Respektovat a být respektován
Jana Nováčková , Dobromila Nevolová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441452/bmid_respektovat-a-byt-respektovan-LQi-441452.jpg
4
290
290
Jedná se o titul, který netřeba představovat. Od svého prvního vydání v r. 2005 se jí prodalo bezmála sto tisíc výtisků a stala se doslovným manuálem tisíců českých a slovenských rodičů. Podle principů popsaných v knize funguje i nespočet českých škol a školek. Kniha je velmi praktická a doslova učí nový jazyk, kterým lze komunikovat s druhými na principech rovnosti, respektu a zodpovědnosti. Přepracované vydání obsahuje i důležitou kapitolu o sebeřízeném vzdělávání.... celý text
Přidat komentář
Knihu "Respektovat a být respektován" bych označila za povinnou četbu pro všechny rodiče a pedagogy. Je to skutečný poklad, který mě přiměl přehodnotit mnoho aspektů výchovy a mezilidských vztahů. Kniha je napsána srozumitelně a přehledně, což je velké plus, protože i složitá témata jsou podána jasně a čtivě. Obsahuje praktické rady, které můžete snadno aplikovat do každodenního života, a umožňuje tak lépe chápat a respektovat své děti i ostatní.
Obzvláště mě zaujala část věnovaná empatickým reakcím a tomu, jak důležité je respektovat pocity a názory dětí. Kniha nabízí nejen teoretické informace, ale také praktické návody a příklady, které jsou velmi inspirativní. Změnila můj pohled na výchovu a pomohla mi lépe pochopit své vlastní zážitky z dětství.
Velmi oceňuji také kapitolu o školství, kde se rozebírá, jak by vzdělávací systém mohl podporovat radost z učení a objevování světa. Podle mě by se tato kniha "měla stát součástí" školních osnov, aby pomohla učitelům i rodičům vychovávat děti s respektem a porozuměním.
Děkuji autorům za tak obohacující dílo, které má potenciál skutečně změnit životy.
Velmi zajímavá kniha, bohužel v praxi většina postupů nerealizovatelných v případě, že se vám narodí dítě s namixovanými agresivními, vzpurnými a zlobivými geny. V takovém případě je směšné nad běsnícím tvorečkem, malým obletovaným faraonem stát a vysvětlovat mu "Ale já jsem teď nespokojena s tím, jak se chováš, mně se to nelíbí". Prostě dítě chytnu, zařvu na něj "Dej pokoj" a odtáhnu jej pryč. Manželé Kopřivovi měli štěstí, že se jim narodilo 5 děvčátek, nejspíše klidných, inteligentních a od přírody intuitivně chápajících, co je správné a co ne. Pak jejich výchovná metoda může být úspěšná. Ze zlobivého kluka by tímto vychovali zlé, sebestředné a v podstatě nešťastné monstrum.
Tato kniha by se měla rozdávat u gynekologů na začátku těhotenství místo balíčků s propagačními materiály. Kdyby si ji povinně přečetli všichni rodiče, hned by bylo na světě lépe. Respektujici výchova má smysl.
V poslední době se objevuje spoustu knih o výchově v podstatě mi to připadá jako nová náboženství. Myslím si že tato kniha má hodně co do sebe člověk v ní může najít inspiraci zajímavé myšlenky i několikrát přikývnout v popisovaných situacích Nicméně souhlasím s tím že je kniha do běžného života v podstatě nepraktická kromě několika situací v knize nad kterými se můžeme pozastavit a říct si že by to třeba šlo řešit i takto a možná poté i vidět to jaké osobnosti vychováváme. Kniha je rozhodně na delší po čtení a delší zpracování a rozhodně neuškodí si z ní něco vzít do běžného života
Koncept této výchovy mi sedí a dává smysl, kniha je za mě napsána hezky a metody výchovy dokáže popsat na ilustrativních případech. Rozhodně dává k zamyšlení, jak výchova ovlivňuje děti.
