Řeka bohů: Román ze starého Egypta
Wilbur Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290010/mid_reka-bohu-roman-ze-stareho-egypta-ktS-290010.jpg
5
2241
2241
Řeka bohů / Rieka bohov série
1. díl >
Nevídaná nádhera starověkého Egypta, země faraonů vybudované na zlatě a hynoucí chamtivými intrikami mocných, ožije díky barvitému vyprávění mimořádně talentovaného otroka Taita. Právě on byl vychovatelem vezírovy dcery Lostris, později manželky faraona Mamose VIII. Kráska Lostris se vdala podle otcova přání, třebaže milovala jiného muže. Když se jí narodil syn, jediný Taita znal pravdu: chlapec Memon není synem faraona, ale velitele královských vojsk Tana. Čas běžel. Do pestrého dění zahřměla válečná vřava: kmen Hyksósů napadl Egypt novými zbraněmi a nezadržitelně postupoval, padlých rychle přibývalo. Jak se zachrání egyptský národ? Cesta po Nilu na galérách míří na jih do bezpečí… Další osudy hrdinů najdete v knize Řeka bohů - Bůh pouště.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2014 , AlpressOriginální název:
River God, 1993
více info...
Přidat komentář
výborná kniha ze starého Egypta - dobře se čte, děj má spád, ale také čtenáře ponaučí ...
prostě fakt dobré čtení .... egyptan sinuhet to sice není, ale stejně je to bezva
Není to špatný nápad vyprávět příběh ústy otroka,ale vadilo mi, jak z něho autor udělal geniálního hrdinu, který umí vše a je nenahraditelný. Působilo to dost vykonstruovaně a příběhu to ubíralo na věrohodnosti.
Poutavý historický román ze starého Egypta. Hned s první stránkou jsem se začetla a nechala se vtáhnout do příběhu. Otrok Taita je skvělý vypravěč.
Historický epos silný a mohutný jako řeka Nil, na kterou odkazuje sám název. Tohle je dost možná mé první setkání s tvorbou Wilbura Smithe, nevzpomínám si, že bych od něj dříve něco četla (určitě jsem jeho knihy očumovala v knihkupectvích a možná mi prošly rukama při přehrabování v knihovnách). Jedno je jisté: jakkoliv beru s rezervou dějepisná „fakta“ obsažená v „Řece bohů“, proud zápletky mě spolehlivě strhnul a přenesl do starodávného Egypta.
Doslova kolem mě vyrostly honosné paláce, chrámy, ožily hlučné tržnice, i pod zimní bundou jsem na kůži cítila africké slunce, pod nohama se mi jemně kolébala paluba na vlnách Nilu, slyšela jsem ryk nejedné bitevní vřavy. Velmi sugestivní, Wilbur Smith je skvělý vypravěč, plynule procházející škálou od téměř básnických obratů až k jadrné vojenské mluvě (ve které, při vředu na Sutehově prdeli, dominuje věrný důstojník Kratas).
Postavy jsou poněkud stylizované: zloduši skrz naskrz prohnilí a krutí, ženy nadpozemsky krásné, milující až za hrob, laskavé, rádoby roztomile zhýčkané, muži jsou pohlední superhrdinové, čestní, odvážní a charismatičtí, drtící celé armády silou svých paží... a pak je tady otrok Taita - věhlasný básník, dramatik, zpěvák, lékař, architekt, malíř, biolog, stratég, kartograf, znalec a ošetřovatel zvěře, vozataj, příležitostný bojovník, především však vynálezce a inovátor všeho možného. Takový egyptský, náležitě ješitný Jára Cimrman křížený s Dr. Strangem. A já všechno to přehánění beru, protože se přemrštěné charaktery hodily k velikosti příběhu, bavily mě.
Monumentální láska i nenávist, krvavé bitvy i klidné vzdělávací chvíle, humorné epizodky i stránky poznamenané slzami, únosy, útěky, napětí, lstivé intriky a snad i skutečné zásahy božstev, je tady zkrátka vše. Dostat se ke knize v době dospívání (řekněme tak ve třinácti, kdy jsem byla největší romantička), jistě by mě šokovalo několik scén brutálního násilí, přesto by se pro mě „Řeka bohů“ stala nedotknutelným kultem. V současném věku a divném, napjatém období, kdy se svět okolo rozkládá, mohu „Řece bohů“ vyseknout velmi uctivou poklonu a zalitovat, že nadšení vydrželo zhruba dvě třetiny románu, potom už můj zájem ochaboval. Jsem zvědavá na další díla Wilbura Smithe, laťka je nasazena hodně vysoko. 80-85%
Četla jsem všechny díly Řeky bohů a všem musím dát, vysoký počet hvězd. Ale tento první díl, mám opravdu nejraději. Taity zde byl a prostě je tím nejlepším vypravěčem, který vás okamžitě vtáhne do děje celého příběhu. Krok za krokem se s ním dál posouváte egyptskou historií a kulturou. Procházíte s ním paláce mocných, bitevní pole, břehy Nilu. Jeho oddanost k lidem, které má rád a udělal by pro ně cokoliv..., je vážně obdivuhodná. Je to okouzlující příběh.
