Revoltikon
Bronislav Kovařík
Druhé vydání knihy REVOLTIKON, mapující historii skupin KRABATHOR a HYPNOS, ale také osobní život zakladatele obou skupin, Bruna Kovaříka. Kniha obsahuje 530 černobílých fotografií, na ploše 440 stran.
Přidat komentář
Jak již bylo napsáno: MÁSTRPÍS! Klobouk dolů. Hypnos jako kapelu miluju a Bruno je nesmírně charismatický člověk. Kniha je zařazena mezi mé klenoty.
Revoltikon je v našich podmínkách vcelku ojedinělý projekt. Alespoň mě nenapadá žádná jiná autobiografická kniha tuzemského metalisty, notabene vyznavače death metalu nebo grindu. Navíc kapela Krabathor svého času byla na české metalové scéně něčím speciálním díky částečnému proniknutí do mainstreamu i do zahraničních subkulturních kruhů. To všechno pak činí knihu velice lákavou. Tím spíš pro někoho, kdo časy slávy Krabathoru, případně jeho vystoupení z hlubokého undergroundu pamatuje. A Bruno nezklame, ba právě naopak příjemně překvapí. Kniha je napsaná vtipně a svižně a fanoušek se u ní musí tetelit blahem. Já se tedy při četbě doprovázené poslechem inkriminovaných alb tetelil. Hodně lidská je existenciální a depresivní pasáž tápání mezi Krabathorem a Hypnosem i prolog popisující Brunovo dětství a cestu k metalu. Druhá část knihy týkající se Hypnos mě pravda už tolik nebrala, hlavně díky tomu, že tahle kapela jde trochu mimo mě, ale i tak se četla dobře a byla napsaná s lehkostí a vtipem. Sympatické mi je Brunovo zapálení pro věc a nadšení, s kterým se vrhal a vrhá do hudebních dobrodružství. Něco vidím jinak, sám spoustu věcí jinak i dělám, ale to nic nemění na tom, že nerespektuji odlišný přístup. Ostatně sám Bruno to hezky vyjádřil v doslovu: "Nikdo nejsme ničí otrok, každý jsme individualita a to nelze mít nikomu za zlé. Každý totiž hledá vlastní cestu ke štěstí a spokojenosti, což je to, oč tu běží, a čím méně nežádoucích aspektů nás na této cestě bude provázet, tím příjemnější procházka to bude. "
Skvělá knížka doporučuji všem metalistům a hlavně death metalistům a fanouškům krabathor a hypnos.
Tohle je mástrpís! Troufám si tvrdit, že tohle po všech směrech unikátní projekt. Jednak pro svůj obsah z hlediska časosběrného pojetí, druhak pro ucelenost a souhrnost všech zásadních, ale i raritních informací a vzpomínek, a za třetí, pro svou přidanou hodnotu, kterou cítíte z obsahu, respektive úctu, kterou by měl každý projevit osobnosti, kterou Bruno bezesporu je. Ono je jen málo lidí na naší scéně, kteří toho mají za sebou tolik, kteří toho tolik dokázali a posunuli chápání československého metalu v rámci celosvětového měřítka, a které tenhe osobnostní status nijak nepoznamenal, ba co víc, berou vás za sobě rovného. Přestože poslouchám metal 20 let, můj první koncert byl zároveň úplně posledním koncertem Bruna v Krabathoru. Vždy mě zajímaly zákulisní informace rozkolu naší největší death metalové kapely a jak je vlastně možné, že jezdila všechny ty obří tour. Dnes jsem součástí scény a všechny tyhle suvislosti už dávno znám, ale Revoltikon přichází s kusem historie, s kusem metalové historie a není jen tak obyčejná literatura faktu, ale životopis inteligentního člověka, kterého metal uhranul tak, že mu obětoval celý život a jehož vzpomínky a myšlenky vám mohou mnohé dát. Kniha obsahuje snad úpně vše, od narození až po současnost s veškerými informacemi, které by jste rádi věděli, ale báli jste se pana Kovaříka zeptat, vše doplněno o všemožné raritní fotky, scany, obrázky z kapelních archívů. Nebudu zde vypichovat jednotlivé části, tohle by měl mít každý fanoušek death metalu, českého metalu doma, ale protože vyšlo jen striktních 666, tak pokud jsi nezareagoval rychle, máš pravděpodobně smůlu a to je obrovská chyba! Jsem ještě ze staré školy, ve které nás učili respektu a úctě, proto by si tuhle knížku měli přečíst mimo jiné ti, kteří dnes chtějí dělat metal, ale neprošli si prehistorickou dobou, která hudbě nepřála v žádném směru. Projevte úctu lidem, kteří tuhle dobu prošlapali, Bruno je jeden z nich!
