Řbitov zviřátek
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29685/mid_rbitov-zviratek-sdu-29685.jpg
4
5471
5471
Rodina Creedových se usadí ve starém domě v půvabném prostředí venkova státu Maine. Otec - lékař, krásná žena, rozkošné děti. Zdálo by se, že nic nemůže překazit jejich štěstí....Avšak objevuje se Cosi, co mrazí krev v žilách, Cosi strašnějšího než sama smrt. Cosi nesrovnatelně příšernějšího a silnějšího....
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2008 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Pet Sematary, 1983
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Mistr King je dobrý ve svém oblíbeném žánru strašení, děsů a hororů. Kdo ho zná tuší, kam a jak se bude asi děj odvíjet, proto nebyla tato kniha velkým překvapením. Ve vší té vyvolávané hrůze a děsu mi přišel nejhorší navrácený kocour, toho by člověk doma mít vážně nechtěl
Řbitov zvířátek je fakt povedena kniha:) byla velmi přesvědčivá a docela mi zni šel mraz po zádech a za mě lepší jak film je tam víc detailu :)
No, bolo to znepokojive. Ale v podstate len koniec. Ten zaciatok bol prijemny, dobre sa to citalo, ale miestami som mala pocit, ze tam su casti, ktore tam byt nemuseli.
Ačkoliv byl tento příběh místy opravdu velmi staršidelný, celkově mne zas tak tento příběh neoslnil. Místy až příliš dlouhý děj. Zato ppohřebyště domácích mazlíčků je scela ojedinělý nápad pro příběh. Osobně jsem si od tohoto příběhu sliboval více.
Povedal mi včera jeden správny člen.
Že sa všetko može skončit strašne zle.
A ten pavouk stále čeká na svou mouchu.Spřádá a souká své sítě.Zaleze do kouta a čeká.Těší se ? Co se mu dere v hlavě ze všech osmi nohou.Až svíčka mušce do sítě chycená dohoří.Kdo za ni slůvkem vzpomene.
Smuteční pochod na počest mušky zdá se nekoná.Průvod zvadlých hlav pomalu se sunoucích,zvolna se blížících ke křížkům na vršku.
Kdo si na nás vzpomene.Jsme mušky.Mušky lapené v síti.A kdo by se nechtěl vrátit...
Tak vy by jste se chtěli bát ? Je to málo hororovaté (strašný slovo) cožpak vy nemáte strach až zaklepe zubatá ? Strach ze ztráty nejbližších vás neděsí.Přitom mezi řádky SK kouzlí mimořádně zdařile.Tady je doma a ví. Jo vraždění a vodopády krve ? Fajn,někdy příště.Povstan tedy,Lazare.Proč ? Protože se to kurva může stát.A taky,že se to stane.Pravděpodobně si tím projde každý.Děs.Bez příkras.
Hey ! Hou ! Let´s Go !
Někdy mě napadá.Kingu,ty starej brachu.Vykvajzni se na to strašení.Ty to dáváš.Ty psychoanalýzy.Máš to zmáklý.Máš to v malíku.Odpozorovaný chování a ty vztahy mezi postavama.To je to pravý napětí.Pak se cosi zlomí a začne to být mystický a nadpřirozený.Ty to umíš i bez toho ! Máš na to.Na druhou stranu,málo čtenářů si dokáže představit Kinga právě takového.Mě by stačilo třeba jenom to psycho.Jenže to by potom už nebyl on.No prosím.Povstan Lazare.
Ve zkratce nicméně tedy druhá půlka předvídatelná,ale ono to stále funguje a čte se to fajn.I když tradičně v těch druhých půlkách ztrácí.Spisovatel opět v knize má onaké myšlenky.Provázané pomíjivostí s konečností.Celkově pak kniha patří mezi Kingovkama za takovou příznačnou klasiku a opravdu i k těm bezmála nejznámějším.Cožpak mu to můžeme mít za zlé.
Trvalka hodná k seznámení.
Průvod jde dál.Je konec křiku velebení slavného činu těch milovaných co jsou už pryč.
Mluví hlasitě,jak sedí kolem stolu.Pár kytek spláchnutých deštěm.
Žádná slova by nemohla vysvětlit,žádné činy rozhodnout.
