Řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí
Miroslav Michela
Věta "řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí" zazní na konci kapitoly někde v půlce knihy. David byl tehdy na cestě domů z pohřbu svého kamaráda Marka Pickstonea, klávesisty a kytaristy Conflict, Schwartzeneggar a dalších kapel. V Manchesteru se tehdy pro Davida symbolicky uzavřela zásadní životní etapa. Ze scény se stáhl už o pár let dříve, když v jeden moment skončil coby dramaturg a produkční Klubu 007 Strahov i manažer řady pražských kapel. Za kulturou zavřel dveře a začal se věnovat něčemu úplně jinému. David v knize líčí svoje zážitky a aktivity v rámci subkulturní scény, jedním dechem ale popisuje pohyby nálad od přelomu 80. a 90. let. Euforii z nečekaně nabyté svobody a objevování nového postupně střídalo střízlivění, často se dostavila dost nepříjemná kocovina. Na konci nejsvobodnější dekády České republiky se mohlo zdát, že všemu tomu idealismu shořel motor. Let se nekoná, prosíme, vystupte. O to příjemněji se ale čtou poslední stránky knihy, které se věnují současnosti. I vyhořelej motor může časem naskočit.... celý text
Přidat komentář
Jsem podobný ročník jako autor, devadesátky mám rád a prožíval jsem v nich podobné věci, na jaké v knize vzpomíná. Chodil jsem do stejných klubů, znám některé lidi které zmiňuje, dokonce si myslím, že jsme se prostě někdy museli potkat :-) Asi proto mi celý tenhle rozhovor, doplněný o dobové fotografie, ohromně sednul. Mám snad jen jedinou výtku - vůbec bych se nezlobil, kdyby to bylo delší. Mnohem delší!
Knihy rozhovorov sú vždy ošemetná záležitosť, teda aspoň pre mňa. Ak nepoznáte činnosť či osobu spovedaného, môžete byť ochudobnení o nejaké skryté rozmery, čo sa stalo aj mne v tomto prípade. Je čas rozšíriť si obzory.
Nepřekvapí, neurazí, prostě průměr. Odkazy na známé reálie potěší, ale nijak se to neliší od vyprávění každého druhého, kde se v té době okolo koncertů a podobných kolektivů motal. Jako rozhovor na blog či do zinu by to stačilo, na knihu ne.