Prokleté domovy

09.09.2020

Toto zařízení je vybaveno
protiopatřením.
Nemanipulujte s ním, prosím,
neboť následným výbuchem
se často porušuje zákon.

Nikdy se nesnažte kouzlit nebo psát komentář při poslechu Hawkwindu.

Čtvrtá knihy z boxu „Řeky Londýna“ mě docela zklamala. Prokleté domovy jsou jakýmsi úpadkem v příběhu. Vlastně mě mělo varovat to, že na přebalu knihy Kateřina Bažantová nenakreslila velké oči, tak jak tomu je v předcházejících i nadcházejících přebalech. Prokleté domovy tak nestrádají pouze obsahově, ale i graficky.

Citát: Budeme kout jeden prsten?

Co se týče obsahu, musím napsat, že tu vlastně není žádná pořádná akce k zapamatování, tak jak tomu bylo dříve. Například jízda ukradenou sanitkou, znetvoření Grantovo společnice, nebo plavba v jedné z řek Londýna – to vše si čtenář zapamatuje, ale v tomto příběhu není nic výrazného. Možná až na samotný destrukční konec, ale ten byl očekávaný celou dobu. A navíc byl konec strašně přehnaný a myslím, že skutek samotný poslal tuto knihu do trosek.

Malá ochutnávka:
Zaplála ve mně naděje. Pokud to bylo jeho vlastní auto, pak už stačilo jen záběr opět graficky vyladit, získat podklad pro hledání na dopravním inspektorátu a rázem bych měl jeho jméno, datum narození a prostřednictvím Národní pojišťovací databáze i adresu jeho trvalého bydliště. Což by jen dokázalo, že i Velký bratr může být k něčemu dobrý.

Příběh mi kazila i absence výraznějších humorných scén, postrádal jsem ten klasický Britský humor, na který si čtenář zvykl v předcházejících dobrodružství. Ano, seržant Grant sice má pár ironických veselých poznámek, ale to vše ihned zapomenete, protože se do příběhu nemůžete vložit s plnou parádou. Tohle je zatím nejhorší příběh v sérii. Byl jsem zklamán. Příběh jsem si vůbec neužíval.

Citát: Dal jsem si ještě jedno pivo a šel spát.

04.05.2020

Tři mrtvoly, stromová nymfa v centru města, návrat řek Londýna, záhada jednoho hnusnýho betonovýho věžáku a bývalá ruská agentka čarodějka. Takhle nějak to teď vypadá ve světě konstábla Petera Granta. Uznávám, že pro někoho můžou být Prokleté domovy o něco nudnější, ale ve skutečnosti nám jen zase víc zašmodrchali to naše rozvázané klubíčko. Všechno se zvrtne a my netušíme, co se bude dít dál, a hlavně jaké následky to bude mít pro Rozmar. Co se ale musí Aaronovitchovi nechat je, že jedna skvělá hláška střídá druhou, kdy se mezi stránkami smějete a smějete. Ať už jde o popkulturně kuchařské odkazy kolem Jamieho Olivera a Hestona Blumenthala až po tradičnější všeobecné popichování hlavních postav. Aaronovitch si v tomhle díle pohrává s myšlenkou propojení magie s architekturou. Což nás zavádí dál do minulosti kouzelnického světa, o kterém stále skoro nic nevíme. To je na příběhu osvěžující, a hlavně neskutečně zajímavý, jen je škoda, že tohle téma Ben víc nevyždímal. Těch pár kapek mi rozhodně nestačilo. Nezasvěcený čtenář bude nejspíš otrávený, ale my, co jsme s Peterem od jeho začátků víme své a s napětím očekáváme co přijde. Opět se dostaneme do fáze, kdy máme více otázek než odpovědí. Přesto jsme zase o krok dál. Aaronovitchovi se zkrátka povedlo napsat další díl, který se opravdu dobře čte a navíc pobaví. Je vtipný, chytrý a v konečné fázi i docela napínavý. Na konci čtenáře čeká šok! Ne ŠOK! A co hůř, někde hluboko v hlavě jste si celou dobu říkali, že se to stane.

05.04.2020

Pro mne zatím nejlepší díl série, napínavé, zajímavé a příjemné čtení.

29.05.2019

Kniha se mi moc líbila..je to třetí kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla a za mě super.... přečtu si jeho další knihy.

23.02.2019

Zatím nejlepší díl.

20.02.2019

V prokletych domovech je příběh zase o něco zamotanější, občas není úplně snadné orientovat se v ději - kdo co a proč, motivace může bez tváře není už vůbec zřejmá, opět pár logicky nedomyšlených akcí (muž bez tváře chce vyhodit dům do vduchu a najednou čeká až proběhne evakuace) a sice se vyřeší nedořešené napětí mezi Petrem a Lasley, ale zase se Peter bez vysvětlení vyhýbá Bev. Závěr knihy byl dost jiný, než se dalo čekat, ale vůbec mi nevadil a navnadil na díl další.
Jinak velmi dobrá zábava.

