Řeč umění a archaické filosofie
Zdeněk Kratochvíl , Jan Bouzek
Kniha se zabývá archaickým Řeckem v 7. a 6. století před Kristem a sleduje postupné uvědomování si sebe sama jako svobodné individuality v pozemském světě. Knížka „Řeč umění a archaické filosofie" navazuje volně na předchozí práci týchž autorů, která vyšla vloni v nakladatelství Herrmann a synové pod názvem „Od mýtu k logu". Zatímco minulá knížka se zabývala samými počátky stavu mysli řeckého člověka na počátku doby železné, jak je reflektována v uměleckých a filosofických dílech, předložený svazek se zabývá archaickým Řeckem v 7. a 6. století před Kristem a sleduje postupné uvědomování si sebe sama jako svobodné individuality v pozemském světě v jejím tehdejším emancipačním procesu, připomínajícím lidské dospívání. Nejen prenatální vývoj připomíná fylogenezi, i lidské dětství a dospívání opakuje do jisté míry mládí celého lidstva. Fáze lidského dospívání, uvědomování si sebe sama a okolního světa obklopujícího člověka je v archaickém Řecku modelovým příkladem, archetypem pozdějších situací, kterými procházel každý z nás v době svého individuálního dospívání, ale současně tento proces opakují i jednotlivé generace a v širším měřítku i lidstvo v dalších uzlových bodech svého vývoje, pro které bývá poučení z dějin pomůckou v hledání odpovědí na nové problémy. V tom smyslu, jak jsme přesvědčeni, i dnes plní historie, a také historie percepce světa a člověka, svou úlohu učitelky života, magistrae vitae. Podobně jako předchozí, i tato knížka je psána ve spolupráci filosofa a archeologa. Může se právem zdát, že literatuře a dějinám je věnováno méně místa, než by si zasloužily, neboť jsou z pohledu pole činnosti obou autorů poněkud redukovány. Domníváme se však, že je mnoho jiných knih k dispozici těm, kdo si budou chtít příslušné otázky doplnit, a že shromážděný materiál dokáže dostatečně dokumentovat proces, který jsme se snažili ukázat. Tomu účelu slouží i připojené překlady originálních textů a ilustrace, které ve stručném i výběru daném možnostmi autorů i nakladatelství doplňují vývody obou autorů. Jan Bouzek, Zdeněk Kratochvíl... celý text
Přidat komentář
Už jenom ve vazbě je tohle proti "předchozímu dílu" dost zlepšení. Ale možná na tom má svůj podíl i to, že se k téhle knížce přes tu první tolik lidí neprokousalo... a to je škoda, protože tohle bylo vynikající. Už od začátku jsem se daleko lépe chytala a Bouzkova část, která byla pro mě v minulém díle takřka nepochopitelná byla tady zkrátka perfektní. To, co jsem autorům v minulém dílu vyčítala - nedostatečné zdůraznění linie, kterou sledují - je tady výrazně vylepšeno, pravda část o Xenofantovi byla dle mého skromného názoru trochu příliš dlouhá, nicméně úzce pracovala s původními zlomky a na závěr vše shrnula (kdybych to byla bývala věděla, tak bych si poznámky dělala až z toho shrnutí... no co už...).
"Dionýsos není jen spojujícím duchem vína, ale nabízí nově založenou individualitu, zprostředkovanou maskou. Maska identifikuje člověka s bohem nebo héroem - a možnost jejího sejmutí otevírá možnost individuality. Je také patronem divadla, "podívané". Je dárcem možnosti společně nahlédnout i možnosti společně prožít. Je dárcem vhledu, neboť je i komplementem k Apollónovi, ale i dárcem mánie, prožitkového šílení v touze po obnově celku."
Potřebujete číst předchozí knihu, abyste si mohli přečíst tuhle? ... ne... není to nutné a jedna moje část chápe, proč byste ji mohli chtít přeskočit. Na druhou stranu bych řekla, že se to nevyplatí... Události předchozí knihy jsou v nutných místech naznačeny, ovšem jen velmi povrchně (pochopitelně...) a pro plné pochopení autorského záměru je jistě vhodné přečíst si obě.
Pokud vás zajímá antická filosofie, případně počátky filosofie nebo historie mentalit a myšlení, tohle by vám rozhodně nemělo uniknout. Není to úplně nejsnadnější čtení, ale ani nejnáročnější a pokud ke knize přistupujete s nějakými předchozími znalostmi, měli byste být v pohodě...
P.S. Po nahlédnutí do další knihy co mě čeká cítím, že je tu ještě jedna věc, která si zaslouží docenění. Poznámky pod čarou jsou pod čarou a ne až na konci knihy! Ach ty malé radosti...