Reminiscence
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532120/bmid_reminiscence-65cb5fea94c9d.jpg
5
250
250
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 36. díl >
V kriminalistike platí zásada, že čím skôr sa detektívi dostanú k mŕtvole, tým väčšie majú šance na dolapenie vraha. Inak povedané, čím je prípad čerstvejší, tým je viac stôp na porovnávanie, tým je viac očitých svedkov, tým je lepšia východzia pozícia na vyšetrovanie. Paradoxne sa na jeseň 2008 detektívom z kancelárie stoštyridsaťjeden dostal na stôl najstarší prípad s akým sa kedy stretli. Stal sa pred päťdesiatimi šiestimi rokmi - vedenie od detektívov žiadalo, aby v prípadoch streľby na utekajúcich emigrantov na štátnej hranici s Rakúskom skúmali možnosť obviniť vtedajších členov pohraničnej stráže z trestných činov vrážd. Na Krauzove veľké prekvapenie bolo utekajúcich nespokojencov so socialistickým zriadením neúrekom, bohužiaľ, aj mŕtvych bolo viac, ako by pripustil zdravý rozum. Na skúšku, či je vôbec možné po takom dlhom čase niečo vyšetriť, si jeden prípad vybrali a pustili sa do pátrania. Vražda piatich emigrantov - vrátane dvoch detí - na ostnatých drôtoch v blízkosti Petržalky z roku 1952 vtedy v spoločnosti nezarezonovala, lebo sa o tom písať nesmelo, no po rokoch neslobody sa písať a aj klásť otázky smie. Krauz sa rozhodne vyskúšať, kam až by ho nové otázky v starom prípade priviedli. Otázky, no hlavne odpovede. Čo zistí, je neuveriteľnou zmesou špionážnych hier s detektívnym podtónom, esenciou utrpenia, krvi, nenávisti a fanatizmu.... celý text
Detektivky, krimi Literatura slovenská
Vydáno:
2023
,
Publixing
Interpreti: Martin Mňahončák
více info...
Přidat komentář
Aby som sa neopakovala, že autor je vypísanejší každým ďalším príbehom, poznamenávam len, že agentov tajných služieb som vždy vnímala ako Jamesov Bondov a som rada, že sa musím zamyslieť nad tým, že takéhto pracovné zaradenie malo aj pár mojich spoluobčanov. Vďaka románom Dominika Dána nestrácam nádej, že ľudskost a pritom poctivosť ešte stále nevymizla úplne z radov polície.
Po Dánovce jsem sáhla po delší době, protože si je teď šetřím, už mi jich k přečtení moc nezbývá…a hned první stránku mě zalil pocit, jako když se po dlouhé době vrátíte domů a je vám dobře. A přesně tenhle pocit mě provázel celou dobu čtení knihy, takže přesně dva dny. Dominik Dán prostě umí psát a parta mordýřů už patří mezi mé staré známé. Tento díl je napínavý od první stránky do poslední. Moc mě to bavilo, mám ráda historické vsuvky a kostlivce ve skříni v ději a tady toho bylo vrchovatě. Četla jsem s vyvalenými očima. A souhlasím s předchozím komentářem od Ajrad1981 - při čtení jsem se také musela uklidnit pohledem na své spící děti, nebudu lhát, při pasáži o Milankovi a bagru mi tekly slzy. A také mě mrzí, že neznáme Viktorovu verzi, ale pro Krause jedině dobře, odhalení pravdy by v tomto případě bylo vykoupeno vysokou cenou. Po přečtení jsem přemýšlela, na čí stranu bych se přiklonila, ale nejde to, zvrácená doba vyvolala zvrácené činy. Tak snad jen děkuji, že o těchto věcech mohu jen číst a snad se už nikdy historie nebude opakovat! A taky doufám, že DD už píše další knihu!!! :)
Knížky od DD si drží vysokou úroveň, ale takhle jsem hltala naposledy Noc temných klamstiev. Sice jsem si po části z roku 1952 musela dát pauzu a uklidnit se sledováním spícího syna, ale pak už to jelo. Hlavně vyprávění doktora a plukovníka byla jízda. Jednu nesrovnalost jsem tam našla taky (to jen aby se Richard tak nevytahoval :-) ). Nevím, co jsem čekala od druhé návštěvy Vídně, nejspíš to, co Krauz, ale plukovník měl pravdu, to by nedopadlo dobře. Teda pro Richarda.