Spojler?
Tušila jsem, že jsem příliš racionální na horory :o)
Do prvních úvah o vzkříšení synka jsem si celkem užívala vypravěčské řemeslo autora.
Je výhodou audioknihy, že i rozvleklejší děj je při práci poutavý.....na druhé straně, všechno má své meze pane King.
Mělké, předvídatelné a nudné je naprosto výstižné. Bohužel.
P.S. Dodatečně podepisuji komentář ninjer nad sebou nebo kolby, který naprosto vystihuje moje pocity.
Já se snažila, ale faktem je, že kdyby to byla první kniha co bych od Kinga četla, asi už bych se ho nikdy číst nepokusila. Mělké, předvídatelné a nudné... To jsou 3 slova, které použiji ke shrnutí této knihy.
Nějak nechápu tak vysoké hodnocení této knihy a její status hororové klasiky... tváří se to sice jako horor, ale podle mě to byla překombinovaná slátanina, nějaké mrazivé napětí a strach se u mě nekonaly, děj dost předvídatelný, zařadila bych do kategorie "škvár"....
(SPOILER) Horory, vraždy a krváky se mnou nic nedělají a nemám s nimi problém...ale jako matka dvouletého hyperaktivního dítěte říkám, že tohle už nikdy. Ale uznávám, že číst to v jiném období mého života rozhodně to na mě takový efekt nemá.
Hřbitůvek pro domácí zvířátka. Takové místo mě nikdy nelákalo, na rozdíl od hřbitovů. Kdysi jsem se procházela mezi hroby a učila se na zkoušky... takový klid a mír. Řbitov zviřátek, jak malebná, a přece bizarní představa. Vlastně hodně povedený název - a překlad (Pet Sematary). Všechna moje zvířata si pamatuju v srdci. Skoro si nevzpomínám, jak zemřela a už vůbec ne, kde spočinula. Ale z mojí paměti nevymizela.
S očekáváním i jistou skepsí jsem tak přistupovala k tomuto Kingovu slavnému, strašidelnému příběhu. Jeho hluboká znalost psychologie člověka a síly jeho nejtajnějších přání, jakkoli zvrhlých či dobrých, které dokáže do maxima využít, aby rozehrál nejpodivnější lidské příběhy, mě ohromuje od jeho první knihy, která se mi dostala do rukou. Tady nicméně nejde o hlubokou sondu do lidské duše. Člověk podvědomě tuší od samého začátku, kam bude celý tragický příběh rodiny lékaře Louise směřovat. Osudový příběh, který prostě nemohl dopadnout jinak. Rozhodně tím nehaním triviálnost zápletek. Naopak. Právě v tom je totiž King velmistrem, oním kingem. Ze zcela všedních lidských příběhů, kterým v tomto případě dominuje nic menšího než láska k bližnímu, a jejich pohnutek dokáže vycizelovat diamanty. Ano, pudové zlo opět vytrysklo na povrch. Neodvolatelně. A i když jiná Kingova díla mě očarovala víc, přiznávám, na krále psychologie lidských duší nedám dopustit.
Na Řbitov zviřátek jsem se moc těšila a byla jsem vážně zvědavá. Spousta lidí mě varovala, že se jedná o nejbrutálnější Kingův počin. A já jen doufám, že to není pravda. Prvních pár desítek stran jsem měla pocit, že čtu něco na způsob Ordinace v růžové zahradě a dost jsem se trápila. Nicméně po slabém rozjezdu se kniha četla dobře, nicméně jsem pořád čekala na okamžik, kdy mě kniha vyděsí a budu mít strach otočit na další stranu. Nic takového se bohužel nestalo. Nejen že jsem se u knihy ani trochu nebála, dokonce jsem se při jejím čtení necítila ani nepříjemně. Vyvstává tedy otázka, jestli je kniha právem označována za jednu z autorových nejbrutálnějším, nebo jestli je špatně něco se mnou. :) Knihu nakonec hodnotím 3*, četla se dobře a příběh byl po přetrpění prvních stran poměrně poutavý. Respektuji, že se autor prvně musí prostě vykecat, než se dostane k jádru věci. Bohužel mi ale v knize chyběla ta správná dávka děsu a brutality, která mi byla slíbena.
