Reštaurácia The Hills
Matias Faldbakken
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423070/bmid_restauracia-the-hills-rHn-423070.jpg
3
65
65
Reštaurácia The Hills v Osle má charakter. Pochádza zo starosvetských čias, v polovici 19. storočia ju založil Angličan Hill. Všetko o nej a jej návštevníkoch sa dozvieme z rozprávania čašníka, záhadnej postavy, ktorá však o sebe a svojom živote neprezradí vôbec nič. Nevieme dokonca ani to, ako sa volá. Je akýmsi ironizujúcim a mizantropickým prostredníkom, cez ktorého má čitateľ možnosť dôkladne sa oboznámiť s interiérom a s charaktermi jednotlivých „postavičiek“: so štamgastom Grahamom – známym aj pod prezývkou Prasa, vždy obklopeným decentným hlúčikom estétov; s o čosi temperamentnejšou skupinou okolo Toma Sellersa či jediným čašníkovým priateľom Edgarom aj jeho dcérou Annou. V tomto trochu ošumelom mikrosvete sa udržuje idea starej Európy. Panuje tu osvedčený poriadok, všetko má svoje miesto a zvonka sem prenikne len sotvačo. A presne tak to čašníkovi vyhovuje. Hrozba nepokoja a zmeny sa však jedného dňa predsa len objaví v podobe nečakaného hosťa: otrasie základmi stabilného vesmíru a naruší starostlivo pestovanú podnikovú symbiózu. Reštaurácia The Hills je originálny, vtipný a zábavný román o narušených spoločenských štruktúrach a kultúre kolísajúcej na hrane poriadku a úpadku.... celý text
Přidat komentář
Neskutečně nudná kniha. Musela jsem se do ní nutit a to se stane málo se kterou knihou. Pořád jsem čekala, že se konečně něco bude dít, ale příběh byl pořád stejně nezajímavý.
Zvláštní obžaloba společnosti formou naprostého mlčení. Dokonalá kritika, kterou ale jako by autor nenapsal ani na řádcích ani mezi nimi. A přesto se nedá popřít, že tam někde je. Někde v nepromítnutých a tím spíše nevyřčených myšlenkách neurotického číšníka i naivně optimistickém přijímání čehokoliv, co přijde, ničím neposkvrněnou Annou. Povrchní společností, o které ale nikdo neřekl, že je skutečně povrchní.
Překladatelka v doslovu přirovnává knihu mimo jiné k Lynchovu dílu. Já bych ale šel ještě dál a dovolil bych si ji (snad trochu povrchně) přirovnat k "dokumentům" Johna Wilsona stejně vnitřně labilního jako autorova hlavní postava, který několika záběry na odpadky uprostřed chodníku zvládne obžalovat i trefně a zároveň vtipně odsoudit společnost za její ztrátu schopnosti komunikace, vítězství byrokratické formy nad lidskostí či pohodlí nad humorem...
Ja neviem, ja som tú knihu a celý jej zámer nepochopila a to nie som občasný čitateľ! 2* za vykreslenie starého, kontinentálneho sveta v novom hábite 21.storočia spolu so scrolovaním soc. médií a to bude asi tak všetko. Predpokladám, že chápem tú iróniu, popisovanie hostí, tzv. "tvárenie sa", že sme niečo viac, ale proste u mňa to neprešlo. Popisy, boli napriek tomu, veľmi pekne vykreslené- zaujal ma napríklad popis obrazovej galérie (ktorý som si predstavovala presne tak, ako je to na obálke českého prekladu) a zaujal ma napríklad popis hudobníka, ktorý hral na klaviatúre, teda skôr popis jeho klavírnej hry.
(SPOILER)
Protože se kniha četla poměrně dobře a nejedná se čtenářem, na rozdíl od jiných současných "děl", jako s polodementním buranem (tedy není psaná pro Američany), dostává ode mě dvě hvězdy. Tím ale končím. Doposud se mi nestalo, aby mi byly kompletně všechny postavy z celé knihy - snad kromě Anny - takhle odporné. Celá společnost u stolu 10 mě absolutně přestala zajímat ve chvíli, když se konečně dala dohromady. Dáma-dítě byla snad nejotravnější. Společnost stolu 13 udržela mojí pozornost celých deset stránek. A Edgar mě rozčiloval od počátku svým přebujelým egem a všeználkovstvím a dorazil to nezodpovědností. Upřímně lituji Annu. Samotný číšník byl zkostnatělý, prkenný páprda bez vlastního života. Zároveň byl však naprosto nevyrovnaný, až bych řekla labilní. Jeho excesy, nevhodné projevy a chaotičnost působily dojmem, že jedná vyloženě zbrkle a hloupě.
Tohle vážně není nic, k čemu bych se někdy vrátila.
