Říkaj mi Tonka Šibenice
Egon Erwin Kisch
Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1969 | Pasák |
1962 | Tržiště senzací |
1929 | Zuřivý reportér |
2008 | Pražský pitaval |
1968 | Pražská dobrodružství |
Jedná se o výbor z díla slavného "zuřivého reportéra", který zahrnuje ukázky z jeho tvorby už od r. 1903 až po rok 1946/47. Mně se líbí povídky a fejetony s pražskou tematikou, např. "Jedová chýše" nebo "Noc v útulně pro bezdomovce". V téhle reportáži z útulny pro bezdomovce, ale i třeba z povídky "Srostlé sestry" je dobře vidět Kischův novinářský talent, to jak uměl improvizovat a takříkajíc se všude "vetřít", aby získal senzační zprávy pro své noviny. Akorát mi přišlo zbytečné, že je do tohoto výboru zařazeno dvojí zpracování Nanebevzetí Tonky Šibenice, které je skoro stejné...