Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470504/rikali-mi-lenizRVprW-cOh-.jpg
4
1398
1398
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Tak toto som vyfasovala v knižnici na detskom oddelení, že prečítaj si ... tak som prečítala. Kniha bola písaná niekoľko rokov po vojne a cítiť to na nej. Ja som ju čítala ako dospelá, ale neviem si predstaviť, či by pre mňa ako dieťa nebola náročná. Veľmi zvláštny štýl. A krásne ilustrácie.
Jako dítě jsem knihu četla pořád dokola, až se divím, že se nerozpadla opotřebením. Doteď si nedovedu představit tíhu zjištění, že někdo vyrůstá u cizích lidí a "otec je popraven, má-li matku nevím".
Velice smutný příběh holčičky, která vyrůstala v rodině do které ani nepatřila a sama se vydala hledat kým doopravdy je. Konece celkem idilický, ale rozhodně dojme.
Je to dost drsný příběh, ale člověk se během jeho čtení dostane do prostředí druhé světové války, vžije se do jednotlivých osobností děje a pozná tehdejší realitu, která lidi doopravdy nešetřila.
Dojemný příběh o české dívce, která je za druhé světové války přeložena do Německa na převýchovu. Velice pěkně napsaná knížka. :)
Smutná knížka. Bylo strašné, co se v té době dělo. Nedokážu si představit, že by tohle zažily mé dcery.
Z toho příběhu jsem měla husí kůži a vlastně se mi vůbec nelíbil. Možná jsem ho však četla, jen v nesprávném věku.
Vážně krásná knížka! :) Na konci jsem skoro slzu uronila. :) Myslím si, že každý člověk si v příběhu najde něco svého, něco co ho s Leni, alespoň malinkato spojuje.
Nádherná to knížka, ale bohužel smutná. Bylo mi Leni strašně líto, aspoň, že ta babička jí měla jakž takž ráda, když ne celá rodina. Neumím si představit, že bych nebyla doma se svou rodinou...
Četla jsem před lety, hodně to na mě zapůsobilo. Neuměla jsem si představit, že bych vyrůstala jinde než s rodiči, bylo mi Leni líto.
Tuhle knížku jsem četla, dávno tomu, na základní škole, ale pamatuju si celý příběh jako dnes. Neskutečně působivá kniha na kterou se prostě nezapomíná...
Moje maminka ji prý četla, když byla malá. Já ji četla teď, když je mi dvacet. Nevím, v jakém věku se dá docenit víc, protože má určitě co říct každé věkové kategorii. Tohle dojemné svědectví o hrůzách německého fašismu mě osobně naprosto strhlo a malé Leni jsem držela pěsti až do poslední stránky..
Četla jsem ji teď znovu - po dvaceti letech.. Zapůsobila na mě snad ještě víc, než v dětství..
Tak tuhle knížku jsem četla jako malá holka. Pamatuji si dodnes, jak jsem vše prožívala s hlavní hrdinkou a nemohla zastavit slzy. Myslím, že mi v té době bylo tak 9 let. Dodnes cítím z té knížky mráz, co vám prostě nutně musí běhat po zádech Také se mi vybaví onen kufřík, který jsem si pak i nakreslila do čtenářského deníku...Zkrátka silná knížka. Měla bych si ji po těch letech, když už jsem dospělá přečíst znovu...Zajímá mě,jaký by to na mě zanechalo dojem nyní.
Tuhletu knihu jsem přečetla třikrát a nadchla mě ...Je nádherná!!Milá a poučná.To by se mělo číst jako poviná četba...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Knihu jsem četla když mi bylo devět,ve čtvrté třídě jako povinou četbu.Kniha mě zaujala,a pak jsem si ji přečetla ještě asi 3krát.
Ale jednu otázku si pořád kladu....Leni,neboli Alena měla tmavé oči a vlasy,a však němci sou spíše světlého typu,takže sem se podivila,že Leni nebyla převezená do koncentračních táborů.Bylo neuvřitelné,že tak malá holčička,která se každý den stýkávala s mlácením a odsuzováním,dokázala najít svou matku a dědečka,kteří přebývali v českém městě Klatovy.S každou další kapitolou navíc,jsem doufala že se holčička dostala domů..
Kniha má jistě velký úspěch! ;)