Řeka bohů: Román ze starého Egypta
Wilbur Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263031/bmid_reka-bohu-1kM-263031.jpeg
5
2244
2244
Řeka bohů / Rieka bohov série
1. díl >
Pravěký Egypt byl zemí faraonů. Královstvím vybudovaným na zlatě a legenda zničená chamtivostí po bohatství a po moci. Ústy neobyčejně nadaného otroka Taity je čtenář vtažen do velice živého a barvitého příběhu, který se rozvíjí s napětím a prudkostí již od první stránky, a tak se mu dostává možnosti vžít se do tajemna pradávných dob.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 1999 , AlpressOriginální název:
River God, 1993
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla poprvé asi před dvaceti lety. A už tenkrát mě moc bavila. Spoustu věcí jsem zapomněla a proto jsem byla opět spokojená. Můžu jen doporučit.
Knihu jsem nezvládla dočíst, proto nechávám bez hodnocení. Možná se k ní někdy vrátím, ale v dohledné době to nevidím.
Najdete tu všechno - kulisy mystického Egypta, přátelství, zradu, lásku a charakterově ploché klišoidní postavy. Nedostatky hlavní hrdinky bych dokázala omluvit tím, že málokterý spisovatel dokáže napsat ženskou hrdinku jinak, než podle nějakého univerzálního mustru - v tomto případě manipulativní hysterku zralou na průplesk. Omluvila bych i to, že její counterpart a láska jejího života je další klišé, tentokrát ctnostný válečník, ale přes všeuměla a všudybyla, Mary Sue v rouše kleštěncově, jsem se přenést nedokázala. Nejenže poskytoval svému pánu služby všeho druhu od koitu až po výpočty ročního průtoku Nilu a odhadované množství úrody na další rok, ale zvířata se k němu scházela a slétala jako k Disney princezně a prakticky z ničeho vytvářel tak složité a dokonalé věci, že by se MacGyver mohl jít zahrabat. Všeho moc a přitom strašná nuda. Nechala jsem se oklamat vysokým hodnocením.
Dlouhé ale příjemné vyprávění. Ačkoli na mě to bylo občas moc drsné, ale chápu, že to patří do způsobu života té doby...
Tak jsem si po opravdu několika dlouhých desetiletích, dala opáčko této knihy, tentokrát v podobě audioknihy. Pamatuji si, že jsem na poprvé nebyla příliš nadšená, také proto tak dlouhá pauza, ale dopadlo to úplně stejně jako u Egypťana Sinuheta. Ten mě také v mládí příliš nebavil a dokonce jsem ho odložila jako nedočteného. A teď v pokročilejším věku ho stejně jako právě doposlechnutou knihu Řeku bohů, řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co mi kdy prošlo rukama. Zkrátka nejsou žádné špatné knihy, jenom je musíme číst ve správném okamžiku. Sledujeme romantický, dobrodružný příběh ze starověkého Egypta, který nám vypráví jeden tehdejší otrok. Knihu vlastně sepsal on a vykreslil se jako všeznalec a nejchytřejší člověk té doby. Asi ani z poloviny to nebude všechno pravda, ale jako pohádku sepsal svůj životopis velice poutavě a já tak v podstatě nemám nic, co bych této knize mohla vytknout. Audioknize, kterou načetl velice dobře pan Libor Terš, nemám také co vytknout. Mohu ji pouze všem vřele doporučit k poslechu.
Díky letošní čtenářské výzvě jsem se znovu po letech dostala k této knize a vůbec nelituji. Někdy je problém číst knihy opakovaně, ale u této musím říct, že v různém čase a věku čtenáře se i jinak vnímá děj. Určitě jsem si více užila barvité líčení krajiny, zvyků i lidských osudů. Už jsem na noční stolek umístila i druhý díl. Doporučuji i při váze knihy.
S pietou vůči loni zesnulému romanopisci a jsa nesvůj z objemné bichle jsem Řekou bohů poprvé vstoupil do jeho tvorby. Asi ne naposled!
Krátké kapitoly usnadňují průchod dějem, který se (ústy málem geniálního kleštěnce) po palácovém intrikaření a obcování přelévá v outdoorový poříční exodus.