Koncept výchovy fajn, ale kniha napsaná dost roztahaně a přečíst těch 350 stran hutného textu bylo s každou další kapitolou náročnější. V tomto pojetí mi to přišlo jako kniha pro lektory tohoto konceptu, nikoliv pro běžného čtenáře (rodiče), pro kterého by to stačilo zkrátit maximálně na polovinu. V tom ale tato kniha není v sekci osobního rozvoje zrovna osamocená, bohužel :)
Chce vědět co se čte a pak se ukáže i to že je to přesně jak se v životě děje a také je to dobré pro uvědomění si některých věcí a něco taky dělat jinak a lépe.
jak vytočit životního partnera/partnerku? snadno: "miláčku, vidím, že křičíš na naše dítě kvůli malichernostem a také vidím že jsi si neuklidil(a) ponožky."
Subjektivně jedna z nejhlubších propastí mezi prvotním dojmem z grafické úpravy knihy a jejím obsahem! Při vší úctě, snad ještě nikdy jsem se necítil tolik lákán tématem i pověstí a zároveň vyloženě odpuzován estetickou stránkou knihy. Dlouhatánské roky jsem se jí proto v soustředěných kruzích nesčetněkrát přibližoval a znova a znova uhýbal s podezřením, že vyjadřuje-li obal cit autorů, nemůže přece stát za to. Nyní však, když jsem touto zajisté zkouškou nejryzejší důvěry v text samotný prošel, mohu konečně za obsah knihy vděčně poděkovat, neboť je v mých očích skutečným pokladem ~
Konečně jsem ji dočetla. A byla dobrá. Jen to chce klid a čas číst. Zpracování knížky se mi líbilo, stručně napsané, jednoduše podané. Odnáším si mnoho poznatků, které v kombinaci s dalšími knihami tvoří základ, ke kterému se budu vracet a který budu využívat. Ale jako u všech knih, chce to o tématu přemýšlet a vybrat si to, co nám dává smysl.
Rozhodně obsáhlá publikace na téma respektujícího rodičovství, která v době prvního vydání (2005) musela být opravdu hodně "alternativní". Už podle názvu je jasné, že se zabývá hlavně respektem ve vztahu k dětem a v rámci rodiny. Řeší témata hranic a jejich vytyčení, uznávání emocí, nesmyslnosti trestů a pochval, rozdíly mezi vnější a vnitřní motivací...Brala bych ji jako historicky základní knihu, i když některé techniky nejsou představeny zrovna ideálně.
Uvádí různé ukázkové situace a jejich možnosti řešení doplněné o podrobnější vysvětlení. Líbí se mi teze, že "Poslušnost není žádoucí výsledek výchovy; chceme zodpovědnost.", "Poučování není výchova. Je potřeba mluvit s dítětem, ne na něj.", "Přijetím emoce automaticky nemusíme souhlasit s chováním."
Na konci se dozvídáme několik praktickýchc tipů jak začít a uvést jednostlivé principy do praxe. Celkově je tón knihy neutrální, podporuje dospělé ve snaze do zkusit jinak.
Už na první pohled jde o obsáhlou publikaci, chvílemi docela těžkou na čtení. Oproti "modernějším" knihám je plná textu, poslední 3 nebo 4 kapitoly jsou hodně teoretické, spíše pro vychovatele a učitele nebo psychology. Spousta myšlenek se zbytečně opakuje.
Některé věty a situace mi přijdou vysoce nepravděpodobné. Vůbec se neřeší jiné možné reakce dětí, například neustálé odmítání a nespolupráce. Někde uprostřed je důležitá poznámka, že tyto technikyfungují především tam, kde jsou dobré vztahy a ochota vyjít si vstříc.
U některých teoretických částí bych ocenila víc praktických příkladů.
Naprosto zde chybí jakékoli členění nebo řešení dle věku. S dvouletými dětmi budu jednat jinak než s puberťákem. Obecně mi přijde, že většina principů je proveditelná až tak od školního věku, kdy děti trochu rozumí světu a delším větám.
Ke konci bych ocenila nějaký přehled vhodných/nevhodných frází podle věku nebo podle situací.
