Renata Descartesa Úvahy o první filosofii

06.05.2023

Kniha obsahuje šest meditací, ve kterých Descartes hledá jistotu v poznání.

V první meditaci se Descartes snaží najít jistotu v poznání tím, že pochybuje o všem, co se mu jeví jako nejisté. Ve druhé meditaci hledá Descartes jistotu v tom, že mysl a tělo jsou oddělené entity. Ve třetí meditaci se Descartes snaží dokázat existenci Boha jako zdroje všech pravd. Ve čtvrté meditaci se zabývá problémem, zda jsou matematické pravdy skutečné, a v páté meditaci hledá Descartes jistotu v tom, že všechny pravdy jsou stejně jisté jako matematické pravdy. V poslední šesté meditaci se Descartes vrací k otázce existence Boha a k otázce, jak může být jeho poznání jisté.

René Descartes zaujímá v dějinách filosofie (i exaktních věd) velice specifickou pozici, tím více pro nás chudáky, kteří studujeme filosofii jen velice volnočasově. Jedná se o jednoho z posledních filosofů, kteří se dají ještě jakž takž číst. A zrovna Descartes, ač jeho logické postupy jsou třeba zdlouhavé a klikaté, dají se chápat, ba dokonce (což je pro mne důkaz, že nejsem úplný idiot), dají se předvídat.

Na straně druhé, ač jsou jeho úvahy velice zajímavé a osobně jsem nadšen, že jsem se konečně dostal k tomu jeho slavnému zlému démonovi, nejsou už jeho úvahy kdovíjak aktuální. Autor, nikoliv překvapivě, ve svých úvahách chybuje. Přijímá postuláty, které jsou chybné (a to i v jeho vlastní metodologii), občas u něj dojde k prosté chybě v logice, vynechává některé důležité logické kroky. Ovšem to vše, upřímně, vidím my, z našeho pohledu, který má za sebou pár století prakticky neuvěřitelného vědeckého pokroku, my, lidé prostí té hluboké náboženské indoktrinace (více méně). Sotva tedy mžeme Descartovi cokoliv vyčítat. Na díle tak tedy můžeme ocenit autorovo nasazení pro vlastní úvahy, které je velice povzbudivé a text samý můžeme brát spíše jako iniciaci pozdějších, sofistikovanějších metod.

Jen si zde dovolím zopakovat – narážel jsem na to už ve spise Rozprava o metodě – že karteziánský subjekt je stále více než živý a stále patří k aktuálním náhledům na lidské bytí, což je fascinující. Osobně tvrdím, je posud nebyl překonán, ale já jsem filosof blbec, takže… Ani Heideggerův přístup k bytí mě nepřesvědčil o překonání karteziánského subjektu.

05.03.2018

Já nevím, co napsat - tuhle knihu nejde popsat, jako beletrii. Je to sice útlé dílo, ale zatraceně těžké. Budu se k němu muset časem vrátit.

28.02.2018

Jeden ze základních textů pro studenty filosofie. René Descartes jakožto průkopník novověké matematiky a filosofie odhaluje svůj pohled na lidskou "egologii", pochybuje, uvažuje jestli existuje nějakej Bůh a medituje o první filosofii (rozuměj o metafyzice) a to v zajímavých šesti meditacích, jakoby měl na každý den jednu (v neděli se nepracuje :D). Meditace na sebe hezky navazují - Descartes je opravdu psal s minimální prodlevou mezi jednotlivýma kapitolama. Cogito ergo sum.

20.01.2017

Descartes považuje poznávání světa těles smysly za příliš nejasné a hlavně klamné, ... ostatně stejně jako skoro všichni filozofové racionalistického věku ...období počátku novověku ... období fascinace matematikou ...

To, že nás smysly klamou, Descartes dokládá příkladem kousku vosku, který pouhým zahřátím změní všechny své vlastnosti. Plnohodnotné poznání je jen to, které se může vyjádřit v průzračných, rozumových, ... tudíž matematických, pojmech. Pro svět těles je to rozlehlost, vyplnění prostoru. Tělesa jsou prostorem a prostor sestává z těles, prázdný prostor neexistuje. Základní vlastností reálných těles je tedy podle něho rozprostraněnost.

Descartes je zastánce dualismu, v jeho světě se svět rozpadá na dvě substance: substanci nerozprostraněnou tj. substanci duchovní a substanci rozprostraněnou tj. substanci hmotnou. Vedle nich pak spatřuje další substanci v Bohu, kterého vznímá jako bytost dokonalou a substanci nekonečnou, která existuje nad oběma ... je to nekonečná dokonalost, ... je jako myšlenkové určení obsažena v ideii Boha, ... a proto musí mít příčinu ve skutečnosti, tzn. že jen Bůh může být příčinou idee Boha, stejně jako konečná bytost, která dokáže myslet ideu nekonečna, může existovat jen díky tomu, že byla stvořena Bohem, případně jim udržována.

Ve 3. meditaci Descartes k tomuto uvádí, že Bůh je nekonečná substance, zatímco on Descartes je substance konečná, přičemž nekonečno je původnější a má více reality než konečno. Bůh tedy nejenže je, ale ještě je jeho vnímání prvotnější než vnímání sebe. Už jen to, že existuje a že je ve mně idea nejdokonalejší jsoucnosti, dokazuje existenci. Jak by potom Descartes mohl existovat s takovou přirozeností jakou má, kdyby opravdu Bůh neexistoval a nestvořil ho k obrazu svému :-). Bůh má všechny dokonalosti a tak přeci nemůže klamat .-).

Na počátku 5. meditace pak Descatertes uvádí, že boží existence a i existence jeho vlastní mysli je již prokázána a že je třeba se ještě zabývat otázkou materiálních věcí. Krom myslící substance v oboru stvořeného jsoucna existuje matérie, kterou on spatřuje v prostorové rozlehlosti, ke které náležejí také tvar a pohyb. A to proto, že tyto rysy lze uchopit matematicky :-).

07.01.2015

Pro Descarta je metafyzika základem všech věd, které se z ní odvíjejí. Přirovnává ji ke kořenům stromu, které tvoří základ celého systému věd. Kmen přiřazuje k fyzice, větve znázorňují speciální vědy a plody jsou aplikované disciplíny. Descartes chce všechny vědy reformovat, protože jsou podle něj plné omylů. Začít hodlá u metafyziky a metodou univerzální pochybnosti chce najít spolehlivé základy vědění. A tak dále, a tak dále... Mocné dílo, nádherné čtení.