03.01.2019

Bylo to vtipné, čtivé, napínavé a ten konec?

24.12.2018

Ono se to na první pohled nezdá. "Vždyť je to jen detektivka říznutá urban fantasy," říkáte si. Jenže pak jste v půlce knížky a uvědomíte si, že vlastně netušíte, co se právě odehrává, protože jste si od minulého čtení dali pár dnů pauzu a paměť už holt, mrcha, tolik neslouží.

Na Aaronovitche se totiž musíte soustředit. Fest. Jeho Peter Grant neustále prověřuje několik stop a dokonce i případů zároveň, čas od času se zjeví postava z minulých knih a Aaronovitch vám rozpomínání ani na jedno z toho nijak neulehčuje.

Ve čtvrtém díle se dosavadní tempo a atmosféra celé série mění: stává se temnější, kospirativnější a konečně dostává více prostoru i Muž bez tváře. Konec bezchybný (a taky dost... ale ne, to vám nebudu říkat, radši si to přečtěte, fakt).

18.11.2018

Při čtení jsem měla ten samý pocit, jako když jsem otevřela první díl. Příběh mě doslova vtáhl a nedokázala jsem knihu odložit.
Přiznám se, že v začátku jsem měla jednu výtku a to, že o Nightingaleova minulost není skoro vůbec zmíněna a když, tak fádně. A pak se najednou přiřítí Nightingale ve svém voze, znovu nám připomene, jak skvělý je a že bych ho jako nepřítele opravdu nechtěla mít. Doufám, že to byl jen takový pomyslný bonbonek na namlsání a v dalších dílech se o něj dozvím zase něco víc.

Celkově měl příběh průměrné hodnocení kolem čtyř hvězd. Ale za to finále, které mě překvapilo, ale nakonec musím uznat, že chování dané postavy je pochopitelné, přidávám pátou hvězdu!

07.11.2018

Trochu mě mrzí, že se postavy z minulých dílů objevují jen sporadicky. I Nightingale, Molly nebo třeba říční bohyně jsou tam na můj vkus jen velmi málo. Autor by mohl trochu více rozvinout jejich příběhy z "minulých životů".
Není to sice ak, že bych nemohla usnout, aniž bych to dočetla ještě ten večer do konce, ale další díl se chystám číst. Něčím je to prostě zajímavé.

05.11.2018

Opět moc líbilo....příběh se zvratem, který jsem fakt nečekala. Humoru se nebojí a dokáže se odvázat, protože ví, že to budeme číst...

28.10.2018

Na první díl to nemá, ale bavilo mě to více než předchozí díl. A hlavně s tím koncem by další díl mohl být zase skvělý.

20.10.2018

Fajné čtení plné vtipných pasáží a grandiózní závěr, Lesley proč? :/

Poslední dobou mám s Peterem Grantem asi nějaký problém. Zatímco Řeky Londýna jsem hltala a upřímně se u nich bavila, s každým dalším dílem spíše víc trpím. Přečtení tohoto dílu mi trvalo měsíc, až posledních pár kapitol nabralo spád. Snad budou další pokračování lepší, jinak se budeme muset rozloučit, Petere...

19.07.2018

Zatím asi můj nejoblíbenější díl série - možná i proto, že jsem ho četla v Londýně :D Jinak právě popisy míst jsou to, co mi na téhle sérii přijde naprosto geniální! Ale jak tak koukám, asi budu jediná...

11.07.2018

První polovina knihy poněkud rozvláčná (skoro bych řekla rozslizlá) s množstvím drobných a v podstatě zbytečných epizod, bez pořádné zápletky. Druhá polovina to zachraňuje a zvrat na konci jsem opravdu nečekala. Celkově jako kniha průměr, v sérii rovněž.

23.06.2018

Kdyby se autor vykašlal na všechny ty popisy neexistující architektury (zabírající asi třetinu knihy), četlo by se to mnohem líp. Série má podle mě klesající tendenci. Tento díl je v podstatě neukončený s tím, že bude pokračovat v některém z dalších dílů. Nebýt tam magie, dal bych jenom 2*.

08.05.2018

Už mě pomaličku přestává bavit sáhodlouhé detailní popisování všeho, abych pravdu řekla. Tento díl mi přišel poklidnější než ostatní, ale s překvapujícím koncem. Ještě přečtu další díl, když už ho mám doma, ale obávám se, že pak se sérií končím.

22.04.2018

Už i v předchozích dílech jsem měla problém sledovat, kdo je kdo a do úplného pochopení zápletky mi taky vždycky něco chybělo. Zde jsem se ztrácela už tak, že mě série pomalu přestává bavit.