Rémi
Martin Goffa
Rémi dávno ztratil kontrolu nad svým životem. Potýká se s pocitem marnosti, neschopnosti vykročit ze zaběhnutých, depresivních kolejí a začít znovu. Jednoho dne frustrace vyvře a Rémi se dává na útěk s krví na rukou. Jeho odysea napříč lesy a posledními záchvěvy české divočiny je pokusem o únik i o vykoupení. Osud mu však do cesty postaví i naději na vykoupení. Populární autor detektivních příběhů přináší s trýznivým portrétem muže bojujících s vlastními i cizími démony na cestě k sebezničení.... celý text
Přidat komentář
Taková filozoficko-bilanční kniha, tentokrát žádná krimi. Ze začátku jsem nebyl příliš nadšený, ale bylo to čím dál lepší. Trochu mi to připomínalo knihy Cormacka McCarthyho.
Informačně bohatá kniha, kde se kromě hlavního děje člověk dozví spoustu věcí.
Po spoustě dílů s Mikem Syrovým, se mi do této knihy moc nechtělo, to přiznávám.
A možná právě proto jsem z ní byl tak nadšen. Samostatný román s novou postavou, která mi sice ze začátku trochu vadila, ale postupně jsme si sedli. Příběh je čím dál smutnější a smutnější, a konec... Ten nechci vyzrazovat.
(SPOILER)
Nevím jak hodnotit, možná se časem vrátím a pocit z téhle knížky zkusím napasovat na počet hvězdiček.
Začnu jednoduše, technicky: četla se dobře, mám rád krátké kapitoly, které si člověk může "odškrtávat", i když nemá na čtení moc času.
Podle názvu jsem přemítal, proč píše český autor o nějakém Francouzovi...ok, to bylo brzy vysvětleno. A příběh? Od začátku jsem tušil že to směřuje k podobnému konci, bral jsem to jako sondu do vnitřního světa zkoušeného člověka, což taky je. Pak mě vysloveně překvapil přelom do gangsterky/krváku na opuštěném nádraží. Ale příběh se zas uklidnil, došel svého naplnění, stísněné pocity byly předány...prostě nechá to nějaký dojem.
Trvalo dlouho, než jsem knihu dočetla, vyloženě jsem se do čtení musela nutit. A to při čtení Goffových knih nemám. Ten, kdo autora zná z detektivek, bude dle mého názoru spíše zklamán. Stylem psaní jde o něco jiného než na co jsme zvyklí, kniha mi hodně připomněla Štvanici (kterou jsem hodnotila jako "slabší"). Snová scéna mě doslova zmátla. Autorovi nelze upřít, že umí vykreslit atmosféru a emoce, podtitul rozervaný román je výstižný.
Zkrátím to - mě kniha neoslovila. Svůj pocit z knihy bych přirovnala k dlouhé jízdě vlakem, kdy klimbám a občas mě něco probere z letargie, ale po příjezdu do cíle si průběh cesty vlatně ani moc nevybavuju.
Co o knize napsat? Popisuje silný cit mezi otcem a synem, který se vydal na poslední cestu. Cestu se smutným koncem. Kdo se s příběhem ztotožní, věřím, že v něm zanechá hluboké emoce. Bohužel, já musím hodnotit knihu záporně. Ve vyprávění jsem Goffu vůbec nepoznávala. Miluji jeho kriminální příběhy, tento mě vůbec neoslovil.
"Welcome To The Black Parade - My Chemical Romance"
Kniha mě překvapila. Asi hlavně proto, že jsem přesně nevěděla, co očekávat. Anotace mi vážně moc nepomohla. Ale po dočtení chápu, proč má zde kniha tak málo hodnocení. Rozhodně není pro každého.
Od autora mám rozečtého Mika Syrového. A právě v téhle série jsem se setkala u některých z knih (kdo četl, ví, o které kousky jde) s komentáři, že se autor moc plácá v pocitech. Všechno strašně okecává. No...tak přesně těmhle čtenářům se tahle kniha vážně nebude líbit!
Ano, v některých pasážích může kniha působit, jako když si autor postavil před sebe situaci a rozepsal se o tom, jak by to vyřešil on. To jsem zde našla v komentářích a částečně s tím souhlasím. Jenže každý román by měl být výpovědí autora a toho, jak se cítí on a podle toho píše. (Nebo se nechá ovlivnit tím, co se podle něj bude líp prodávat, ale to už jsme trochu jinde...) Nebo co by v dané situaci dělal. (Možná takhle lidi přemýšlí, protože Goffu poznali přes detektivní příběhy. A obávám se, že kdyby přesně tohle napsal zahraniční autor, tak je kniha mnohem víc čtěnější a některé mladší čtenářky z toho budu vydřený, když jím jejich oblíbené blogerky napíšou, že mají vydržet do konce, protože není nic lepšího než hype blogerek a influecerek, že?)
