Měsíc nad Soho
Ben Aaronovitch
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 2. díl >
Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování vraždy zapletl s duchem, a všiml si mě tak vrchní inspektor Nightingale, poslední čaroděj Anglie. A tak teď stojím jako člen dvoučlenné speciální policejní jednotky v márnici nad tělem zavražděného jazzmana a snažím se získat z jeho mrtvého těla záznam melodie, důležitou stopu ve vyšetřování jeho vraždy. To fakt umím. A nejen to. A tak vím, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jedině naše jednotka je schopna ho zastavit.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Moon over Soho, 2011
více info...
Přidat komentář
Pro mě byl příběh chvilkama velmi napínavý a čtivý, jindy zas mírně zdlouhavý a ztrácela jsem pozornost. Nicméně jsem ale druhý díl otevřela a dočetla a vypadá to, že se pustím i do dalšího pokračování.
Tak mám pocit, že druhý díl mi přišel nedořešený. Některé myšlenky aby si člověk sám odvozoval a ani nemá jistotu, zda vše pochopil správně. Nejsou tu vysvětleny důvody činů některých postav. Na některých místech jsem se ptal "proč"? Propojení postav se mi zdálo též nejasné. I přes výhrady se kniha četla rychle. Škoda jen , že ke knize nedávají mapu Londýna pro větší představivost...
Zajímavé a příjemné čtení. Bohužel začtení trvalo asi 100 stran, ale to bylo spíše tím, že jsem vynechal první díl a začal hned druhým.
Aaronovitch pokračuje ve svém stylu, který je čím dál zábavnější. Pokud se vám líbil první díl, není nad čím přemýšlet a hurá do četby.
Fakt mě to baví. Autorův styl psaní je vážně dobrý. Na nic si to nehraje a navíc celou knihou zní jazz. Peter Grant je lepší a lepší, pořádně to rozjel a to i po sexuální stránce. Seznámila jsem se s jeho rodinou, zajímavou Simone a docela mě upoutal Ash, neměl tam sice moc prostoru, ale doufám, že ho ještě dostane.
Mám neodolatelnou chuť jet do Londýna a znovu si všechny skvělé místa projít. Myslím si, že je vykreslil opravdu dobře.
O hodně lepší než první díl, ale další díl už si klidně nechám ujít. Škoda, nápad dobrý.
Rozhodně lepší než první díl, i když místy zmatečné. Autorův styl popisu je skvělý, barvitý a pestrý. Kdo četl první díl, tento díl si musí rozhodně přečíst!
Svižná, čtivá a ironicky vtipná knížka. Líbila se mi podstatně víc než první díl, autor lépe ukočíroval zápletku. Je ale opravdu nutné číst jako druhou knihu v pořadí, na Řeky Londýna se místy přímo odkazuje a bez přečteného prvního dílu by se člověk asi místy ztrácel.
Pěkně to ubíhalo, pozornost se díky spoustě vtípečků rozbíhá stými směry a najdenou prsk bum, je tu konec. Prostě ta stavba základního příběhu je dost vachrlatá.
Jsem rád, že jsem dal konstáblu Grantovi ještě šanci. Jestli byl pro mě v prvním díle styl fantasy přece jenom malinko víc utahaný, a časté posuny z jedné dějové linky na druhou, no prostě tak trochu rozpačité oťukávání, pak jsem rád, že jsem dal druhému dílu a vůbec fantasy ještě šanci, ano ztotožňuji se s názory, že druhý díl je lepší. Nejenom, že děj má spád a opět je zde spousta humorných situací s typickým anglickým sence of humor a zajímavým místopisem čtvrti Londýna. Je to jako kdyby jste se procházeli s konstáblem Grantem a viděli známá místa jeho očima. Občas něco vybouchne, ale to se mladým začínajícím kouzelníkům stane, a nemusí to být jenom vykouzlená bomba, může to být i velmi intenzivní poznávání drzhého pohlaví, no prostě zmiňované Bradavice začínají mít vážného konkurenta, protože jestli bude takto Ben Aaronovitch posouvat laťku s každým dílem výš a výš, můžeme se dočkat opravdu velmi povedené ságy.
Kniha je suprová! Je to skvělé pokračování prvního dílu. Konstábla Granta jsem si oblíbila hned i celý "svět", ve kterém žije. Líbí se mi, že příběhy jsou surové až realistické, což umocňuje zážitek z četby. Je to serie knížek, která má velký potenciál se rozvíjet a hlavně vám autor nenacpe všechny suprové bomby do první knihy, což považuji za velké plus. Vřele doporučuji!
První díl mě bavil víc tahle kniha mě zklamala hlavně z té fantasi části... prostě nuda.. třeba se k ni někdy vrátím..
