Reportáže z rozervaného ráje
Matěj Ptaszek
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378130/mid_reportaze-z-rozervaneho-raje-DOp-378130.jpg
4
4
4
Není moc míst, kde můžete povečeřet s Leninem nebo chlapíkem, kterého pojmenovali Onedollar, kde vám usměvavý zubař ošetří kaz rozžhaveným drátem, policista s vámi ochotně hledá internetovou kavárnu, spolubydlící v penzionu je hledaný vrah a městem se bez ochranky prochází prezident. Publicista, fotograf a muzikant Matěj Ptaszek strávil v několika zemích Latinské Ameriky společně se ženou tři roky. Ve své již druhé knize přináší sérii vtipných, dojemných i hloubavých glos zachycujících realitu života v prostředí, v němž se v nádherné přírodní scenérii snoubí lidskost i nenávist, dobrosrdečnost i násilí, historie i moderní svět. Fotografický smysl pro detail, poetický jazyk, různorodost témat a vydařené doprovodné snímky čtenáře pohltí a přenesou do světa, který nikoli náhodou dal vzniknout kolumbijskému magickému realismu.... celý text
Přidat komentář
Předešlá kniha M.P. mě zaujala svým rozsahem států, tato svým stylem a příběhy. Neskutečně čtivé, zajímavé, příběhy ze života obyčejných lidí. Vřele doporučuji a mimochodem, za 10 dní odjíždím do Kolumbie a Ekvádoru. Nabitá zkušenostmi od M. Ptaszka. Těším se na další knihu!
Autorovy další knížky
| 2016 |  Posekej si ten trávník, nejsou vidět hadi |
| 2018 | Reportáže z rozervaného ráje |
| 2020 |  Harmonika pro děti |
Je to spíš taková imprese autora. Snaha o umělecky a jazykově zajimavé vylíčení pocitů. Mnohdy to spíše víc vypovídá o autorovi a jeho emocích, než o realitě. Naházená směs pocitů, patosu, plná neurčitých dojmů a místy to má patrně spíše umělecké ambice, než že by šlo o literaturu faktu. Navíc je všudypřítomný laciný exoticismus, a neustále zdůrazňování odlišnosti místních, které se zrcadlí i ve zcela samoúčelném užívání španělských slov. Přitom je autor selektivně slepý k bídě, chudobě, zločinosti. Píše o ní, ale vlastně maluje malebný svět, kde jsou s tím lidé smíření a nemají ambici žít lépe. A nevidí v tom rezignaci, ale krásu. Všichni ti lidé jsou milí, hodní....jako by snad ty zločiněcké gengy, bojůvky atd. byli nějací mimozemšťani, kteří s místními nemají nic společného. Jako by to nebyli příbuzní vesničanů, nebyli to absolventi místních škol a farníci, atd. Je to jen jakési neosobní zlo, které je možné snadno odsoudit. V knize mi chyběli postřehy z praktického života v zemi - většinu zabírají jen extra barvité neurčité popisy - jedna fotografie by řekla víc, než tisíc slov - jenže ono by to vypadalo obyčejněji, chuději a nuzněji. Ta krása by v tom pro většinu lidí nebyla taková.
Opravdu jsem čekal od knihy víc, než převyprávění historek, co se v různých městečkách staly před lety, a už vůbec ne vzpomínky autora na jeho hraní turistům na karlově mostě a informaci, že pro něj má jako pro Čecha nesmírný význam Chrám svatého Cyrila a Metoděje v Gorazdově ulici kde "onoho památného dne položilo život za svou zemi sedm hrdinů", je pro něj největším symbolem jeho domoviny, a před odjezdem ho proto navštívil. Přiznávám, že autor je mi poněkud obtížně pochopitelný, i proto, že celou dobu se představuje všem, že je "z bývalého Československa", a když už vlast zmiňuje, tak píše zase pro změnu jen o Čechách.
Kniha má 235 stran, ale značnou část tvoří nepopsané černobíle fotografie , další podstatnou část prázdná místa (kapitola má průměrně 1-3 stránky, přitom 1/4 jedné vezmě nadpis a spousta stránek je skoro prázdná, protože na ní kapitola končí. Textu je v knize tak na 130 stran. Alespoň je to rychle přečtené.