Rekonstrukce

Rekonstrukce
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469616/bmid_rekonstrukce-3yL-469616.png 4 1699 1699

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text

Přidat komentář

Měňavka
09.05.2019 4 z 5

Výborná kniha!!Opět skvěle napsané a citově hluboké. Konečně téma, o kterém se má mluvit. Paní spisovatelka se ho nebála, pustila se do toho s otevřeným srdcem i duší, což vyneslo na světlo důležité poselství pro naše okolí. Skrze čtení lze pochopit i to, co je někdy tolik těžké...

hs777
08.05.2019 4 z 5

Všechny tři knihy autorky jsou o zvláštním druhu mateřství, nepřirozeném až nezdravém. Nemá smysl je srovnávat, každá je jiná a všechny jsou výborné, i když velmi deprimující ... ale i tak doporučím k přečtení (nejlépe po něčem humorném či oddechovém).


pavla8885
08.05.2019 5 z 5

Přečteno na jeden zátah.. Tleskám a smekám před autorkou!

adriane9
08.05.2019 5 z 5

Tohle byla síla. Oproti Anežce i Houbařce se mi toto četlo s těžkým srdcem, vlastně mi to trhalo mateřskou duši na kusy. Brečela bych nad osudem všech hrdinů z knihy a zároveň moje oči zůstaly suché, protože já miluju, bezmezně miluju tak, že pochopím vlastní smrt pro děti a za děti ale nepochopím hranici kterou matka přejde aby sáhla na vlastní dítě. Nepochopím a nechci chápat, chci vidět každou matku jako správně smýšlející, takovou která pro dítě udělá maximum.. A přitom vím, jak se kniha hluboce dotýká reality, dotýká toho jak to reálně bohužel často je a být nemá. Dokonalý jazyk i zpracování knihy, doporučuji k přečtení a teď jdu číst svým dětem pohádky a chvíli zase věřit, že každý dojde spravedlnosti a věřit na bezprostřední štěstí.