Requiem
Anna Andrejevna Gorenko
Autobiografická poéma, kterou autorka psala v letech 1935-1940, dodatky 1957-196. Vyjadřuje pocity smutku a bezmoci matky po zatčení syna a muže. Básnický dokument, v němž sdílí utrpení se svým národem v době stalinismu. Publikována byla poprvé v Mnichově v r. 1963, kdy dílo vydal v originále ruský Spolek spisovatelů v zahraničí. V SSSR vyšlo až v r. 1987 v časopise Okťabr.... celý text
Přidat komentář
25.04.2021
Velmi silné, krásné čtení plné emocí, bolesti, smutku, beznaděje... Perfektní reflexe událostí a všech pocitů, kterými si spisovatelka, ale i další, procházeli.
1
Autorovy další knížky
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 2001 |  Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
| 1931 | Bílé hejno |
| 1985 | Ústa slunce |
Báseň matky čekající před vězením na svého syna. Báseň o žaláři nejtemnějším, báseň, která je stále živá a aktuální.
Předmluva Anny Achmatové k Requiem
"V hrůzných letech ježovštiny jsem prožila sedmnáct měsíců ve frontách přede dveřmi vězení. Jednou mne kdosi „perlustroval – zjišťoval mou totožnost. Za mnou stála žena s promodralými rty, která zaslechla mé jméno, probrala se ze strnulosti, vlastní nám všem, a šeptem (tam šeptali všichni) se mne zeptala: - Vy byste to dokázala popsat? Řekla jsem: - Dokázala. A náhle se cosi na způsob úsměvu mihlo v tom, co bylo kdysi její tváří."
"....Sedmnáct měsíců už řvu,
vrhám se katům pod nohy,
marně tě, marně domů zvu,
synu můj, sne můj morový.
svět navždy pomýlený je.
už se v něm nevyznám,
kdo člověk je, kdo bestie,
jak dlouho čekat mám.
jen pyšný květ, zvon za noci
a matné stopy vedoucí,
v nicotu kam mě zvou.
a přímo před očima plá
obrovská hvězda červená,
hrozící záhubou....."