Říkají mi Lars
Daniel Gris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536007/bmid_rikaji-mi-lars-66152e2ee437a.jpg
4
462
462
Řízná česká krimi a první díl série se soukromým očkem jménem Lars. Vypadalo to jako pohodovej kšeft. A pak se všechno podělalo... Lars je soukromé očko. Opatřuje informace, sleduje lidi, řeší problémy, nebo naopak problémy vytváří, to vše podle přání a potřeb svých klientů. Lars má rád Metallicu, Jacka Danielse, vůni žen a hodinky Luminox. To, co rád nemá, jsou podivné náhody. A právě podivných náhod je kolem jeho poslední zakázky až podezřele moc. Jedna smrt, jedno záhadné zmizení a jeden únos, to všechno poté, co jako obvykle odvedl bezchybnou práci. Anebo že by tentokrát tak bezchybná nebyla? Kdo za podivnými událostmi stojí? A kdo bude další, komu začne hořet město pod nohama? Na všechny odpovědi nakonec dojde při neobvyklém setkání ve starém skladišti, kde někteří zúčastnění konečně odloží masky, zatímco jiným budou muset být nemilosrdně strženy... celý text
Detektivky, krimi Thrillery Literatura česká
Vydáno:
2019
,
Audioteka
, Mystery Press
Interpreti: Martin Zahálka
více info...
Přidat komentář
Hlavní hrdina - bývalý policista, který si nyní vydělává na chleba jako soukromé očko, nebo poradce, je v krimi literatuře celkem běžná záležitost. Možná jich je dokonce více, než samotných policajtů. Každopádně je toto moje oblíbené schéma. Těmto hrdinům většinou nechybí kladné charakterové vlastnosti. Nejsou jim cizí pojmz jako spravedlnost a morálka. I když konkrétně Lars je v tomto za hranou (pražský Phil Marlowe to nebude). A třešničkou na dortu je vypravování příběhu z pozice hlavního hrdiny. Toto považuji v literatuře za královskou disciplínu. Čtenář se tak dozví všechno přesně stejně jako hlavní hrdina. Popis postav této knihy se pak nevyhnul obecným klišé. Využívá až moc zažité šablony. Bohatý podnikatel má samozřejmě prošedivělé vlasy, plnější postavu a výraz pana Burnse ze Simpsonů. Proč ho nevykreslit trochu jinak? Samotný příběh pak také nepřinesl nic moc objevného. Na to, že je Lars bývalý policista a nyní úspěšný čmuchal, nebere jednu možnou linku řešení vůbec v potaz. Samozřejmě ji autor před čtenářem záměrně schovává. Ale tady bych se nebál být více odvážný a nabídnul bych čtenářům i tuto možnost. Je totiž natolik zřejmá, až je to podezřelé. Samotný závěr (nepatrně mně připomíná myšlenku z filmu Loď duchů) mně úplně neoslovil. Dokázal bych si představit originálnější zakončení. Shrnuto, sečteno, podtrženo - zajímavý počin, který ovšem občas sklouzne do průměru a možná ještě trochu níže. Plusové body míří za Metallicou a hodinkami Luminox. Dám si i druhý díl.
Přemýšlím, jak knihu zhodnotit. Na jedné misce vah je fakt, že se to četlo fakt dobře, děj krásně plynul, vše odsýpalo, nechyběly nějaké ty hlášky z úst Larse či jeho vnitřního hlasu, takže potud pohoda. Ale na druhou stranu ve mě trochu zanechal pachuť samotný závěr a rozuzlení celého děje, přišlo mi to už lehce překombinované i přes to, že jsem tak nějak od půlky tušil, kdo nakonec s prachama odejde. Chtě, nechtě musím srovnávat s Palbami od Kopřivy a i kvůli tomuto faktu nemůžu dát plné hodnocení... Ale další díl si asi přečtu, to zase jo :)
Některá hodnocení fakt nechápu. Připadá mi, že lidi chtějí rohlíky a jdou si pro ně do drogerie. A ještě se diví... Podobně je to i s Larsem. Přebal knihy mi sliboval přesně to, co jsem dostal, jednoduchou a svižnou akci bez zbytečného kudrlinkování a vaty. Nabízí se srovnání solitera Larse s hlavními hrdiny stejného typu od jiných autorů, ale porovnávat je nechci. Lars (i jiní) mě pobavil, nenudil a dopadlo to podle očekávání. A prohlášení typu "pachatele jsem uhodla na straně 122 a pak už to byla nuda" mě lehce iritují, protože při takto minimálním počtu postav to jde prostě jen tipnout. A to s velkou pravděpodobností úspěchu.