jak tady už někdo v komentářích zmiňoval, Taita je taková starší verze Cimrmana, proto mě i daleko víc bavil. Příběh byl hezký, nenudil mě. Jsem zvyklá číst erotické romány, takže jsem knihu vnímala jako poetické pianko. Ale na odpočinek a přenesení mysli byl moc hezký. Ale kvůli chybějící akci jsem ho četla nezvykle dlouho - protože se vůbec nic nestane když knihu odložím na 2 nebo 3 dny... u knih, které obvykle čtu a zhltnu je za maximálně 4 dny prostě nejde odejít uprostřed děje a musím najít nějakou vhodnou promlku, abych knihu mohla odložit a jít alespoň spát :-) takže když to shrnu, tak moc pěkná kniha, ale znovu ji číst nejspíš nikdy nebudu...
K tomuhle románu je nemožné se nevracet, protože jakmile vás jednou chytne, už nepustí. (Osobně bych se obešla bez ostatních dílů, nedosahují zdaleka kvality prvního dílu, který je, když nehledím na to že je historicky nepřesný, prostě skvělý. I tak ale další díly stojí za to číst, protože ...TAITA. Jinak je tahle kniha perfektně zakončená a žádné pokračování nepotřebuje). Příběh je všechno co může být - akční, dobrodružný, romantický, dojemný.
Možná srovnávám nesrovnatelné, přesto se tomu neubráním - Egypťan Sinuhet vs. Řeka bohů.
Oba romány naprosto fenomenální za 5 hvězd, přesto pár drobných rozdílností:
- U Taity jsme vrženi do jeho nejlepších let, kde začíná příběh, u Sinuheta máme možnost prožít s ním celý jeho život.
- Taita je dokonalost sama, ovládá snad všechny dovednosti, co lze obsáhnout a rád to dá na odiv. Sinuhet je omylný, analyzuje své chyby a ovládá jen umění z chrámu života a posléze i smrti. Životní pouť je pro něj cestou rozvoje a poznání. Taita na životní pouti aplikuje své znalosti a dovednosti.
- Zlo a dobro je u Řeky bohů jasně rozdělené. Čtenář tak velmi poutavě čeká, jak záporáci zhynou. V Egypťanovi je rozlišení zla a dobra obtížné, vše se neustále vyvíjí a mění.
- Sinuhet má pro nás třešničku na dortu v podobě "vau" efektu jeho mystického původu.
- Řeku bohů posouvá vpřed honba za mamonem (chvíli jsem si myslel, že se tak jmenuje i faraon) a láska. U Sinuheta je mamon okrajovější a láska komplikovanější. Naopak Waltari odkrývá více rozporuplný vnitřní svět hlavních postav a to, jak se odráží ve vnější realitě.
Výše uvedené postřehy ale nepředstavují nic zásadního. Přesto bych za pár let jako první sáhl po Egypťanovi a až pak po Řece:-)
Rozsáhlá exkurze do hlubokého starověku v Egyptě mě zpočátku ne a ne chytnout. Taitovu vyprávění trochu sráží vaz nevyváženost jednotlivých pasáží románu, buď najdete naprosto dechberoucí a poutavé scény či rozhovory, nebo naopak takové, které nudí a máte je tendenci přeskočit. Na můj vkus bylo moc bojových scén či těch, kterým pracovně říkám \"putovní\". Proto ta hvězda dolů. Taito jako postava byl fascinující, intrikán a stratég v pravém slova smyslu, přesto si mě Sinuhet přece jen získal dřív, víc a bezpodmínečně... Každopádně čtení je to vynikající, které nelze nedoporučit.
Již poněkolikáté jsem se musel k tomuto románu vrátit, prostě musel. Sledovat osud génia Taity je skvělý zážitek.
Skvělý román, jen ubírám jednu hvězdu za rozsáhlé popisy bojů, ty mě až tak nebavily.
Krasne a vypravne cteni.
Vsem, kteri se radi potesi krasnou vypravou napric minulosti, doporucuji.
Poprvé jsem četla už kdysi dávno. Ti, kdo četli asi poznají nakolik mě kniha ovlivnila, svoji přezdívku používám přes dvacet let :)
Knihu jsem četla na doporučení a nelituji,knihy z období starého Egypta nemusím,ale tato byla super,čtivá,napínavá i láska tam byla.
Autor v doslovu sám přiznává anachronismy. Byl bych raději, kdyby se jim vyhnul a příběh byl trochu autentičtější. Chvílemi se mi to taky zdálo až zbytečně hrubé. Jinak ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co historické dobrodružné romány nabízejí.
Jediná z celé série, kterou jsem dočetla. Tento první díl je dobrý, přikláním se k názoru zůstat jenom u něj.
Knihu jsem poprvé četla, když mi bylo 15. Teď jsem ji po více jak 15 letech znova otevřela, znova jsem ji hltala ve dne v noci, i když příběh pro mě získal nové rozměry. Krásný čtivý román moc doporučuji.