Reportér
Arthur Hailey
Milióny ľudí si každý večer sadajú pred televíznu obrazovku, aby si pozreli večerné správy. V dnešnom búrlivom svete sa to už stalo takmer nevyhnutnosťou. Málokto však viem, ako spravodajstvo vzniká, málokto pozná ťažkú a často aj veľmi nebezpečnú prácu reportérov, redaktorov a televíznych technikov. V Reportérovi sa čitateľ stáva svedkom vzrušujúcich situácií v zákulisí veľkej americkej televíznej spoločnosti. Jednému z najznámejších moderátorov teroristi unesú ženu, syna a otca. Jeho kolega a priateľ, reportér Harry Partridge, sa podujme na ťažkú úlohu vypátrať úkryt únoscov a oslobodiť rukojemníkov.Na pozadí tohto príbehu sa stretávame s množstvom zaujímavých postáv od pracovníkov televízie až po nemilosrdných teroristov, sledujeme dramatický konflikt medzi záujmami zisku a etikou, v exotickom prostredí juhoamerického pralesa sa stávame svedkami márneho boja idealizmu s brutálnosťou.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1991 , PrácaOriginální název:
The Evening News, 1990, 1990
více info...
Přidat komentář
Hailey bol ťažký profík, rutinér, kniha je napísaná ako metronóm, jasne a presne, až ten kalkul s predvídateľným účinkom na čitateľa hraničí s gýčom. Našťastie to zachraňujú nečiernobiele postavy a iba minimalistický happyend, ak to tak možno vôbec nazvať. Kniha je fajn a nedopovedaný koniec ma (na rozdiel od niektorých komentov nižšie) potešil - nepotrebujem, aby vlk s plným bruchom kameňov skončil v studni. Ani občasné zjednodušenia, menej uveriteľné zhody náhod a naivitky v deji ma nevyrušujú - bez nich by knihu nebolo možné napísať, keďže život býva menej dramatický. Jediné, čo by som vytkol, je stopáž - kľudne by stačil polovičný až 2/3-vý rozsah. Za to 1 hviezda dole, inak môže byť.
Po desítkách let (díky darování knihy) jsem se vrátil k A. Haileymu. Pan spisovatel uměl napínavou linkou čtenáře připoutat. Kniha, opět z jiného prostředí, je obrazem televiznímu zpravodajství z předinternetové doby, ale díky moci peněz i z dneška .
Napinavé, čtivé, doporučuji...
Napínavé!
Dnes je kromě toho zajímavý i vhled do toho, jak se dělalo zpravodajství v době předinternetové.
Jak je známo, spisovatel umí pěkně napínat a jeho příběhy se čtou sami. Je to již třetí přečtená kniha, jsem velice spokojená. Tématika nahlédnutí do zákulisí televizní stanice je zajímavá a plná nečekaných zvratů. Určitě přečtu další knihy tohoto autora.
O autorovi se říká, že si vždy vybral určitou profesi a o té poutavou románovou formou psal. V tomto případě šlo o televizní zpravodajství. Trochu jsem se cítil "podveden", protože mi úplně nepřišlo, že bych teď byl do putníku seznámen s touto profesí... Když televizi koupila soukromá společnost, nebylo možné si nevzpomenout na Babiše... Napínavé to bylo, ale občas mi dialogy přišly naivní a některé situace, jež zkomplikovaly děj, příliš nepřirozeně a nelogicky vykonstruované. Další Hailey? Asi ne, ale ne proto, že by u mne propadl, jen se úplně nekryje s mými čtenářskými zájmy.
Super, super, ale nešlo by přidat ještě kapitolu? Prosím, prosím? Já bych fakt chtěla vědět, co se stalo s šéfkou, šéfem zpráv, s kameramanem, i s Rittou...
Můj první Hailey. A zajímavá knížka s pomalým rozjezdem a pečlivě budovanou atmosférou. Drasťáček brnkající na nervy, který nenechá čtenáře vydýchnout. Akorát mě zklamal trochu zrychlený závěr, uvítal bych, kdyby autor trochu znectil největší hlavouny. Pár desítek stran navíc by mi udělalo pětihvězdovou radost.
