Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1620
1620
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Četla se moc dobře. Těšila jsem se na konec a pořádné rozuzlení a to se nekonalo. Za ten konec jedna hvězda dolů.
Noo,bylo to napínavý a čtivý.Jen je škoda že se čtenář na konci nedozvěděl důvod toho matčina strašného činu.
Tak od téhle knihy jsem se nemohla odtrhnout, takže přečteno za jeden den. No měla jsem si to raději dávkovat, je to síla. Hodně těžké téma, vyrovnávání se s minulostí, utápění své vlastní duše v detailech hrůzného činu.
Houbařka je teda jen jedna, ale i Rekonstrukce mě dostala, hlavně ke konci. Hodně povedená psychosonda.
Celkově zajímavé téma knihy, kterému na plném počtu hvězd ubírá jenom ten konec. Postavy jsou přehledné, dobře popsané. Lehce Vás Eliška vtáhne do svého života a do pátrání za rodinným tajemstvím.
Taková průměrně dobrá kniha, chvilkami mě to bavilo, někdy méně. Ale asi o chlup lepší než Houbařka. Takové 2 -3 *
Knížka je napsaná čtivou formou, autorka dokáže vtáhnout do děje a s každou stránkou se nemůžete dočkat, jak to bude dál. Téma, ze kterého běhá mráz po zádech. Po celou dobu čtení jsem měla v hlavě několik verzí, jak to nakonec dopadne, ale tohle finále mě dost zklamalo, nejsem fanoušek otevřených konců. Když jsem dočetla poslední větu, myslela jsem si, že je to vtip a někde tam přece ještě musí být nějaký doslov, vysvětlení, prostě něco....bohužel nic...
Psychologický příběh ve kterém hlavní hrdinka Eliška ,která prožila v dětství děsivou událost ,kdy objevila svou matku ,která spáchala sebevraždu, po tom co uškrtila svého malého syna.Elišku si vzala do péče její teta a ta až po její smrti ,začne pátrat po matčině činu a snaží se rekonstruovat své dětství .Je přesvědčena že dokud se nevyrovná s minulostí ,nemůže žít spokojený život a touto skutečností je až chorobně posedlá.
Hmmm, tak asi takto bych se o knize vyjadrila. V urcite chvili bylo napinave, jak se veci dal vyvinou, ale pak jste vlastne zjistili, ze se nic nedozvite a ze se s tim musite smirit. Navic mi vubec nesedi cist knihy soudobe a navic z Prahy. Ale to je osobni pocit.
A zase jsme u toho zpropadeného porovnávání, ale bohužel mi to nedá. Houbařka byla neskutečná, měla své chyby, ale byla to nezapomenutelná kniha. Hanišová se uměla pohybovat v ponuré atmosféře a temné minulosti. Ale v Rekonstrukci se už tolik nepovedlo.
Zřejmě jsem útlocitná, možná otázky mateřství a dětí beru již příliš osobně, ale prostě mi to nesedlo. Nemohu knize upřít ponurost a to, že v člověku dokázala vyvolat nepříjemné pocity, ale s blížícím koncem knihy ve mě zůstal jen pocit zmaru. Nic proti otevřenému konci, ale tady to působilo poněkud neutěšeně a jako výstřel do prázdna.
Za začátku jsem si říkala, že to bude hutné téma, ale vypadalo to na zajímavé čtení se silnou psychologickou linkou, ale bohužel v průběhu čtení se to nějak celé utopili v šílenství a lpění v minulosti. Je to morbidní, ale zároveň ze začátku chytlavé čtení, kterému v samotném závěru bohužel dochází dech - čtenář si o to pak víc uvědomuje, že postavy a veškeré vztahy v knize jsou prazvláštní. Chyběli byť i jen elementární sympatie.
Kniha byla hezká .Hezky se četla (za jeden den -na jeden zátah), je poutavá. Postava tety Marty , byla naprosto úžasná ! Taky bych takovou tetu chtěla!
Hezký příběh s koncem otevřeným . Lehký náznak proč se vše stalo, čtenář dostane.
Pasáž věnovaná bio matkám a výstřelkům těchto lidí je taky úžasná .
Houbařka se mi asi líbila víc. Čeká mě Anežka, moc se na ní těším.
Paní Hanišová , pište, tenhle styl psaní je skvělý a potřebný k otevření očí všem maminkám a to i těm budoucím. Díky za vaše knihy .
Autorka zraje jak víno...poslední knížka a pro mě nejlepší...každý se určitě s traumatickým zážitkem vyrovnává jinak....ke konci jsem měla o hlavní hrdinku strach...
Dobrý den všem, knihu jsem teprve začala číst, jsem někde ve čtrtce, ale už teď se od ní nemůžu odtrhnout, líbí se mi.
Knížku jsem dostala a překvapila mě. Je to další česká autorka, kterou jsem ráda, že jsem dostala možnost si přečíst. Bavil mě styl psaní. Kniha neuvěřitelně čtivá. Už na mě čekají i další dvě knihy od autorky. Tak jsem zvědavá, jestli budou skutečně lepší (jako jsou podle zdejšího hodnocení).
Knihu jsem přečetla jedním dechem, velice čtivá, ale závěr mě trochu zklamal, očekávané rozuzlení/pochopení se nedostavilo.
Román ze současnosti o jednom (ne)veřejném rodinném tajemství, který připomíná psychologickou detektivku. Bez patosu, líbivých gest jde spisovatelka Hanišová až na dřeň. Těším se na další její knihu.
Na knihu jsem se moc těšila a musím řící, že mě hrdinka hrozně štvala. Co chtěla? Proč tak jednala? Nepochopila jsem ji. Byla jsem ráda, že kniha skončila.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Líbí se mi originalita příběhů od Hanišové i to, jak je dovede zpracovat.
Stejně jako u Houbařky i Anežky je i tady Eliška poznamenaná svým dětstvím a i tady se pokouší s minulostí a vlivem minulosti na její aktuální stav srovnat. Bohužel někdy se prostě přes zažité hrůzy člověk přenést nedokáže.
Jednu hvězdu jsem ale ubrat musela - nalezla jsem pár hluchých míst a občas se autorka nechala unést, což čtenáře posune úplně jinam. Knize by rozhodně prospělo méně stran. Téma je hutné samo o sobě, což třeba Dvořáková krásně smrskne do 200 stran.