Netvrdím, že by se nedalo nic vytknout, ale domácím autorům fandím a jako jednodenní zábava hodně dobrý.
Ze začátku knihy jsem se trochu nudila. Lars pořád nad něčím uvažoval a trochu se to táhlo, ale od únosu Bonnie jsem se od knihy nemohla odtrhnout a během dvou dnů jsem knihu dočetla. Otevřené konce zrovna nemusím, ale tady to perfektně sedlo. Kniha mě navnadila, abych si přečetla další díl. Doufám, že bude stejně dobrá...
Ctiva, vtipna oddechovka, myslim, ze autor nas jeste prekvapi a ja se na to budu tesit!
Je 2. díl pokračováním prvního nebo je to samostatný příběh? Protože takto otevřené konce jako u 1. dílu, ale tak otevřené, jako kdyby to skončilo o 3 kapitoly dřív, fakt nemám ráda. Jinak byla kniha vtipná, čtivá oddechovka. Nebýt konce, palec nahoru.
Soukromé očko Lars, bývalý policajt, syn policajta... co té disciplíně moc nedal a za spravení fasády tupého velitele byl odejit od policie. Tvrďák s morálním kodexem.
V této novelce vám Gris nedá oddechu. Rozjede se a zastavuje až na posledních stránkách. Není čas na zbytečné intermezza do pochmurných životů zainteresovaných postav. Není čas na zbytečné odbočky, budování zmatečných dějových linií, aby se zastřel hlavní záporák. Proto jej určitě odhalíte dřív než Lars a nebudete jako on kroutit nevěřícně hlavou.
Dějištěm je české město, ale může to být jakékoliv město na světě. Toponymie nehraje vůbec žádnou roli...
Přiznávám, že na knihu mě nalákala především obálka (njn, mám slabost pro chlapy s tetováním). Anotace se mi taky zamlouvala, tak proč do toho nejít.
Musím přiznat, že jsem ve svém odhadu byla dost mimo. Došlo mi to až ve chvíli, kdy se Lars ocitl v ono avizovaném skladišti.
Lars je sympaťák tíhnoucí k tvrdé hudbě, čímž si opět vysloužil mé sympatie. Když jsem si přečetla konec, málem mě trefilo. Pak jsem si ale naštěstí uvědomila, že je pokračování, které už mám rezervované v knihovně.
Kniha byla čtivá, vtipná a postavy sympatické. Bavilo mě to moc. :-) Jsem ráda, že od jisté doby se snažím více číst české autory. Mnohdy velice příjemně překvapí.
Skvělé dialogy, vtipné hlášky. Super. Bavila jsem se. A překvapení - konec nastavený jako ve filmu. Musíte si dojít pro další díl.
Tak nějak bych řekla průměrovka i když obálka mi evokovala spíš tvrďárnu. Ale nestěžuji si. Bylo to místy vtipné, mělo to spád i když pro mně málo napětí. Jediné co bych vytkla a to mně osobně vadilo dost, v dialogu používané oslovení (jméno )na konci věty. Já tedy nevím, ale já když s někým mluvím i když mu tykám, nebo vykám, tak v dialogu prostě jméno nepoužívám maximálně na začátku, když chci upoutat pozornost.
Nálepka na obalu hlásá řízná krimi z Prahy a podle mého soudu je pravdivá. Vůbec jsem se nenudil a raz dva jsem byl na konci. Za povedený příběh dávám 4,5 hvězdy, takže zaokrouhluji na pět celých.