Sonda do života televizních reportérů a zprávařů. Autor si dal jako obvykle záležet a pečlivě popsal dění ve velké televizní společnosti. Přidal k tomu vypjaté milostné a rodinné vztahy, a hlavní hrdiny v honbě za skvělou reportáží zavedl do peruánské džungle, kde vládne organizace Sendero Luminoso. Závěr románu je napínavý i dojemný, jak velí zásady amerického romanopisectví.
Hailey tentokrát představuje pronikavou "sondu" do amerického televizního prostředí. Román se strhujícím dějem, velmi zajímavou zápletkou, jako vždy skvělou detailní znalosti popisovaného prostředí a umně charakterizovanými postavami. Co víc si může čtenář přát :-)
Knihy tohoto autora jsem vždy obdivovala pro jejich propracovanost, dokonalou znalost prostředí, v němž se děj odehrává. Z knih A. H. se čtenář vždy dozví spoustu zajímavých informací. Večerní zprávy jsem ale četla až nyní a překvapivě jsem se do knihy nemohla začíst. První polovina knihy mi přišla poměrně nudná, zbytečně podrobná. Až v druhé polovině se začíná něco dít a konečně kniha dostává spád. Od poslední čtvrtiny knihy není možné se odtrhnout, je to ten starý skvělý Hailey. Určitě doporučuji!
Další autorův propracovaný pohled do zákulisí, tentokrát televize a televizního zpravodajství. Čtenář bude možná jako já překvapen, jak v době vzniku (dnes bych řekl, že už asi ne) byli moderátoři a další televizní pracovníci vysoce odměňováni a jaký luxusní život vedli, ovšem na úkor svého soukromého života a často s velkým rizikem.
Příběh má velmi jednoduchý děj, ovšem Hailey ho dokázal roztáhnout na více než 500 stran. V mnohém je to dobře, ale přece jenom tím děj hodně ztrácí na dynamice a napětí, i když o to asi primárně nešlo. Na rozdíl od „Letiště“ a „Kol“ však autor čtenáře tolik neobohacuje, prostě v předchozích knihách jsem se dozvěděl víc zajímavých informací a byl tím více obohacen.
Kniha vydaná krátce po sametové revoluci bohužel trpí množstvím chyb. Přes všechny výtky velmi dobré čtení, 75%, 29. 8. 2021.
Jako vždy od autora vyniklající kniha.Dávkuji si jednu jeho knihu ročně.Jednak je to pokaždé zážitek a chci aby mi dlouho vydržely.Tento román hodně zaváněl až thrillerem.Více psát nebudu prostě jedna z mých knih roku.
Nebylo to úplně špatný. Únos a osvobození zajatců bylo zajímavý. Stejně jako sledovat jak to funguje v médiích. Ale jako celek mě to příliš nezaujalo
Z této knihy si beru následující. V minulosti byl novinář či reportér člověk, který přinášel z těch nejzazších koutů světa pro lidi co nejčerstvější informace. K těm se dostával složitou cestou. Musel si vybudovat síť informátorů a musel se chovat tak, aby mu lidé věřili. Tedy novinář byl většinou slušný člověk. Dneska se jako bulvární plátek chová téměř každé zpravodajské médium. Čím víc krve a násilí, tím lépe. Je to dáno dobou. Internet nám hodně dal, ale také vzal. Co zůstalo stejné jak také napověděl tento příběh? Ti nahoře, jsou špatní téměř vždy a je zcela lhostejné kdo v jaké době žil, či dosud žije. Kdo se dere nahoru, musí mít ostré lokty a silný žaludek. Zajímalo by mne, kolik takový člověk má skutečných přátel. Mistr slova pan Arthur Hailey tento příběh vykreslil tak, že je zcela uvěřitelný a do posledních okamžiků, si nemůžeme být jisti, jak příběh nakonec dopadne. Audioknihu čte velmi dobře pan František Dočkal. Kniha byla natočena již v roce 2007 a tak by nebylo fér zdůrazňovat její drobné technické nedostatky.
Z knihy jsem byla okouzlená a nadšená. Propracované postavy, uvěřitelný děj, hořkosladkost mediální sféry, obyčejní a přitom mimořádní lidé... Konec mě rozesmutnil, ale chápu že nějak podobně to skončit muselo, protože autor projektoval děj maximálně realisticky.
