Ramses Prokletý
Anne Rice (p)
Jste si jistí, že mumie, kterou davy lidí okukují ve vitríně Káhirského muzea, je skutečně slavný faraon Ramses Veliký osobně? Věříte, že Anglie časů průmyslové revoluce by neměla co nabídnout starověkému vladaři? Pak vás ujišťuji, že po přečtení téhle knihy budete mít jiný názor..
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2003 , NetopejrOriginální název:
The Mummy, or Ramses the Damned, 1989
více info...
Přidat komentář
Myslela jsem si,že po Hodině čarodějnic mě čeká další úžasná kniha,ale musím říct,že jsem byla docela zklamaná. Než mumie ožila,bylo to docela fajn. Pak už se to bohužel jen vezlo dolů. Jediná postava,které jsem v knize jakž takž věřila byl Elliott Savarell. Kdyby tato kniha měla pokračování,zvědavost jak to s ním bylo dál by asi byl úplně jediný důvod,proč bych ji vzala do ruky.
Jedna hvězdička za Elliota,druhá za padoucha Henryho a třetí..protože mám Riceovou ráda.
Tuto knihu jsem si vybrala hlavně proto, že je od mé oblíbené autorky Anne Rice a vůbec mě nezklama. Vůbec jsem si nedovedla představit o čem jiném bude psát než o Lestatovi a jeho nesmrtelné partičce. Byl zde jasný autorčin rukopis a odkaz, a přesto to bylo jiné. Když se to shrne, tak příběh byl spíš love story , ale když jsem zrovna na dovolené, tak chci nějakou oddechovku na pláž, co se čte velmi dobře. Svou jubilejní stou knihu na databázi hodnotÍm na 3.5 hvězdičky, ale protože je to od Anne a moc mě to bavilo, tak dávám 4 ;)
Tři tisíce let zdánlivě mrtvý Ramses Veliký je z předviktoriánské Anglie přímo u vytržení. Obzvláště když ho po probuzení z věčného spánku provází parou zahaleným Londýnem krásná dívka. Idylku však naruší zmrtvýchvstání jeho staré lásky Kleopatry, která na rozdíl od Ramsese skutečně zemřela. A být dva tisíce let mrtvý, to rozhodně není ta úplně nejlepší terapie na zklidnění hormonů. Holt smrt, ta udělá bordel v psychice komukoliv.
Ač Anne Riceová opustila upíry, zůstala věrná svému stylu psaní, jež se dá nejjednodušeji charakterizovat jako romantický horor. Bohužel neservíruje žádnou potichu našlapující hrůzu, ale příběh plný lásky a souznění, v němž rozervaní hrdinové zachraňují plačící dívky v nesnázích. Pokud možno tak, aby při tom sami alespoň trochu trpěli. Nemohu však autorce upřít cit pro povedené dramatično s kouzelnou atmosférou průmyslové revoluce, které nechává červenou knihovnu daleko za sebou. Ovšem i tak bylo emocí v knize tolik, že mám vystaráno na jeden dva životy.
Po chvíli čtení jsem měla dojem, že vím, že tahle kniha bude stát za to. Ale mýlila jsem se. Anne Rice pro mě není úplně neznámé jméno, ale její tvorbu jsem do rukou dostala poprvé. Nemohu jí upírat podmanivý styl psaní, který vás vtáhne do děje, ale jinak byla pro mě knížka spíš zklamáním. Velmi zajímavé téma neproměnila v žádné vítězné body. Už někde před polovinou mě vyděsilo, že se směr ubírá spíš k romanci než k akci. V druhé části knihy už to nabírá strmější a strmější spád, ale čím víc akce, tím větší očekávání jsem měla... a naprosto zmařený a zbabraný konec to dodělal.
Dost mě taky autorka nakrkla i tím, jak si "pohrála" s hlavními postavami. Julie, věčně popisovaná jako nezávislá, odhodlaná a svá, z té se postupně stal pouze milostný objekt pro Ramsese a všechno její smýšlení a jednání tomu odpovídají. Alex mi celou dobu připadal jako hloupoučce zamilovaný bulík a teprve když získal mou pozornost někde ke konci knihy, tak na mě vypadl nový náhled na jeho charakter. Který mimochodem nevydržel dlouho... Henry byl, pravda, pěkně slizký a představovala jsem si různé variace, jak by to s ním mohlo dopadnout - co vymyslela Riceová předčilo všechna má očekávání, takže další malé plus. Samir mě taky zklamal. Ze začátku, podobně jako Julie, působí nezávisle a rázně. Pak se z něj mávnutím kouzelného proutku stává oddaný posluhovač, který by pro pána skočil do ohně a působí jako pes po boku krále... Nehledě na to, že autorce nestál ani za to, aby o něm napsala pár slov, kterými by objasnila, co s ním bylo dál, jako u ostatních... Mou jedinou oblíbenou postavu, Elliota, vlastně obdarovala koncem, který si myslím, jeho charakteru až tak nepříslušel, ale budiž. Nadějný mi byl i Lawrence, ale... A samotný Ramses? Na nesmrtelného krále mu tedy něco scházelo, pořád se tam psalo, jak si z něho všichni sedají na zadek... neviděla jsem jediný důvod. Všechno okolo něj mi ještě teď připadá dost sporné...