S knihami tohoto typu mám obvykle problém. Z jedné strany chápu, že jde o vznešenou literaturu, možná o pokus o její posunutí k výšinám nebo snaha o zachycení něčeho hlubokého, ale měl by tu být také nějaký příběh, nebo ne? Zde pouze tápu, co to vše mělo znamenat, ale jestli to tápání mělo být jediným smyslem a účelem tak děkuji, nechci. Na světě je jistě mnoho jiných myšlenkově bohatších a čtenářsky zajímavějších knih. Třeba se autor vzhledem ke svému relativnímu mládí k něčemu takovému ještě dokope.
Nesmírná nuda, která neobstojí ani jako kaleidoskop drobných příběhů jednotlivých návštěvníků, ani jako pokus o společenskou pitvu. Čímkoliv se kniha snažila být, nepovedlo se jí to.
Bezmenný čašník v reštaurácii s menom. The Hills je podnik na úrovni. Je to tradícia s konzervatívnym prístupom personálu k svojim hosťom. Alebo zákazníkom, kupujúcim, či objednávajúcim? Konvencia stolovania, spôsobu obsluhy a výberu kvalitných jedál nevybočujú z určenej dráhy nastolenej už zosnulým zakladateľom.
Stereotypné tiene všednosti zamestnancov však narúšajú drobnosti zmien a pochybných vybočení stálych návštevníkov. Hlavná postava, čašník bez mena, je plne sústredený a oddaný svojej práci. Aj keď je doba moderná a svet vo víre pokroku, nostalgia a zašlosť podniku je všadeprítomná. V stenách, obrazoch, výbave, oblečení a vo vzduchu cítiť, že kozmopolitný ráz známej reštaurácie v centre Osla je predurčený rozplynúť sa do stratena.
Atmosféra knihy je však úžasná a opisný jazyk vyšperkovaný. Vtipné situácie sú dotiahnuté do parodickej krajnosti. Zakopnutia konzumentov a servisu nenechá skostnatený personál pokojným.
Hlbšie myšlienky s filozofickým odkazom naozaj netreba v knihe hľadať. Mozaika opisov reštauračného zariadenia a vývinu udalostí je svieža a pre niekoho, bude tým správnym siahnutím po dobrom čítaní.
Na tuto knihu jsem se po přečtení anotace strašně těšila. Čekala jsem břitkou společenskou satiru a dávku nějaké té misantropie. Ano, občas byly v knize zajímavé úvahy, četla se vlastně dobře, ale zároveň jsem v ní postrádala nějakou zásadnější zápletku a vyústění, což je veliká škoda. Takže za mě bohužel celkem zklamání.
3,5*
Ráda občas proložím svou běžnou četbu (tedy thrillery a ženské romány) nějakou Odeonkou. Neříkám, že se vždy trefím do černého, ale aspoň je to vždy četba na úrovni, kvalitní.
Tentokrát jsem sáhla po Restaurant The Hills, který mě nalákal hlavně obálkou a názvem, no i jménem autora.
Ačkoliv má kniha příběh (velmi pozvolný), žádnou pointu nečekejte, je to prostě jen vyprávění číšníka o všednodenních zážitcích z restaurace, ve které pracuje. Ostatně kniha je spíše novelou nežli románem.
Četba mě bavila moc, jenže jsem doslova šílela z našeho hlavního protagonisty - vypravěče. Osobně s ním mám veliký problém. Přijít do restaurace a narazit tam na toto, hned odcházím, nehledě na to, že do The Hills by mne beztak nepustil, neboť je to restaurace snobská, stálí hosté tu mají své stoly a na ty nově příchozí se obsluha dívá skrz prsty. Zároveň ale je to svým způsobem zašlý a smradlavý pajzl, který si punc noblesy zachovává právě díky zámožné klientele, dobrému kuchaři a úslužné obsluze, jakožto i cennému vybavení interiéru.
Na to vše je náš vypravěč velmi pyšný, on sám je veliký staromilec a milovník všeho kvalitního, znalec umění - malířů, klasické hudby ale i porcelánu. Svoje zaměstnání bere velmi vážně, občas mám pocit, že v něm vidí až poslání. Jakmile něco naruší řád v restauraci, dokáže být až arogantní.
Je úslužný ale zachovává si odstup i od pravidelných hostů, nikdy není přátelský a familierní. Přesto mě bavila jeho fascinace Dámou-dítětem.
Tento starý mládenec má neustále potřebu obhajovat a vysvětlovat své metafory a ohrnovat nos nad vším moderním. Přesto jsem měla pocit, že občas sám propadá závislosti na svém smartphonu.
Až na ně (smartphony) jsem měla pocit, jakoby se v The Hills opravdu zastavil čas před sto lety, a bylo příjemné se na takovém místě na chvíli ocitnout.
V Restaurantu The Hills se napětí stupňuje s každou přečtenou stránkou. Bojím se další vypjaté situace a nejvíc ve sklepě.