(SPOILER) Pátý Hailey a tentokrát nic moc. V nejvyšších sférách mě zrovna dvakrát nezaujalo a tímhle jsem si chuť moc nespravil. V podstatě to trpí stejnými neduhy jako Detektiv, zjevně už byl autor na sestupné trajektorii. Konkrétně tedy je to tak nějak nepůsobivé, vyumělkované a přeslazené. A hlavně a především z toho prosakuje patos a černobílost, postavy jsou ve většině příliš pozitivní nebo naopak přehnaně démonické. Přitom teoreticky by to podle děje a určitých užitých prvků mělo být solidní dílo, máme tu pár mrtvých, temné prostředí a dokonce i pár samo o sobě brutálních scén. Jenže celé je to podané tak nějak sterilně, přespříliš uhlazeně. Ve výsledku je z toho pak něco, co bych věřte tomu nebo ne nezval učesaným thrillerem. Forma tu efektivně zabila obsah, asi jako kdybyste šli na metalový koncert, ale měli na sobě papuče, župan, dali si špunty do uší a místo piva popíjeli mrkvovou šťávu. Asi proto jsem z téhle knížky tak nesvůj. Došel jsem k názoru, že Hailey skvěle umí civilní témata, ale jak začne jít o zločiny nebo politiku, sklouzne až příliš k stereotypům a k otravnému moralizování. Tohle asi nechám pozvolna pohodlně vyšumět z paměti, zapamatováníhodná pro mě zůstává jen postava Baudelia, se kterým jsem hned od začátku cítil určitou sounáležitost a sympatie. Bude to asi tím, že takových Baudeliů mám kolem sebe v práci celou tlupu a tak jsem neměl problém brát ho jako svého dobrého známého. Ne že by ti moji kolegové teda byli doktoři, nejspíš ani neunášejí lidi, ale první ligu lejou rozhodně stejně vehementně, jako ten starej pardál v týhle knížce. Taky se nám tu sešel mezinárodní výběr a v pondělí za rozbřesku na ranní šichtě už jenom letmým pohledem člověk pozná, komu se víkend tentokrát vydařil a koho z jeho rozjímání nad skleničkou vytrhl zjevně až budík. Třeba kolega z Polska (tam se snad se zbytkáčem i rodí) takhle jednou přišel na odpolední šichtu hodně nejistým krokem a poté, co zjistil, že není schopen se ani zalogovat do skeneru, odvrávoral zase domů a střízlivěl ještě další tři dny. Dalšího takového Baudelia vehementně propíjejícího vánoční prémie dostali zpátky do práce až po dvou propitých nocích telefonickou výhrůžkou, že jestli okamžitě nepřikvačí, dostane už tentokrát vážně vyhazov. A on za necelou hodinu skutečně přiklusal, ponekud bledý a unavený, oči měl rudé, zřejmě od pláče, nebožátko jedno. Ale zase ho aspoň nevyhodili rovnou, jako kolegu, co do práce sice přišel včas, ale vědom si svých aktuálních limitů, zalezl raději vyspávat pod stůl. Nebo potenciální kolegyně, co vlastně ani nebyla vyhozena, protože kvůli třesu ruskou nezvládla podepsat formulář o bezpečnosti práce, a tak pracovat vlastně ani nezačala. A nebo možná zahlédla větu, že alkohol na pracovišti je přísně zakázán a z té představy se jí kulantně řečeno podlomila kolena. Ale není šampionů jen na sever od nás, i Maďaři se do toho umí jaksepatří opřít. Jeden příklad za všechny, sympaťák poměrně chatrné tělesné konzistence, ten snad ani padesát kilo nemá, jsou z něj v podstatě jen dlouhé šedivé kadeře a žabí břicho, ale za víkend dá v pohodě padesát piv a několik krabiček cigár. Hříčka přírody, jen co je pravda. A Balkánci, ti taky uměj svý, chorvatský vínka a pálenka si k nám našly cestu. Někteří dokonce nezatají poetickou duši a odtáhnou si kastl piv někam na kopec, kde ho vyžahnou při západu slunce. To jsou teprv příběhy, že by i Hailey zůstal v němém úžasu. Takže ano, Večerní zprávy mají nějaké to realistické jádro, jenom holt bylo zabaleno do dost otravné tuhé slupky. Nějakýho dalšího Haileyho si ještě v budoucnu přečtu, ale upřímně doufám, že to příště bude o dost lepší, nebo si fakt ze zoufalství taky jednu pro jistotu naliju, nebojím se to říci.