"Přes to všechno, co jsem těm lidem včera udělal, nejsem špatný člověk. Věřte mi to. Určitě nejsem o nic horší než většina z vás."
Rozdělení vyprávění příběhu prospělo a pomohlo mi Rémiho pořádně pochopit. Proč všechno to. Jeho cestu. Proč potřeboval až tak silný impulz, aby dodržel svůj slib.
Jenom...je to trochu náročnější kniha, která není detektivkou. Nejděte do toho s tím. Potom budete akorát rozmrzelý. Protože některý z myšlenek byly fakt hluboký. Protože ten prvek "někoho jsem zabil" je tam jenom katalyzátor (plus ten druhý, který je důvodem mé domněnky z předchozího odstavce) pro cestu, na kterou se měl Rémi vydat už dávno. A já to přiznám. Mě vážně nezáleželo na tom, zda by šel do vězení. Ale zda dojde na konec cesty. Došel? Co se cestou stalo? V knize...
PS: moc se mi libily ilustrace a obálka. Sedly tomu jako prdel na hrnec!
Zajímavá kombinace vyprávění v první a třetí osobě. Autorův styl psaní se mi tuze líbí a i když se tentokrát nejedná o detektivku, o dramatičnost není nouze. Snad jen ten závěr mi připadá až příliš zdramatizovaný a jen stěží uvěřitelný. Proto nedávám plný počet hvězdiček.
Teď už chápu že to je autorova stěžejní kniha.Musíte si k tomu ale pustit píseň Ve stínu lamp .Pak teprve ucítíte tu atmosféru jak z knihy úplně řve a trhá vás na kusy.
Může obsahovat SPOILERY.
Abych byla upřímná, trochu zklamání.
Detektivní série s Mikem mě baví, jsou to velmi povedené a uvěřitelné detektivky. Autor umí hodně dobře vyjádřit pocity smutku a ztráty, což ve spojení s realisticky popsanou prací české policie tvoří dohromady dost povedenou kombinaci.
Tady bylo to první – výborně vylíčené pocity rozervaného zoufalého člověka, který - zdá se - nemá co ztratit. Proč je Rémi rozervaný ale nevíme, částečně se to dozvíme až na závěr, částečně se můžeme jen dohadovat, zda jeho neukotvený život má původ v otcově zvláštní výchově či ve ztrátě vlastní rodiny. Takže čtenář spíš celou knihu čeká, co se nakonec z toho zvláštního putování vyvrbí... Bohužel závěr mi přišel až patetický (Léa, deník, úplný závěr s tušenou pointou), celý příběh se mi nezdál moc uvěřitelný včetně nečekaných příhod, které na Rémiho na tak krátké cestě čekají. Kupodivu ho ani netrápí, jak už níže uvedeno (komentář uživatele davidurban1973), že zabil člověka a dalšího zmrzačil, což se mi zdá poněkud zvláštní, protože Rémi nemá být bezcitný zlosyn a násilník, naopak.
Dohromady bylo na mě toho nereálného moc a kazilo mi to dojem z jinak působivě vylíčených bolestných vzpomínek a pocitů marnosti.
Rémi - čím jsi se provinil, že tě potkalo tolik frustrace ?
To je alarmující čtení - " třeba bude někoho zajímat, jaký jsem byl člověk.
Ne že bych to já sám po devětatřiceti letech života věděl. "
Depresivní čtení o poslední cestě muže - o povinnosti splatit své dluhy.
A k zamyšlení : Každá civilizace, která přestala dobývat, rozpínat se a která zpohodlněla, byla odsouzena k zániku ... To že nás někdo smete, nebo pohltí, je historická nutnost ... /otázka migrace /
Na cestě ještě zasvítí světélko, když Rémi potká Léu - ještě naděje ?
Co jsme my lidé zač : "Historie trestu smrti " - to bych zřejmě nepřečetla ...
A v závěru : Nosce te ipsum /poznej sám sebe /...
Rémi - tak poznal jsi sám sebe ? Dospěl jsi tam, kam jsi chtěl ???
Knihu chápu jako autorův názor na svět, návod na řešení těžkých životních situací a splnění povinnosti dostát daným slibům. Není to pouze příběh, je to kniha k zamyšlení - co budu dělat, až se dostanu/kdybych se dostal do podobných situací.