Popravdě, celý koncept nesmrtelnosti, která se nedá přerušit opravdu NIČÍM, to je přitažené za vlasy a odporující všemu mému... vědění? No, řekněme, že to odporuje mým vírám a teoriím o fungujícím vesmíru. Nápad na stvoření něčeho nezničitelného je děsivý a odporný.
SPOILER
Mimochodem, za těch pár let, kdy sem tam sbírám vědomosti, jsem si Kleopatry spíš považovala (a taky ji považovala za trochu moc hrdou a příliš sebevědomou), ale tady v té knize jsem jí nesnášela. Od první chvíle, kdy mi došlo, co se Ramses pokusí udělat mi byla odporná a nelidská. A přitom ten hlupák Ramses věděl, koho probouzí... fuj. Ani nevím, jak bych vyjádřila svůj odpor. Asi je podivné, že mě to tak vytočilo a rozhodilo, ale jenom si představte, že dáte OPRAVDOVOU nesmrtelnost někomu příliš cílevědomému, hrdému, přesvědčenému o tom, že je vládcem... Ugh.
Celý čas ma kniha držala v napätí, ako to skončí. No posledné tri strany sklamanie, úplne utnutý koniec. Škoda
Jak tu již psalo mnoho jiných, tato kniha mě pohltila. Styl psaní Anne Rice je prostě podmanivý, ať se kroutíte, jak chcete. Zpočátku jsem byla trošku skeptická, protože jsem za sebou měla 2 její knihy o upírech a když tato kniha nebyla o upírech, tak jsem si říkala, o čem bude psát, aby to bylo stejně zajímavé... Ale nakonec se musím kát, protože jsem se nemohla dočkat, až se ke knize dostanu a pak jsem se od ní těžko odtrhávala - poslední třetinu jsem dočetla jedním dechem, i když jsem šla spát až nad ránem :-P
Znovu zde obdivuji hluboce analytický styl psaní, kterým autorka prostě pronikne pod povrch věcí i lidí, čímž se čtenář dokonale ztotožní s postavami - a tak to má být. Myslíte si, že mumie chodící po ulicích nové doby je klišé, které už spisovatelé i filmaři vyždímali? Tak tato kniha je důkazem, že i klišoidní tématika se dá podat nově a čtivě :-)
Již od začátku mě kniha pohltila (mám od této autorky přečteno už hodně knih a tedy i vím, že její styl psaní jednoduše zbožňuji a považuji za neuvěřitelně čtivý, nezáleží čeho se děj týče).
Přesto musím přiznat, že v první polovině se děj celkem vlekl. Ne, že by mě kniha nebavila, ovšem nic moc se nedělo, vše bylo zaměřeno spíše na poznává postav - jejich charakterů, životních příběhů, vztahů,...
V druhé polovině se konečně dočkáme nějaké té akce. Čtenář ještě vstřebává informace, které se odehráli v předchozí kapitolce a už v ději nastane nový převrat. Objevuje se pořádná zápletka.
Charaktery některých postav se začínají vybarvovat zajímavým směrem. Hodně se mi líbilo, jak si autorka vyhrála v rozvíjením děje a odkrýváním pravd, polopravd a lží. Na jedné stránce si říkáte, že tato postava je určitě "špatňák", na druhé stránce začínáte pochybovat, na třetí ji litujete, na čtvrté fandíte a na páté? Je to "špatňák"!!! Nebo zase ne?
Dokonalé! :)
Konec šokující hlavně v tom, že - dá se říci - do poslední stránky nevíte, jak to v hlavními hrdiny vlastně dopadne. A ač mi bylo některých postav líto, tak jsem po dočtení měla pocit, že vše dopadlo, tak jak mělo.
zajimava myslenka, novy pohled na nesmrtelnost ale ...pro nechava otevrene konce - navic zde - kde si sama nedomyslim, jak to asi chce zaridit, aby se nesmrtelni nemnozili :)))
královna gotické literatury si tentokrát vzala na starost jednoho z nejznámějších egyptských faraonu a že se jí zadařilo o tom není pochyb,výborné dějové zpracování,knížka se čte v podstatě sama ..
Autorovy další knížky
1996 | Interview s upírem |
1995 | Hodina čarodějnic I. |
2013 | Upír Lestat |
1998 | Upír s tváří anděla |
2012 | Dar vlka |
Popis erotických scén opravdu pěkné, ale děj okolo se mi docela táhl. Nakonec se mi zprotivily téměř všechny postavy.