Jazyk je plasticky popisný, ne-li doslovný, čímž vynikne chlípnost i krvavost egyptského starověku. Hladký až lesklý papír svižně šustí pod prsty, a byť jako čtení do vlaku to znamená cestovat s cihlou, jezdím navěky věren přísaze: elektronickou čtečku nikdy!
Jak mě v 90. letech odrazovaly knižní barvotiskové obálky s palcovými blýskavými nápisy, zjišťuji, že leckdy klamaly kabátem. Možná už ne tak hluboko v čase, ale kamkoliv jinam se s průvodcem Wilburem S. někdy ještě vydám! 11/22
Velmi čtivý příběh z dob faraonů starověkého Egypta, trošičku připomínající Egypťana Sinuheta. Nádherný příběh nekonečné lásky, bojů a putování, částečně se zakládající na skutečných postavách.
Nechápu tolik nadšení kolem. Já knihu vnímám jako špatnou napodobeninu, nebo ještě lépe špatnou parodii na Egypťana Sinuheta. Příběh o nadčlověku, který na co sáhne a k čemu se přimane, v tom je nejlepší. Zbytek je rozvleklá pohádka. Styl psaní, vyjadřování postav ani popisy situací mi nesedí. Opět si myslim, že je to napodobenina Waltariho stylu, jen velmi nepovedená. Nedokázala jsem se soustředit na historická fakta jako taková -pokud tam opravdu jsou, v té změti patosu se ztrácejí. Pro mě nuda, ale dávám aspoň jednu hvězdičku, protože kdyby mi bylo šestnáct a rozhodla bych se číst takovouhle bichli, možná by se mi to trochu líbilo.
K této knize jsem se dostala v podstatě omylem. Co se zpočátku jevilo jako romantický příběh, se postupně vyvine v dobrodružný příběh popisující celý život hlavních hrdinů (Taity, Lostris a Tana) od mládí až do smrti.
Příběh je zasazen do období, kdy je Egypt rozdělen na dvě jednotlivá království. Taita je v podstatě génius (není nic, co by nezkusil a nevylepšil) a je na to hrdý. Přesto mi byla jeho postava sympatická.
Popisy prostředí a vysvětlení zvyků byly někdy trochu delší, ale na druhou stranu dokreslily krásně celý příběh.
Jsem Taita. A teď vám budu vyprávět kde všude jsem byl, co všechno jsem zažil a jak moc by byl Egypt beze mne v pytli... jo a nesnáším vejtahy (opakovaně v díle zmíněno)
Ale napsaný je to dobře a čte se to jedním dechem. A docela to sedí historicky
Taita byl asi docela samožer, pokud vůbec žil. Pohádka je to krásná, užila jsem si ji.
Já se přidávám k těm, kteří nejsou knihou úplně unešeni. Příběh sám o sobě nebyl špatný, různorodost postav také fajn. Velmi mi vadily rozvleklé pasáže téměř o ničem, Taito - práce všeho druhu, moderní výrazy a "skutečnosti" mimo danou realitu.
Dokud jsem si nepřečetla doslov Wilbura Smithe, kde docela věrohodně tvrdí, že příběh rozvinul na základě nalezených svitků, jejichž autorem byl otrok, připadalo mi to celé jako pohádka Šeherezády. W. Smith příběh převzal, rozvinul a vytvořil jakýsi epos, kde všechno je hodně přehnané a stylizované: ženy jsou nádherné a milujicí; muži jsou odvážní a pohlední; válečníci schopní a hrdinští; zloduši brutální a prohnilí. A samozřejmě ta největši perla ze všech - otrok a kleštěnec Taita - ďábelsky rafinovaný všeuměl, egyptský ješita, který netrpí falešnou skromností a ovládá vše. Je nejen věhlasný básník, dramatik, zpěvák, architekt, malíř, lékař, biolog, kartograf, filozof, taktik a stratég, mistr královských koní, vychovatel a rádce faraóna, vykladač snů a budoucnosti, ale i vynálezce všeho možného a nemožného. Zkrátka starověký Leonardo da Vinci v celé své kráse.
