Rakvičky
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374675/mid_rakvicky-Dqo-374675.jpg
3
139
139
Hned v úvodu této vtipné, ale i dojemné perestrojkové „road-movie“ definuje dvacetiletá Róza svůj osudový plán zcela jasně. Musí „najít Ostraváka a přiznat, že ho miluje“. V tu chvíli ještě netuší, jak těžký úkol to bude… Novela o krátké prázdninové cestě není jen příběhem čtveřice hlavních protagonistů. Je také originálním zrcadlem doby, zdánlivě ještě stejně nehybné jako hladina českých rybníků.... celý text
Přidat komentář
I když i mě místy Róza štvala, knížka se mi líbila. Dobře se čte, výborná atmosféra, naznačuje, nevodí čtenáře za ručičku a některé věci nechá na něm. Co se od osmdesátých let změnilo? A co je pořád stejné? Už ten název a motiv, v několikerém významu, ale neční prvoplánově a předvídatelně z každé stránky.
Vůbec netuším, co o knize napsat.
Tak skvěle napsaných cca 200 stran , co mě pohltily a přitom je to vlastně celé o ničem.
Jenomže to nic je pro mě zásadní.
Ta atmosféra by se dala krájet.
Cesta nikam.
Životy od nikud nikam.
Svět kde stojí čas na věčné časy.
A hlavně nedělejte nic, co máte rádi. Pak už na vás něco maj.
Celkem zvláštní vyprávění. Do některých částí jsem se opravdu začetla až jsem přestala vnímat okolí. Něco mi přišlo trochu zbytečné.
Je zvláštní, jak člověk časem zapomene na tu dusnou atmosféru "na věčné časy a nikdy jinak". Kniha mi ji oživila až nepříjemně, takže je to nejspíš dobrá kniha, ale mám z ní depresi, a tak hodnotím třemi hvězdami. ;)
Nedonutila jsem se dočíst ani do poloviny. Těžko se komukoliv může líbit kniha, pokud je vám osud, minulost i aktuální stav hl. hrdinky úplně ukradený. Nedokázala jsem se do ní vcítit, maximálně jsem ji mohla odsuzovat za to, jak se chová vůči ostatním. Prostředí komunismu je dle mého vykresleno poměrně dobře, na druhou stranu existují mnohem lepší knihy pojednávající o tématu, které je za ty roky od revoluce zmapováno v mnoha příbězích. Jediné, čemu se nic nedá vytknout, je úroveň jazyka. Ta je vážně obdivuhodná. Od Douskové jen Hrdého Budžese a nic víc.
Autorčiny knihy se mi čtou hezky a oslovují mě svými příběhy. Tato kniha je poněkud náročnější obsahem, je třeba se nad čteným zamyslet, ač se to možná na první pohled nezdá.
Douskovou mám ráda a sleduju veškerou její tvorbu. Proto vím, že ne všechny její knížky jsou zábavné a úsměvné - Kromě Budžese a Oněgina tomu opravdu tak není. Rakvičky na mě působily nějak depresivně od začátku do konce a těšila jsem se, až je dočtu. Co se týče témat a motivů, jsou stále stejné, ať už se podíváte na prvopočátky autorčiny tvorby, nebo poslední kousky. Akorát mám pocit, čím je autorka starší, tím víc jde vidět, že se z určitých traumat (chybějící otec, židovství, pocit, že nikam nepatří, hledání sama sebe) nějak nemůže dostat, ale spíše nabírají na intenzitě. Budu se těšit na další titul a doufejme, že bude pozitivnější :-)
Je to strašně pěkně napsaný, jazyk je přenádherný. Bohužel jsem se dost motal v příběhu, chvílemi mi dokonce přišlo, že tam vlastně žádný příběh není. Nevím, co tím chtěla autorka světu sdělit, ale já mám v hlavě zmatek. Jednou si to budu muset přečíst znovu.
Od autorky jsem četla i jiné knihy než Budžese a Oněgin byl Rusák, takže jsem zvyklá na její autorský styl a nepřekvapí mě. Nicméně tohle bylo moc, moc textu, moc myšlenek, moc dalších příběhů a vyprávění apod. Doporučuji přečíst knihu na jeden zátah, protože v úterý nevíte, co se jste četli v sobotu. Nejenže tam chybí jedna kapitola, ale zarazila mě i postava "Jana" - objevil se v textu, když teta vyprávěla o "bláznivém vojákovi", ale kdo to byl, jakou to má souvislost? To už se bohužel nedozvíme.
Tak já nevím, asi tak neublíží ani neudělá radost , nenadchne. To je ale můj názor, jiného může oslovit více nebo naopak i méně:-) .
V knize nebyla 6. kapitola, ani nevím, zda jsem o kus děje přišla:-)), či to byla jen tisková chyba, že dali po 5. hned 7. kapitolu. Nevadí, jistě to není kniha která by se mi dostala pod kůži.