V devadesátých letech, když jsem ještě četl hudební periodika, se ke mně dostalo několik Brunových reportů z turné. Bavily mě, i když Death Metal, potažmo Krabathor, jsem tenkrát neposlouchal. Takže přečíst si tuhle knihu bylo lákavé. Pominu-li množství překlepů a uvozování většiny nestandardních/hovorových slov, je to dobrá kniha, která jako dokument určitého (nejen životního) období, funguje perfektně. Fanoušci si klidně tu pátou hvězdu můžou přihodit.
Kniha ako pohlad do Brunovej kariery a historie extremnej metalovej sceny v Ceskoslovensku pripomina, ze za kazdym uspechom je kopec tvrdej prace a obetovania sa pre hudbu.
Drobna vytka – v kapitole odchodu Christophera z Krabathoru sa vela nedozvieme, co bolo pricinou jeho odchodu. Tu to Bruno zahral na istotu, zrejme aby nejatril stare rany..
'Revoltikon' je absolutní povinnost pro fanoušky praotců deathmetalu v Čechách - skupiny Krabathor. Ale nejen pro ně! Pokud milujete biografické tlustospisy (a že 'Revoltikon' má nějakých 444 opravdu HUSTĚ popsaných stran s hromadou raritních fotografií), nemůžete udělat chybu. Kniha se čte (ostatně jak je u hudebních biografií dobrým zvykem) doslova jedním dechem a neradi ji budete rozečtenou odkládat. Já osobně si ji pochvaluji natolik, že 'Revoltikon' směle řadím mezi jedny z nejlepších biografií vůbec (a že jich vlastním celou řadu - sbírám je). To, že jde o ryze český počin a to od mistra Kovaříka, je třešnička na dortu. Povinnost pro pamětníky klasických periodik jako např. Metal Hammer, povinnost pro fans Krabathor potažmo Hypnos, povinnost pro všechny milovníky kvalitních biografií...
A nemohu nezmínit osobní noticku: Jsem rád, že jsem měl tu vzácnou příležitost podílet se na aktuálním dění Krabathor/Hypnos; svého výtisku 'Revoltikonu' se srdečným věnováním od Bruna si nesmírně vážím.
Štítky knihy
životopisy, biografie hudební skupiny, kapely hard rock, heavy metal hudebníci, muzikanti Krabathor
Ne každému bývá dáno: před 14 dny jsem na Beatu vyslechl mluvený projev blackmetalového workoholica Ondřeje Klášterky alias Lorda Morbivoda (Umbrtka, Stíny plamenů, War For War, Trollech, Quercus) a komentoval ho na FB: “Když jsi v řečnické tísni, promlouvej raději písní... Morbivoda osobně neznám, ale kdovíproč jsem čekal zábavné, jiskrné, duchaplné povídání. A on dá horkotěžko dohromady kloudnou větu. Šeď v éteru.”
Co Bruno (ex-Krabathor, Hypnos)? Sympatický, upřímný chlapík, to ano, ne žádný myslitelský lumen. Proto pod ambiciozním titulem Revoltikon nehledejte převratné soudy, hluboká zevšeobecnění, na to by se ostatně mohl cítit podjatý branží, ve které zakotvil. Při rozsahu více jak 400 stran čekejte vyprávěcí převahu hmoty nad duchem, jakési sebrané spisy, postřehy, průhledné paměti bez extra kontroverzí.
Krabathoru jsem kdysi až nekriticky nadržoval, obzvlášť v konjunkturách Lies a Orthodox, ovšem rozhovor (viz Big Beng! č. 29/1998) se doslova přepsat nedal. Tedy dal, ovšem za cenu soptění editora Špuláka, že “píšu” hrozně, jak “jim” zobák narost. Naopak spatra pronášené teze Big Bosse šly z diktafonu opsat pohodlně, ba otrocky.
Když mi k četbě hraje to starší, zejména Cool Mortification, zjišťuji, jak poctivě mám tón od tónu naposloucháno, a jak to zní instrumentálně a zvukově šablonovitě a zastarale. Ono to tak, čertužel, znělo už v r. 1993, soudě podle referenčních světových zápisů např. Death, Pestilence, Cynic z téhož roku. Zato LP debut Krabathoru jakožto tuzemský deathmetalový průlom vyžaduje laskavé hájení.
Ale nerecenzuji zde desky. Bruno lidsky vzpomíná, dokumentuje, nefilozofuje, žánrově neporovnává. Kniha je pozoruhodná vůbec tím, že vyšla, než svým (místy pohříchu řídkým) obsahem. Nikdy jsem si nedělal iluze, z jakých vrstev se rekrutuje metalové publikum, a nedělám si je ani dnes. Čili Brunovi fanoušci jeho stylu porozumějí.