Na konci knihy je pak pasáž, kterou jsem četla už v Konečně normální vraždě, ale protože je to úsměvná pasáž, vůbec mi to nevadilo. Jediné, co mě trochu mrzí, že o té prosincové střelbě neměl možnost mluvit Viktor, takže se těžko dozvíme, kdo vystřelil první.
Dávám plný počet, jinak to ani nelze. Skvělý autor, skvělá kniha, skvělý zážitek při poslechu namluveném Martinem Mňahočákem.
Jen ty hloupé, rádoby vtipné dialogy Chosého a Krauze mi kazí celkový dojem.
Skvělý špionážní román z našich končin, vycházející z naší děsivé doby tuhé a kruté Železné opony: výborný námět, osvětlení základních principů práce pohraniční stráže (většinou vojáků-záklaďáků, kteří byli dostatečně vyjukaní, naivní, a ani dost dobře nemohli jinak, než poslouchat rozkazy vyšších šarží, které zato věděly moc dobře, oč jde a zhusta si svoje postavení velice užívaly), tuhé doby 50. let, kdy se celé Československo balilo do trojitého ostnatého drátu na široké, vyklučené a přehledné hranici se západem, dráty pod proudem, cvičení psi na volno, strážní věže každých pár stovek metrů a vojáci po zuby ozbrojeni. O tom všem jsme neměli samozřejmě ani potuchy až do revoluce, ale ani dnes se o té době a všech těch chycených a mrtvých zoufalých lidí, kteří nemohli jinak a nechtěli zůstat, nijak nemluví (kolik jich tam zařvalo?). Proto mne tohle téma velice zaujalo, a autor na tom ještě postavil rozsáhlejší špionážní příběh (už ze Slovenska) sahající až do našeho milénia...
Autora neznám, nic jsem ještě nečetla ani seriál neviděla, ale tahle kniha mne od anotace plně zaujala a chytla. Způsoby práce a manýry socialistických rozvědčíků, kontrášů, agentů a vazby na režim, tehdy i do značné míry i dnes byly a jsou opravdu hnusné.
"Ano, připouštím, stalo se svinstvo. Těm nešťastníkům zakázali cestovat, celou republiku omotali ostnatým drátem, rozložili nášlapné miny, poštvali na ně psy, a když je náhodou zahlídli na hranici, bez váhání po nich stříleli a, co je horší, taky trefovali. Stovky lidí postříleli, roztrhali je psi nebo je zabilo vysoký napětí. Hrůza, z pohledu dnešního člověka naprostá hrůza."
"Ale to je podvod.
Ne, říká se tomu operativní verze.
Což je odbornej výraz pro podvod.
Ale zní to líp, kromě toho, když budeme mluvit o operativní verzi, budeme vypadat jako odborníci.
Odborníci na podvody?
Na operativní verze!"
"Dneska už na spoustě věcí nezáleží, ne tak jako předtím. Nebudete mi věřit, ale žít celý život s tajemstvím, o kterým neví ani rodina, ani nejbližší, je mimořádně vysilující."
"Nepopírám, že v tom mám zmatek. Dneska nás učej, že bojovat proti socialismu byla záslužná činnost, ale zabíjet lidi ve jménu nějakýho ideologickýho boje, to mi nějak nesedí. Vraždit ve jménu něčeho, ve jménu čehokoli, je ten samej oxymóron jako bojovat za mír."
Tak tahle Dánovka mě bavila úplně celá od první až do poslední stránky. Po dlouhé době se autor oprostil od ohraných výmluv, proč se pánům kriminalistům nechce pracovat a bylo to ku prospěchu věci. Příběh plyne kupředu, čtenář se stále dozvídá něco nového. Stopy do sebe pomalu zapadají a konec je dobře vybalancován, aby nezapadl do jednoho velkého klišé.