Z přečtení této knihy si odnáším mnoho zajímavých poznatků pro výchovu dětí (vlastních i cizích). U mnoha vět jsem se pozastavila a řekla si "jo, přesně tohle na mě působilo dobře a tohle špatně, když jsem sama byla dítětem". Doufám, že až sama budu mít vlastní děti, že budu mít dostatek trpělivosti, abych k nim přistupovala s respektujícím přístupem. Ke knize se rozhodně ještě vrátím.
Kniha jako taková je fajn, spousta ukázkových situací, nicméně zde chybí i příklad, kdy přes veškerou domluvu dítě řekne NE! Jak tedy pak zareagovat?
Příklad: Jsme na nákupu, dítě chce hračku, ok, dle knihy bych to měla podat asi takto " Ale Milánku můj, ve svém pokojíčku máš přeci hračiček spousty, nemyslíš? HMMM NE, JÁ JI CHCI. Já si ale myslím, že ji nepotřebuješ, co kdybychom ji koupili příště? HMM NE! :D :D no a samy si na sebe ušijeme bič
Také mi vadí v knížce zdrobněliny, však je zde jasně uvedeno, že dítě je taky člověk a jak jednáme s kamarádem (partnerem, šéfem, kamarádkou), tak tak bychom měli jednat i s dítětem... hmm ok, já ale teda nikomu neříkám, jestli si dá jablíčko nebo rohlíček...
Základní myšlenka tedy není vůbec špatná, i když se spíše ztotožňuji s francouzkou výchovou, ale ukázkové situace v knížce, dle mě nemají řešení...
Základní myšlenka knihy je skvělá, s respektující výchovou velice souzním, ale styl, jakým je to napsáno, je nešťastný. Takové výpisky z přednášek. Na toto téma byly napsané čtivější a lépe podáné knihy, třeba Psychologie pro milující rodiče nebo Kéž by to naši četli.
Za mě jedna z nejlepších knih o rodičovství, spoustu příkladů a hlavně to není jen o rodičovství, ale o komunikaci mezi lidmi celkově - v práci, ve škole. Spoustu stránek mám založených, podtrhaných, abych mohla kdykoli listovat a připomínat si principy respektující komunikace.
Knih o výchově mám už pár přečtených, ale troufám si tvrdit, že tahle shrnuje asi nejvíc informací nejen o respektující výchově, ale i o správné komunikace (nejen) s dětmi. Určitě doporučuju.
Četla jsem přepracované vydání z roku 2020 a byla jsem ohromena. Tolik skutečností, které mi v komunikaci (nejen s dětmi) tak dlouhou dobu utíkaly.. Jsem moc ráda, že jsem na tuto knihu narazila, doporučila bych ji komukoliv a s velkým nadšením!
Přijde mi to jako velmi kvalitní publikace pro rodiče nebo učitele. Je to pečlivě vysvětlené, demonstrované na příkladech, kniha obsahuje cvičení (i když ta mi přijdou už trochu moc). Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla získat přehled o tom, co je respektující přístup ve výchově. To jsem dostala.
Obecně mám k tomuhle přístupu trochu otázky. V první řadě by mě potěšilo, kdyby v knize byl citovaný nějaký výzkum, který říká, že díky tomuto přístupu opravdu častěji vyrostou vyrovnanější dospělí, kteří se budou schopní uplatnit i ve světě práce. Myslím, že je to opravdu hezký a humánní přístup, ale nevím, jestli připravuje děti na svět dospělých. Navíc si nejsem zcela jistá, jestli je v běžném životě rodiny reálné ho plně uplatňovat... Další pochyba se týká přípravy do světa, který nevyznává vždy slušnost a komunikaci, ale často taky sílu a bezohlednost. Nevím, jestli dítě, které se nepotká s mocenským přístupem během dětství, bude na něco podobného dost připravené. V závěru knihy je úvaha o tom, že tento přístup vlastně podporuje demokracii. Já bych řekla spíš připravenost očekávat, že se ostatní budou chovat určitým způsobem. Ale zároveň mám obavu, jestli dítě, které bude takto vychované, bude taky schopné tu demokracii bránit i za cenu toho, že bude poslouchat příkazy, které nikdo nevysvětlí....