Rafinerie
Jan Cempírek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525111/bmid_rafinerie-6538c98e49702.png
4
30
30
Poutavý příběh o divoké cestě trojice mladých pouličních muzikantů na cestě Evropou na zfalšovanou jízdenku. Román o přátelství, volání dálek, saxofonu a hledání sama sebe nejen ve stínu pařížské Mekky všech buskerů - Centre Pompidou, které místní přezdívají Rafinérie.
Přidat komentář
Čistých padesát procent, trochu líbilo, trochu ne. Jako je hodně knížek na začátku skvělých a pak začnou nudit, tak tady autor držel téma až do konce, spíš bych řekl, že ke konci to bylo lepší a lepší. Klidně bych si přečetl i nějaký klidně vyfabulovaný druhý díl.
Postavy bohužel nemůžu považovat za kladné ze dvou důvodů:-)
Za prvé cestují načerno, i když peníze mají. (Jasně, taky jsem jel párkrát načerno, když jsem v cizím městě nesehnal lístek na tramvaj nebo autobus, sms jízdenky ještě byly hluboká budoucnost, ale tady je to cílevědomý podvod)
Za druhé, když zrovna nevystupují, sedí a pijou. Neumí se bavit bez chlastu.
Poslední, technická poznámka, zajímalo by mně, jak se tam chtěli zhulit z beedies. Pořád je to jenom tabák.
skvěle členité kapitoly, barvité vyprávění, všudypřítomná hudba a zpěv, nadšení skrze cestování s přípravkem na jízdenky kamkoli..
Moc pěkný a nevšední příběh pouličních umělců, a ten mě dostal!
Celkem fajn knížka a je škoda, že se jí nedostalo větší pozornosti. Možná i kvůli zvolenému názvu, vyvolávajícímu chybné asociace? Také anotace je trochu zavádějící. Výsek ze života tří čerstvě dospělých lidí není jen o baťůžkářském cestování nebo hraní na ulici. Je o vztazích, pocitech, ambicích, (ne)empatii k druhým. Naštěstí to není přehnaně nezávislé a alternativní. Trocha sexu a drog je na svém místě. :-) Samozřejmě jsem záviděl ten rozmach svobody, tu odvahu k útěkům, snadné navazování rozhovorů s cizími lidmi, chybějící úzkost z nejistoty, co bude druhý den. A to je na Rafinerii asi nejcennější, že si čtenář může zprostředkovaně odžít vydání se do světa, vydání se světu. Moc se mi líbilo, že si text nehraje na psychologický rozbor do třetího kolene, že jde o přirozené vyprávění, přímočaré v tom nejlepším smyslu slova. I když někomu to může vadit, že víme poměrně málo o „před“ a „po“. (Klidně z toho mohl být román do poslední cesty všech postav.) Další výtky? Konec vykecaný na začátku, to tentokrát nebyl dobrý tah, závěr nás mohl tnout ještě víc. Jo a pořád se zavírající měkká vazba je příšerná! I když v tom je autor nevinně. Tři hvězdičky, ale silné.
Toulky Evropou za zvuku saxofonu a větru ve vlasech i v kapse. Úžasná kniha, která mě dokázala teleportovat do jednoho velkého a krásného dobrodružství ! Vždy, když někam vyrážíme, Rafinerie je v duchu se mnou :)
Jedna z knih, na kterou nějak nemůžu zapomenout, hlavně ten konec, ten mě dostal..
Pěkná knížka. Četla jsem jí teď v zimě a úplně mě dostala do letní nálady. Cestování, pohoda! A konec mě tedy vzal, nečekala jsem to!
První roky po sametové revoluci byly pro většinu lidí spíše čekáním na nové „zlaté časy“. Ovšem pro odvážné a netrpělivé „týpky“ to byly naopak roky nezměrných příležitostí. Svět byl pro ně novodobým „Klondikem“. Tito lidé uměli vzít do svých rukou právě nabytou svobodu a nabízející se možnosti, a vytěžit z nich maximum. Tito lidé na nic nečekali. Byli to porevoluční pionýři (bez rudých šátků, ale vždy připraveni), dobrodruzi i snílkové. A jedním z nich byl právě spisovatel, cestovatel a fotograf Jan Cempírek, jehož román Rafinerie je jakousi oslavou této doby. Je to příběh z doby „před terorismem“ a z období, které ještě nebylo tak přísně korektní. Věčný příběh o lásce i nenávisti. Příběh „On the Road…“ V melodii chraplavého saxofonu se zde protnuly osudy mladých baskerů Pierra, Michala a dívky Agnes. Prostě „Trainstory – příběh o sirénách, přátelství a volnosti na kolejích…“
Štítky knihy
české rományAutorovy další knížky
| 2009 |  Bílej kůň, žlutej drak |
| 2005 |  Rafinerie |
| 2008 | Autostop.cz |
| 2014 |  Tanec posledního dne |
| 2017 | Nejšťastnější generace |
(SPOILER) Právě jsem přečetl. Už uprostřed knihy jsem si liboval, jak je skvělá. Zároveň jsem si říkal, jestli to bude tak dobrý až do konce, což se nakonec povedlo- závěrečné setkání-nesetkání je pěkně vymyšlené i s návratem na úvod. Jen jsem se nevěděl, jestli Pierre, když skáče na peron - nakonec skončí pod protijedoucím rychlíkem? To mi přišlo nejasný a i trochu zbytečný.