Opět za pět. Neuvěřitelné, co se po více jak 50 letech podařilo vyšetřit... Smutná a pravdivá minulost...
Opět skvělý DD,tentokrát případ z období studené války, zajímavější o to, že není jednoznačně zřejmé ani po tolika letech, kdo je vinen.,ůčty si vyřizují agenti z obou stran železné opony a spravedlnost jen z dálky bezmocně přihlíží.
Opět pěkně a čtivě napsaná kniha od D.D. Nejdříve jsem se bál, že to bude samá politika, ale nezklamal, a vyklubal se z toho pěkný kriminální případ, jen ze staré doby.
Knihy od D.D. prostě nikdy nezklamou a vždy po nich rád šáhnu a přečtu si je.
Hodně drsné. Kriminalisté vyšetřují starý případ týkající se smrtí za nelegální emigrace z času studené války. Hodně zamotané, hodně utajené, samí agenti a dvojití agenti... Ale to by nebyli naši chlapci, aby tomu nepřišli na kloub. Bez zveřejnění, ale se zadostiučiněním.
Tyhle případy, kdy je pohromadě stará parta, mám nejradši.
trocha atypický príbeh, kde sa nerieši aktuálna vražda, ale vražda spred 50 rokov, za úplne iných čias a podmienok. Pre mn asi jeden zo zatiaľ najslabších príbehov, ale samozrejme nemôžem povedať, že je výslovne zlý
Kniha o tom, že na světě nic není černobílé, spíš 100 odstínů šedi. Dobrý, zajímavý příběh.
(SPOILER) Tato kniha rozhodně patří k těm lepším dílům. Kraus si jde jako pitbul za svým a není neomylný. Proto ho mám ráda. Zápletka je svědectvím doby, na kterou se dá dívat z různých úhlů. Kdo je padouch a kdo oběť nechává na nás.
To co se dělo , pohraničí v 50.letech a v následujících letech nebylo úplně černobílé. Informátoři a agenti působili na obou stranách hranice. Zahynuli nevinní lidé a další v důsledku pomsty. Jak se asi žilo pohraničníkům, kteří zabíjeli a ještě za to dostávali vyznamenání. Zrůdný režim.
Moje první kniha od D. Dána a hned skvělá. Skutečně zajímavý případ a ještě zajímavější rozuzlení. Rozhodně doporučuji
Tak tady opravdu klobouk dolů, asi jedna z nejlepších dánovek. Naše mordparta má řešit případ, který se stal před šestapadesáti lety, kdy lidé emigrovali přes hranice do Rakouska. Je třeba vyšetřit, jestli lze pohraničníky obvinit z vražd. Ale vše se komplikuje, Krauz s kolegy zjišťuje, že s pohraničníky si už zřejmě někdo vyrovnává účty a vůbec nic není takové, jaké se zdá a špioni jsou na všech stranách. Plný počet, nelze jinak, doporučuji.
Příběh začíná v roce 1952, kdy uzavíraní hranic Československa probíhá v plném proudu a převáděči se snaží jak jen mohou. Při jedné takové akci, dojde k tragédii, která ovlivní další životy.
V roce 2008 dostanou detektivové za úkol zjistit, zda je možné vyřešit případy úmrtí, ke kterým došlo při snaze překročit hranice, když jsou pohřbené v tak dávné minulosti. To by ale neměl dostat na starost Krauz, který se jednoho takového případu chytí a už nepustí. Snaží se rozplést klubko lží a machinací, kterým je opředená nepovedená akce i její následky.
Jako vždy vynikající čtení.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány slovenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Kombinace špionážního thrilleru a detektivky se panu Dánovi opravdu povedla.Napínavé,zajímavé,jen ty dialogy mezi Chosém a Krauzem jsou místy trapné.
Doporučoval bych je "vypilovat" nebo raději úplně vyhodit