Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37302/bmid_rady-zkuseneho-dabla-uQz-37302.jpg
5
613
613
Lewisovu nejúspěšnější knihu není třeba obšírněji představovat: jde snad o nejvtipněji podané reálie „ze života pokušitelů“. Hlavní postavou příběhu je zkušený ďábelník, který formou dopisů a instrukcí radí elévovi v pokušitelském úřadu. Spojenými silami se pokouší zničit život konkrétního člověka. Lewis bravurně vystihl to, s čím se každý z nás ve svém životě denně setkává: pohrdání druhými, pokrytectví, zákonictví, pocit výjimečnosti, pocit mimořádné svatosti, propady do depresí, skepse a pochybnosti. Rady zkušeného ďábla jsou nejenom vtipným čtením, nýbrž nám umožní nahlédnout více do zákulisí duchovního světa... První vydání... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1998 , Návrat domůOriginální název:
The Screwtape Letters, 1942
více info...
Přidat komentář
Naprosto geniální koncept, za nějž smekám svůj elegantní dámský klobouček. Lidský boj s hříchem, z pohledu pokušitele, do toho implicitně podané informace o Boží lásce a milosti...
Je tam tolik klíčových podnětů, že jsem přesvědčená o tom, že jsem nebyla (ani zdaleka) s to všechno vstřebat. Jistě to bude kniha, k níž se budu velmi pravidelně (a velmi ráda) vracet.
Věřím, že při každém čtení zapůsobí na trochu jiné místo ve mně.
Knížku jsem četla před dlouhými 15 lety, přesto si z ní některé části pamatuji dodnes. Dokud bude lidstvo lidstvem a člověk člověkem, je tato kniha nadčasová. Je to kniha obtížná, přesto za tu námahu stojící a věděla jsem už tenkrát, že se k ní ještě vrátím. Možná nazrál právě teď ten čas...
Čtu tu knížku po dvanácti letech znovu a už se na to dívám jinak. Hlavní poselství tu vidím v jedné z posledních stránek, kde se říká: Buď potravu přineseš, nebo se jí staneš ty sám. To vnímám jako to pravé ďábelské. Projevuje se to i v mnoha lidských společenstvích. Dále se dnes dívám na onen "zápas" s církví podstatně jinak, a to především po přečtení knihy Jak přelstít ďábla, která je podobně stará, avšak daleko čtivější. Takže tu doporučuji víc.
Přesto chci znovu ocenit způsob, který Lewis zvolil: číst dopisy a domýšlet se, jaké asi zprávy Tasemník psal svému strýci, mě bavilo. Možná jsem si tenkrát dostatečně nevšimla samovolné proměny Zmarchroba ve stonožku, to je taky něco, o čem by se dalo debatovat, kde že se něco podobného objeví i mezi lidmi, kdy, proč a jak. Také velmi oceňuji invenci ve vymýšlení ďábelských jmen: kromě hlavních postav je tu ještě Chlípoun, Oprudník, Mrchodlak, Štípodraz, Rouropuch a Vřeštihnát - dobrá překladatelská práce!
Na to, že kniha byla psána někdy před osmdesáti lety, tak mi přišla až strašně aktuální. Některé ty rady by měli "poslouchat" lidé i dnes. Je hrozné jak v podstatě předpověděl, že "dábel" bude lidi lákat nic nedělat, že nic nedělat, jen tupě někam sedět a zírat je horší, než dělat něco "špatného" protože nejen že nepácháte dobro, ale ani neděláte nic, co by stálo za ten čas. Jo a už bych si vážně mohla přečíst Bibli.
Radám zkušeného ďábla se dostalo krásného knižního zpracování v nakladatelství Návrat domů. Pěkné ilustrace doprovázejí esteticky působivé psaní C. S. Lewise. Jedná se o poučenou laickou teologii, která by se mohla řaditi k esejistickému apologetickému psaní jiného Brita, a to G. K. Chestertona. Osobně v současné chvíli raději dávám přednost buď románové tvorbě, kde jsou teologická témata předkládaná narací a vývojem postav, nebo naopak systematičtějšímu odbornému teologickému psaní. Ale Rady jsou obecně asi vhodným úvodem do teorie hříchů, přináší zajímavou perspektivu předkládání myšlenek právě z té Druhé strany, a kdo se v některém z daných hříchů nepozná, ať hodí kamenem. Pro mě je to však čtení, které dokážu možná ocenit až při druhém a vícerém opakovaném nahlédnutí.