Nevěřím, že osoba, která cituje přehazovačku Gillese Delleuzeho, je řadovým číšníkem, byť ve starosvětském podniku. Chci říct, že na každé stránce trpím s touto osobou. Vždyť co je to za svět, kde si host po sýrech objedná hlavní chod?
Nějak jsem se rozhodovala mezi 4 a 5 hvězdičkami, a důvod, proč jsem zvolila 4?
Od knihy jsem očekávala, že se bude točit kolem restaurace The Hills, kolem hostů a možná i kolem minulosti.
Vlastně to i mé očekávání splnilo, jen se mi moc nelíbilo to kolem. Probírání se toho všeho okolo do hloubky. To mě trošku nudilo, musím říct. Ale jinak?
Restaurant The Hills je o bezejmenném číšníkovi, který vypráví o své každodenní činnosti v práci. O tom jsem četla, připomínalo mi to mě, když jsem pracovala na zámku a přesně takhle jsem se musela chovat. A bylo to krásné. Jsou pravidla, která se na takových místech prostě musí dodržovat. Ráda jsem si to připomněla. Stejně jako to, že člověk se snaží určovat charaktery a chování lidí, hostů. Moc se mi líbilo popisování místa, a darovaných obrazů, ty polepené stěny a taky slovo "klaviatura" i s klavíristou. To byl opravdu brilantní popis.
Ale na té knize je taky něco, co mě mrzí. Neznám příběh Dámy-dítěte. Nevím, jak dopadne Anna a Edgar. A co ten vrchní? Ten mi byl podezřelej.
A proto dávám 4 hvězdičky. Přečtěte a uvidíte. :)
Kaleidoskop několika pravidelných návštěvníků jedné restaurace pohledem číšníka. Připomínalo mi to Hrabala a jeho postavičky ve Slavnostech sněženek, rozhodně ne v doslovu uvedené Obsluhoval jsem anglického krále.
Pokud se mělo jednat o kritiku moderní společnosti, je to kritika velice bezzubá.
Ale jako čtení do tramvaje v pohodě.
Dočítané pred chvíľkou. Nie som si istý, či by som mal tak skoro písať komentár, ale radšej ho napíšem, lebo neskôr sa k nemu nemusím dostať. Mini románik má svoju atmosféru starého sveta, bezmenný unavený čašník, odmietajúci moderné technológie a záplavu chaotických informácií, sarkasticky sa baviaci na prítomných snoboch, pritom sa tak trošku túži na nich podobať.
Znepokojivá a přitom zábavná miniatura. Nemladý číšník a hosté podniku jeho očima, nekonečnost "kunsthistorické" debaty, Dáma-dítě a dítě Anna, koexistence, odpor a potkávání světů v restaurantu - a znepokojivá otázka, co se to vlastně skutečně děje...
Neznámý číšník popisuje chod restaurace a pozoruje hosty a vyobrazuje jejich chování.Zajímavé myšlenky a postřehy dnešní společnosti.
Doufala jsem v kaleidoskop různobarevných příběhů a domněnek o hostech, leč našla jsem jen mudrující postavičky, u nichž jsem se občas pousmála nad absurdním slovním pingpongem. Ale uznávám, že stejně jako "svědomitě a pilně pracují zaměstnanci", umí autor pečlivě popsat situaci, detail v místnosti... i hrdinovo polknutí.
"Její cesta k východu vysaje z místnosti vzduch, znovu nastane něco jako osobní vakuum."
Knížka plná zajímavých a trefných myšlenek, mimo jiné:
“Pokud člověk musí (v kavárně či restauraci) vytáhnout telefon a bez přestání ho ‘kontrolovat’, je buď dítě, anebo tak trochu hlupák...”
Rozhodně se nedá čekat vzrušující zápletka. Postřehy číšníka k restauraci i jejím hostům. Asi jsem čekala ještě o trochu více. Ale ono nelze srovnávat syna s otcem.
Recept na zlehka vypečenou kritiku západní civilizace dle šéfkuchaře z The Hills:
- 2 kg atmosféry prvorepublikových kaváren
- 500 ml groteskního prostředí (inspirujme se třeba u Paola Sorrentina)
- hrst ironie a sarkasmu (do pokrmu přidávat postupně, aby kritika pořádně vřela)
- špetka pasivní agrese
- 60 kg duševně se pomalu rozkládajícího číšníka
- 3 čajové lžičky rutiny
- 2 lžíce prázdnoty mediálního prostředí a sociálních sítí
Ingredience dále zalijeme 3 l misantropického vývaru a na závěr dochutíme noblesou. Zábavný, probublávající pokrm ihned podáváme.
Recept jsem vyzkoušela a dávám Faldbakkenovi 15 bodů z 10, hlavní jídlo povedené, zábava výborná, i trocha toho šmejděníčka byla!
Trochu Hrabalovské bez dotažnosti příběhu. Takové to, dny plynou ani si nevšimneš jak.
Nakonec, ale velmi zajímavé čtení s náznakem zápletky.