Bohužel nedočteno...začínala jsem dvakrát, což se mi v podstatě nestává; asi hlavně proto, že knihy I.Douskové mám ráda (Budžes a Oněgin jsou knížky, ke kterým se díky jejich humoru vracím a četla jsem je obě několikrát).
Nelíbil se mi styl, jakým je kniha psaná, ve větách jsem se často ztrácela. Za těch 80 stran, co jsem zvládla, jsem se nezasmála ani jednou...zkrátka obrovský zklamání, hodnotit nebudu.
Z této knihy jsem trochu rozpačitá. Nevím do jaké míry je to dané zklamáním z toho, že jsem od Ireny Douskové čekala něco lepšího, zábavnějšího, nebo z toho, že mě ta knížka prostě mátla. Tak nějak jsem vlastně vůbec nepochopila, o co tam šlo. Na konci najednou všechno bylo jinak, než jsem si celou knihu myslela, což mě zmátlo tak, že mi to pokazilo dojem z celé knihy. Nevyhovuje mi přeskakování z děje na děj (člověka na člověka) aniž bych měla alespoň rozdělené kapitoly a tady se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, jako bych omylem otočila dvě stránky najednou. Chvíli jsem se je snažila od sebe odlepit než mi došlo, že je to v pořádku, jenom už jsme v ději někde jinde. Vložené dopisy plné filosofování mě ve čtení rušily, ale nakonec mi došlo, že to vlastně ani zas tak nevadilo, protože ta knížka vlastně nemá žádný děj, spád. Tak nevím. Možná se k ní vrátím znova někdy v zimě a budu doufat, že při druhém čtení ji pochopím. Bavily mě tam vztahy mezi Rózou a Péťou, ale to bylo asi tak vše, co mě tam bavilo číst. Jinak jsem louskala stránky vlastně jen proto, abych se dozvěděla nějakou pointu příběhu - a to také nedopadlo.
Kniha naštěstí jen z Knihovny, ale už po 20.stranách mám chuť tuto knihu vzdát..
Tato autorka asi nebude holt mou oblíbenou..
Právě jsem knížku dočetla a mám velmi rozporuplné pocity. Příběh Rózy mě bavil, Róza je moje vrstevnice, a tak byla její cesta příjemnou vzpomínkou na mládí a důvěrně známá 80.léta. Chtěla bych o Roze a její cestě číst víc. Tomášovy dopisy mě nebavily, úryvky z jeho románu děj zdržovaly (nebo jsem to nepochopila). Tahle knížka neměla být prezentována jako vtipná road movie, protože čtenář se rozhodně nezasměje. (rakovina, blázen, několik násilníků při autostopu, komunista, který by "je" věšel a v závěru myslivec zastřelí psa, o nešťastné Róze ani nemluvím) Cože tady bylo k smíchu?
Toto vydání (2018) je naprostá katastrofa, Milan Ohnisko jako redaktor totálně zabil Vémolovu úpravu!!! Text snad vůbec neprošel korekturou! Když pominu chybné dělení slov, chybějící interpunkci apod., tak v KNIZE CHYBÍ ŠESTÁ KAPITOLA! To se fakt může dnes stát v takovém nakladatelství?
Příběh Douskové má pozoruhodné momenty, reflexe, motivy, ok, ale celkové vyznění jde jaksi do nikam...
Líbil se mi Hrdý Budžes (a za to asi může spíš Hrzánová), a pak už nic...
Prijemny vylet. Hlavni dejovou linii doplnuji pribehy lidi "okolo" a hlavne pribeh babicky byl velice povedeny. Kniha na leto nemusi byt prece cervena knihovna nebo komercni thriler...
Když sejdu při hledání cesty z vytýčeného směru, nemusí to být špatně... Róza a její road story navzdory všemu, včetně sestřiny choroby, tetina odcházení a Tomášovy oddanosti. Setkání chtěná i nečekaná, autostop (nejen) jako falešná romantika a konce, co zůstávají otevřené... Pro mne inspirace k rozpomínání (jako bych před pár desetiletími Róze z oka vypadla) - a vedle básnických sbírek a Bílých slonů největší emocionální zážitek z Douskové knih. Díky moc za to.
Štítky knihy
Československo rodina 80. léta 20. století sestry cesta, roadtrip české romány
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Jak píše Ladys- je to o ničem
Dopisy? Hm moc mě nebraly.
Věčné vození v autech, kde ji každý balil a zval na sex, bylo trochu nuda.
Ona byla nesympatická, chudák malá Péťa.
Taky mi vadily neustálý ataky na budovy a dobu komunismu, v němž se to mělo odehrávat.
(nemáte někdo tušení jestli v 85 roce byly balený papír. kapesníčky..? pokud jo dejte vědět.)