"Asi řekneš, že to jsou velmi lehké hříchy: jistě bys chtěl (jako všichni mladí pokušitelé) hlásit senzační zločiny. Ale nezapomeň, že jen jedno je důležité: jestli oddělíš člověka od Nepřítele. Nezáleží na tom, jak lehké ty hříchy jsou, pokud člověka dokážou vzdálit od Světla směrem k Nicotě. Vražda není o nic lepší než karty, pokud k tomu ty karty stačí. Skutečně nejjistější cesta do Pekla je pozvolná: mírně se svažuje, příjemně se po ní chodí, nejsou na ni náhlé zatáčky, milníky ani ukazatele na rozcestí." (s. 64)
"Hudba a mlčení – jak to oboje nenávidím! Jak bychom měli být rádi, že od chvíle, kdy Náš Otec přišel do Pekla (a je to tak dávno, že ani lidé, kteří uvažují ve světelných letech, to nedovedou vyjádřit), jsme těmto ohavným silám nepřenechali ani jediné místečko v Pekle ani jediný okamžik pekelného času! Všechno obsadil Hluk – ta veliká síla, ten slyšitelný výraz všeho jásavého, nemilosrdného a silného – Hluk, který jediný nás chrání před hloupými pochybnostmi, zoufalými výčitkami svědomí a nemožnými touhami! Nakonec přeměníme v Hluk celý svět!" (s. 103)
Tyto ďáblem psané dopisy určitě nutí hodně k zamyšlení. Vtipně, ale přesto děsivě autor píše o dobru a zlu. V každém z nás je nějaký pokušitel, ať ho nazýváme jakkoliv. Je jisté, že na světě bylo, je a vždycky bude dobro a zlo, ale záleží na každém z nás co si vybereme bez ohledu na to, jestli nám něco našeptává ďábel, nebo kdokoliv jiný.
Knížka je nejvíce určena věřícím a ačkoliv jsem v mládí chodila pár let do kostela zpívat, cestu k Pánu Bohu jsem si nenašla. Přesto jsem si knihu moc ráda přečetla. Toto čtivo je velmi zajímavé, ale nebyl to úplně můj šálek melty, ale za to ani sám ďábel nemůže :-)
Myslím si, že tato kniha má velký časová přesah. Zaujme člověka v jakémkoliv věku i v jiném století. Spousta hlubokých myšlenek. Knížku jsem četla dlouho, protože tam bylo hodně věcí, které jsem potřebovala postupně vstřebávat. Také jde o knížku, kterou určitě bude stát za to, přečíst si ji po čase znova. Věřím, že tam najdu jiné myšlenky, které jsem momentálně nepochytila. Lewis byl prostě borec. Rozhodně DOPORUČUJI k přečtení!
Nevím který pekelník mi nakukal, že by tohle mohlo být dobrým počtením, ale zlořád to byl pořádný. Asi se mi líbil nápad, svádění a pokoušení člověka ďáblem a určité náznaky filozofického nadhledu a vtipu anebo jsem možná jen kouřil nějakou špatnou trávu, čert to vem. Dílo je psané formou dopisú (a trochu špatně se díky tomu čte), ve kterých zkušenější ďabel poučuje méně zkušeného takového osobního čerta (zde pojmenovaného jako Tasemník) jak převést svého člověka na temnou stranu síly. Vždycky jsem si myslel, že křesťanství má jen jednoho boha a ať počítám jak počítám, koncept Ďábla mi do toho nějak nezapadá, ale (a to jsem měl z mínit asi hned na začátku) nejsem nábožensky založen a už vúbec ne křesťan, takže tomu prd rozumím. Kniha je opravdu hodně, HODNĚ pobožná. Nečekejte od ní alespoň na poměry ateisty, žádný souboj dobra se zlem. Onen člověk, kterého se snaží tasemník zkazit je vesměs slušný; neloupí, nechodí za manželkami druhých, když se vrací nalitej z tahu, vlastně i chodí do kostela. Jako hříchy, kterýma se tasemník snaží zkazit jeho duši, se tu bere to, že náš človíček posledně nedával v kostele pozor a místo soustředění na modlitbu, přemýšlel nad tím, zapomněl koupit moučkový cukr (hřích!) nebo že se posledně bavil s intelektuálem (!!!), dokonce hrál karty (nehorázné) a občas upřednostňuje svúj rozum před svoji vírou (kristova noho) a má radši sebe než bližního svého (bože už dost!). Občas probleskují i autorovi osobní myšlenky a názory, ale nesou se vesměs ve stejném duchu šikany těch posledních soumarú, které církvi ještě zbyli.
