Řeč kamenů

23.06.2024

Tahle kniha mi padla do ruky vlastně náhodou. Zaujal mě název. A musím říci, že to bylo velmi příjemné překvapení. Příběh je zasazen do kulis poartušovské Anglie a přesto, že jsou názvy schválně zcela změněny, jsou zde zmíněna reálná historická a prehistorická místa a stavby (megality, bílý kůň ve Wiltshire...). Příběh mladého Willa je poutavý a podle věku hrdiny by se možná kniha dala zařadit do skupiny fantasy pro mládež... pokud mládež i dnes ocení delší popisy, dlouhá vysvětlování fungování magie a méně akce. Ale to je právě silná stránka knihy. Klidnější tempo jsem si užíval. Průběžné vysvětlování, jak funguje magie v tomto imaginárním světě by se mohlo zdát moc dlouhé, ale dokázalo vtáhnout a šlo velice do hloubky.
Navíc pokaždé mistr Gwydion doplnil něco trochu nového. To mě na knize bavilo snad nejvíc, všechny ty souvislosti. A pak také to, že úkolem hrdinů bylo válce zabránit.
I ta akce se tu najde, soubojů je v knize několik. Nebylo tu ale zbytečné a přehnané násilí.
Pro mě to byl báječný čtenářský zážitek a mnohá moudrá slova mistra Gwydiona by měla zaznít i v běžném životě.
Pokud máte radši akčnější fantasy a/nebo nehovíte delším popisům a vysvětlování, asi byste ubrali jednu nebo dvě hvězdy. Za mě však zasloužený plný počet, právě i kvůli svému protiválečnému poselství.

„Závist i lítost: obojí je ztrátou času a ponižuje tě.“
„Když máš dost dovednosti v pažích a vědomostí v hlavě, není třeba vykopávat ze země železo. Sama volně nabízí vše, co moudrý člověk může potřebovat.“
„O magii musíš vždy žádat, nikdy ji nesmíš přivolat. Vždy ji chovej v úctě a nikdy ji nepoužívej přezíravě. Když budeš žádat, dělej to otevřeně a upřímně, neboť jen upřímný člověk má právo pronášet mocná slova.“