Říkají mi Lars byla přesně ta knížka, kterou jsem potřebovala do hektické doby konce roku. Kdy mám tak zahlcený mozek, že ve volném čase potřebuju lehkou knížku, u které moc nemusím dumat. Potřebuju příběh, který mě vtáhne, lehce klouže, nemá ambice být nějak "hluboký". Čte se sám a je vtipný. A to přesně splnila tahle kniha. Co na tom, že pointu člověk odhadne, co na tom, že to není extrémně originální a autor se nejspíš leckde inspiroval. Bavilo a sedlo ideálně. 3,7*
Dobře napsané, ctive a vtáhne do děje. Přečteno skoro jedním dechem. Za mě super akční krimi.
Tak jsem si opět ověřil, že bych byl špatným buddhistou, protože jsem ohledně téhle knihy měl očekávání. Čekal jsem hutnou akci nabitou hláškami typu Kopřiva, Kotleta, Kulhánek. A to Lars není. Ovšem pozor, nejsem zklamán. Je to dobře napsané, pointa není špatná, humor tu je, Lars je drsnej, ale férovej sympaťák, myslím, že bysme asi na panáka zašli. Nejvíc ze všeho mi Grisovy dosavadní dvě věci připomínají finkovky od Jaroslava Velinského. Kdybych nevěděl, že tvůrce Oty Finka je bohužel už pár let na pravdě boží, vrtalo by mi hlavou, jestli si náhodou nestřihnul vedlejšák. Pane Grisi, to je lichotka, mimochodem. Jen tak dál, pište, já to budu číst ;)
Že by Daniel Gris za tuhle "říznou krimi z Prahy" obdržel Nobelovku za literaturu určitě nehrozí – a že by porotci Magnesia Litery zazvonili zrovna u Grisů, je také těžko představitelné. Ale v rámci žánru se jedná o poctivé řemeslo s přiznanou barvou, a to se cení.
Žádná vata, žádné barokní ornamenty, žádné přešlapování na místě. Vaše slovo budiž ano, ano – ne, ne. Nekompromisně načrtnutá linka příběhu, nulová předehra, od první minuty se jde rovnou na věc.
Napsat dobrou, svižnou (a zábavnou!) detektivku bez krevních stříkanců na každé druhé stránce, bez rituálních vražd, sladkobolného šťourání v rodinném zázemí hrdinů a bez freudovského přetřásání traumat z dětství, je v dnešní době, která přeje přihlouplým thrillerům na efekt, skoro zázrak.
Ne, že by románu nešlo něco vytknout, váhal jsem mezi 4 a 5, ale za tu odvahu hrát s vyloženými kartami (a také za to, že se jedná o kapříka z našeho českého rybníčku) se přikláním k plnému počtu…
Chandler a Kopřiva, rozumím. Mně zase Lars připomněl Simmonsova Joea Kurtze. Hlavní postava je taky ranař, ale s pravidly a morálkou (trochu "svojskou"), schopný sebereflexe i sebeironie. A podobně jako Simmonsovy "Krutosti" má i tato knížka především švih a spád. Je výborně vystavěná: skladiště, retrospektiva, skladiště a rozuzlení (a autorův vtípek). Konečný klad, ale pro mě nezanedbatelný, je spojení napětí a humoru; nespisovný jazyk vtipnosti jenom pomáhá. Dialogy a Larsovy postřehy jsou sice kapánek chlapáčtější, ženy víc než kapánek prsatější, ale to k tomu zřejmě patří. Pobavila jsem se víc než dobře.
Mno řízná krimi je silný výraz....dobrá pohádka pro dospělé, i když občas dost přehraná...detektivka to podle mě moc není, není to napínavé a zvraty v ději jsou předvídatelné minimálně deset stran předem...za mě jako kniha průměr, jako krimi slabší...
Autorovy další knížky
| 2018 |  Říkají mi Lars |
| 2019 | Lars láme kosti |
| 2020 | Lars útočí |
| 2021 | Lars pod palbou |
| 2022 | Lars mele maso |
Rychlé oddychové čtení. Rozhodně jsem se nenudila. Vyzkouším určitě i další knihy tohoto autora.