Prokleté domovy
Ben Aaronovitch
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 4. díl >
Začíná to jako obvykle – mrtvolou. Ale kdo v tom má tentokrát prsty? Běžný sériový vrah, nebo společník zvráceného kouzelníka známého pod přezdívkou Muž bez tváře? Než se policejní konstábl Peter Grant v novém případu zorientuje, pod soupravu metra vkročí londýnský urbanista a zmizí jistý starobylý grimoár. V Londýně nic neobvyklého. Ale pak se k Peterovi donesou zvěsti o prazvláštních událostech v oblasti Elephant and Castle točících se kolem věžáku navrženého bláznem, postaveného šarlatány a obývaného těmi největšími zoufalci. Mají tyto skutečnosti nějakou spojitost? A pokud ano, proč k nim proboha muselo dojít až na jižním břehu Temže, kde jindy chcípnul pes? Promiň Toby.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Broken Homes, 2013
více info...
Přidat komentář
Prostě další, opět vtipné pokračování případů Petera Granta, navíc tentokrát s docela překvapivým závěrem.
Asi mírně lepší než Šepot podzemí, ale bohužel pořád řada hluchých míst a spousta nedotažených nápadů, je to docela škoda. Snad se v dalším dílu autor konečně chytí za nos a něco s tím provede....
Ani akční a svižný závěr s překvapením to tentokrát nezachrání. Řeky jsou tentokrát do příběhu nacpané na sílu a naprosto zbytečné. Zápletka sice lepší než v Šepotu podzemí, ale roztahaná a doslova ubitá zdlouhavými popisy. Někdo by měl konečně Aaronovitchovi vysvětlit, že psát turistické a architektonické průvodce promíchané s pojednáními o historii lze i bez detektivky, ve které se vraždy ne(vy)řeší a bez čarodějů, kteří (téměř) nekouzlí. Stvořit postavu, jakou je Nightingale, a nechat ji v podstatě nevyužitou, je vskutku hřích! Snad to, že zapojil do děje další mocnou kouzelnici značí, že by se série mohla dějově zlepšit. Ale nejspíš zůstane taky trestuhodně nevyužitá, jako třeba Molly, o které ani po čtyřech pokračováních vlastně nic nevíme a jen tak náhodně proplouvá Rozmarem. Záludnému létu dám ještě šanci, ale pokud se to nezlepší, tak se nejspíš k dalším útrapám Petera Granta už nevrátím.
Klasické Aaronovitchovo dílo, při závěru mi spadla brada. Moc se těším na další pokračování.
Nebýt zvratu na konci je děj poněkud průměrný. Měl jsem problém se začíst, ale druhá polovina byla svyžnější a chytla mě. Díky zvratu se těším na pokračování. Zvrat byl opravdu nečekaný o to víc mě zajímá jaký bude skutečný motiv. Bojím se, aby výsledkem nebylo zklamání.
Bene Aaronovitchi, tak ty jsi to rozjel! Fakt se mi tvoje série líbí. Peter Gant mě pořád baví i když přiznávám, že tento díl o trochu méně než předešlé, ale i tak to bylo fajn čtení. Mám radost, že se na scéně mihnul Zach a Varvara Sidorovna je fakt drsná. No a závěr? Ten mě opravdu dostal. Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat.
Vtipné, ale kdyby kniha neskončila překvapivým otevřeným koncem, už by se mi asi další díl nechtělo číst, stále se ke klubku přimotávají další vlákna, ale nikdo je nerozpletá..
Předchozí díly série mne bavily víc. Tentokrát jsem i předskakovala a dívala se dopředu. Vím, že se to nedělá :).
Bohužel odkládám knížku v půlce :/.
Podle mě je to tím, že jsem nečetla díly před tím(ano, chyba, ale darovanému koni na zuby nehleď). Proto pro mě příběh byl dost zamotaný, nechápala jsem ty mrtvoli a jak to celé bylo, prostě jsem četla, ale příběh, zápletky a tak šli úplně mimo mě, proto si i myslím, že nemám právo knihu ohodnotit.
Knížky před tím kupovat nebudu, tenhle díl mě od nich opravdu hodně odradil a proto ponaučení: čtěte série od prvního dílu, rebélství se nevyplácí ;).
Čtvrtý díl je pořád stejně vtipný, ale dějově mi přijde rozbředlý. Přesto se dobře čte a kvůli obrovskému háku na konci už čekám na konec srpna...
Aaronovitch čtvrtým pokračováním své netradiční fantasy série nezklamal. Není to sice taková pecka jako Řeky Londýna a Měsíc na Soho ale drží si to svou úroveň. Opět psáno lehkým perem a kořeněno nevtíravým humorem.
Peter Grant se už dávno stal mým oblíbencem a po jeho příbězích sahám, když se potřebuji pobavit a odreagovat. A to se povedlo i tentokrát. Dokonce pustil i něco z teorie kouzlení, tak musím dávat pozor, abych něco nepodpálila, třeba.
To jsem si početla! A zasmála se, dozvěděla jsem se co je grimoár, něco málo o architektuře, připomněla si známé z minulých dílů, vyprskla smíchy při zmínce o známých kuchařích a zabědovala, že už je velice překvapivý konec.....už aby vyšel další díl!
Tentokrát nějaký dlouhý rozjezd. Přibližně tak půl knihy :D V nejlepším přišel konec a já chci další.. :/ :(
Štítky knihy
vraždy Londýn architektura policie městská (urban) fantasy nadpřirozené jevy vyšetřování
Autorovy další knížky
2015 | Řeky Londýna |
2016 | Měsíc nad Soho |
2016 | Šepot podzemí |
2017 | Prokleté domovy |
2017 | Záludné léto |
Aaronovitch se začíná utápět v nešvaru, který k dokonalosti dovedl U. Eco ve Foucaultově kyvadle. Za každou cenu musí čtenáře seznámit se všemi vědomostmi, které k danému tématu načerpal. Že to neprospívá plynulosti a zábavnosti děje je evidentní. Další brzdou čtivosti příběhu jsou časté odkazy na postavy či příhody z předcházejících dílů bez stručné nápomoci chatrné paměti čtenáře. Autor nebere v potaz, že dotyčný mezi jednotlivými díly přeouskal i jiné knihy a především žil svůj vlastní život.
Obě závady, byť podstatné, bych překonala, kdyby se v knize vůbec něco dělo. Přes množství policistů zadumaně koumajících na obálce se rozhodně nejednalo o detektivní příběh. Pachatel je znám již od druhého dílu, jednotlivé nitky případu nevytvořily elegantní vzor. Překvapivý zvrat v závěru jen potvrdil mou nelásku k jedné z hlavních postav.
Autorův osvěžující smysl pro humor a vtipné a neotřelé metafory už propad nezachránily.
Jelikož v dalším díle neočekávám rozuzlení, tuto ságu pouštím definitivně k vodě.