Děsivě skvělé čtení, řekl bych že mě to bavilo víc než TO..Zvraceny způsob pojednaní lásky až za hrob!! :) Kingovka jak víno !!
Horory obecně moc nemusím, když jsem knížku brala do ruky, trochu jsem nevěděla, co mě čeká. Ty hororové scény mi nic neříkaly, ale zaujala mě myšlenka odloučení od blízkých po smrti a jak se s tím vyrovnat.
Kingovo šroubování napětí a hrůzy až do poslední strany mě nepřestane snad nikdy překvapovat a bavit. Proto mám jeho knihy tak rád. Nechápu, kde bere neustále inspiraci pro své knihy. Osobně jsem totiž zatím nezaznamenal, že by se v knihách něco opakovalo.
Začínám mít knížky od pana Kinga opravdu ráda a stávají se nedílnou součástí mé knihovny.
Na Řbitov zvířátek jsem se obzvlášť těšila a ač děsivých scén bylo na můj vkus méně a závěrečnou část jsem čekala trochu více rozvinutou tak mě hrozně bavilo to číhající zlo. Tajemné zlo které přinutilo postavy dělat to co udělali, zlo které se skrývalo někde hluboko v lese a trhalo stromy i rodiny na kusy.
Kde se vlastně skrývá to zlo, prostupující pomalu celým příběhem? Kam mizí všechny ty optimistické naděje jedné rodiny, které se pozvolna mění v hrůzu? Odkud se berou ti, kteří mají dávno odpočívat na hřbitově?
Pěkně hrůzostrašný příběh s klasicky pomalu dávkovanou hrůzou. A nezapomenutelná scéna s kocourem...Doporučuji nejprve přečíst a pak se případně podívat na oba filmy.
Za pět a doporučení.
Můj první King a první knížka přečtená ušima. Audiokniha. Napínavé, hororové vyprávění není můj šálek kávy, ale doposlechla jsem do konce. King asi nebude nikdy můj oblíbenec, přesto uznávám napětí od začátku do konce.
Film se knížce vůbec nepřibližuje. Rozjezd je sice dost pomalý, ale potom nám autor předkládá úžasný koktejl ze směsice strachu, zvrácenosti a zhnusení. Od druhé třetiny jsem se od knihy nemohla odtrhnout. A závěr knihy rozhodně překvapí... Nad psychologickými pohnutkami hlavního hrdiny mě zůstával rozum stát, ale kdo ví, co by člověk v jeho situaci udělal sám. Za mě čtyři a půl hvězdy a osobní slib že si od Kinga ještě něco určitě brzy přečtu.
Knihu jsem četl asi v roce 2014, dokonale napsaný a místy u toho člověk měl dost zvláštní pocity.. Filmové ztvárnění jsem si pustil až potom a dost mě mrzelo, že jsem to vůbec viděl.
Štítky knihy
kočky zfilmováno americká literatura tajemství horory hřbitovy příšery, monstra vzkříšení nemrtví Stephen King, 1947-
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Moje hodnocení je nižší, než bych si ještě před otevřením knihy dokázala představit. Tato tvorba je narozdíl od proslulého TO poměrně krátká a také je tomu přizpůsobena kvalita obsahu. Paradoxně naopak by každý od Kinga očekával, že jeho kratší knihy budou prima jízda, tak nějak čím kratší příběh, tím více bude čtenář vystaven pohotovějšímu a intenzivnějšímu strachu. Bohužel. Příliš povrchní vracení se na hřbitov a přespříliš opakující se (a navíc stejné a stejně intenzivní) zážitky. Dočetla jsem, ale ještě jsem stačila u toho sledovat mobil a nakonec jsem tvrdým spánkem usnula. King umí lépe vystihnout podstatu strachu, barvitěji umí vtáhnout do děje, psychologizovat a ve čtenáři vyvíjet představu hororové scény na teď. Věci tady nemají ani spád, pořád jakési rozmýšlení, cesty sem a tam, proměny hlavních hrdinů, okořeněné jejich představivostí. Ale nikoli čtenářů, na jejich chtíč po představivosti King už zapomněl. Škoda.