Pokud nemáte rádi přílišné popisy, nebude to právě váš šálek čaje, ale pokud oceňujete dlouhá souvětí plná synonym, zvukomalebnost slov, překvapivé metafory a barvitý, lehce cynický humor, užijete si příběh, utkaný z jednotlivých nitek do ohromného, pestrobarevného koberce.
Nevím, jestli skutečně nějaké svitky byly někde nalezeny a jestli je jádro příběhu pravdivé, ale faktem je, že se mi ten košatý příběh líbil. Jednu hvězdičku ubírám za spojení “prsy jako zralé fíky” a “uhrančivě žluté oči”, která se na moje gusto opakovala příliš často a také za Taitovu genialitu, jíž bylo prostě přespříliš. Celkově to byla ale velkolepá jízda po Nilu napříč Egyptem.
Knihu jsem četla už před lety a je fakt, že je úžasná, jako i ostatní autorova díla. Jen nechápu, jak si ji někdo ve čtenářské výzvě může dát pod knihu od afrického autora. Nebo je to jedno odkud autor je, hlavně že se kniha odehrává v Africe? Ale to by se téma asi jmenovalo jinak, nebo ne?
Krásný roman...úplně vidíte jak se Nil líně rozlévá mezi břehy a plují po něm čluny. Otrok Taita byl neuvěřitelný všeumel - ale jeho vyprávění je úchvatné. Všudypřítomní bohové Egypta, starověká krutost (vražda jako součást divadelního představení je jako z hororu), láska, intriky. Vidím tu negativní komentáře vytýkajicí historické nepřesnosti. Ok, asi tam budou, ale i tak si kniha svým stylem a příběhem získala moje srdce. Úplně jsem viděla honosné průvody, hrobky plné pokladů a bojovníky na vozech.
Knihu jsem měl dlouho doma a odkládal její četbu. Vzal jsem si ji letos na dovolenou do Egypta, ať se sjiži s prostředím, kde se děj odehráva. Začátek mě jen lehce přitahoval, děsily mě trvrdé tresty na lidech, nemilosrdnost Ťuhyků a popis Taitového údělu a jak k tomu přišel. Postupně jsem se však dostával do příběhu a jak se říká, kniha mě pak plně pohltila. Celý příběh Lostris, Tana, Memona a hlavně Taita, který vše prožívá a popisuje je skvěle popsaný, zajímavý a vede vás stále dál. Taito je tam jako všeuměl, ale myslím si, že většině to ani nevadí a sleduje vývoj celého příběhu. Kniha mě nakonec mile překvapila a hodnotím všemi 5 hvězdami. Doporučuji všem, kdo má rád historii, poznání, dobrudružství, příběh ketrý vás pohltí. Po této knize se rázem budete zajímat o další díly Řeky bohů a jiné příběhu od Wilbura Smitha, jako skvělého vyprávěče.
(SPOILER)
Celý konec jsem brečela. Jak Tanus umřel… pak Lostris… a pak ten konec, že našli její hrob v roce 1988… a že našli opravdu tyto svitky… tomu sice nevěřím, ale bylo by to krásné. Takové opravdové.
Zase ta pomíjivost… úplně mě z toho bolí srdce, vážně. A to se mi to nechtělo číst, vlastně jen díky koronaviru jsem to přečetla:). Taita byl nejlepší, opravdu, kam se na něj hrabe Chuck Norris a McGywer.
No, nemůžu nad tím moc přemýšlet. Ta jejich láska… je to vůbec možný? No brečím ještě pořád. Je to dobře napsané. I toho malýho jsem měla nakonec ráda.
Štítky knihy
přátelství Egypt láska otroctví faraoni mezilidské vztahy starověký Egypt paláce historické romány kastráti, eunuchové světová literatura na pozadí skutečných událostíAutorovy další knížky
| 1997 |  Dravec |
| 1997 | Řeka bohů II |
| 2001 | Čaroděj |
| 1994 | Když loví lev |
| 2014 |  Bůh pouště |
Příjemně plynoucí, byť kýčovitý příběh se četl dobře, nicméně ten rozsah byl hodně přehnaný. Škoda, že knihu autor nerozdělil na dva díly..