutno připustit, že auta, která parkují pod kolonií havranů, mohou vypadat opravdu odporně. Moje rada zní: neparkujte zkrátka pod kolonií havranů!"
"Střízlík obecný si to tedy umí zařídit. Buduje hned několik hnízd a udržuje styky s více než jednou dámou. Drží si celý dvůr jako opravdový král. Alespoň tedy oplývá velkorysostí. Každé ctitelce předvádí vybudované příbytky a ta si pak může vybrat, který se stane jejím domovem a bude v něm probíhat odchov mláďat. Hnízdo má kulovitý tvar a boční vchod. V této kouli je nakonec samička více či méně uzavřená a má pouze omezený výhled ven. I to má své důvody. Sameček totiž nechce, aby se jeho choť dozvěděla, co všechno venku provádí a jak často ji podvádí. Kdyby se dozvěděla o tomto mnohoženství, mohla by ji trochu přejít chuť."
"Když budete trochu trénovat, můžete se zpěv brhlíka naučit zapískat a potom si v terénu s ním popovídat. Když se zastavím v jeho teritoriu a pustím se do hvízdání, dostanu většinou okamžitě odpověď a brhlík často také přiletí, aby ukázal, kdo je tady pánem. To se pak rychle vzdálím, z patřičné vzdálenosti ještě jednou zapískám a nakonec úplně utichnu, aby si brhlík mysle, že vetřelce zahnal. Pomůže to jeho egu."
"Hlas králíčka obecného je tak tenký a vysoký, že ho především starší lidé mnohdy ani nezaregistrují. Pokud tedy zpěv králíčka obecného vnímáte, úspěšně jste prošli testem sluchu. Měli byste tím pádem slyšet také téměř všechny ostatní evropské druhy ptáků. Tak nastražte uši a dávejte dobrý pozor! Stačí totiž příliš mnoho diskoték a neustále nasazená sluchátka a brzy budete mít po potěšení z ptačích hlasů. Smyslové buňky v uchu nemají schopnost regenerace. Když se jednou poškodí, zůstanou poškozené."
"Doufejme, že se nám podaří populace luňáka červeného, tohoto majestátního dravce, zachovat. A velké potíže už má. Mnoho z nich se totiž dostává do kolize s listy rotorů větrných elektráren a hyne."
"Přes den se kalous ušatý snaží co nejlépe schovat, aby unikl mobbingu ze strany zpěvných ptáků. To je naše šance. Nenávistná banda divoce varujících kosů, sýkor a jiných malých ptáků nám pomůže sovu najít."