Asi bych se neměla "rouhat...," ale tohle čtení bylo fakt dobře nastaveným zrcadlem na nás samé, lidstvo od počátku věků, nedokonalé...
Keď píše knihu vzdelaný, duchovne rozhľadený konvertovaný katolík, môže to byť veľmi zaujímavé. Neviem ako veľmi si to uvedomoval, ale v katolíctve vnímal dosť starých východných duchovných prúdov, ktoré prenikli do kompilácie nazvanej kresťanstvo, naproti tomu kdejaké nedobré, odduchovnelé nánosy možno podvedome od náboženstva odpájal (predtým som od neho čítala len Narniu, takže nie som zbehlá v jeho knihách o duchovne). Kniha je čitateľná pre rôznych ľudí, pričom si z nej môžu vziať rozličné zaujímavé myšlienky a tých je tam veľa. Isté výhrady samozrejme mám, ale kniha o pokušiteľoch a pokúšaných, neznalých a duchovne veľkých, ktorá má byť trefná, úsmevná i poučná sa tvorí ťažko.
Originální způsob jak přiblížit jakým pokušením je duše vystavena.
Ďáblem psané dopisy poskytují spoustu témat k zamyšlení se nad svými každodeními skutky a střetávání dobra a zla.
I když je to psané s vtipem a laděné humorně, měla jsem během čtení tíživý mrazivý pocit.
Často se svým životem zacházíme tak, že si temno musí mnout ruce nad svou skvělou prací. My si přitom myslíme, že jsme na té správné světlé cestě a ono je tomu právě naopak.
Vždyť i cesta dlážděná dobrými úmysly může být cestou do pekla...
Dopisy mě rozhodně donutily k sebereflexi.
Užitečná knížka. Z mnoha poučení bych upozornil na jedno: Ďábel nechce úvahy, chce fráze. Například až uslyšíte větu: "To chce změnu!" , vzpomeňte si. Je to typická nic neříkající fráze, která se ale tváří, že nachází jednoduchá řešení na vše.
Knížka mě trochu děsila a probouzela ve mně strach a občas i výčitky svědomí. Jak málo si uvědomuji svoje chyby, které dělám. Zároveň mě hodně poučila a mohla jsem si z ní vzít mnoho zajímavých myšlenek. Některé dopisy jsem si musela přečíst víckrát, abych je pochopila a vzala si z nich příslušná varování. Určitě se k Lewisovi vrátím a přečtu i některé jeho další tituly. Velmi mne oslovil.
Vo viacerých listoch som mal pocit, že mi Lewis pri popisoch pokleskov nazerá do hlavy. Ale nie, kniha je napísaná v 1942. roku. Naše poklesky však trefne pomenúva stále. Napísaná zábavnou, hravou formou, intelektuálne vybrúsená ako diamant. Nadčasová kniha.
Zamyšlená jsem tuto knihu začala číst, mnohem zamyšlenější ji nyní dočítám. Geniální - a mrazivé, protože v každém z dopisů poznáváte, jak moc jsme všichni ovlivňováni našimi vlastními Tasemníky. Ale vždycky je naděje, že prohlédneme. A že budeme žít lépe, s ohledem na sebe i na lidi kolem nás.
Štítky knihy
náboženství anglická literatura démoni duchovní život křesťanský život duchovní literatura pokušení fiktivní korespondence křesťanská etika
Autorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Kniha veľmi dobrá, hoci ťažšia na čítanie. C.S. Lewis sa ukazuje ako nielen múdry a vzdelaný, ale aj duchovný človek. V štýle a obraze, ktorý si zvolil v tejto knihe nás pobáda, aby sme boli pozorní a bdelí... Zaujal ma aj záver. Ten určite nepreskočte, dáva knihe skutočný punc.