Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11965/raduz-a-mahulena-11965.jpg
4
329
329
Pohádkové drama, které se stalo součástí odkazu dnes již klasického díla básníka a dramatika Julia Zeyera.
Přidat komentář
Od Juliuse Zeyera jsem četla již jednu knihu a to Tři legendy o krucifixu. Stejně jako tyto tři legendy, se mi Radúz a Mahulena líbila. Jde o milou slovenskou pohádku, která je plná lidových mouder. Osobně preferuji divadelní hry odlišného typu, ale i přes to se mi tato hra líbila. Kdyby byla možnost, jistě bych se na ni šla podívat i do divadla. Po jazykové stránce se četla dobře, jen některým výrazům jsem zcela neporozuměla. Osobně mne nejvíce zaujala obálka a vydání, které jsou velmi povedené. Zprvu jsem však měla zmatek v postavách, jelikož na počátku knihy je napsáno, že kralevic magurský se jmenuje Radovid, avšak celou knihu je pojmenován Radúz a Radovidem je myšlen Radúzův sluha. Jinak knize nemám co vytknout. Hezky a rychle se četla, takže pro nečtenáře do povinné četby ideální. Doporučuji tedy, pokud nečekáte nic extra a chcete se jen odreagovat příjemným a svižným příběhem.
Milá pohádka, dobrý děj. Jen bych volila jiný styl psaní. Začátek byl super, ale postupně hra ztrácela na svém kouzlu. Pěkný konec.
Ačkoliv nejsem velkým příznivcem principu povinné četby v českých školách, kdyby jí nebylo, nejspíš bych se k téhle knize nikdy nedostala, a to by byla škoda. Stala se jedním z mých nejmilejších dramat, které bych jednou ráda viděla v divadelním zpracování. Příběh se odehrává v atraktivním prostředí, a hlavním dvěma postavám jsem moc fandila. Konec je krásný. Je to pěkně napsané, ale doteď si nejsem jistá, kam bych knihu zařadila - je to pro mě nejspíš taková ponurá pohádka.
Krásná pohádka v dnes již zastaralém, ale úchvatném jazyce.
Jako mnohá díla klasiků je i tohle zařazeno do školních osnov nešťastně v nevhodný věk žáků. Pak vznikají kacířské průpovídky typu "Radúzi, Radúzi, pojď s námi na schůzi, ty tam nechoď Mahuleno, je tam hrozně nahuleno." A bývá to to jediné, co si žáčci ze základky o Zeyerovi odnesou :-))))
Milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému čtivu. Tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje.
No nějak moc mě to nenadchlo, ale není to vůbec špatný. Nápad příběhu je skvělý jenom mě to zpracování nebavilo.
Při čtení této divadelní hry se mi emoce zdají věrné, silné a nezpochybnitelné. Hořkost cítíte až na patře, zášť spaluje stránky v rukách, pomsta drtí slova do nejmenší tečky a láska – hřeje, bolí, hojí, trápí, hladí, spaluje, dává, bere. Příběh ze života. Jak silné přátelství snadno nahradí živá nenávist, která žene všechno ostatní do záhuby. Čekáte na to neštěstí, nevyhnutelné, protože nedržíte v rukou žádnou červenou knihovnu. Na druhou stranu se vám neustále tlačí na mysl průvodní slova „Jsem pohádka“ a ty jak známo mají šťastné konce.
Je to nadčasové dílko, které by v dnešním zpracování vyprávělo stejný příběh jinými slovy. Našli byste ho možná i pod štítkem „sebezdokonalování“ nebo „duchovno“ a dozvěděli byste se, jak pomsta a nenávist pohltí vaši duši, jak prokletí a sugesce ovlivní vaše veškeré následné počínání, jak sobectví dokáže zkazit charakter a jak silná vůle nakonec všechno promění v úspěch.
Citace:
MAHULENA: Ó, bij, bij … Ale srdce neraň moje … to krvácí i bez tvých ran!
Potěší rýmy, děj nic nového. Rozhlasová dramatizace s hudbou J. Suka velmi milá, povedená, filmovou podobu zatím neznám.
Krásná romantická pohádka psaná básnickým jazykem pana Julia Zeyera a povýšena na skvost úchvatnou hudbou pana Josefa Suka (hodnotím rozhlasovou dramatizaci). Rozhodně doporučuji toto dílo si poslechnout, nikoliv "pouze" číst.
Nádherná, něžná, pohádka, kterou jsem doma objevila jako knížečku. Tak krásně se u Radúze a Mahuleny dá odpočívat. :)
Nádherná divadelní hra psaná překrásným jazykem. Děj je možná tochu předvídatelný, ale jako oddechová četba je to skvělá kniha.
Tahle knížka byla vážně krásná, a jindy bych ji dost možná hodnotila pěti hvězdičkami. Ale četla jsem ji do školy, na rychlo a ve chvíli, kdy jsem na něco takového vůbec neměla náladu. Každopádně musím pochválit nádherný styl, volba slov byla skutečně excelentní a... prostě nádhera. Příběh byl jednoduchý, romantický - to byl ale asi u mě právě ten kámen úrazu, bylo to příliš jednoduché, nevybízelo to k žádné mozkové aktivitě. Ale jinak vážně není co vytknout, vytkla bych naprostou neuvěřitelnost a nepravděpodobnost celé romance, ale... tak je to v takovýhlech knížkách vždycky :)
Nádherná pohádka napsaná nádherným jazykem a citlivým slohem. Čte se jedním dechem.
Oproti tomu stavím zfilmovanou verzi, která z jakéhosi pomatení smyslů poroty dostala kdejaká ocenění. Hnus, fuj, naprosto to zničili a rozdupali skvost české literatury, jejž nám Zeyer zanechal.
Knížka 100 %, film 0 %.
Štítky knihy
pohádky zfilmováno napětí rodinné vztahy kletba žárlivost zármutek rozhlasové zpracování lidové pohádky rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
| 2007 |  Radúz a Mahulena |
| 1999 | Tři legendy o krucifixu |
| 1996 |  Dům U tonoucí hvězdy |
| 2001 | Jan Maria Plojhar |
| 1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Klasické pohádkové téma, že láska je silnější než nenávist a všechny kletby světa, že skutečnou lásku a dobrotivost neotupí ani zapomnění, ani proměna těla, ani čas sám. Příběh prastarý, v lehkých obměnách se objevující všude na světě.
V Zeyerově podání je to velký, převelký patos, ale k době i typu díla to prostě patří. Romantická část mé duše se u toho chvěje smutkem i nadějí.
S jímavou hudbou Josefa Suka je to krásné poetické dílo.