Ráj kanibalů
Herman Melville
Herman Melville zahájil svou životní dráhu jako námořník; později se pokoušel uchytit se jako učitel, ale vrátil se znovu na moře a dal se zapsat do posádky velrybářské plachetnice. Zkušeností ze života na velrybářské lodi použil k napsání „Bílé velryby“, která ho proslavila jako spisovatele. V době, kdy loď kotvila u Markýzských ostrovů, ležících uprostřed Tichého oceánu, zdál se mu už velrybářský život nesnesitelný. Uprchl proto společně se svým kamarádem, lodním mistrem Tobiášem Greenem, do vnitra ostrova, kde sestoupili do nádherného údolí Typee. Zde narazili na domorodce kmene Typee a delší dobu bydleli v jejich vesnici, takže Melville mohl přesně vypozorovat způsob života, mravy, zvyky a zákony tohoto dnes již skoro vymřelého kmene. Získal si přízeň krále a náčelníka Typeeů, takže vnikl i do tajemství domorodých obřadů a modloslužebných úkonů. Záhadné zmizení Tobyho, jak pojmenovali Typeeové Melvillova druha, přinutilo ho, aby uvažoval a možnostech útěku. Nemálo k tomu přispěla příhoda, jejíž vypsání tvoří jednu z nejpoutavějších kapitol, kdy Melville poznal, že náčelník a váleční předáci kmene jsou lidožrouti. Barvitý a výstižný popis rajské přírody, bystré a vtipné přiblížení primitivní kultury, nesčetná dobrodružství v údolí Typee a líčení válečných potyček s kmenem Happar jsou protkány milostným příběhem autora a domorodé dívky Fayaway. Dramaticky vypjaté líčení útěku z tohoto ráje kanibalů tvoří závěr knihy o primitivním, ale blaženém životě v údolí Typee. V době, kdy kniha vyšla, způsobila velký rozruch. Mnoho kritiků prohlásilo, že jsou to romantické smyšlenky. Teprve návrat autorova druha Tobyho, který byl považován za mrtvého, potvrdil pravdivost Melvillových zážitků a jeho vyprávění. Cenu této knihy zvyšuje prostá a smutná skutečnost, že dnešní návštěvník Markýzských ostrovů najde jen nepatrné stopy onoho života, který Melville tak plasticky popsal. Údolí Typee samo je dnes docela liduprázdné a tak zarostlé, že není ani přístupné. Melvillova pozorování a jeho zážitky v údolí Typee upoutají všechny, kdo milují daleké plavby a dobrodružství v neznámých krajích světa. Mají však také cenu dokumentární, neboť jsou svědectvím o primitivní kultuře kmene dnes už skoro zaniklého. Toto vzácné spojení dvou hodnot – vypravěčské a dokumentární – je zárukou, že se čtenář ke knize nejednou vrátí.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1946 , OrbisOriginální název:
Typee, 1846
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem knihu cetl pred 25 lety (ceske vydani z roku 1946), vloni jsem si dokoupil novejsi vydani (pod nazvem Taipi - to me zmatlo) a ted jsem si precetl slovenske vydani z roku 1965 v el. verzi. :)
Pokud si dobre pamatuji, kdysi jsem to hltal s vyvalenyma ocima a zatajenym dechem - preci jen jde o autenticky zaznam dobrodruzstvi z nejexotictejsi ciziny, ktere se odehralo v roce 1842! Co poutavejsiho se da cist? :) (Az mnohem mnohem pozdeji jsem zjistil, ze jde o tehoz Melvilla, ktery je znam svou Bilou velrybou.)
Dnesni cteni mi stale pripada fantasticke. Uz jsem sice ponekud shovivavejsi k autorovu liceni - a toho uslechtileho divocha mu zas tak moc nezeru - ale porad to je okouzlujici. I ty libezne cukrove pasaze o Faraway/Ferevej (dle prekladatele) jsou snesitelne :D Take dnes mnohem vice ocenuji autorovy kriticke komentare k misijni cinnost katoliku v Oceanii.
Fantasticke je, ze dnes si muzete otevrit online mapy a podivat se, kde se autorovo dobrodruzstvi odehravalo. Bizarni je, na jak malinkem uzemi stravil 4 mesice! Sice v mape nenajdete "jezero", po kterem se projizdel, ale muzete se mrknout na fotky vodopadu, ktere jsou v zaveru udoli. Krasa...
Skvělá kniha, inspirovaná skutečnými zážitky jejího autora, zkušeného námořníka, líčí jeho pobyt u kanibalského kmene, jeho zvyky, střety s dalšími znepřátelenými kmeny. Stranou nezůstává ani krásná příroda.
Příběh krásný a zajímavý, i když není celý podle skutečné události. Poslední třetina se ale příšerně táhla a nebavila mě. S úsilím jsem ji dočetla, protože mě zajímalo, jestli Taipi opravdu pojídají lidi a jestli se pokusí sníst i hlavního hrdinu.
Kniha mě moc nepřekvapila, čekala jsem větší spád a napětí. autor se hodně věnuje popisu okolního prostředí, zvyků, vzhledu a životě domorodců
Zajímavá kniha, popisující skutečné prožitky jejího autora, který strávil pár měsíců ve společnosti kanibalského kmene na Markézských ostrovech. Zvlášť zajímavé jsou jeho osobní postřehy týkající se života domorodců, jejich zvyků a způsobu života. Velice pěkný je i český překlad ze 40.let.
Část díla
Příběh Tobyho
1846
Autorovy další knížky
1956 | Bílá velryba |
2006 | Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
1978 | Taipi |
1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
1990 | Písař Bartleby |
Knížku jsem četla jako mladá, líbila se mi.