Není tu Miko Syrový a není to detektivka, přesto jsem do děje vpadla rovnou po hlavě, vydala se na cestu s hlavním hrdinou splnit určitý úkol a vypadla až na konci. Těch několik dní a nocí jsem kráčela odevzdaně s ním, nahlédla do jeho života, tíživých vzpomínek i neklidných snů, snažila se pochopit tu nešťastnou situaci, do které se Rémi dostal a na Mika jsem si ani nevzpomněla. Velká spokojenost.
I když to není detektivka, na které jsem od Goffy zvyklej. Tak se mi tato kniha dost líbila. A závěr byl dosti překvapivý. A taková "pouť" co podnikl Rémi.... to by si měl asi zkusit každý, sbalit baťoh a "vypadnout" do přírody a vyhýbat se lidem.... Třeba by se pak i mezilidské vztahy aspoň trochu zlepšily....
Ze začátku jsem myslela, že to nedám, ale zvědavost mi opět nedala. Nebylo to tak těžké číst, ale těžké bylo to vstřebávat. Cesta vážně nemocného muže za splněním svého slibu a jeho vzpomínky na otce, které ho provázejí. No, donutilo mě to k zamyšlení a knihu neodsuzuji. I takové si ráda přečtu. Musím přiznat, že se už těším na návrat k Mikovi.
Průměrná kniha s několika nadstandardně silnými pasážemi, několikerým překvapením a nečekaným koncem. O vztahu syna a otce, okamžicích, které převrátí život vzhůru nohama, krutosti a milosrdenství.
Goffa čtu rad a líbí se mi jeho krimi příběhy, proto jsem sáhl i po tomto románu. Rozhodne je naprosto odlišný od jeho předchozí tvorby.
Upřímně mohu říct, ze když jsem cetl prolog, váhal jsem zda mám vůbec číst dal, protože tato kapitola mě nezaujala či spíše otrávila a nebavila. Přišla mi jako snůška plku, každopádně jsem vydržel a zlepšilo se to. Kniha je ctiva, ale nečekejte velkou akci, spis psychologické úvahy hrdiny při jeho cestě přes republiku.
Jeden z impulsu odchodu hrdiny, tedy zabiti policisty, hrdina kupodivu vůbec neřeší a ani ho nijak netrápí, což je zvláštní... No, zabiti člověka ho zkratka netrápí vůbec.
Neskutecna a pro mě nevěrohodna náhoda během par dni po cestě opuštěnou krajinou najít v troskách domu a nádraží, to co objeví (neprozradím víc) hrdina. To se mi za cely život na výletě či cundru nepodařilo ani jednou...
Stejně tak nepochopitelná reakce v druhem případě... Uvidíte, ale pochybuji, ze by tak člověk svůj skutek tutlal, natož ze by se tak chovala Lea (proč by to oběť dělala?) a proč to tak autor ex policista vymyslel - za mě nepochopitelne a k neuvěření.
Závěr konci v duchu cele pochmurné knihy...
Číst se to dalo, ale na mě moc psychologické a mám radši detektivky.
Rémi je úplně jinou knihou než jsme byli dosud zvyklí u Martina Goffy číst. Příběh o chlápkovi, který se celý život protlouká životem a okolnosti jej donutí vydat se na dlouhou pouť. Splnit slib.
Rémi jako kniha se mi četla lehce, donutila mě se zamyslet, přesto si myslím, že si ji budu muset přečíst ještě jednou, jelikož věřím, že má jakési poslání, které se mi nepodařilo na první pokus odhalit. Na konci knihy jsem si dokonce i poplakala a odkládala tak knihu do knihovničky ve zvláštním rozpoložení.
Tajně doufám, že se autor opět vrátí k příběhům Míka Syrového, ale jako spestření mezi kriminálními případy byl Rémi dobrá volba.
Štítky knihy
psychologické rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Muž z chatrče |
| 2014 | Bez těla |
| 2019 | Přiznat vinu |
| 2013 | Muž s unavenýma očima |
| 2020 | Děvčátko |
(SPOILER) Mohl by to být dobrý příběh (Uh vlastně se mi jen líbí premisa putování českými lesy na východ), kdyby nebylo přepoetických pasáží a fckng sotva dvacetiletých dívek (jen maličkost ale i tak kamo wtf je ti 38)
Otec, otec, otec
Ne moc dobře napsané, pretentious. Sebelítost.
Opakuje se to, jde lesem, spí, jde, spí, mrtvola, další mrtvola
To by nedal tu chůzi
Nerealistický
What the actual fuck
Jestli spolu skončí, tak se jdu zastřelit
Wtf proč by to řešil
Debil fakt
Princ na bílém koni
Male fantasy
Konec je fakt patetický, jak už někdo přede mnou psal. A s překombinovaností taky souhlasím.