Jestliže první díl Grantových dobrodružství (Rivers of London) byl skvělý, druhý díl je ještě... Hergot, jak to říci a nevypadat trochu jako trouba? Ještě skvělejší? Je. A je tomu tak proto, že v menu se nachází vše, co nám zachutnalo v prvním dílu, a k tomu navíc jako koření přibude JAZZ! Skvělá urban fantasy se kromě zábavy náhle stává i literaturou div ne naučnou, protože (nic si nenalhávejme) průměrný domácí čtenář nejspíš netuší, co takový pojem Soho vlastně obnáší. Tak se to, hladce a bezbolestně, dozví. Kéž by takové bylo veškeré poznávání. I když… bezbolestně…
„Nemám noční můry, to ne. Vlastně spím docela dobře na to, co se stalo, ale zůstaly živé vzpomínky. Na vůni zimolezu, jak překotně se občas zasmála, jak něžná byla, když spočinula v mé náruči. Někdy neusnu až do rozednění.“
Juchuchů, tohle čtení jsem si užila snad ještě více, než první díl a vůbec jsem nečekala, že se ze mě na stará kolena stane fanoušek městské fantasy./Dosud jsem se vílám,čarodějnicím, čarodějům, nemrtvým a dalším podobným bytostem vyhýbala/. Ale najednou mám oba díly doma a už se moc těším na další a jsem napnutá, jak celý příběh bude dál pokračovat....
Po přečtení Řek Londýna jsem se rozhodla, že dám druhému dílu šanci, i když ten první měl značné rezervy. Byla jsem prostě zvědavá, jestli bude vidět nějaké zlepšení. A bylo. Oproti prvnímu dílu je v knížce aspoň o trochu méně zbytečných pasáží, které děj jenom protahují a celkově i děj mi přišel zajímavější. Opět nechyběla trocha britského humoru, který celou knížku pěkně odlehčoval. Ale bohužel , co mi stále vadí, je to, že to vypadá, jako by Aaronovitch občas nevěděl, jaký příběh chce vyprávět, a tak je vypráví všechny najednou. To samé bylo i u prvního dílu. Nevím, jak ostatní, ale já se někdy už ztrácela v tom, o čem je vůbec řeč. Každopádně oproti prvnímu dílu je to zlepšení, a i přesto, že knížka má stále své rezervy, jsem se u ní dobře bavila. Doufám tedy, že třetí díl už se obejde bez zbytečných chyb, a konečně si knížku pořádně užiju tak, jak bych chtěla.
Hodnocení: 75 %
Body and Soul – Tělem i duší a otázka „Na jazz se umřít nedá, že ne?“, to je první kapitola 2. části vyprávění o Peteru Grantovi, londýnském konstáblovi, který už se pomalu stává čarodějem. Kromě toho, co obsahovala první část, přidal autor do děje jazz, popis Londýna věnoval teď hlavně Soho a dozvídáme se víc i o Peterově rodině a jeho kořenech. Samozřejmě se neztratil suchý anglický humor a přibylo „akce“ i „sexu. Mohu říci, že jsem se opět dobře bavila a už se těším na další část.
Přijde mi, že v Měsíci nad Soho vykrystalizoval Ben Aaronovitch do podoby, která mu sedí a už se nesnaží zavděčit nutně všem. Příběh tak působí syrověji a humor osobitněji, přičemž pověstná britská suchost má stále čím rozesmát. Zápletka se však opět roztříštila na několik linií, jakoby autor stále nevěděl, zda vyprávět epizodu, nebo zabřednout do seriálového módu a řešit konflikt napříč sezónou. Díky tomu jsem si občas nebyl jistý, co s čím souvisí, což bylo drobet frustrující. O to víc, že si nejsem jist, zda s přibývajícími díly nevzroste náročnost na kapacitu paměti, a to mě trochu děsí.
Osobně mě mrzí oproštění se od motivu nováčka, který byl dosud pochůzkářem a teď se dostal do první ligy. Momentálně se už hrdina chová jako plnohodnotný detektiv, sice zmatečný, ale na svou novou roli už zcela přivyklý. A tak zmizela spousta zábavné komiky. Ovšem špičkování mezi ním a jeho mistrem pořád funguje skvěle, jen je škoda, že inspektor Nightingale hraje v tomhle díle třetí housle.
Štítky knihy
vraždy Londýn čarodějnice policie městská (urban) fantasy nadpřirozené jevy vyšetřování
Autorovy další knížky
2015 | Řeky Londýna |
2016 | Měsíc nad Soho |
2016 | Šepot podzemí |
2017 | Prokleté domovy |
2017 | Záludné léto |
Zatím pro mě nejzajímavější že všech dílů, otevřený konec nutí číst další díly